Červenec roku 2020 začneme slíbeným popiskem zmije mnohorohé. Je to nádherný had, a mě bude potěšením Vám ho představit...
Latinský název: Bitis cornuta,
Rozšíření: východ jižní Afriky; Namibie a Jihoafrická republika,
Velikost: 25 až 75 centimetrů.
Zmije mnohorohá patří do rodu Bitis, který zahrnuje celkem 18 druhů rozšířených po celé Africe a Arabském poloostrově. Od svých příbuzných se liší jedním znakem, který jí ostatně vysloužil její český druhový název, stejně jako anglické pojmenování "many-horned viper". Většina exemplářů je vybavena dvěma až pěti růžky, umístěnými nad každým okem. Nejsou to růžky v pravém smyslu slova - jedná se o šupinaté výrůstky. Každý růžek je tvořen v podstatě jednou jedinou šupinou. Existují však i jedinci, kteří jsou bezrozí. Co se maskování týče, je zmije mnohorohá, stejně jako její bratranci a sestřenice, mistryní kamufláže. Díky šedému až hnědému zbarvení dokáže lehce splynout s okolním prostředím. Po zádech se jí táhne dvojitá řada čtvercových až obdélníkových skvrn. Jsou světle lemované, ale jejich střed je naopak tmavý, načernalý. Podobné, ale drobnější vzory zdobí i její boky. Břišní šupiny jsou buď tmavě kropenaté nebo světlé, u některých jedinců pak mohou být téměř až bílé. Na hlavě se nacházejí symetrické vzory, jež při pohledu z boku mohou připomínat hroty šípů. Zmije mnohorohá preferuje hornaté oblasti či kamenité pláně, daří se jí však i ve veldu. Jedná se o nočního hada, vybaveného svislými zorničkami. Na kořist číhá v záloze, často setrvává na jediném místě po celé dny nebo i týdny. Prochází-li kolem vhodná kořist, zmije na ni zaútočí, dlouhými, sklápěcími předními jedovými zuby do ní vpíchne jed, a ten ji poté rychle zabije. Kořistí tohoto druhu se stávají malí obratlovci, například ještěři či hlodavci. Čas od času se ale může přiživit i na obojživelnících a ptácích. Informací o jedu zmije mnohorohé bohužel není mnoho. Vzhledem k tomu, že se vyskytuje v odlehlejších oblastech, nepředstavuje pro člověka velké nebezpečí. Je však známo, že po uštknutí, ke kterému vždy dochází jen v sebeobraně (had nehodlá na člověku plýtvat svůj cenný jed), pociťují oběti bolest hlavy, závrať, nevolnost, bolest břicha a křeč. V případě, že není uštknuté oběti podán protijed, může následovat kolaps a následně smrt. Okolí rány může samozřejmě po uštknutí výrazně opuchnout. Jed příbuzných druhů má také koagulopatické účinky, není ovšem známo, zda je má i jed zmije mnohorohé. Ocitne-li se v ohrožení, útočí zmije mnohorohá bleskurychle, mnohdy při výpadu zvedá většinu délky těla. Jedinci chovaní v zajetí se však obvykle po nějakém čase uklidní, a na chovatele zpravidla neútočí. Volně žijící zmije mnohorohé dorůstají maximálně 50 centimetrů na délku. Největší zaznamenaný jedinec měřil 75 centimetrů, a pochopitelně se jednalo o exemplář chovaný v zajetí. Samice zmijí mnohorohých přivádějí na svět živé potomky, v jednom vrhu jich může být 6 až 8. Populace těchto hadů obývá východ jižní Afriky, konkrétně jihozápad Namibie, západ Severního Kapska a jihozápad Západního Kapska. Několik izolovaných populací přežívá ve Východním Kapsku. Druh Bitis cornuta popsal v roce 1803 francouzský zoolog Francois Marie Daudin, mj. autor osmi rozsáhlých svazků o plazech, jež zhotovil v letech 1802 a 1803. Z velkého množství plazích druhů, jejichž popis zhotovil, byla B. cornuta jediným zástupcem čeledi zmijovitých.
Příště zmije pouštní!
Žádné komentáře:
Okomentovat