Dean Owen má plán, jak zabránit apokalyptické budoucnosti, z níž přicestoval. Hodlá se vrátit zpět v čase do doby před začátkem hromadné invaze Shai'ri, a pomocí telepatického zařízení Lovců kryptidů vyvolat u St'eemů a předem vyslaných vojáků Shai'ri iluzi, že Země nakonec není pro mimozemské kolonizátory vhodná, že pro ně nemá dostatek zdrojů k přežití, a že je lidstvo silnější, než jak vypadá. Shai'ri se nedají porazit silou, Dean a jeho přátelé by je však mohli přechytračit. K uskutečnění tohoto plánu však tým potřebuje Briddimský drahokam, s jehož pomocí by Brickellův stroj času poháněli multiverzní energií, a díky tomu by tedy byli schopni otevřít portál do dimenze existující v minulosti. Zázračný démant byl však již před začátkem invaze ukraden Quartermainem, a přestože se jej od té doby Lovci kryptidů snažili najít, neuspěli. Ukradený kámen i jeho zloděj zmizeli... Po několik týdnů se Lovci kryptidů skrývali ve Velázquezově tvrzi na argentinském pobřeží. Nedávno se však stalo něco strašného. Zatímco Dean a bojová trojka pátrali po Briddimském drahokamu v americké Louisianě, kde podle rozšifrovaných dat CIA letoun agentky Kentové s Quartermainem spadl, unesli Shai'ri Velázquezovu adoptovanou dceru Sloane, a přemístili její mozek do úplně jiného těla, vybaveného navíc Curupiřinými schopnostmi, a zbavili ji všech pocitů. Takových chladnokrevných zabijáků mají ještě více. Alessandro Velázquez, Thiago Raminez a Larry Brickell byli zabiti. Mayson a Johnson vypadli ze hry, ačkoliv z pevnosti unikli živí. Pro Pierra, Pauline a malého Tatzelwurma pak konečně přiletěl zbytek týmu, a Cryptid Swiftem je z místa neštěstí odnesl... Existuje ještě šance na záchranu světa? Nebo je budoucnost, ve které bude lidstvo strádat a vymírat, nevyhnutelná?
LOVCI KRYPTIDŮ 4: DO CHŘTÁNU SMRTI, ČÁST PRVNÍ:
Cryptid Swift svištěl supersonickou rychlostí nad hladinou Atlantského oceánu. Letěl tak nízko, že silný závan vzduchu, který vytvářel, čeřil vodní hladinu. Všude kolem něj byly jen moře a temnota. Černá mračna kupící se nedaleko jihoamerického pobřeží jen občas proťal úzký, mocný blesk. Pierre seděl s roztaženýma nohama, a nahlas oddechoval. Rukávem košile si utřel pot z čela, a sáhl pod sedadlo, načež nahmatal láhev s vodou, a hltavě se z ní napil. Poté vyhlédl ven z okna. Mezi tmavými mračny v dáli se objevilo několik světýlek, jež se rychle blížila. "Lidi? Koukněte na to! Nepřipadají vám ta světla povědomá?" vyhrkl Pierre, a naklonil se k oknu. Na pravou stranu letounu okamžitě přiběhla Pauline, a vyhlédla ze stejného okna, jako Pierre. "To jsou roboti X-77," řekla takřka monotónně, "nejspíš letí na argentinské pobřeží." "Letí ho bránit? Zjistil Nieto nějakým způsobem, že Shai'ri zaútočili na malou, opuštěnou tvrz? Jestli jo, tak přilétají pěkně pozdě," reagoval na to Pierre. "Brickell už svoje výtvory neuvidí," poznamenal drsným hlasem Akihiko, který si robotů X-77 vůbec nevšímal, a zaměřoval se na leštění jednoho ze svých šurikenů. "My ale jeden z jeho výtvorů máme. Myslím si, že by se s ním pořád dalo něco dělat," řekl Pierre, a znovu ukázal na tu prazvláštní krabici, totiž stroj času, který na poslední chvíli zachránil z Velázquezovy laboratoře. "Bez Briddimského drahokamu to fungovat nebude," ozval se Dean, a otočil se na sedadle směrem k Pierrovi, "tento přístroj byl vytvořen tak, aby tvořil portály do jiných dimenzí v minulosti nebo snad i budoucnosti naší planety z multiverzní energie. A tu mu mohl dodat pouze ten démant." "A co takhle ten přístroj upravit? Vytvořit z něj něco, co by nemuselo přijímat energii z kamene, který se nám pořád nedaří najít?" řekl Pierre. Pak se zamračil, a zamyslel se: "Jak jsem s tebou dokončil Brickellův stroj času v budoucnosti? Říkals, že jsme našli Brickellovy plány v roce 2035, a trvalo nám čtyři roky, než jsme tu věc dali dohromady. Není to snad ten samý přístroj, jako tohle?" "Ne tak docela. Brickell pro něj použil své rané plány, ale princip otevření portálu a cestování v čase je v tomhle případě jiný," odpověděl Dean, "stroj, který jsme v roce 2039 použili k mému vyslání do minulosti pracoval na úplně jiném principu." "Na jakém? Nemůžeme tenhle přístroj upravit tak, aby na něm pracoval?" ptal se horlivě Pierre. "Jestli existuje ještě jiný způsob, jak cestovat časem, proč jsme ho už dávno nevyužili?" zasmál se Akihiko. "Deane? Jak jste toho v budoucnosti dosáhli?" zeptal se Roger. "V doupatech Tatzelwurmů jsme ho napojili na geotermální energii," začal Dean. "Ale zdrojů geotermální energie je přece po světě dost! Takže tuhle hračku můžeme využít," pronesl s klidným srdcem Pierre. Dean se zasmál. "Ty to pořád nechápeš, Pierre. Na geotermální energii jsme ho napojili, to ano, abychom ho uvedli do chodu. Ale pro otevření portálu jsme čtyři roky dělali výpočty, jaké si nedovedeš představit, jen abych byl vyslán na jeden výlet zpět v čase, a stejně jsme se při výpočtech zmýlili. A co se technologie týče, využili jsme pár malých doplňků našich nepřátel. Bez jejich technologie bychom stroj času vůbec nespustili," rozpovídal se. "Vy jste ke spuštění stroje času využili technologie Shai'ri?" zarazila se Pauline. "Takže nebýt Shai'ri, nikdy bychom tě v téhle době nepotkali," řekl Pierre. "To má hodně široký význam, Pierre," usmál se Dean. "Teď nás ale tlačí čas," pokračoval, "v žádném případě nemáme dost času na hledání všelijakých serepetiček, s jejichž pomocí bychom tento přístroj upravili, a navíc z něj odstranili přizpůsobení na energii z Briddimského drahokamu. Kdo ví, zda Shai'ri v současné době vůbec mají takovou technologii, jakou budou disponovat o dvacet let později. Oni se také vyvíjejí, nemyslete si, že za těch devatenáct nebo dvacet let nepřišli s něčím novým. Je to prostě nemožné." "Takže jak ses ptal, co budem dělat?" zeptal se s hořkostí v hlase Fahad. "Pořád se musíme snažit. Nesmíme přestat věřit v to, že můžeme svět změnit," odpověděla místo Deana Pauline. "Shrňme si všechno," mluvila dále, "je nás šest, s Tatzem vlastně sedm, pokud ho počítáme. Nemáme už žádný úkryt, máme jenom své laserovky, uniformy, nějaké další oblečení, nějaké zásoby vody a potravin, telepatický přístroj, naprosto nefunkční stroj času, a tenhle letoun. Může se to zdát být málo, a taky je, ale pořád je to lepší, než nemít nic. Tam venku je spousta lidí, kteří jsou v boji proti Shai'ri bezmocní. My aspoň můžeme bránit sami sebe, nebo dokonce ostatní lidi. Nejsme úplně slabí." "Jenže čas ubíhá, mami," prerušil ji Dean, "za chvíli začnou lidé po celém světě umírat ve velkém." "Tak se musíme postarat o to, aby neumírali," ozval se Akihiko. "Ngoy," řekl naštvaně Pierre, "Dean má pravdu, lidi. Koukněte, nic jinýho teď dělat nemůžeme. Nemáme drahokam, Dean říká, že stroj času teda bez něj nespustíme, a že v současnosti neexistují alternativy. Shai'ri sice masakrujou lidstvo, ale ještě horší bude to, co mu provede Ngoy. A jak tady s Pauline moc dobře víme, je v pohybu. Zabil Eweta a pak rozesláním viru vyhubil celou vesnici v Kongu. Má nějaké plány..." "A my víme, že virus rozešle po celé planetě v roce 2020. Vlastně už ve velmi blízké budoucnosti," dodala Pauline. "Navrhuji sledovat ho, a ukrást mu komunikační zařízení Shai'ri, než ten plán provede," řekl Dean. "Co jinýho nám zbývá? Já jsem pro," ozval se Roger. "Už jsme tu seděli s nataženýma nohama dost dlouho. Chci někomu propálit v ksichtu díru," usmál se ďábelsky Akihiko, "a rád si pohraju s ksichtem toho zrádce." "Víme, jak ho najít," usmál se Pierre. Sedl si před knipl, položil si na hlavu telepatickou korunku, a napojil ji na energii v letounu. "Telepatické zařízení zapojeno," ozval se mechanický hlas bezpečnostního systému, "energie letounu: 490 000 %. Využitelnost přístroje maximální. Dosah telepatického přístroje: 600 000 %." "Za tohle vděčíme Velázquezovi. Bez něj by náš letoun neměl na podobný zázraky šťávu," poznamenal Pierre, "repose en paix, monsieur Velázquez." Pak promluvil na bezpečnostní systém: "Vyber z archivu myšlenkový vzor Clauda Ngoye. Chci ho telepatickým zařízením lokalizovat." "Načítám data," ozval se systém. "Teď to přijde. Zas projedu do hlavy největšího nenávistníka lidstva. Do hlavy vraha jednoho z mých nejlepších přátel," pronesl Pierre se zavřenýma očima, a nervózně vydechl. Pauline mu položila ruku na rameno. "Nezůstávej mu v hlavě dlouho," zašeptala, "jakmile ho najdeš, jeho souřadnice se tu objeví na monitoru. Pak okamžitě opusť jeho mysl." Pierre již neodpověděl, plně se totiž soustředil. Fahad poklepal Akihikovi na záda, a s jeho souhlasem trochu snížil rychlost letounu. Na chvíli nastalo ticho. "Nejspíše je rozdělený na několik slizových provazců," řekl náhle nahlas Pierre, "a rozdělený je zřejmě i jeho mozek. Ale blížím se tam. Už tam skoro jsem..." Pierre pocítil strašlivou nenávist. Zasáhly jej hněv, zloba, nepopsatelná touha po pomstě způsobená traumatickým zážitkem. Na monitoru se okamžitě objevily souřadnice, ale Pierre v prohledávání Ngoyovy mysli neustával. Se zatnutými zuby se pokoušel snášet trýznivé, bolestné pocity posledního z Rapanai, a pronikal hlouběji a hlouběji do jeho mysli ve snaze zjistit, co měl za lubem. Viděl strašlivé věci. Při své cestě z Konga pozabíjel Ngoy víc lidí, než Pierre dokázal spočítat. Užíval si každé bodnutí, každé seknutí, jen spatření životně důležité rudé tekutiny, jež lidem proudí v žilách, jej naplňovalo trpkou radostí z pomsty. Ale ať se Pierre snažil, jak mohl, nedokázal prorazit do té nejtemnější, nejčernější hlubiny jeho představivosti, kde se ukrýval závěr plánu na rozšíření smrtelné nemoci po celém světě. Pierre dosáhl vzpomínek na krádež zkumavek s virem, ba i na modifikaci viru. Dozvěděl se, že Ngoy, proměněný v lidského vědce, upravil vir v jakési laboratoři, snad někde na území Evropy či Afriky, a modifikoval jej tak, aby se jeho hostitelem stal pouze lidský druh. Znovu spatřil mrtvé v konžské vesnici, a pocítil Ngoyovu radost z hromadného zavraždění nevinných lidí.* Ale tu skříňku tam hluboko, v té směsi pocitů bolesti, smutku, agonie, oprávněné zlosti i ďábelské pomstychtivosti doprovázené sadistickou radostí z ubližování lidským bytostem, otevřít nedokázal. Ztratil se v bažině emočního chaosu, a ta ho pomalu stahovala hlouběji a hlouběji, až i samotný Ngoy začal cítit Pierrovu přítomnost ve své hlavě. Začal vnímat Pierrovy pocity zděšení. "Pierre! Pierre!!!" ozval se náhle Paulinin hlas, a sílil. Pierre ho vnímal, a Ngoy, vzdálený tisíce kilometrů od něj, také. Pierre náhle položil třesoucí se ruce na telepatickou korunku. Snažil se ji z hlavy stáhnout, ale nešlo to. Byl příliš oslaben. "Nemůže ji sundat. Proboha, Pierre, cos to udělal?!" vykřikla Pauline, a korunku mu z hlavy sama odtrhla. Pierre vykřikl, a prudce zabořil záda do sedadla. "Máme ty souřadnice, Pierre. Víme, kde ho najít. Proč jsi mu ale v hlavě zůstával tak dlouho? Byl jsi v transu celé dvě minuty," řekla mu pomalu, zatímco se vydýchával. "Chtěl jsem zjistit, co se chystá udělat, ale nepodařilo se... mi to zjistit... nechal to klesnout až příliš hluboko do své mysli... jako by... na to ani on sám nemyslel... ale přitom ho to pohání..." oddechoval Pierre. "To nebylo nutné, Pierre. Já vím, co udělá. Rozšíří ten virus po celé planetě. To je nakonec jasné nám všem. Už takhle neriskuj," řekl Dean. "Fajn. Už v životě mu neproniknu do hlavy. Ani jednou. Tahle sliznatá bytost má pěkně zamazaný obsah mozku. Být v něm je jak bodnout si do hlavy mečem, a pomalu ho táhnout od jednoho konce mozku k druhému," řekl Pierre. "Ngoy se blíží k Ostendu v Belgii. Je na evropském pobřeží," informovala ostatní Pauline, když si souřadnice ještě jednou přečetla. "A míří do Británie," vydechl Pierre, "cítil jsem to. Chce přeplavat přes moře do Anglie." "Než vůbec přeletíme Obratník raka, bude už v Británii. Víte, jak rychle se dokáže přemístit ve vodě," řekl Akihiko. "Letíme teda zpátky do Spojeného království? Po tom všem, co jsme zažili, a uletěli do Argentiny, se zase vracíme zpět, jo? To by mě nenapadlo," prohlásil Fahad. "Ano, letíme zpátky. A až Ngoye najdeme, ten komunikační přístroj k rozšíření viru mu ukradneme. Nevím ještě, jak, ale musíme to udělat. Tohle je naše poslední šance," pronesla Pauline. "Musí mít nějaký důvod k tomu, proč chce virus rozeslat zrovna z Británie," zamyslel se Dean, ale dále již nic neříkal. Cryptid Swift se opět rozletěl plnou rychlostí a zamířil na severovýchod.
Ostend nebyl útokem mimozemšťanů poznamenán tolik, co Brusel, přesto v něm však panoval velký neklid. Z Europacentra, nejvyšší budovy celého města, se kouřilo. Nebyl v ní přítomen nikdo, kdo by mohl požár uhasit. Před vstupem do budovy leželi tři mrtví lidé s propálenými hlavami. K nim se pomalou chůzí blížil vysoký muž v důstojnickém obleku. Na první pohled vypadal jako Konžan, ve skutečnosti jím však nebyl, a nebyl ani člověkem. Poklekl k jedné z mrtvol, k nehybnému tělu asi třicetiletého muže oděného v černém saku, a prohlédl si hnijící ránu v jeho hlavě. Doširoka se zazubil, až se mu kolem očí vyrýsovaly vrásky. Pak pleskl obličejem mrtvoly o zem, prudce se postavil, a pokračoval v cestě na pobřeží. Předtím, než Claude Ngoy pronikl do města, sunul se evropským vnitrozemím rozdělen na tisíce slizových vláken, jež se rychle plazila po zemi. Dohromady se dal jen tehdy, když se přiblížil k lidské civilizaci, vždy se přeměnil na konžského důstojníka, a prošel se mezi ruinami, případně zakroutil krkem nějakému člověku, který ho prosil o pomoc či ochranu před Shai'ri. Když však cestoval s mozkem rozděleným na části v několika hlavních vláknech, ucítil přítomnost Pierra Leroye ve své hlavě. Dokonce díky tomuto nečekanému telepatickému spojení uslyšel hlas Pauline Jetkinsové. Zatímco pomalu v lidské podobě procházel ulicemi Ostendu, neustále o tomto zážitku přemítal, a usoudil, že se jej Lovci kryptidů pokusí zastavit. Ať už byli kdekoliv, dokázali mu proniknout do mysli. Nedávno již koneckonců vyslali Eweta, aby mu komunikační přístroj ukradl, a ten moc dobře věděl, kde ho najít. Museli vědět, kde se Ngoy nacházel i nyní, a on si byl stoprocentně jist tím, že se s týmem ještě setká. "To by mě vážně zajímalo, jak se pokusíte mě o tuto zbraň připravit," řekl si sám pro sebe anglicky Ngoy, a vnořil pravou ruku do břišní dutiny. Pevně v ní komunikační přístroj, ukrytý ve sliznatém těle, uchopil, a usmál se. "Ani plamen ohně už lidstvo nezachrání," šeptl si sám sobě. Zpoza jedné budovy náhle vyběhl vystrašený teenager. Muselo mu být asi šestnáct let, a v tváři měl obrovskou krvavou ránu. "Rennen, meneer!" křičel. Ngoy se zastavil, a upřeně se na něj zahleděl. Mladík ho zkusil varovat jiným jazykem: "Monsier, les extraterrestres me poursuivent! Ils vont me tuer et vous aussi!" Ngoy k němu natáhl ruku. "Verdammt, du must dich verstecken!" řval teenager. Ngoy se před ním proměnil z konžského důstojníka ve sliznatého Rapanai, a vystřelil z ruky ostrý sliznatý hrot, který projel mladíkovým krkem. Ten se zhroutil, z úst a krku mu tekla krev, zakrvácenými prsty se snažil hrot z krku vytáhnout, ale nebyl toho schopen. Jakmile zemřel, vtáhl Ngoy sliz zpět do svého těla, a rozpustil se zrovna ve chvíli, kdy na místo přiběhli tři vojáci Shai'ri. Rozhlédli se po okolí, a když nikoho neviděli, přeběhli do vedlejší ulice. Ngoy se dal ve své původní podobě dohromady až na pláži. I ta byla pokryta mrtvolami lidí, z nichž některé na ní musely ležet už celé týdny, aniž by s nimi někdo pohnul. Komunikační zařízení, obalené buňkami Ngoyova těla, se z několika částí dalo zpět dohromady zrovna tak, jako se dohromady dal on sám. Chvíli pohlížel na moře, sledoval, jak se vzdouvalo, a užíval si pobřežní vlny, jež mu vrážely do nohou. Až přeplave Severní moře, pomyslel si, uvede celou operaci do chodu. Byl si naprosto jist tím, že uspěje. "Nebude to trvat dlouho, a lidský druh zaplatí za své zločiny," řekl si pro sebe ještě jednou, a pak se rozpustil v mořské vodě. Jednotlivé slizové praménky vodu hbitě prorážely, a s každou vteřinou urazily několik metrů. Jako tisícičlenné hejno ryb pluly směrem na východ, k městečku Deal na anglickém pobřeží.
Vládcova vesmírná loď prolétala v nadmořské výšce 4000 metrů nad východním pobřeží Spojených států amerických. Shy'rk seděl v temné místnosti na trůnu, zcela sám, ponořen do svých myšlenek. Po událostech posledních dnů nechal svolat zvláštní poradu, jejíž téma se mnoha vysoce postaveným mimozemským vůdcům zdálo být titěrné, nicotné a nedůležité. Avšak Vládce cítil, že s nimi na toto téma musel hovořit. Bylo podstatnější, než si dokázali představit. Dveře Vládcovy místnosti se otevřely, a ukázal se v nich Reh'shb, jeho mentor, učitel a průvodce životem. "Je čas, Vládce," řekl mu v jazyce Shai'ri. Shy'rk se zvedl, a prošel dveřmi. "Mise v severní části tohoto kontinentu byla úspěšná?" zeptal se jej Shy'rk. "Eliminovali jsme tolik vzdoruplných lidí, že by se jimi dal zaplnit celý oceán," odpověděl Reh'shb. "Smím se vás však zeptat, Vládce, proč jste mne zavolal sem? Proč je nutné, abych byl přítomen u této diskuse, jež má pojednávat... o skupině nižších bytostí, které..." Shy'rk na něj při chůzi otočil svou tvář. "Které jsou víc nebezpečné, než byste si pomyslel," dopověděl větu. Reh'shb by se byl urazil za to, že mu Shy'rk skočil do řeči, ale nemohl si dovolit Vládci odporovat, a ani nechtěl. Shy'rk vstoupil do poradní místnosti, ostatní sklonili hlavy, a zelený tvor v rohu místnosti, St'eem, poklekl úplně. "Sláva Shy'rkovi, Vládci Shai'ri, pánovi Ed'ry a vůdci nejvyššího druhu ze všech," provolal. "Ten špinavý St'eem má pro nás nějakou důležitou výpověď?" zeptal se Reh'shb Vládce. "Toto je St'eem číslo 54 112," odpověděl Shy'rk jemu i ostatním, kteří jej zahrnuli podobnými dotazy, "náš vyslanec do lidského sídla nazývaného Point Pleasant. Již dlouho nás o stavu Ed'ry informuje. Před časem, předtím, než jsme zahájili invazi, přiletěl k mé lodi svým letounem**, a řekl mi o velice konkrétní skupině lidí, kteří nám prý budou oponovat. A oni nám skutečně oponují. Tento špinavý tvor mi o nich jako první přinesl informace, já si ale nemyslel, že je budu muset brát tak vážně. Až dosud." Ukázal prsty na démant všitý do hrudní části obleku. Po celé jeho délce se táhla výrazná prasklina, vystupující z prohlubně v samém středu. "Když jsem zamířil na jih tohoto kontinentu, abych obdivoval experimenty našich nejpřednějších vědátorů na slabých lidech, setkal jsem se se třemi členy této vzdoruplné skupiny. Byli prazvláštní, a jiní než ostatní lidé. Jeden z nich by mne zabil užitím jakéhosi ostrého předmětu, jenž po mne vrhl, nebýt tohoto drahokamu.*** A zatímco jsem se je snažil telepaticky paralyzovat, cítil jsem u jednoho z nich jakýsi podivný pojem o čase. Jeho vzpomínky, ač jsem jich nedosáhl, měly jiný nádech. Byl to člověk, jehož zážitky se nerovnaly zážitkům žádných ostatních lidí, se kterými jsme se setkali. Díval se mne, jako by mne poznal, jako by mne již v minulosti spatřil. A to je nemožné!" "Se vší úctou k Vám, Vládce," promluvil Reh'shb, "nejsem si jist, zda mezi těmito ušpiněnými bytostmi existují 'výjimeční' jedinci, kterých bychom se měli bát. Pochopitelně by měl být ten jedinec, který vás napadl, umučen. Avšak..." "Reh'shbe," vyhrkl podrážděně Shy'rk, "neskákejte mi do řeči." "Už jsem bojoval s lidmi, jež se nechtěli nechat vzdát. Nebyli však neporazitelní," řekl přesto Reh'shb, nedbaje na Vládcovo naštvání. Shy'rk se vrátil ke svému projevu: "St'eem číslo 54 112 s touto skupinou lidí dříve bojoval, a byl téměř poražen. Jak víme, neexistuje mnoho lidí, kteří by dokázali i těmto nicotným metamorfům ublížit. A pak je tu ještě něco." Rukama roztáhl hologramový záznam nad hlavním stolem. Jednalo se o záznam pořízený ve Velázquezově tvrzi na argentinském pobřeží. "Před několika hodinami naše vojenské jednotky zaútočily na toto osamocené lidské sídlo na jižní polokouli. Setkali se v něm s člověkem, který dokáže ničit celé vesmírné lodi." Na záznamu se nacházel Pierre Leroy, vyskočil z nádvoří tvrzi, a rukama vrazil do přistávající vesmírné lodi, odrazil ji, a ona dopadla na blízký útes, načež explodovala.**** Pierre se pak masivním skokem vrátil zpět do tvrzi. "Nemožné," ozval se Reh'shb, a ostatní Shai'ri v místnosti také začali breptat. Shy'rk ukázal jiný záznam, starý pár týdnů, a pořízený v Langley. Ten samý člověk, tedy Pierre, na něm vyskočil ze základny CIA, dopadl na vojenský letoun Shai'ri, prorazil rukou přední kryt, čímž zabil pilota, a s poničeným letounem pak dopadl k zemi.***** "I toto je člověk. A vypadá to, že je téměř neporazitelný," dodal Shy'rk. "St'eeme číslo 54 112! Máš nějaké dodatečné informace?!" zakřičel. "Ano, přemocný Vládce. Vím o nich vše. Říkají si Lovci kryptidů. Je to tým lidí, který třikrát zabránil světové katastrofě. Někteří členové týmu jsou již mrtví, ale ti, co žijí, alespoň podle posledních záznamů velkých Shai'ri, jsou Pauline Jetkinsová, Akihiko Yukimura, Fahad Ghazalli, Roger Neill a Pierre Leroy - to je ten nezvykle silný člověk. Dohledal jsem si o nich vše možné." "Jsou to bizarní jedinci, a pro nás potenciálně nebezpeční," řekl Shy'rk. "Omlouvám se, že jsem vám zprvu neporozuměl, Vládce," prohlásil Reh'shb, "velmi mne to mrzí. Vím, co chcete. Musíme je odstranit." "Já sám nevěřím tomu, že by taková malá skupina lidí dokázala napáchat našemu druhu velké škody," odpověděl Shy'rk, "ale někteří z našich skvělých vojáků již padli rukama těchto špinavců. Musejí být potrestáni." "Nějaké informace o jejich současné lokaci?" sykl Reh'shb na St'eema. Ten začal mluvit o vysokorychlostním letounu, kterým Lovci kryptidů disponují. Ze záznamů útoku ve Velázquezově tvrzi vyšlo najevo, že laserové střely tohoto letounu též zničily jednu vesmírnou loď, a že v něm tým napadenou oblast opustil. "Kontaktujte velitele v celé oblasti oceánu," zařval Shy'rk, "chci, aby ten letoun našli." O několik minut později jeden z účastníků diskuse rozšířil hologramový záznam vycházející z přístroje na zápěstí. "Míří k tomuto velkému ostrovu, Vládce," prohlásil. "Dobrá," řekl Shy'rk, "tento ostrov máme pod kontrolou. Zavolejte všem jednotkám, ať na jeho jižním pobřeží na letoun počkají. Chci, aby na něj zaútočila jednotka vylepšených lidských zabijáků a minimálně tři tisíce našich vojáků." "Jste si jist, Vládce, že chcete k zabití několika lidí použít takovou část armády?" zeptal se tiše Reh'shb. Shy'rk neskrýval svůj vztek, a odpověděl mu nahlas: "Pokud si s obyčejnou vojenskou jednotkou jeden z těch lidí poradí tak rychle, že po něm ani nestačí vystřelit, čeho jsou pak schopni ti ostatní? Stojím si za svým rozhodnutím. Tři tisíce!!! Ať je všechny uškvaří!"
* - odkaz na kapitolu "Přípravy na vyhubení" ze 4. série Lovců kryptidů
** - závěr kapitoly "Ptej se, ptej se Indrida Colda!"
*** - Akihiko téměř Shy'rka zabil v kapitole "Hledání spásného kamene"
**** - závěr předchozí kapitoly "Problémy s identitou"
***** - Pierrův souboj s Shai'ri v Langley v kapitole "Jako můra k plameni"
Co se stane, když se Lovci kryptidů vrátí do Spojeného království? Co jim provede armáda Shai'ri? Proč hodlá Claude Ngoy rozšířit virus z Británie? Dá se nějak zabránit nákaze většiny lidské populace smrtelnou nemocí? Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat