Poslední část tohoto projektu jsem napsal 20. dubna, čemuž opravdu nemůžu uvěřit! Mám pocit, jako by to bylo včera. Dnes je 10. srpna, a já myslím, že je už opravdu na čase se k Pravěkým zvířatům pojmenovaným podle mýtických stvoření vrátit. Předem chci jen upozornit na to, že informace o mýtickém tvorovi, podle něhož je naše zvířátko pojmenováno, se na různých internetových stránkách trochu liší. Pokud by náhodou někdo z Vás věděl více nebo v tomto článku našel nějakou chybku, nebojte se opravit mě v komentářích!
Jméno: Siats meekerorum,
Zařazení: Dinosauria, Saurischia, Theropoda, Allosauria, Carcharodontosauria, Neovenatoridae,
Období: svrchní křída, před 94 miliony let,
Etymologie: pojmenován po lidožravém monstru z mytologie Ute.
V roce 2013 popsali paleontologové Lindsay Zanno a Peter Makovicky nový druh teropoda z čeledi Neovenatoridae na základě holotypu FMNH PR 2716, nalezeného v roce 2008 při expedici vědců z chicagského Field Museum of Natural History do Cedar Mountain Formation v americkém Utahu. Neúplnou kostru zvířete objevila právě Zanno, jež si všimla několika fosilizovaných kostí vystupujících z úbočí svahu v Mussentuchit Member, jedné z pěti hlavních částí Cedar Mountain Formation, a zároveň z nich nejvýše položené. Exemplář, sestávající z pěti dorzálních a osmi ocasních obratlů, neúplné levé holenní kosti, částečně zachovalé pravé kosti lýtkové, ilia a ischia, několika prstních kůstek a dalších pozůstatků, se tak datoval do svrchní křídy stupně cenoman, do doby před 94,6 miliony let. Již od začátku bylo Zanno a Makovickymu, který expedice do Cedar Mountain Formation v letech 2008 až 2010 vedl, jasné, že kostra patřila nějakému velkému teropodnímu dinosaurovi. V článku z roku 2013, publikovaném v žurnále Nature Communications, zvíře popsali pod názvem Siats meekerorum, a odhadli, že měřilo na délku 11,9 metru. Zatímco druhové přízvisko, meekerorum, ctí již zesnulého geologa Johna Caldwella Meekera, jeho ženu Withrow Meeker a dceru Lis Meeker, jež finančně podporovali paleontologický výzkum, kterého se navíc Lis se i dobrovolně účastnila, rodový název zvířete se váže k dlouhým, nesmírně zajímavým, divokým a strašidelným povídačkám o lidožravém netvorovi, existujícím v příbězích indiánského kmene Ute. Co tedy byl ten původní Siats zač? Dalo by se říci, že to byl jeden z předchůdců děsivého klauna Pennywise z Kingovy knihy To (It) z roku 1986 a jejích filmových adaptací. V mytologii kmene Ute, žijícího po mnoho století až do vpádu kolonistů na území dnešního Utahu a Colorada, se vyskytuje celá řada podivných postav, od Pokoha po Blood Clota, ovšem jen málo z nich je tak dramatických, jako Siats. Ten má být humanoidním monstrem, jakýmsi kanibalistickým šamanem či klaunem, který unáší děti a požírá je. Mělo by to být pestře zbarvené, snad až lákavě vypadající monstrum, a přesto už na první pohled děsivé. Příběhy o klaunech či jim podobných humanoidech tedy zjevně existovaly už dávno před slavnými městskými legendami o fantomových šašcích strašících děti či dokonce příbězích o kosmickém zlu, schopném měnit svou podobu, jako v Kingově horrorovém románu. Legendy o Siatsovi předcházejí i skutečným a šokujícím příběhům o skutečných klaunech z Brooklinu v Massachussetts, jež byli kriminálníky lákajícími nic netušící děti do aut v roce 1981. V mytologii Ute existuje též samičí verze Siatse, které se říká Bapet. Loví malé děti, zvláště kojence a batolata, které krmí svým jedovatým mlékem. Po únosu je kojí, čímž je zabije, a poté sežere. Je velice pravděpodobné, že příběhy o Siatsovi a Bapet vznikly v indiánských osadách lidu Ute podobně jako příběhy o naší Polednici - rodiče jimi strašili své malé děti, čímž je však také ochraňovali před zatouláním v divočině. Stačilo některou z legend o kanibalistickém klaunovi či šamanovi povědět svým dětem, a raději zůstaly v osadě, a netoulaly se v nebezpečné krajině plné pum, medvědů a bizonů. Netvoři samotní podle legend žili ve východním Utahu a na jihozápadě Colorada. Pozoruhodné je, že mezi severoamerickými Indiány skutečně existovalo několik "klaunovských" společností, například societa Zuni v rámci skupiny Pueblo z jihozápadu USA. Tito lidé měli poměrně bizarní rituály, při nichž se potírali veškerou špínou, kterou našli. Zablácení pak předváděli jakési "klaunovské" kousky, snad pro zábavu ostatních. Podle některých informací byli Siatsové také poměrně velkými humanoidy, někteří je dokonce označují za jakousi severoamerickou verzí obrů. Některé moderní rekonstrukce je zobrazují při lovu bizonů, jež byli Siatsové schopni uchopit jedinou rukou. Skutečný Siats pochopitelně žádným děsivým humanoidem, lovícím malé děti, nebyl. Jeho kořistí se stávali větší ornitopodi, možná lovil i nějaké sauropody. S délkou takřka 12 metrů vážil okolo 4 tun, byl to tedy skutečný obr. Zanno a Makovicky ho ve své studii z roku 2013 velikostně přirovnali k acrocanthosaurovi a saurophaganaxovi. Co se zařazení tohoto živočicha do systému týče, nebylo zpočátku úplně jisté, co je zač. Zprvu byl popisován jako zástupce kladu Megaraptora, blízce příbuzný rodu Chilantaisaurus, jenže v roce 2014 se přišlo na to, že megaraptoráni byli blíže příbuzní tyrannosauroidům než allosauroidům; Zanno a Lindsay už v roce 2013 zařadili siatse mezi neovenatoridy, jež patří do nadčeledi Allosauroidea. V roce 2016 vyšel vědecký článek, podle něhož je Siats coelurosaurem a může být spřízněn s ornithomimosaury, nebo je to bazální megaraptorán, teropod blíže příbuzný zástupcům skupiny Maniraptora než tyrannosauridům anebo dokonce tyrannosauroid. Jinými slovy, siatsovy rodinné vztahy jsou komplikované, a odborníkům zřejmě zabere ještě pár dalších let, než zjistí, která skupina teropodů je mu fylogeneticky nejblíže. Pokud se ale potvrdí, že to skutečně byl neovenatorid, pak by byl v podstatě nejmladším kdy nalezeným severoamerickým allosauroidem, a zároveň i prvním neovenatoridem popsaným ze Severní Ameriky.
Příště v rámci tohoto projektu popíši ichtyosaura rodu Aegirosaurus!
Žádné komentáře:
Okomentovat