Srpnové fotky modelů!

Zatím poslední článek s fotografiemi mých zvířecích modelů přibyl na tento blog 1. května, tedy ještě předtím, než Blogorgonopsid oslavil své 12. narozeniny! Zdá se to již velmi, velmi dávno... Takže jsem se nechal předvědčit těmi z Vás, kteří takovéto články na Blogorgonopsidu vítáte, abych zase nafotil některé ze svých modelů a prezentoval Vám je tu. Od jara jsem si žádný nový model nekoupil, takže jsem nafotil pár z těch, které jsou v mé sbírce již mnoho let. Má knihovnička se za poslední měsíce rozrostla o několik knižních titulů, ale ty asi nejde úplně fotit v trávě tak, jako právě zvířecí modely. Nebudu to tedy již protahovat. Užijte si ty skvosty (a taky ty méně povedené fotografie), které jsem z velké části minulý týden vytvořil...

Jako první Vám představím model mláděte tyranosaura, který se v mé sbírce nachází, pamatuji-li si to správně, od jara 2018. Je to model neznačkový, jedná se o čínskou kopii malého rexe od Papa. Je mu ovšem velice podobný, a mám ho strašně moc rád. Je opravdu k zulíbání... Jenom se podívejte na ta očička!

Má také pohyblivou spodní čelist, a vypadá, jako by se usmíval. Je to opravdu moc pěkný model, líbí se mi jeho zbarvení, tmavé proužky na jeho zádech, krku a stehnech... Je skutečně schopný se ztratit ve vysoké vegetaci, kde zřejmě čeká na rodiče, aby mu přinesli něco k snědku.

Původní model od Papa je, alespoň co vím, ve dvou barvách; jedna verze je hnědá s výraznýma žlutýma očkama, druhá je poměrně šedší, možná skoro béžová, a s mnohem méně výraznými zádovými, ocasními a stehenními pruhy. To, co se v blízkosti rexíkovy hlavičky leskne na následující fotografii, je pavučina.

Vydejme se teď ještě hlouběji v čase, do dob, kdy Blogorgonopsid ještě neexistoval ani na pověstném a již zmizelém Blogu.cz. Ano, vydáváme se do roku 2008, kdy název tohoto blogu existoval jen v mé hlavě. V těchto pro svět blogů temných časech se mi do rukou dostal překrásný model arsinoitheria od Safari Ltd, uvedený na trh roku 2005. Je podle mě velice povedený; líbí se mi vrásky pokrývající celé jeho tělo.

Fotografie výše jako jediná nebyla pořízena 12. 8., ale teprve včera. Na fotce níže Vás jistě zaujme, jak má mé arsinoitherium osekané rohy. Ta růžová je zkrátka důsledkem stáří... Možná je to proto, že arsinoitherium často naráží do jiných objektů, neboť přes ty rohy nevidí před sebe!

Zhruba v době, kdy do mé sbírky přibylo arsinoitherium, objevil se v ní také tento šimpanzí krasavec od Bullylandu. Když jsem byl malý, hrál jsem si, že to byl australopitékus, protože stojí takřka vzpřímeně. Na následující fotce se však houpe na větvi šeříku... a moc mu to nejde.

Počkat, co to má na horním rtu? Že on zase snědl něco, co neměl? Asi bych si měl začít uklízet v pokoji.

Na závěr Vám ještě ukáži dvě fotky malých žabáčků, které jsem v poslední době potkal. První je tu maličká kuňka, která mi v den, kdy jsem ji našel, udělala velkou radost, neboť to do poslední chvíle vypadalo, že v ten horký podvečer po hodinách poskakování na kraji lesa žádného obojživelníka nenajdu.

A pak tu mám pro Vás malého skokana (Rana temporaria). Vyfotil jsem ho v pondělí, když jsem celý den běhal po lesích s foťákem a videokamerou. Pravda, není to nejlepší fotka, není totiž úplně ostrá, a určitě do očí bije ten nezaostřený kus klacku napravo od žabáčka... ale bylo tam docela šero, fotil jsem ho před bouřkou, a neměl jsem úplně čas si hrát s nastavením zrcadlovky.

To je pro tentokrát vše! Jako vždy ještě připomínám, že když na fotky kliknete, zobrazí se Vám pokud možno v původní velikosti. Když je v administraci blogu zmenšuji, stávají se fotky trošičku méně ostrými, než by měly být. Je to jen můj pocit, nebo je tomu tak i ve Vašich očích? Každopádně doufám, že jste si tento příspěvek trošičku užili - já se rád rozepsal poněkud volně, aniž bych vypisoval, že ten a onen živočich patří do kladu, který patří do kladu jiného, atakdále... 

Možná do konce léta, případně na začátku podzimu, nafotím ještě více modelů a zase napíši podobný článek!