Máme tu pátek 20. srpna. Co znamená v současnosti konec pracovního týdne na tomto blogu? No přece další část příběhu Sloane, lovkyně monster! Naše hrdinka se v červenci vydala do divočiny Patagonie, aby prokázala existenci přežívajících phorusrhacidů v tamních pampách a semiaridních až aridních oblastech. Bohužel však její práce zaujala organizaci Čtyři hlavy, která je dobře známá šéfovi amerických agentů (ať už jsou CIA nebo něco jiného), Ariku Thomsonovi. Sloane pořád chybí její fotografie a nasbírané ptačí peří z terénu. A minulý týden se věci zhoršily, když se ukázalo, že Čtyři hlavy mají spadeno na bývalého britského premiéra Maysona, ve světě považovaného za nezvěstného, ovšem ve skutečnosti žijícího ve Velázquezově vile. Jeho asistent, Buchanan Johnson, byl unesen. Sloane za ním a jeho únosci měla odletět na Antarktidu...
Omrzliny z Antarktidy
14. 8. 2021 - 20. 8. 2021
14. srpna 2021, sobota: Fuj. To bylo to první, co jsem si pomyslela, když jsem vystoupila z Alessandrova vysokorychlostního letounu, a do obličeje mě udeřil antarktický mráz. Šálou jsem si ho zakryla až po oči, a to jsem už tak byla obalená teplým oblečením, které mi dávalo vzhled namakaného svalouše. Přistoupila jsem ke dvěma chlápkům, kteří střežili podivný, namodralý box. Oba měli také až na oči zakrytý obličej, ale když ke mně jeden z nich přistoupil, okamžitě jsem ho poznala. Byl to Mikhail Fedorov, přezdívaný Ceasar. Sdělil mi znakovou řečí, že v boxu se nacházel Buchanan Johnson. Prý jsem se nemusela bát, že by se nachladil, protože v boxu prý bylo topení. Vážně nechápu, jak to myslel. Topení v malém namodralém boxu, který vypadal, jako by se v něm mělo převážet nějaké zvíře? Uvažovala jsem o tom, že ho kopnu do hýždě, ale rozmyslela jsem si to. Otevřel dvířka, a tím mi dokázal, že Johnson uvnitř skutečně byl. Klepal se tam ovšem zimou, pořád oděný jen v trenýrkách. Fedorov pokračoval. Sdělil mi, že na mě jeho kolegové čekají ve své základně. Pak mě ten druhý chlápek hrubě popadl za ruce, a odvedl mě k vysoké, zasněžené skále. Vsoukali jsme se do úzké jeskyňky, na jejímž konci se nacházel výtah. Pak jsme zmizeli v temnotě.
15. srpna 2021, neděle: V sedm ráno mě něco trefilo do ucha. Byl to starý budík, takový, jaké dnes, v době mobilů, již nikoho nebudí. Určitě nahlas řinčel, jak tam poskakoval sem a tam. Musela jsem chvíli nechat své oči navyknout na tmu. Když jsem se ve svém okolí zorientovala, došlo mi, že jsem ležela v nějaké místnosti. Měla jsem na sobě svůj tlustý svetr, bundu a vyšší vrstvy oblečení mi sundali, avšak položili vedle lůžka. Nahmatala jsem u stěny nepěkně zrezlou, oloupanou kliku, a otevřela jsem dveře. Vstoupila jsem do osvětlené chodby, kde se mě hned chopili tři muži se zafáčovanými obličeji. Vypadali, jako by byli po těžkém úrazu hlavy. Dva z nich měli na čele zaschlou krev. Mluvili na sebe navzájem, ale na mě se ani nepodívali. Odvedli mě za Fedorovem, a ten mi vysvětlil, co se vlastně včera stalo. Prý jsme byli v rozsáhlém podzemním komplexu, který si Čtyři hlavy vybudovaly pod povrchem Antarktického poloostrova. Abych se náhodou při cestě výtahem nevzpírala, bodli mi do krku nějaké anestetikum. Teprve, když mi to vysvětloval, nahmatala jsem na pravé straně svého krku náplast. Ani jsem si jí do té doby nevšimla. Fedorov mi slíbil, že mě brzy navštíví jejich boss. Já se ho zeptala, jestli mě tam hodlají držet dlouho, a co chtějí udělat s Johnsonem. Slíbil mi, že jsme oba v bezpečí, a že Johnsonovi prý dali oblečení hned potom, co jsme sjeli výtahem do komplexu. Na zbytek dne mě zamkli v místnosti, kde jsem spala. Dost jsem se zhrozila, protože jsem tam ve tmě nahmatala lidskou mrtvolu. Studenou jako led. Johnson?!
16. srpna 2021, pondělí: Poté, co jsem si tak pěkně malou část toho podzemního komplexu prohlédla, a na noc jsem se skrčila do rohu té děsné místnosti, která byla nejspíš taky márnicí, zaťukala jsem si na rameno. Předtím, než jsem v sobotu opustila břehy Argentiny, nechala jsem si od Alessandra zabodnout speciální čip pod kůži. Byl nedetekovatelný většinou přístrojů, a udával mou lokaci. Data odesílal přes satelit do tvrzi, kde si mohli Alessandro a Thiago udělat dobrou představu o tom, jak to vypadá v mém okolí, a to díky nějakému záření, které čip vydával, a které u mě prý zvyšuje šanci na rakovinu. Nemohla jsem si dovolit letět na Antarktidu s někým z mých nejbližších, Johnson by totiž jistě přišel o život. Alessandro poslal do čipu hologram, jenž se pak projektoval na stěně místnosti. Doslova prosvítil mou kůži. Creepy. Ve zprávě stálo, že mrtvola, která se mnou byla v místnosti, nepatřila Johnsonovi. Buchanan se prý nacházel ve vedlejší místnosti, a skutečně měl na trenkách kožené kalhoty a na trupu tričko s krátkým rukávem. To se vážně předvedli, když ho tak vymódili. Z místnosti však nebylo úniku, a Alessandro trval na tom, ať ještě nějakou dobu vydržím. Pochopitelně jsme měli půl tuctu záložních plánů, musela jsem však počkat.
17. srpna 2021, úterý: Přišla za mnou Lisa Newton. Opravdu mě to nepřekvapilo. Fedorov byl s ní, a ve světle baterky se mě v temné místnosti ptal, zda se mi líbí spát vedle mrtvoly. Přiznal, že toho muže zabil sám, a že to byl jeden ze subjektů experimentu, který se nepodařil. Dodal, že ti zafáčovaní chlapi, co mě v neděli odvedli, se účastnili stejného testu. Nazval ho "terror bird experiment". Ptala jsem se, co to má všechno znamenat. Fedorov mi začal znakovou řečí překládat Lisina slova, podle nichž se poznatky o žijících děsoptácích musejí předat do rukou schopných lidí, jež je využijí ke zlepšení světa. Argumentovala jsem, že kryptidy a podobné příšerky už v minulosti využilo pár lidí ve svůj prospěch, a vždycky se jim to vymklo z rukou. Ona na to řekla, že Čtyři hlavy žádnou armádu nebudují. Jen potřebují DNA děsoptáků a fotografie a videozáznamy těch zvířat, aby jim lépe porozuměli. Ta zvířata se prý dají využít lépe, než aby se z nich udělaly biologické zbraně - o těch řekla, že jsou klišé. Podrobnosti mi už nesdělila. Ptala jsem se jí, co jsou Čtyři hlavy zač, a kdo je vede. Dokonce jsem jí položila otázku, zda je jednou z vedoucích organizace právě ona. Fedorov na to reagoval, že Lisa mezi "čtyři vůdce" rozhodně nepatří, a on také ne. Fajn, takže Čtyři hlavy vedou nějací čtyři lidi, OK. A tihle dva mezi ně nepatří. Lisa slíbila, že zbytek života s Johnsonem dožijeme tady, hluboko pod povrchem Antarktidy. Děkovala mi, že jsem pro ní našla něco zajímavého, něco, co prý "čtyři vůdce" nadchne. Takže naše vědkyně z New Jersey hledá zajímavosti pro... jakže je nazval Thomson? Fašisty? Fedorov pak hodil na mrtvolu v místnosti pár ohyzdných, velkých larev, a ty se jí začaly zavrtávat do masa. Ukázal rukou něco ve smyslu "příjemnou zábavu", a pak oba zmizeli.
18. srpna 2021, středa: Tenhle den začal bizarně. Potom, co jsem přejela očima po shnilé hlavě lidské mrtvoly, z jejíhož oka se soukala ta obrovská larva, jako by si užívala koupel ve vaně, otevřely se prudce dveře místnosti, někdo do ní vběhl, a vysoukal mě ven. Poznala jsem toho člověka. Agentka Megan Leeson ze CIA. Neznám ji osobně, ale už jsem s ní byla v kontaktu... no, písemně. Její kolega, dosti charismatický afroamerický voják s hlubokými vráskami na čele, vytáhl z vedlejší místnosti rozespalého Johnsona, mnoucího si oči jak malé dítě před odchodem do školky, a společně jsme pak utíkali dlouhou chodbou. Přeskakovali jsme mrtvoly lidí v černých uniformách. Amerických agentů. Včas jsme dorazili k výtahu, ten nás vynesl zpátky do jeskyně, a tam se zase spustila střelba. Megan zastřelila pět lidí v tlustých bundách, kteří pracovali pro Čtyři hlavy. Vyběhli jsme z jeskyně, a utíkali jsme po zasněžené pláni. Šíleně mě z toho pálily nohy. Neměla jsem totiž svoje boty! A chyběly mi taky rukavice! Bundu jsem sice oblečenou měla, ale prsty na nohou, na rukou, ba ani uši mi nic nezakrývalo. Johnson vypadal, jako by ječel ze zimy. Byl oblečený mnohem lehčeji než já. Nevím, jak dlouho jsme takhle utíkali... Asi do té doby, než se Johnson zhroutil. Pak mi ten agent, Howell Hall, vysvětlil znakovou řečí, kterou mimochodem ovládal bravurně, že Velázquez odeslal data z čipu Thomsonovi, a ten za námi nechal poslat svoje lidi. Hned se mě taky ptal, co nového jsem zjistila. Dokázala jsem mu předat jen ty informace, které mi sdělili Lisa a Fedorov. Tvářil se zklamaně. Jde o to, že jsem byla na Antarktidu poslána tak trochu jako špeh. Dali jsme s Alessandrem dohromady několik plánů, a na konci každého z nich byli američtí agenti od Thomsona. No, moc věcí nevyšlo, protože mě zavřeli do té márnice, a nikdo se se mnou skoro o ničem nebavil. Hall přesto tvrdil, že lokalizace antarktické základny Čtyř hlav byla prý důležitým krokem v jejich boji s organizací.
19. srpna 2021, čtvrtek: Léčím si omrzliny. Včera pro nás na Antarktický poloostrov přiletěly tři Lapwingy, to jsou vysokorychlostní letouny CIA. S Johnsonem nás vysadily ve tvrzi, a pak pokračovaly let na sever. Jsem mimochodem ráda, že Alessandrův letoun se díky autopilotovi vrátil domů hned, jak mě od něj čtyřhlavci odvedli. Jak jsem jenom kvůli tomu přihlouplému chlápkovi, kterým Buchanan je, dopadla! Úprk z komplexu byl zběsilý a mrazivý, a já můžu být ráda, že mi neupadaly prsty. Jedna ruka je na tom ale líp, tak jsem dnes dopsala deník za posledních... kolik, šest dní? Mám pocit, jako bych tam byla dvě hoďky, ne víc. Alessandro mi sdělil, že mu Henry Watson již vrátil děsoptačí vývržek. Byla jsem moc ráda, když jsem ho znovu viděla. V podvečer přišlo další překvapení. Leeson napsala, že ofotila veškeré fotografie phorusrhacidů z podzemního komplexu, a že nám je do pár dní přiletí sama vrátit. Trochu mě to nakoplo - ani jsem nevěděla, že vytisklé fotky a negativ byly taky na Antarktidě. A ani jsem nevěděla, že je Leeson sama našla, schovala si je do batohu, a ani mě o tom neinformovala. Mikrokarty s videozáznamem prý ale v podzemním komplexu nebyly, a samozřejmě ani peří. Thomsonovi lidi dosud nic nenašli, a to už propátrali čtyři tajné lokality v Rusku, kde se skrývali teroristi. Ani na jednom z těch míst ale nebyli lidi od Čtyř hlav.
20. srpna 2021, pátek: Ráno se spolu v kuchyni Mayson a Johnson škádlili jako předškolní děti. Skončilo to tak, že Johnsonovu střapatou hlavu pokryly horké špagety. Měla jsem sto chutí si omlátit hlavu o zeď potom, co jsem to viděla, a fakt mi bylo líto, že jsem letěla toho připitomělého asistenta připitomělého bývalého politika zachránit. Probírala jsem s Alessandrem možnost, že bychom světu ohlásili pravdu o Lise Newton, ale on mě zabrzdil. Jednak mi ukázal asi dvacet čerstvých výhrůžek, co nám Čtyři hlavy poslaly, a jednak mě upozornil na to, že o Čtyřech hlavách oficiálně veřejnost vůbec neví. Jenže já fakt dneska měla chuť nechat svět vědět o tom, co provádějí - i když o nich nevím skoro nic, a pořád netuším, proč mě připravili o materiál z té expedice! Na internetu se odpoledne objevily zprávy s titulky typu "Světová senzace! Vědec objevil něco úplně super blá blá", a z nich jsem vyčetla, že proslulý australský biolog Luke Wright údajně pracuje na popisu nového druhu ptáka z Argentiny. Řekl, že už paper napsal, a čeká, až bude schválen. Spoluautorka? Údajně Lisa Newton. Luke Wright... Není to ten chlápek, co měl kdysi problém s Lovci kryptidů? Ovšem nejvíc mě naštvalo, když jsem zjistila, z čeho ten "nový druh ptáka" popisuje. Peří, které měl na fotkách distribuovaných po internetu v rukou u svého vysmátého ksichtu, pocházelo přesně z těch chuchvalců, které jsem sama našla u Tres Cerros. Je mi z toho zle. Čtyři hlavy, respektive jejich milovaná vědkyně, odeslali to peří Luku Wrightovi, zkorumpovanému výzkumníkovi, aby mě obešel a jako první ta zvířata popsal? Anebo je v tom něco víc? Večer mi teď přišla SMS zpráva ze Svalbardu. Pierre Leroy se mě ptá, co vím o Čtyřech hlavách. Prý to potřebuje rychle. Něco se děje.
Co tedy Čtyři hlavy zamýšlejí? O co se snaží? Co má s nimi do činění Luke Wright, a jaké bude vyjednávání s ním? Pokračování příští pátek!
Brzy také očekávejte malé upoutávky na další desetidílný příběh ze světa Lovců kryptidů, který začne vycházet co nevidět!
Žádné komentáře:
Okomentovat