A je tu první srpnová část pátečníku Sloane, lovkyně monster ze světa Lovců kryptidů! Sloanin předchozí zápisek končil poměrně zděšeně. Někdo se totiž vloupal do Velázquezovy vily, aniž by se spustil alarm, a ukradl asi devadesát procent veškerého materiálu, který nasbírala během třítýdenní expedice do patagonských pamp a pouště. Kdo by měl ale zájem o údaje o přežívajících phorusrhacidech? Nebudu to dále protahovat, přejděme rovnou k páté části této série!
Hon na zločince
31. 7. 2021 - 6. 8. 2021
31. července 2021, sobota: Jedno je nám s Alessandrem jasné. Zloděj nemohl přijet k naší tvrzi po silnici. Nabízí se tedy jediná možnost - přiletěl sem. Musel užít nějaký tichý letoun, snad něco se stealth systémem, který ho zamaskoval před radarem v naší věži, a možná ho i takříkajíc zneviditelnil. V posledních letech se tyhle technologie šíří světem rychleji, než se jím v devadesátkách šířil internet. Je tolik společností, skupin lidí, maskovaných vigilantů a vládních organizací, které mají takovou vyspělou technologii k dispozici. Problém je, že nikdo neví, kolik takových stealth letounů vůbec existuje. Ať už se ale do tvrzi vloupal kdokoliv, musel dobře vědět, kde materiál nasbíraný při mé expedici hledat. Jak už jsem psala, vyřadil bezpečnostní systém v tvrzi na pouhých devatenáct minut. Já ji můžu pomalou chůzí projít za třicet minut. Přece jenom je tu dost místností, pár věžiček, docela velký sklep... Nikdo v noci ze čtvrtka na pátek nepráskal dveřmi, nikdo omylem nevstoupil do některého z našich pokojů. Zločinec musel přesně vědět, v jaké místnosti námi studovaný materiál hledat, a zřejmě se při cestě do ní ani jednou nezmýlil, ani jednou neudělal chybu. Kdo by to tedy mohl být? To se samozřejmě pokoušíme zjistit. A budeme tomu věnovat tolik času, kolik jen půjde. Alessandro včera večer a dnes ráno hovořil se svým známým z Ministerstva vnitra. Domluvil si s ním schůzku na zítra odpoledne v Buenos Aires. Poletím tam s ním. Thiago dnes strávil celý den prohlížením informací nasbíraných počítačem. Systém se podle něj vypnul ještě předtím, než zločinec vstoupil na území tvrzi. Nějakým zařízením ho odstavil už před příletem k pobřeží. Musím přiznat, že jsem z toho nemohla poslední noc spát. Jsem vyřízená, naštvaná, a jestli toho zloděje najdeme, nakopu mu zadek. To slibuju.
1. srpna 2021, neděle: Buenos Aires bych neoznačovala za svůj druhý domov, je však pravdou, že v něm znám skoro každou uličku. Když mě Alessandro vychovával, často jezdil do hlavního města Argentiny na meetingy se svými business kolegy. Nudní pitomci, kteří se oblékali do vyžehlených kostýmků, a když se na ně nikdo nedíval - tedy kromě malého zvědavého dítěte, kterým jsem byla - šťourali si v nose a otírali to o zdi. Nejsem si jistá, jestli podobným typem člověka není i současný náměstek vnitra, Pedro Alvarez. Alessandro se s ním zná už pět a půl roku, a jako ke všem slizkým politikům, i k němu chová až podivně velký respekt. Irituje mě to. S Alvarezem jsme se setkali v budově Ministerio del Interior v Leandru, nedaleko břehů Rio de la Plata. Byla to pěkná nuda. Alvarez mi podal svou studenou ruku, trapně se na mě usmál se zdviženým obočím a vykulenýma očima, a nahlas něco řekl - já ho samozřejmě neslyšela. Alessandro se ho pak údajně ptal na to, zda mu může být vydán seznam letů speciálních stealth letounů na území Argentiny a na podobné záležitosti. Já mezitím hleděla z okna na budovy uruguayského Colonia del Sacramento, rýsující se v mlhavé dálce. Alessandro se ani neobtěžoval překládat mi Alvarezova slova do znakové řeči. Vysokorychlostním letounem jsme se pak vrátili do tvrzi, a prohlédli si data uložená na flashdisku, který Alvarez mému adoptivnímu otci přátelsky věnoval. Nebylo na něm nic zajímavého. Další den, a žádný výsledek. Aspoň je jasné, že letoun byl na území Argentiny zřejmě nelegálně - tedy pokud přiletěl z jiné země. A já si myslím, že tomu tak je. V Argentině není moc lidí, jako my - lidí, co se zajímají o kryptidy. Ale v mezinárodních vodách... to už je něco jiného.
2. srpna 2021, pondělí: Tím, jak je Alessandro přátelský ke kontroverzním a shnilým politikům typu našeho hosta Harolda Maysona či obdobně bizarního Pedra Alvareze, si samozřejmě získal celou řadou kontaktů na jejich známé, jež jsou lidmi s větší mocí. Má číslo na vedoucího jisté americké vládní organizace, jež monitoruje celý svět. Patří pod ní všechno, FBI i CIA. Tím člověkem je Arik Thomson, spolupracovník a podporovatel našich dobrých přátel Lovců kryptidů. Jestli se k němu můžu vyjádřit, taky ho úplně nemusím. Má na dlani celý svět, a říká se, že toho ví víc než samotný americký prezident. Představte si, co se stane, až mu přeskočí. Thomson poslal Alessandrovi zakódovaný soubor s fotografiemi pořízenými několika satelity poletujícími nad Argentinou právě v noci ze čtvrtka na pátek. Ty satelity jsou schopné zaznamenat i letouny s většinou známých stealth technologií, protože fotografují pomocí nějakých laserů... To ale není důležité. Podstatné je to, že k tvrzi v danou dobu "neviditelný" letoun skutečně přiletěl. Přihnal se k pobřeží jižní Argentiny z Chile. Alessandro požádal Thomsona o další snímky, a jak se ukázalo, stealth monstrum přeletělo Santiago, míříce z Pacifiku. Ke konci dne už bylo jasné, odkud zločinec pocházel. Z Austrálie! Vzlétl od Bedourie, menšího města v Queenslandu. Že by nějaká tajná skupina zájemců o kryptidy sídlila právě tam? Když letoun odlétal od tvrzi, vydal se nejprve na sever, do Brazílie, ale pak se otočil, a vrátil se zase do Austrálie, konkrétně na místo odletu. Takže je jasné, že náš děsoptačí materiál bude tam!
3. srpna 2021, úterý: Je zvláštní vydat se na takovou neplánovanou cestu do Austrálie. Alessandrův vysokorychlostní letoun to ale dokáže umožnit. Pokud patříte mezi ty výjimečné jedince, kteří mají k takovým technologiím přístup, pak můžete létat prakticky po celé planetě. Že je často nelegální s "neviditelným" letounem přiletět na cizí území, to nikdo neřeší. Prý ani Lovci kryptidů. Alessandro si ale dal ten čas získat od australského Ministerstva zahraničních věcí povolení k příletu. Poprvé v životě jsem spatřila vyprahlou krajinu jihozápadního Queenslandu. Přistáli jsme západně od Bedourie, a já při procházce buší skoro šlápla na pakobru! Krajina se zdála být pustá, jen plná jedovatých hadů. Alessandro mi však dal na oči speciální vizor, jenž mi umožnil vidět pod zemí (zase nějaké laserové paprsky, které to vysílá - nebudu to tady dál popisovat). Už při příletu zachytil v letounu to, co jsem teď já sama spatřila. Kousek od místa našeho příletu se totiž nacházela něčí podzemní základna. A co se Alessandro rozhodl udělat? Zaklepat. Doslova vstoupil na její písečnou střechu a začal hlasitě dupat. Pak se odkudsi z křovin, dvacet metrů za námi, vynořili dva ozbrojenci a namířili na nás samopaly. Alessandro na ně něco řval, asi ať nám vrátí, co ukradli. Oba svalouši k nám přišli, zřejmě Alessandrovi ani neodpověděli, a složili nás k zemi. Kopla jsem jednoho z nich do stehna, on mi však dal takovou ránu do hlavy, že jsem pozbyla vědomí. Nic z toho, co se stalo ve zbytku dne, jsem na vlastní oči neviděla.
4. srpna 2021, středa: Když jsem se dnes ráno, asi v šest, probudila, ležela jsem v posteli ve svém pokoji. Byla jsem zpět v tvrzi. Chvíli jsem nechápala, co tam dělám, a pochybovala jsem o tom, že jsem kdy vůbec krajinu Simpsonovy pouště viděla. Alessandro a Thiago mi však při snídani vysvětlili, co se vlastně včera stalo. Hned poté, co k nám přišli ozbrojenci, a omráčili mě, objevily se na obloze čtyři vysokorychlostní letouny amerických agentů, vyslaných do Bedourie samotným Arikem Thomsonem. Oba ozbrojence chytili, než stačili omráčit Alessandra. No, a potom pronikli do té podzemní základny, a srovnali ji prý se zemí. Mrzí mě, že jsem to neviděla. Thomson ani žádný z jemu blízkých agentů na misi nebyl, ovšem poslal nám dnes v devět třicet nové informace. Výslechem zatčených mužů, operujících v neregistrované podzemní základně, jejíž strůjce je zatím neznámý, se zjistilo, že patří do organizace Čtyři hlavy. Nikdy předtím jsem se s tím názvem nesetkala. Odmítli říct něco víc, vypadá to však, že Čtyři hlavy je jakási vlivná mezinárodní zločinecká organizace. Thomson je v šifrované zprávě Alessandrovi popsal jako "fašisty, kteří se snaží novými způsoby změnit svět ke svému prospěchu". Sám o nich zřejmě ví víc, než my. Popravdě, přijde mi trošku zvláštní, že nás Thomson po celou cestu přes Pacifik sledoval, a nechal za námi poslat čtyři letouny se svými agenty a vojáky. Jenže co se dá dělat. Soukromí už si v tomto světě nedopřejete. Aspoň nám zachránili životy. Velkou otázkou je, proč by chtěly nějaké Čtyři hlavy informace o přežívajících phorusrhacidech? Ukradený materiál zatím nemáme. V podzemní základně u Bedourie se totiž nenašel. Musel být odeslán někam pryč, jenže se neví, kam.
5. srpna 2021, čtvrtek: Celé dopoledne jsem strávila psaním e-mailů Lise Newton. Velice jí mrzí, že nemůžeme v psaní našeho vědeckého článku o přežívajících děsoptácích pokračovat. Ptala jsem se jí, čemu se momentálně věnuje, a ona odpověděla, že prý učení na univerzitě. Snažila jsem se zjistit, jestli vede nějaký výzkum, a ona, že ne. Její zprávy byly přátelské, a plné usmívajících se emoji. Jenže já ji začínám podezřívat, a říkám si, jestli ta mile se usmívající vědkyně, jejíž fotka je umístěna na webu New Jersey University, není tak trošku... proradná. Kdo jiný ví o našem výzkumu děsoptáků? Kdo jiný ví o tom, že jsem byla na třítýdenní expedici do Patagonie s cílem prokázat jejich existenci v současném světě? Kromě Alessandra, Thiaga, Maysona a Johnsona to ví už jenom Lisa! V životě jsem se s ní nesetkala, nevím tedy, jaká je. Jasně, dělala krásný výzkum o vyhynulých phorusrhacidech, ale když jsem jí teď navrhla spolupráci... Nechtěla by to celé obrátit proti mě? Problém je, že když takhle člověk začne uvažovat, stane se paranoidním. Po obědě jsem si šla zchrupnout, a co se mi nezdálo! Že jsem se s Lisou Newton osobně setkala, ona na mě vytasila pistoli, řekla, že patří ke Čtyřem hlavám, a pak mi dala ránu do hlavy. V tom snu to bylo stejně bolestivé, jako když mi dal ten ozbrojenec v Simpsonově poušti pěstí do čela. Tento hrůzostrašný a tak trošku směšný sen mě ale přiměl k tomu domluvit si s Lisou schůzku ve Státech. Chystám se tam zaletět o víkendu, a promluvit si s ní.
6. srpna 2021, pátek: Dnes ráno se objevila na webu BBC News zpráva, že jeden z největších světových odborníků na dravé ptáky, doktor Henry Watson z Department of Biological Sciences v University of Cape Town, koupil na trhu se zvířecími produkty v thajském Rangsitu vývržek jakéhosi "obřího ptáka". Prý se vracel z výpravy do terénu, při níž se zabýval luňákovci černými, jež v této části Thajska tráví léto. Na trhu si koupil pár sovích pelet a pak také velký vývržek, o kterém řekl, že "nic takového ještě nikdy neviděl". Podívala jsem se na fotku té ptačí pelety na jeho ruce, umístěné na BBC News, a přísahám, že jsem se držela, abych naštváním nepráskla rukou do stolu v naší prostorné kuchyni. Byl to skutečně vývržek fórusraka! Ten stejný, který jsem našla. Znám ho každý coul - co coul, milimetr! Ukradli ho, odletěli s ním do Austrálie, a pak ho zřejmě propašovali na thajský trh. Alessandro nechal okamžitě zjistit - zase přes Thomsona - kdo Watsonovi tu peletu prodal. Jeho jméno je Kittibun Rattanakosin. Má to být obyčejný prodavač částí zvířecích těl, a má na to dokonce povolení. Prý neprodává kusy tygřího těla nebo peří vzácných ptáků, ale obchoduje jen s tím, co není ohrožené. Když byl americkými agenty konfrontován s tím, že peleta, kterou Watsonovi prodal, rozhodně vzácná byla, rozbrečel se ze strachu, že přijde o svůj obchůdek. Sdělil jim, že mu vývržek prodal "nějaký zákazník v černých brýlích", a to za směšnou cenu deseti thajských bahtů. To je jako 29 argentinských peso, nebo 0,22 britských liber. Neskutečně troufalé - ukrást tuhle vzácnost a tak levně ji prodat! Myslím si, že to ale bylo součástí nějakého plánu. Ať už se nás snaží někdo vyprovokovat nebo má mnohem důmyslnější plány, zjistím, kdo to je, a opravdu ho nakopu. Watsona brzy kontaktuji, a požádám ho, aby mi peletu vrátil. Snad s ním nebudou potíže. Musíme najít ještě děsoptačí peří a další ukradený materiál, a zjistit, proč byl vlastně ukraden!
Toto byl teprve začátek. Ale co dalšího Sloane Walker při honu na tyto zločince čeká, to se dozvíme až příští týden v pátek! Jen doufám, že se nedostane do ještě většího nebezpečí, jako před pár dny v Austrálii... Zítra vyjde sedmá část příběhu Démon Curupira, též se odehrávajícího ve světě Lovců kryptidů!
Jinak chci vyjádřit podporu všem svým přátelům na Prague Pride, který probíhá tento týden! Snad se máte skvěle.
Žádné komentáře:
Okomentovat