Démon Curupira: Příběh a jeho postavy

Démon Curupira je příběh ze světa Lovců kryptidů, který byl na Blogorgonopsid publikován v době od 3. července do 15. srpna 2021. Jedná se o třetí desetidílné pokračování hlavní série Lovců kryptidů, která skončila kapitolou Poslední vzdor v srpnu 2020, a jež byla následována příběhy Cryptid Hunters Dark (říjen až prosinec 2020) a Cryptid Hunters: PhantomZone (únor až duben 2021). Děj příběhu se točí okolo postavy Curupiry, která byla čtenářům představena v kapitole Ráj neodinosaurů ze 3. série Lovců kryptidů (listopad a prosinec 2018), a která zahynula v kapitole Ztracené zítřky ze 4. řady (únor 2020). Poté, co byla přivedena zpět mezi živé s většinou ostatních spojenců Lovců kryptidů a členů týmu v kapitole Poslední vzdor, stává se Curupira nebezpečným démonem, traumatizovaným přežitím vlastní smrti a poháněným nenávistí k lidskému druhu, který způsobil vyhynutí toho jejího. Po dosažení dospělosti vybavena schopnostmi, kterými dříve nedisponovala, vydává se démonická ochránkyně Amazonie na cestu krve a mučení, zatímco se ji její přátelé, Pierre Leroy a Isabella Cardona, snaží pomoci. Curupira se stává ekoteroristkou a vražedkyní, chránící prales před těmi, kteří jej ničí, a vyvstává otázka, zda má ještě srdce.

Příběh se odehrává v červenci a srpnu 2021, přibližně patnáct měsíců po událostech Posledního vzdoru a tedy i posledního setkání Lovců kryptidů s Curupirou. Stejná doba uplynula také od odvrácení invaze Shai'ri, kterého se Curupira účastnila. Dále v rámci kontinuity uběhlo také zhruba pět měsíců od založení nového týmu Lovců kryptidů, jehož je jedna z vedlejších postav příběhu, Pierre Leroy, součástí. Děj příběhu Démon Curupira začíná v pralese u vesničky Uarini v brazilském státě Amazonas. Tam se vydává lovec Duarte Ribeiro poté, co se vsadil v Churrascaria da Euzi s ostatními muži, že zastřelí přežívajícího pozemního lenochoda, místními nazývaného kida harara, jenž zdejší lesy údajně obývá. Ačkoliv někteří z lovců a pytláků v existenci kryptida nevěří, je Duartemu slíbena tučná odměna, a on pak stráví celý den plahočením pralesem, než svůj cíl nalezne. Když se pokusí juvenilního kida harara zastřelit svou puškou, objeví se náhle kompsognátek Lil, na lovce zaútočí, a pozemní lenochod uteče. Duarte malého, avšak zuřivého ještírka setřese, a uštědří mu smrtelnou ránu pažbou své pušky. Na scéně se pak objevuje Lilova kamarádka, ochránkyně pralesa Curupira, bránící všechny jeho zvířecí obyvatele. Na Duarteho zaútočí, brutálně ho sbije, a pak jeho životní energii odčerpá do svého těla, a přenese ji do nehybného tělíčka svého kompsognátka, který ožije. Dozvídáme se o jejím životě v pralese, o tom, jak napodobuje hlasy sokolovců volavých, a že Lil s jejím násilím vůči lidem příliš nesouhlasí. Během noci pak tělo Duarteho Ribeira z lesa zmizí. Ukazuje se, že se nedlouho po jeho odchodu z Uarini vydali po jeho stopách Juan Paredes, Duarteho synovec, a Francisco, jeden z jeho nejlepších přátel. Curupira neodčerpala Duartemu dostatek životní energie na to, aby ho zabila, ale na celý život ho zmrzačila. Lovec totiž necítí většinu svého těla. Juan, který svého strýčka miluje, a z celé své rodiny má nejradši právě jeho, se zapřísahá, že Curupiru najde a zabije ji. Ve Franciscově domě na kraji Uarini tedy začíná jeho pomstychtivá výprava. Dalšího dne se Curupira vydává dál na sever, a velmi ji znepokojí nález zkrvaveného tělíčka křečka Rhipidomys emiliae v pytlácké pasti. Ještě více ji pak rozzuří dým vycházející od hranice pralesa, u vesnice Jauató. Tam totiž dochází k vypalování lesa, vedené rančerem Luizem a jeho ženou, kteří potřebují pro svá zvířata více prostoru. Na scéně se objevuje Curupira, stále doprovázená Lilem, a nejprve útočí na Luizova syna, ze kterého odčerpá životní energii poté, co se pokusil zabít mládě hroznýše královského, prchající před ohněm. Následně dvěma sebranými pytláckými pastmi uhodí i několik dalších lidí, ještě více jich roztrhá svými drápovitými nehty, a ty, které nezabije, připraví do konce života o schopnost chodit. Po masakru v Jauató ji Lil nadobro opouští, a tentokrát se svým výrazem netají o tom, že svou starou kamarádku považuje za monstrum. O celém incidentu se žháři se brzy dozvídá zbytek světa, včetně strážců z rezervace Tanimboca v jižní Kolumbii, kde leží pohřbeno tělo Curupiry (viz Ztracené zítřky). Isabella Cardona, které byla na léto přidělena studentka biologie Antonella z Bogoty, spolu s přírodovědci Emannuelem a Andrésem sleduje záběry z okraje Jauató a rozhovor se zmrzačeným Luizem, který vražedkyni před kamerou v portugalštině popíše. Když zmíní její dozadu natočená chodidla, Isabella si okamžitě uvědomí, že mluví o Curupiře. Požádá Andrése, aby jejich šéfa uvědomil, že potřebuje dovolenou, rovnou se sbalí a pak se přes telefon dostává do kontaktu s Pierrem Leroyem, prvním lidským přítelem Curupiry, načež společně vytvoří plán, jak s ní promluvit. Curupira se po hromadné vraždě žhářů vypraví do blízkosti vesnice Paraíba, a nalezne tamarína vousatého, v příšerných podmínkách drženého v pytlácké kleci. Vypustí ho, a počká si na pachatele, kterým je Rogério Sequeiro, jenž pytlačí kvůli nízkému příjmu. Zmasakruje ho, zabije ho, a jeho tělo hodlá použít k zastrašení ostatních. Juan Paredes zamíří nákladním vozem z Uarini do vesnice Uará, a pěšky se pak vydá k Lago Uará a nakonec na západ do Paraíby. Podaří se mu najít přerušovanou řadu "dívčích" stop, a usoudí, že jeho cíl se pohybuje částečně po zemi a částečně po stromech. Příběh pak zachází do minulosti, do doby před mnoha lety, kdy potomci kolonistů v srdci Amazonského deštného pralesa hromadně zavraždili všechny Curupiry, až na jednu. Hlavní hrdinka příběhu byla tehdy ještě malé dítě, nadšené přírodou a toužící chránit po boku svých starších příbuzných všechna pralesní zvířata před lidmi. Po sledování leteckých hrátek ptakoještěrů a promluvě s matkou se vydává do jeskyně, kde se bobulemi živí ostatní Curupiry. Všechno jsou to její sestry, sestřenice, tety a babičky; Curupiry se rozmnožují partenogeneticky s pomocí ostatních jedinců samičího pohlaví, a od narození posledního samce uběhly již tisíce a tisíce roků. Matka spatří velkou skupinu lidí, mířící ke stolové hoře, jež je domovem ochránkyň pralesa, a varuje před nimi ostatní Curupiry. Předá své dceři rudou čelenku, a pošle ji do pralesa. Ostatní mladé Curupiry jsou při útěku také zabity, a dítě jediné přežívá. Po návratu na stolovou horu nechápe, proč je její vrchol vypálený, a až o mnoho let později jí dojde, co se vlastně stalo. Od té doby v sobě potlačuje smutek z té události. Příběh se vrací do současnosti, kdy Curupira na kovovou tyč na střeše starostova domu v Paraíbě za hlavu zavěsí tělo Rogéria Sequeira. Promluví k obyvatelům vesnice, a sdělí jim, že si nepřeje, aby dále pytlačili. Těm, kteří v tom budou pokračovat, slibuje, že si je najde. Později té noci vtrhne do baru, a zabije v něm čtyři pytláky, včetně staršího muže Ricarda Seiceira, který třem mladíkům nabízel páchnoucí mrtvolu vačice k prodeji překupníkovi z Peru. Dále Curupira zabije také barmanku, a viní ji z toho, že pytláky prodejem alkoholu v baru živí. Isabella přilétá do Paraíby následujícího dne, kdy jsou ulice vesničky plné policistů, z nichž někteří se chovají velmi hrubě. Brzy poté kolumbijská přírodovědkyně Curupiru vystopuje; najde ji na okraji lesa. Nedokáže zprvu uvěřit tomu, jak moc se Curupira změnila od té doby, co ji v ten osudný den v Tanimboce před sedmnácti měsíci viděla naposledy. Přesvědčí ji, aby si promluvily, a zavede ji do vyklizené stáje na kraji Paraíby. Curupira jí však od začátku nevěří, neboť stáj je obklopena brazilskými vojáky, vedenými generálem Moraisem. Nemají ovšem povolení ji zastřelit, to totiž zajistil Isabelliin spolupracovník, který je na cestě do Brazílie. Ve stáji se Isabella pokouší Curupiru poučit o nebezpečích ekoterorismu, o tom, že ubližovat nevinným i kvůli ochraně životního prostředí je trestný čin. Curupira argumentuje, že jde jen o lidské slovíčkaření, a na Isabellu dokonce zaútočí, popadajíc ji za límec košile. Jakmile Isabella stáj opustí, vkročí do ní Pierre Leroy, a nejprve se s Curupirou baví jako se svou starou známou. I jemu však Curupira brzy přestane důvěřovat, když jí začne nabízet pomoc kvůli tomu, že páchá tak brutální zločiny. Ochránkyně pralesa mu odhalí, že je inspirována životní filozofií Clauda Ngoye (zemřel v Posledním vzdoru ve snaze vyhubit lidstvo). Pak na Pierra zaútočí, a donutí jej přeměnit se v zelenou nestvůru s keratinovými drápy, se kterou svede souboj. Před stájí pak Curupira skalpuje generála Moraise a zabije pět z jeho vojáků, několik dalších ještě zraní, a nakonec uteče do vesnice. Tam se ji z kostelní věže pokusí zastřelit Juan Paredes, který netuší nic o tom, že se Curupira dokáže po zasažení kulkou zregenerovat. Jen taktak unikne smrti poté, co Curupira hodí k věžičce granát zabitého vojáka, pak nasedne na motorku, a pokračuje v jejím pronásledování. Pierre mezitím zavede Isabellu do Cryptodactylu, kterým do Brazílie přiletěl z nové základny Lovců kryptidů na Špicberkách, a ze vzduchu trefí ochránkyni pralesa uspávací šipkou. Ona si naopak na svou pomoc zavolá obrovské hejno malých pralesních ptakoještěrů, jež znemožní Cryptodactylu, aby dále letěl za ní. Dorazí do Porto Colombiano, nasedne na loďku, a vydá se proti proudu řeky Amazonky. Juan na loďku skočí před jejím odjezdem, a když je Curupira malátná, zaútočí na ni. Nožem jí rozřeže záda a pokusí se ji uškrtit lanem. Smyslů zbavená Curupira nakonec spadne do řeky, a "rybí řečí" přesvědčí několik piraní, aby jí dovolily odčerpat jim životní energii. Se zhojenými ranami se z řeky vynoří, ale Juana již nehledá. Vydává se dále proti proudu řeky, přemýšlí o tom, že kvůli útoku člověka se za ní muselo obětovat několik ryb, a nakonec dochází k závěru, že teď za ty piraně musí lidé zaplatit. U Lago Araxical narazí na dva indiánské lovce z kmene Terena, zabije je, a pak vnikne do jejich vesnice. Brutálně její obyvatele povraždí, až na jednu jedenáctiletou dívku, doprovázenou ochočeným pekari. Nevšímajíc si zprvu jejího usedavého pláče a pohlížejíc na krev všech těch lidí, jež nikdy přírodě neubližovali a žili s ní v harmonii, začíná Curupira přemýšlet o tom, proč vlastně tyto strašné věci dělá. I o masakru poměrně izolovaného indiánského kmene se brzy dozvídá zbytek světa. Juan Paredes kontaktuje brazilského magnáta Octávia Cavaca, kterému patří většina lesů ve státě Amazonas, a jeho slova ho vyburcují k najmutí skupiny lovců, pytláků a nájemných vrahů, jež mají s démonem skoncovat. Sejdou se v jakémsi sklípku v Manausu. Juan si není těmi lidmi jistý, ale Octávio ho uklidňuje, že se těm kriminálníkům dá věřit, a pak ho s nimi opouští. Zatímco je v Brazílii komukoliv povoleno Curupiru zastřelit, ocitá se ochránkyně pralesa na jihu Kolumbie, v Tanimboce. Od vyvraždění kmene uběhlo deset dní. V Tanimboce Curupira vyhrabe své staré pochované já, a kostřičku Lila. Setkává se s Antonellou a Andrésem, ale rozhoduje se nezabít je. Překvapuje ji též, že za ní kráčí ona indiánská dívka s ochočeným pekari. Zatím však netuší, co si o ní myslet, a ani s ní nekomunikuje. Setkává se s mládětem vzácného pruhovaného jaguára, a pak je šokována pohledem na další poničenou lesní plochu. Podaří se jí vypátrat majitele této části lesa a zároveň majitele pily, Daniera Durana. Napadne ho s jeho ženou ve vesnici San Jorge, a dozví se od něj, že s plochami pralesa legálně obchoduje stát, a že je spousta lobbistů, co o něj mají zájem. Daniera nezabije, a začne chovat nenávist k mocným, jež prales rozprodávají, a jež z jeho ničení mají největší příjmy. Pak se příběh přesouvá opět do Manausu, kde Isabella navštíví pitevnu se zmraženými těly pozabíjených Indiánů. Generál Morais ji zavede k Salmě Bwalye, hlavě United Nations Permanent Forum on Indigenous Issues, která musí vraždu indiánského kmene vyšetřit. Bwalya odmítne setkání s Pierrem Leroyem, považujíc jej za kriminálníka, a Isabellu varuje, ať se už do věcí týkajících se Curupiry nemotá. Ze San Jorge podnikne Curupira cestu do dalších jihokolumbijských vesniček, a postupně se dozví, že se mají v San Fernandu sejít lobbisti a rozhodnout o budoucnosti kolumbijské Amazonie. Ukáže se však, že byla zmanipulována. Veškeré informace, jež získala, byly nepravdivé, a do světa je vypustili Cavacovi lidé. V malém stavení v San Fernandu na ni zaútočí poté, co vtrhne dovnitř, a téměř ji zabijí. Ve strašném vzteku se Curupiře podaří jednomu z nich, který se hrdě prohlašuje za jejího vraha - jeho hlas už slyšela na řece Amazonce, dobře si ho pamatuje - strhnout přilbu. Setkává se znovu s Juanem, a odčerpá mu dost životní energie na to, aby ho také zmrzačila, podobně jako jeho strýce. Její boj s Cavacovými lidmi přeruší bílé světlo vcházející do budovy zvnějšku. Pierre a Isabella Curupiru opět vypátrali, a to s pomocí dat ze satelitů amerických agentů, s nimiž jsou Lovci kryptidů přáteli. Pierre hodlá tentokrát použít silnější uspávadlo, schopné složit i velká zvířata, vyvinuté Marvinem Graysonem. Mimo letoun jsou ale Pierre a Isabella rozděleni dvěma Cavacovými lidmi, kteří tu na ně čekali (Isabella a Pierre byli v blízkosti nemocnice v Manausu "někým" špehováni). Isabella se do budovy dostane jako první, ale dostane od jednoho z Cavacových mužů ránu taserem. Curupira pak svede další boj s Pierrem, a použije proti němu jeho vlastní zbraň - dá mu dvojí dávku uspávadla. Nato uteče do džungle. Isabella se vzpamatuje po elektrickém šoku, popadne zbytek uspávacích šipek a pistoli, a vydá se do džungle Curupiru vystopovat. Krátce je tu konfrontována indiánskou dívkou a jejím pekari, jež záhadně zmizí stejně rychle, jako se objevili. Pak si naposledy promluví s Curupirou na přehradě, uspí ji a následně ji obleče do svěrací kazajky. Juan se v místnosti plné zraněných Cavacových lidí připlíží k polospícímu Pierrovi a uprosí ho, aby mu pomohl znovu na nohy. Pierre mu daruje svou krev, Juan mu však musí slíbit, že se Curupiru nebude dál snažit zabít, a že se vrátí ke strýci, o kterém mu mladík pověděl. Následně Juan zmutuje a zregeneruje se. Příběh se dále naposledy vrací do minulosti, do dob, kdy si malá Curupira nechávala od své matky vyprávět různé příběhy, jimž velmi ráda naslouchala. Líbil se jí příběh o tom, že jednoho dne budou mít Curupiry spojence z řad lidí - z řad jihoamerických Indiánů. Podle legendy se tak stane v době, kdy již na tuto povídačku zapomenou, a kdy již žádného spojence očekávat nebudou. Zpět v současnosti je Curupira v brazilském Manausu souzena za své zločiny proti lidskosti, od masakru v Jauató po vyvraždění Indiánů kmene Terena. U soudu jsou přítomni i Isabella, generál Morais a Luiz, odkázaný na vozíček, a Salma Bwalya. Curupira řekne, že vraždy Indiánů i dalších nevinných lituje, a že se již naučila, jak lidi v podstatě neházet do stejného pytle. Soudci Lopesovi se vysměje, že chce odsoudit nadoživotí jí, a ne brazilské politiky, kteří kmenů původních obyvatel vybili mnohem více. Nakonec odhalí, že jediný důvod, proč se nechala Isabellou odchytit, byl ten, aby u soudu mohla před sebou svět varovat. Nato vnikne do soudní síně jedenáctiletá Indiánka, sejme Curupiře, stále držené ve svěrací kazajce, rudou tiaru, z té vyjde mohutné světlo, načerpané z Curupiřiny zloby, a obě zmizí. Pierre, který již v Brazílii není přítomen, předtím ještě Isabellu upozorní, aby včas zavřela oči, a jako jediná nebyla tou září dočasně oslepena. O vpádu dívky do budovy soudu se dozvěděl ze Špicberk opět pomocí čerstvých satelitních snímků. Později přenášejí Juan a Francisco Duarteho Ribeira do letadélka, které si šestnáctiletý mladík koupil za peníze vydělané zápasy v ringu. Pierrova krev a následné zmutování mu totiž přineslo velkou sílu. Juan svého strýce vezme na výpravu za Curupirou. Neví sice, kde se nachází, ale chce ji najít, a zeptat se jí, zda by z jeho vlastního těla mohla odčerpat životní energii, on by se pak zregeneroval, a ona jeho sílu předala Duartemu, který by opět mohl chodit. Touha po pomstě Juana skutečně opustila. O měsíc později, v srpnu, na začátku období sucha, se Curupira a její nová indiánská společnice s ochočeným pekari nacházejí v hlubinách Peru. Ochránkyně pralesa si odchytila Octávia Cavaca, onoho mocného brazilského magnáta, a mučí ho v jeskyni, jež je jejím novým domovem. Indiánské dívce děkuje, že jí ukázala, že má stále srdce. Jako vražedkyně jejího kmene, litujíc toho otřesného činu, má teď povinnost se o dívku postarat. Co mají společné je to, že jsou posledními "svého druhu". A obě mají rády prales, a nechtějí, aby mu někdo ubližoval. Curupira ji pojmenuje Caipora. Aniž by o tom věděly, jsou pozorovány Lilem, který zřejmě za Curupirou přece jen po celou tu dobu šel.

Nápad na příběh Démon Curupira se v mé hlavě zrodil v lednu 2020, když jsem pracoval na kapitole Dobrodružství Rogera, Curupiry a Lila ze 4. série Lovců kryptidů. Rozhodl jsem se tehdy, že se v příběhu pokusím Curupiru trochu více čtenářům přiblížit, a ukázat jim, jak moc milovala přírodu. Mým cílem pak bylo jejich srdce zlomit v následující, únorové kapitole, Ztracené zítřky, kde Curupira zahynula a její smrt probudila v Claudu Ngoyovi, v Tanimboce s Lovci kryptidů přítomného, onu dávnou nenávist vůči lidem. Její nepřátele, včetně gangstera Juana (ano, rozhodl jsem se, že mladík, který v tomto příběhu po Curupiře půjde, bude mít stejné jméno, jako její vrah ve Ztracených zítřcích), Ngoy brutálně pozabíjel. Curupiřina smrt otřásla také Pierrem a do značné míry i Rogerem Neillem, který jí byl v předchozí kapitole docela blízko. Byl to zlomový bod 4. série, neboť z Ngoye učinil znovu nepřátele Lovců kryptidů (tím byl ve 2. sérii), a nebyl tedy již jejich spojencem (jako ve 3. sérii a po Ztracené zítřky i v sérii čtvrté). Koncept příběhu Démon Curupira byl od začátku jasný - až se Curupira s ostatními hlavními postavami, z nichž mnohé pochopitelně v průběhu 4. série též zemřely, vrátí v Posledním vzdoru, nebude se moci vypořádat se svou smrtí a následně se z ní stane ta démonická bytost, z níž by měli mít všichni ničitelé Amazonie strach. Zvířecí obyvatele Amazonského pralesa sice Curupira chránila i ve 3. a 4. sérii, ale nikdy proti lidem nepostupovala tak, jako v tomto příběhu. Bylo pro mne důležité postavu traumatizovat co nejvíc, a také čtenáře informovat, že po událostech Posledního vzdoru byla Pierrem a Jackem Owenem do Amazonie z Británie přemístěna, aniž by jí bylo vysvětleno, jak se vlastně vrátila mezi živé (pro bližší popis toho mechanismu si přečtěte konec 4. série a Cryptid Hunters: PhantomZone).

Do značné míry je tento příběh z univerza Lovců kryptidů jakousi "loose adaptation" postavy Curupiry z brazilského folklóru. Shodou okolností se Curupira stala v posledních měsících trochu populárnější kvůli seriálu Neviditelné město (Invisible City), jehož první série vyšla letos v únoru na Netflixu. Abych byl upřímný, naštvalo mě to, protože mě jeho tvůrci předběhli - nicméně jejich verze Curupiry se od té mé dosti liší. Má verze Curupiry z univerza Lovců kryptidů je takovou směsicí původní postavy z brazilského folklóru a poměrně ďábelské, démonické verze ze seriálu BeastMaster z let 1999 až 2001, ve kterém hrála Curupiru australská herečka Emilie de Ravin (možná si pamatujete na komiks Lovci kryptidů: Nový začátek ze srpna 2019; právě tam Curupiru reprezentovala ona verze z BeastMaster, ač si svou verzi Curupiry představuji trošku jinak). Ostatně i v onom seriálu měla ta zvnějšku jemná, uvnitř zákeřná a vražedná bytost přízvisko "Demon Curupira". Má Curupira ovšem na rozdíl od ní nezabíjí polibkem, nýbrž o životní energii své oběti připravuje pouhým dotykem, skoro jako Rogue v X-Menech. Je důležité si uvědomit, že současná verze Curupiry v univerzu Lovců kryptidů trpí neléčeným posttraumatickým stresem, a navíc v sobě celý život potlačovala smutek ze smrti svých příbuzných. Obdobně jako v případě Clauda Ngoye, i její druh byl lidmi vyhuben (to ostatně ve 4. sérii motivovalo Ngoye opět proti lidem jít; před jeho očima vyhubili Curupiřin druh tím, že zabili jí jakožto jeho posledního zástupce, a Ngoyem, posledním z Rapanai, to příšerně otřáslo). Smutek nakonec začala nahrazovat vztekem, a ten v její izolaci od Pierra a ostatních přátel jen rostl. Za její zhoršující se psychický stav mohl i Pierre samotný, ostatně to v příběhu zmiňuje a viní se z toho. Měl jí pomoci, ne přemístit ji zpět do Amazonie, když se vrátila mezi živé, a ponechat ji tam po více než rok jejímu vlastnímu osudu.

Inspirací pro Démona Curupiru v mém příběhu nebyly ani tak jiné verze Curupir z jiných příběhů (včetně těch výše zmíněných; Neviditelné město jsem mimochodem neviděl!), ale spíše postavy Poison Ivy z DC Comics, Dark Phoenix z Marvel Comics a Maleficent od Disney. Poison Ivy je ekoteroristka, chovající takřka nulovou empatii vůči lidem (s výjimkou pár jedinců), Dark Phoenix (Jean Grey) měla božskou sílu, a nedokázala se kontrolovat, a Maleficent ve stejnojmenném filmu s Angelinou Jolie z roku 2014 zjistí, že má srdce i přesto, že byla člověkem zrazena, a ke všem z království, z něhož pocházel její bývalý milenec, začala cítit nenávist. Každá z těchto postav mou Curupiru do značné míry inspirovala. K psaní příběhu ani postavy samotné jsem ale určitě nepřistupoval s tím, že by byla zástupkyní určitého genderu. Jak řekl jeden z mých oblíbených spisovatelů, Chris Claremont, nezáleží na tom, jakého genderu vlastně postava, jejíž příběh píšete, je. Curupiru jsem ve 3. sérii označil za agender, protože lidskému pojetí genderu se asi do značné míry vymyká, už jen proto, že je zástupkyní svého vlastního druhu. Ačkoliv je ženského pohlaví, není nutné stejně vnímat i její gender (a upřímně, já osobně nenávidím genderové stereotypy se stejnou zlobou, jako Curupira lidi). Je prostě zástupcem jiného druhu, ač se stejnými charakterovými vadami - ne-li extrémnějšími - jako u nás.

Téma, kterému příběh Démon Curupira patřil, byl ekoterorismus. Otázka, jak daleko až musíte zajít v boji, který považujete za správný, je něčím, s čím se ve světě neustále setkáváme. Co si o ekoterorismu myslím já? No, jako vždy, snažím se neprezentovat v příbězích svůj názor - různé postavy by ty názory měly mít jiné. Vyberte si, co sedí vám. Dá se souhlasit s Curupirou, že jen ty mocné je třeba trestat? To možná vychází z mé hlavy... Ale není mým cílem prostřednictvím těchto příběhů Vás, čtenáře, nějak poučovat. Nikdo z nás nemá rád, když mu ostatní říkají, co má dělat, jaký má mít názor apod. A určitě se o to nesnažím ani já. Píšu prostě příběhy o postavách, o jejich vývoji, o jejich názorech. Pokud si z těch příběhů něco vezmete, nebo s některými z těch postav zasouhlasíte či s nimi nebudete souhlasit, pak určitě splnily svůj účel, a to je vše. Nechci si hrát na to, že je považuji za něco superkomplexního. Velmi mě však bavilo psát příběh o někom, kdo se proti svým nepřátelům chová dosti násilně. Bavilo mě vymýšlet příběh o postavě, která jedná tak trochu jako bigot - všechny, které nemá ráda, v jejím případě tedy lidi, shazuje do jednoho pytle - a odtamtud, z takového "temného místa v mysli", se pak musí vydat, řekněme, do "míst bezpečnějších", a naučit se mezi svými nepřáteli rozlišovat. Jenže předtím, než to zjistí, udělá spoustu strašných věcí, včetně vyvraždění indiánského kmene. Její slova o tom, že brazilská vláda ale ublížila ještě více kmenům, byla inspirována tím, jak se vedení země chová k Indiánům za covidové pandemie, a jak se o ně nestará.

A dopad příběhu Démon Curupira na fikční svět Lovců kryptidů? Pojednává o zrodu nové, mocné postavy. Curupira si prošla proměnou, a jak jsem v příběhu mnohokrát uvedl, již nikdy nebude stejná, jako dříve. Na konci této desetidílné série se skrývá před světem v hlubinách peruánské Amazonie, doprovázená Caiporou (opět tím adaptuji postavu z brazilského folklóru, ač ve většině těch příběhů byl Caipora indiánský kluk - já se rozhodl to změnit) a jejím ochočeným pekari, a přinejmenším na nich své zraky udržuje i Lil. Pierre pomohl stvořit nového supersilného člověka, a tím je Juan Paredes. Jak svou nově získanou sílu využije? To ukáže jen čas, pokud se Juan v některém z budoucích příběhů objeví. Curupiřina motivace je již jasná; bude pokračovat v boji jen proti těm, kteří mají z ničení pralesa nejvíce peněz. Její řádění však určitě neskončilo. Jen už nikdy neprovede žádný masakr, už nikdy nevyvraždí celý kmen. Caipora, o kterou se teď musí starat, jí bude její zrůdné zločiny vůči nevinným navždy připomínat.

Většina postav v příběhu se v předchozích dobrodružstvích Lovců kryptidů neukázala. Nicméně Curupira, Lil, Pierre Leroy a Isabella Cardona jsou postavami, jež jsou čtenářům příběhů již známé. Jediným členem týmu Lovců kryptidů, který se v tomto příběhu objevuje, je právě Pierre. Zde je výčet všech významných postav z Démona Curupiry:

Démon Curupira - ochránkyně Amazonského deštného pralesa, a poslední zástupkyně druhu Curupir, který byl vybit potomky jihoamerických kolonistů. Podobně jako její matka, sestry, tety a babičky, i ona chrání zvířecí obyvatele pralesa před těmi z řad lidí, kteří jim chtějí ubližovat. Miluje přírodu, všechna zvířata i rostliny, a miluje prales, který je jejím domovem. Svazuje ji však velká nenávist vůči lidem, a to i kvůli jejím osobním zážitkům - ví moc dobře, že lidé vyvraždili její druh, a nedokáže se vyrovnat s tím, že ji lidé zabili ve Ztracených zítřcích. Inspirací je pro ni Claude Ngoy, který zemřel v Posledním vzdoru, když se snažil způsobit genocidu lidského druhu s pomocí laboratorně modifikovaného viru. Curupira si idealizuje jeho pohled na lidi, ale na rozdíl od něj se neptá, zda je správný nebo ne. Její nenávist vůči lidem v průběhu příběhu roste, teprve to, že vyvraždila kmen Indiánů - proti původním jihoamerickým obyvatelům Curupiry nic neměly, vadili jim jen kolonisté a jejich potomci, kteří v harmonii s přírodou nežili a nežijí - a několik setkání s Caiporou ji donutilo o sobě přemýšlet. Curupira má silné PTSD, po značnou část života v sobě potlačovala smutek ze ztráty svých nejbližších, a nahrazuje ho vztekem. Pochybuje o lidských zákonech, o etických kodexech lidí, a vysmívá jim. To, co dělá, považuje za správné. V průběhu příběhu se nakonec ukazuje, že má srdce, ačkoliv je zakryto záští vůči lidem. Nakonec se rozhoduje bojovat proti mocným, kteří jsou z ničení pralesa vinni, nikoliv proti nevinným, jež často pytlačí nebo prales kácejí, aby přežili. Ve flashbacích se v příběhu dozvídáme, že Curupira byla blízko své matce, a od mala chtěla ostatním Curupirám pomáhat v ochraně pralesa. Co se vzhledu Curupiry týče, vypadá v podstatě jako evropská blondýna, má modré oči, jež ale rudě žhnou, když je naštvaná, ve vlasech nosí červenou čelenku, kterou jí darovala matka, a dříve byla oblečená v zeleném listí. Od konce 2. části příběhu je veškeré listí, jež zakrývá její tělo, zčernalé od ohňů v Jauató. Výraz v jejím obličeji je při setkání s lidmi často sadistický, brutální, jako psychopatický vrah trýznící svou oběť. Není-li naštvaná, působí stále poněkud jemně. Ve vzteku její vlasy planou jako oheň (v brazilském folklóru je to tak trochu podobné!). Má schopnost odčerpávat kterémukoliv tvorovi životní energii pouhým dotykem, pokud však chce. Jestliže chce dát někomu ránu, a životní energie ho nezbavit, dokáže to. O odčerpávání životní energie rozhoduje sama. Curupira je bytostí, kterou žádný člověk nechce za nepřítele. Nezastavuje se před ničím, je téměř neporazitelná, dokáže se regenerovat. Ví, že stará Curupira se již nevrátí, a považuje se za dokonalého nepřítele lidstva.

Isabella Cardona - strážkyně přírodní rezervace Tanimboca z jižní Kolumbie. S živou přírodou pracuje již více než dvacet let; je jí asi pětačtyřicet. Je rozhodná, odvážná, má své pojetí toho, co je správně a co špatně, má velice ráda přírodu, a naopak nemá ráda ty, kteří jí ubližují. Je ochránkyní přírody, ale nesouhlasí s ekoterorismem; Curupiru za ekoteroristku považuje, a snaží se jí přesvědčit o tom, že chovat se k lidem v zájmu ochrany přírody tak špatně vůbec není dobrý nápad. Isabella se objevila pouze v kapitole Ztracené zítřky ze 4. série, ve které se s Curupirou dobře seznámila, a byla svědkyní její smrti. Společně s ní pak Lovci kryptidů Curupiru v Tanimboce pohřbili. V době, kdy jsem tuto postavu vytvořil, mi již bylo jasné, že se později objeví v Démonovi Curupiře. Isabella nemá žádné speciální schopnosti, je zkrátka normálním člověkem, unikátní je však svým odhodláním. Nebojí se jednat. Při setkání s Curupirou však v tomto příběhu nejednou zažila velký strach. Uvědomuje si, že Curupira potřebuje pomoci. Později je s Pierrem rozhodnuta odchytit Curupiru živou, nikoliv mrtvou, jak si to mnoho lidí přeje, a postavit ji za její zločiny před soud. Isabella má černé vlasy, nosí brýle, je poměrně menšího vzrůstu. Na léto jsou jí v rezervaci přidělováni studenti biologie z celé země, hlavně však z Bogoty.

Juan Paredes - šestnáctiletý mladík, který je synovcem Duarteho Ribeira. Svého strýce má z celé rodiny nejraději; je naznačeno, že s ostatními členy své rodiny si tihle dva až zase tak dobře nerozumí. To, že Curupira Duartemu tak ublížila, vyvolalo v Juanovi touhu po pomstě, kterou se nechal svázat. Juan o sobě a svých činech moc nepochybuje, prostě jde za tím, čeho chce dosáhnout - jako typický člověk jeho věku. Dalo by se říci, že je docela sebestředný, a nebojí se Curupiře ublížit. V průběhu děje si však začíná uvědomovat své chyby. Poté, co se spojil s Octáviem Cavacem, začal o sobě a své pomstychtivosti více přemýšlet, neboť se mu nelíbilo, s jakými lidmi ho dal Cavaco dohromady. Na konci příběhu je z Juana další "superčlověk", neboť zmutoval poté, co mu Pierre daroval krev, aby mu pomohl na nohy. Juan mu slíbil, že nebude dále usilovat o zabití Curupiry, a místo toho se ji vydává najít, aby pomohla na nohy jeho strýci. Dalo by se říci, že Juan je tak trochu "damaged good". Je to nepříliš vysoký, štíhlý, hbitý teenager. Po zmutování je nadpřirozeně silný a schopný regenerace, jako Pierre.

Pierre Leroy - francouzský dobrodruh a vystudovaný zoolog, člen Týmu B Lovců kryptidů (viz Cryptid Hunters: PhantomZone) a jeden ze zakládajících členů původních Lovců kryptidů. Z pohledu mnoha je to stále kriminálník, a to kvůli vraždě nevinného ve Venezuele (Pierrova pomsta, 3. série) a stovek nevinných v různých částech světa (Cryptid Hunters Dark) pod vlivem séra Deylina Nieta. Pierre je schopný se měnit ve štíhlé, avšak svalnaté zelené monstrum, vysoké asi dva metry, s keratinovými drápy vystupujícími z rukou a nohou, a to po dvou dávkách Nietova séra agresivity, jež obdržel v průběhu 2. série Lovců kryptidů. Dříve býval nestabilní, toužil po pomstě Samu Weberovi, který v 1. sérii (Hledání medvědí nestvůry) zavraždil jeho sestru Sabine, později se dal dohromady. V Démonovi Curupiře zmiňuje události Cryptid Hunters Dark a Cryptid Hunters: PhantomZone, a vzpomíná, aniž by ji jmenoval, na Kate Henshallovou, která v druhém jmenovaném příběhu podlehla temné energii (a skončila možná na zbytek života v kómatu), když jej zachránila před jistou smrtí. Pierre je poměrně vtipný, občas se chová jako šašek, ale na druhou stranu je rozhodný a ví, co je správně. Je velmi empatický, a pokouší se s Curupirou mluvit, a pomoci najít jí své srdce. Pierre Leroy byl pochopitelně prvním člověkem, se kterým se Curupira spřátelila, a to v Ráji neodinosaurů, když mu ukradla foťák na jakési stolové hoře v brazilském pralese. Později mu pomohla dát se dohromady v kapitole Zachtělo se mi telepatie ze 3. série. Vždycky si byli blízko, a její smrt ve Ztracených zítřcích jím otřásla. Bohužel jí však od jejího návratu mezi živé v Posledním vzdoru nevěnoval dost pozornosti, a nepomohl jí vypořádat se s oním strašným traumatem. Teď se viní z toho, že se Curupira chová tak, jak se chová. Snaží se být nápomocný, na druhou stranu má ale spoustu dalších problémů (proto nebyl v 10. části přítomen u soudu, zdá se totiž, že v létě 2021 řeší, možná se svými kolegy, ještě něco důležitějšího). Pierre je pohledný vysoký francouzský brunet, a je mu přes třicet.

Antônio Morais - generál z brazilské armády, který dohlížel na Curupiru, Pierra a Isabellu v Paraíbě. Curupira jej skalpovala a rozhodně mu tak dala důvod, proč by ji neměl mít rád. Později ukázal Isabelle zmražené mrtvoly Indiánů, které zabila, a byl také přítomen u soudu. Je to silný chlápek, se silnou osobností. Pomoci Pierrovi a Isabelle později litoval, a kdyby bylo po jeho, Curupiru by zabil.

Octávio Cavaco - brazilský magnát a vlastník značného podílu lesní plochy ve státě Amazonas. Typický businessman, který chodí ven v černých brýlích, v krásném obleku, a nechá se vonět speciálními parfémy. Případu Curupira se začal účastnit poté, co jej kontaktoval Juan Paredes. Cavaco si řekl, že nenechá, aby Curupira dále obližovala lidem v jeho lesích. Viděl ji jako nepřítele, a tak nechal najmout šestadvacet chlapů - včetně Juana - aby ji konečně sprovodili ze světa. Na konci příběhu se Octávio ocitá v peruánské jeskyni, kde se Curupira skrývá, a mučí ho. Zapíchne mu oštěp do hlavy. Cavaco má řídké, černé vlasy, a někteří ho označují za "pižmoně" kvůli jeho nepřirozenému parfému.

Duarte Ribeiro - Curupiřina první lidská oběť. Lovec z vesnice Uarini, který se svými kolegy uzavřel sázku, že zastřelí kida harara, přežívajícího lenochoda z pleistocénu, dodnes žijícího v Amazonii. Curupira se pokusila jej zabít, ale neodčerpala mu na to dost životní energie - pouze ho zmrzačila. To, co mu udělala, donutilo Juana vydat se za ní ve snaze pomstít Duarteho. Juan je jeho synovcem.

Rogério Sequeiro - byl to pytlák z Paraíby, který si přivydělával lovem pralesních zvířat, třeba tamarínů. Když ho Curupira zabíjela, varoval ji, že ubližováním takovým, jako je on, to ničení nezastaví. Jeho tělo použila ochránkyně pralesa v Paraíbě jako varování všem pytlákům, a nechala jím zalehnout nějakou teenagerku, která z toho zřejmě vyšla se zlomeninou. 

Luiz - rančer z Jauató. Byl Curupirou připraven o schopnost chodit. Zabila mu také syna a manželku. Účastnil se jejího soudu v Manausu.

Salma Bwalya - hlava United Nations Permanent Forum on Indigenous Issues. Je to politička ze Zambie, a jejím úkolem je zabývat se mezinárodními problémy, jež se týkají domorodých obyvatel v různých částech světa. Předtím, než začala řešit případ Curupiry, pomáhala Aborigincům v Austrálii, na jejichž území se stavěla přehrada. Salma je velmi soucitná, ale ví, co je zločin a co ne. Curupiru považuje za kriminálníka. Stejně tak nemá ráda Pierra Leroye, který by podle ní měl za své vraždy sedět - Salma patří mezi ty, kteří Lovce kryptidů rádi nemají, protože jim tým přijde příliš privilegovaný a neustále hájený agenty z USA. Seděla po boku soudce Lopese při soudním řízení s Curupirou v Manausu.

Davi Lopes - soudce ze Soudu státu Amazonas, poměrně starší muž. Curupira se mu vysmívala. Argumentovala, že chtěl odsoudit ji, a ne lidi, kteří ublížili domorodým lidským obyvatelům Brazílie víc, než ona.

Francisco - Duarteho nejlepší kamarád, lovec a pytlák. Žije v Uarini. Juan ho přesvědčil, aby šli Duarteho hledat, a poté, co jej paralyzovaného našli v džungli, přenesli ho do Franciscova domova. Objevuje se i na konci příběhu, kde pomáhá Juanovi dostat Duarteho do letadla, a mladíka se ptá, kam se chystá letět. Je to dobrý člověk.

Marcos Gaidó - seržant brazilské policie, který vyšetřoval Curupiřinu barovou vraždu v Paraíbě. Je zavalitý, vysoký asi 160 centimetrů, s až podivně úzkým knírkem. Byl poněkud nápomocný Isabelle, a zdál se být jedním z mála slušnějších policistů, kteří do vesnice přijeli.

Danier Duran - majitel pily a lesní plochy v jižní Kolumbii, nepříliš daleko od rezervace Tanimboca. Curupira ho napadla s jeho ženou Lucianou ve vesničce San Jorge, kde žije, a rozhodla se nechat ho žít. Danier byl docela chlupatý, nepříliš vysoký, a nosil doma tílko. Zřejmě rád pije pivo.

Caipora - indiánská dívka z kmene Terena, a jediná přeživší Curupiřina genocidálního útoku. Je jí jedenáct let, a přátelí se s ochočeným pekari, na kterém umí jezdit. Její pravé jméno je neznámé; Caipora je jméno, které pro ni vymyslela Curupira poté, co se jí ujala. Caipora je poměrně tajemná, umí se lesem pohybovat naprosto tiše, umí zmizet, a přiblížit se k lidem, aniž by o ní věděli. Ačkoliv jí Curupira tolik ublížila zabitím její rodiny a celého kmene, plížila se za ní, ačkoliv se to může zdát nemožné. Svého pekari poslala dokonce do budovy v jihokolumbijském San Fernandu, aby Curupiře pomohl, když ji bili Cavacovi muži. Curupira bere za svou povinnost se o Caiporu postarat, a zůstává s ní v úkrytu v peruánské Amazonii.

Lil - malý kompsognátek a vůbec první dobrý kamarád Curupiry. Seznámili se, když byli oba ještě malí, a to krátce po vyvraždění Curupir na stolové hoře uprostřed Amazonského pralesa. Lil se podobně jako jeho kamarádka představil v Ráji neodinosaurů, zemřel ve Ztracených zítřcích a vrátil se v Posledním vzdoru. Duarte Ribeiro ho zabil nebo smrtelně ranil, a životní energii z lovce pak Curupira přenesla do těla svého mazlíčka, aby se opět vrátil mezi živé. Lil Curupiře vyčítal, že se k lidem chovala tak násilně, a poté, co jich zabila desítky na kraji Jauató, opustil ji. Curupira s ním umí, tak jako s každým tvorem, komunikovat jeho vlastním jazykem. Na konci příběhu se ukazuje, že Lil věděl, kde svou starou kamarádku hledat, anebo že se možná celou dobu plížil za ní, a pozoroval tak, jak se měnila.

Dále jsou v příběhu zmíněny postavy Clauda Ngoye, humanoidní příšery z druhu Rapanai, který byl vyhuben lidmi, a který sám zemřel v Posledním vzdoru; Marvina Graysona, jamajského technika nového týmu Lovců kryptidů, sídlícího na Špicberkách; a Jacka Owena, bývalého vůdce Lovců kryptidů, který se svým synem Deanem a C'rielem Elorem přivedl Curupiru zpět mezi živé při "mezidimenzionální výpravě" v Posledním vzdoru. Dean Owen je zmíněn jen nepřímo jako "Jackův syn", a Kate Henshall, Pierrova bývalá přítelkyně, je zmíněna též, byť opět ne jménem.

To je tedy vše podstatné k příběhu Démon Curupira. Velice se mi líbilo tento příběh psát, a navždy se k němu budou vázat pěkné vzpomínky na letošní léto.

Démon Curupira byl tedy třetí desetidílný příběh ze světa Lovců kryptidů, odehrávající se po 4. sérii. Určitě však není posledním! Již brzy začne vycházet další příběh o deseti částech, který bude navazovat na události, jež se v posledním roce v tomto univerzu staly. Také jej plánuji už dlouho, a moc se těším, až se na něj vrhnu. Opět bude plný překvapení.