Refusing Compulsory Sexuality | Kniha týdne

Je tu 17. část projektu Kniha týdne, ve kterém s vámi každou neděli sdílím informace o knize, kterou jsem buď za uplynulý týden přečetl anebo jsem se k ní alespoň vrátil po jejím přečtení dříve. Tato část je výjmečně součástí ještě jednoho projektu - Ace Week 2025, a je šestým a posledním příspěvkem, který jsem v rámci své 7. participace v této každoroční kampani na blogu Blogorgonopsid napsal. Předchozí části Knihy týdne se týkaly následujících publikací: Clever Girl: Jurassic Park od Hanny McGregor, Vždyť jsou to jen zvířata od Zdeňka Veselovského, Mount Everest: Historie dobývání nejvyšší hory světa od Karla M. Herrligkoffera, Planeta dinosaurů od Cavana Scotta, Queer Ducks (and Other Animals) od Eliota Schrefera, Stezkami lovců mamutů od Radana Květa, Steve Backshall's Most Poisonous Creatures od Steva Backshalla, Standing Stones od Jeana-Pierra Mohena, Pandin palec od Stephena Jaye Goulda, Alexander von Humboldt: A Concise Biography od Andrease W. Dauma, Delfíni nebo radary? od Borise Sergejeva, Molecules and Minds od Stevena Rose, Anthropocene or Capitalocene? od Jasona W. Moora a jeho kolegů, The Destruction of Palestine is the Destruction of the Earth od Andrease Malma, The Modern Crisis od Murrayho Bookchina a My Friends, the Wild Chimpanzees od Jane Goodall. Nyní se podívejme na knihu, kterou jsem zvolil pro Týden povědomí o asexualitě. 

Refusing Compulsory Sexuality (Odmítnutí povinné sexuality) s podtitulem A Black Asexual Lens on Our Sex-Obsessed Culture (Afroamerický asexuální objektiv na naši kulturu posedlou sexem) je sociologická kniha esejistky, editorky a spisovatelky fikce Sherrondy J. Brown, která byla v roce 2022 vydána nakladatelstvím North Atlantic Books. Jedná se o afroamerický queer feministický rozbor povinné sexuality a cisheteropatriarchální kultury, spojené s bílým supremacismem, v níž jsou utlačováni všichni, kteří se svým (ne)zájmem o sex a barvou pleti liší od úzkého standardizovaného okénka toho, co je v cisheteropatriarchálním a bílesupremacistickém systému vnímáno jako "normál". Sherronda J. Brown se v této knize pouští do rozboru toho, jak je acefobie (diskriminace asexuálů) v současných Spojených státech amerických spojena s anti-černošským rasismem, kapitalismem, patriarchátem a heteronormativitou, a zprostředkovává také pohled na historii patologizace a medikalizace asexuality a na historii postupného růstu vizibility asexuality od 2. poloviny 19. století. Rozebírá vztahy mezi acefobií a kapitalistickou produktivitou, mezi acefobií a patriarchálním podmaněním žen, a mezi rasismem a sníženou viditelností ace lidí tmavé barvy pleti. Poskytuje čtenáři zevrubný rozbor rasových stereotypů, jež se týkají afroamerických žen, a vztahů těchto stereotypů k obecným představám o jejich hypersexualitě a asexualitě. Vyzývá k vytváření takového světa, ve kterém obsese sexem vedoucím k reprodukci pracujících a založeném na násilném podmanění ženských a ne-bílých těl nebude existovat - rovnostářského, feministického světa. Sherronda J. Brown (zájmena oni/ona) je queer anarchistka z amerického jihu, a v minulosti působila jako editorka časopisů Black Youth Project a Wear Your Voice Magazine. Refusing Compulsory Sexuality je její první knihou, a okamžitě přilákala pozornost. Letos v březnu ji dokonce ve svém článku New directions for asexual geographies vydaném v odborném časopisu Sexualities citovali Joe Jukes a Rachel Bayer z Bristolské univerzity. Tuto knihu vám naprosto vřele doporučuji k přečtení!

Přední obálka knihy Refusing Compulsory Sexuality, vydané nakladatelstvím North Atlantic Books v roce 2022. Zdroj: Goodreads

O knize Refusing Compulsory Sexuality jsem se poprvé dozvěděl krátce poté, co vyšla - na podzim 2022. Hned mi tehdy bylo jasné, že se jednalo o milník v literatuře s tématikou asexuality a asexuálního spektra. Asi nejvíce viditelnou moderní naučnou knihou o asexualitě byla do té doby publikace Ace: What Asexuality Reveals About Desire, Society, and the Meaning of Sex od Angely Chen, vydaná teprve v roce 2020. Přitom se jednalo o knihu poskytující zájemcům v podstatě úvod do tématiky asexuality a širšího ace spektra. Sherronda J. Brown přišla s mnohem radikálnější sociologickou knihou, která se celá měla zabývat útlakem ace lidí v kontextu současné sexuální a rasové politiky USA. Ačkoliv jsem byl z vydání takové publikace rád, uběhly dva roky, než jsem se do ní opravdu začetl. Zprvu jsem nebyl schopen přečíst si ji celou, neboť kvůli závažnosti témat, která řeší - například znásilnění nebo rasové fetišizace - není ničím jednoduchým ke čtení, a opravdu ji za sebou mám až po tomto týdnu. Učit se o projevech diskriminace, násilí a sexualizace, o neskutečně dehumanizujících narativech psychiatrů a sexuologů nepříliš dávné minulosti, ale také o konkrétních dopadech povinné sexuality na queer lidi a ženy, o kultuře znásilnění a o rasovém sexuálním násilí, nebude pro žádného čtenáře lehké. Je však důležité věnovat těmto záležitostem pozornost, abychom byli schopni měnit svět, ve kterém žijeme. Nesmíme být ignoranty, nesmíme nevěnovat pozornost tomu, jak jsou různé skupiny ve společnosti utlačovány a dehumanizovány, a mezi nimi nesmíme zapomínat na asexuály. Refusing Compulsory Sexuality je nedocenitelným zdrojem informací daných dohromady pečlivou rešerší, kterým Sherronda J. Brown doplňuje mezeru v porozumění útlaku ace lidí, aro lidí, a hlavně ace a aro lidí tmavé barvy pleti. 

Refusing Compulsory Sexuality jsem vám již představil v rámci Ace Week 2024 v příspěvku Knihy o asexualitě. Dovolím si uvést zde odstavec z onoho článku, který jmenuje témata, jimiž se tato publikace zabývá: Sherrondiným cílem bylo touto knihou dokázat, že asexualita je součástí queerness, a jak s útlakem asexuálů souvisí kapitalismus, patriarchát, heteronormativita, anti-černošský rasismus a bílý supremacismus. Acefobii, tedy nesnášenlivost vůči ace lidem, kontextualizuje v rasovém rámci, což činí tuto knihu jedinečnou. Skrze afroamerický asexuální objektiv nahlíží na sexuální touhu, užitečnost a produktivitu; to vše je ovlivněno výše zmíněnými utlačovatelskými systémy (kapitalismus a patriarchát mají vliv na to, jak smýšlíme o sexuální touze či sexuální produktivitě!). Dopodrobna se Sherronda v knize zabývá rasovým fetišismem, kulturou znásilnění, reprodukčním násilím, queefobním násilím, hierarchií traumatu, frigiditou (v minulosti, ale i dnes, mohou být asexuálové, zvláště pak ženy, včetně afroamerických ace žen, považováni za frigidní), genderovou zradou, policejní brutalitou a whorefobií (nesnášenlivostí k ženám, které mají hodně sexu). Řeší sex v rámci kontextu rasy, jako solidaritu i jako rasovou nadvládu, a v neposlední řadě upozorňuje i na to, že exkluze lidí tmavé barvy pleti (a BIPOC lidí celkově) z ace kruhů může sloužit k reprodukci bílé nadřazenosti, což je samozřejmě problém, a musíme ho řešit lepší inkluzí všech osob v naší komunitě.

Kniha sestává celkem z 12 kapitol doplněných o předmluvu napsanou etnografkou a básnířkou Hess Love, Sherrondin úvod, krátké příspěvky několika kontributorů na ace spektru a závěrečné slovo od ace aktivistky Grace B Freedom. Celkově má Refusing Compulsory Sexuality 240 stran, jež jsou vyplněny textem s případnými citacemi literatury, z níž autorka vychází, a nejsou doplněny o žádný obrazový materiál. Některé delší kapitoly knihy sestávají z 2 až 3 podkapitol. Názvy kapitol a jejich podkapitol jsou následující: Acephobia (Acefobie) s podkapitolami Epistemic Authority (Autorita vědění) a The Scope of Asexual Discrimination (Rozsah diskriminace asexuálů); Gatekeeping (Hlídání brány) s podkapitolami A Hierarchy of Trauma (Hierarchie traumatu) a Asexual Is Queer (Asexualita je queer); Neverland (Země nezemě) s podkapitolami The Clock in the Crocodile's Belly (Hodiny v krokodýlově břiše) a The Lost Ones (Ztracenci); Productivity (Produktivita); Desire (Touha) s podkapitolami Disorder and Dysfunction (Porucha a dysfunkce) a Help Not Wanted (Pomoc nežádána); Frigidity (Frigidita); Unfit (Nezpůsobilí) s podkapitolami Gender Traitors (Genderoví zrádci), Compulsory (Hetero)sexuality (Povinná (hetero)sexualita) a Socialization (Socializace); Unhuman (Nelidští) s podkapitolami Ace of Spades (Pikové eso), NHI (Žádní lidé nezahrnuti) a Impossibility (Nemožnost); Utility (Využitelnost) s podkapitolami Sex as Racial Containment (Sex jako rasové zadržení), Sex as Racial Solidarity (Sex jako rasová solidarita) a Sex (and Asexuality) as Racial Superiority (Sex (a asexualita) jako rasová nadřazenost); Refusal (Odmítnutí) s podkapitolami Nope, This Ain't It (Ne, tohle to není) a Unknown and Unknowable (Neznámé a nezjistitelné); Histories (Historie); a Possibilites (Možnosti). Rozsah témat, ke kterým se autorka dostává, je opravdu veliký.

Pro začátek si dovolím citovat několik slov z Předmluvy od Hess Love, která podle mě výtečně čtenáře uvádějí do celé šíře témat, kterými se Refusing Compulsory Sexuality zabývá: "Sherronda v této knize činí něco, co pro vás, vážené čtenářstvo, chci zdůraznit. Prohlašuje, že asexualita může existovat, existuje a měla by existovat takovým způsobem, že z ní nemusíme mít potřebu užitku. Asexualita prostě je. Jako společnost máme problém s tím počítat. V tomto šedém prostoru musí být někde 'užitek'. Poté, když hovoříme o afroamerických vztazích, afroamerické lásce, afroamerické romanci a afroamerickém sexu, často vnímáme vztah mezi něčím, co funguje a reprodukuje se v rámci větší rodiny, pak v rámci větší komunity a nakonec v rámci větší společnosti. Vše směrem k reprodukci, konzumaci, podmanění nebo radosti. Vše jako 'užitek' pro udržení světel tohoto stroje. Od toho všeho musíme ustoupit pryč, když hovoříme o sexualitě. Sherronda mi pomohla najít části mé identity, která nemusí být ve službě ostatním. Tato kniha je toho extenzí: dlouhou, doznívající medicínou." Zmiňuje, že tato kniha je v podstatě základem pro pochopení asexuality osob s tmavou barvou pleti - a to ji skutečně činí unikátní a velice, velice potřebnou. Líbí se mi, že Sherronda Úvod knihy začíná slavným citátem americké romanopiskyně Toni Morrison, známé především jako autorky románu Velmi modré oči (The Bluest Eye): "Pokud existuje kniha, kterou chcete číst, ale ještě nebyla napsána, pak ji musíte napsat." Více by možná ani nebylo potřeba k vysvětlení toho, proč bylo napsání této knihy tak důležité, ale autorka podává laikům na dalších stranách výtečné, elaborátní vysvětlení. Nejprve srovnává, jaké to pro nás, ace lidi, je, když lidi nechápou, že nás prostě nezajímá sex - je to, jako by se někdo podivoval nad tím, že druhému nechutná alkohol nebo zmrzlina. Uvádí výčet toho, co se obecně v queer i heterosexuálních komunitách považuje za "fakta" o sexuální přitažlivosti, touze a sexu samotném (od "nutnosti mít sex" až po stavění partnerovaného sexu nad sólo sex), a vysvětluje důležité termíny, s nimiž se setkáváme v ace komunitě: sex-repulsed (tj. apothisexualita), sex-indifferent a sex-favorable. Definici asexuality v podstatě přebírá z The Asexual Manifesto od Lisy Orlando z roku 1972 ("asexualita je jednoduše nezávislá sexualita"). 

Sherronda dále poskytuje definici povinné sexuality ("povinná sexualita je idea, že sex je univerzálně chtěný jako znak lidské přirozenosti, že jsme v podstatě povinni participovat v sexu v nějakém bodě našich životů, a že s kýmkoli, kdo to nechce je něco fundamentálně špatně - ať už je to vnímáno jako defekt morálky, psychologie nebo fyziologie"), a uvádí pro čtenáře, že tato kniha je zaměřena zvláště na asexualitu afroamerických žen, a pouští se do tématu divoké sexuality (savage sexuality), která je přičítána afroamerickým obyvatelům, přičemž cituje slova Rodericka Fergusona z knihy Aberrations in Black: Toward a Queer of Color Critique, která se zabývá tím, jak je pod citheteropatriarchátem rozuměno afroamerickým neheteronormativním sexuálním vztahům. Rozebírá, jak je tělo s tmavou kůží vnímáno pod cisheteropatriarchátem, který je produktem bělošství a jeho bludů inherentní nadřazenosti ve spojení s násilnou koloniální nadvládou. Upozorňuje na to, že někteří bílí queer aktivisté podporují existenci bílé nadřazenosti, neboť z některých prvků systému odměňujícího bělošství těží. V závěru Úvodu autorka uvádí názvy všech kmenů původních obyvatel Severní Karolíny, kde tuto knihu začala psát - je velice dobře, že na ně pomýšlí. O sobě uvádí: "Jsem potomkem ukradených Afričanů v ukradené zemi. Narodila jsem se mezi nelegitimními hranicemi koloniální entity, kterou mí předci pomohli zbudovat nucenou, neplacenou prací." Nikdy nezapomínejme na to, že USA byly vybudovány na kostech vražděných původních obyvatel a krvi bičovaných otroků z afrického kontinentu. V první kapitole, Acephobia (Acefobie), cituje Sherronda nejprve básnířku a prozaičku Audre Lorde, autorku knihy Sister Outsider: "Je samozřejmé, že pokud se nedefinujeme sami pro sebe, budeme definováni ostatními - pro jejich užitek a naši újmu." Tento citát se brilantně pojí s tím, proč je důležité, abychom pojmenovávali to, jak se cítíme - včetně toho, jak a ke komu (ne)cítíme sexuální přitažlivost. Dostává se k tématu nevědomosti mnoha lidí v naší společnosti ohledně toho, co vlastně asexualita je. Zmiňuje průzkum Sky Data z roku 2019, podle něhož 53 % respondentů bylo nejprve sebevědomých ohledně svých znalostí asexuality - ale 75 % těchto respondentů mělo vlastně s definicí asexuality problémy, a skutečné zkušenosti ace lidí vůbec nechápali, anebo je chápali jen maličko. Toto pro mne není překvapivé - je to děsivá realita našeho světa, v němž je asexuální identita přehlížena, a v níž je jí neporozuměno.

"Vím z osobních zkušeností, pozorování a svědectví, že allosexuální reakce na asexuály a asexualitu jsou typicky plné neporozumění, argumentů ve špatné víře, cihlových zdí, cirkulární logiky, popírání a kognitivní disonance," uvádí autorka. A je to tak. Zkuste někomu říct, že jste ace, a poslouchejte reakce. Spousta lidí nemá bazální znalosti této sexuální orientace - vždyť někteří ani netuší, že se mohou nacházet na ace spektru! V podkapitole The Scope of Asexual Discrimination (Rozsah diskriminace asexuálů) se Sherronda pouští do tématu acefobie, a upozorňuje na důležitou skutečnost: "Utlačovatelské ideje nejsou nikdy singulární; vždy jsou vzájemně informovány zapadajícími pojmy moci. Mnohem lépe rozumíme útlakům a tomu, jak operují, tím, že je rozpoznáme jako zakořeněné v systémech vír, jež se neustále překrývají a splývají." Jako příklad uvádí koncept "friend zone" ("zóny kamaráda"), který je produktem misogynie a mužské nadřazenosti, nebo také adultifikaci afroamerických dívek, která vychází z misogynoir (nenávisti vůči ženám tmavé barvy pleti), patriarchátu a bílého supremacismu. Uvádí také statistiky sexuálního násilí páchaného na asexuálech; Asexual Census v roce 2018 poukázal na to, že 79,5 % ace lidí účastnících se průzkumu zažilo sexuální násilí. Podobně Asexual Community Census v roce 2015 došel ke zjištění, že 43,5 % respondentů zažilo v minulosti sexuální násilí, a polovina z nich pak od svých romantických partnerů (většina ace lidí jsou ženy a nebinární lidé, kteří byli socializováni jako ženy; většina sexuálního pásilí páchaného na asexuálech je páchána na ace ženách a nebinárních lidech s ženským pohlavím na občanském průkazu). Sherronda dále uvádí také výsledky výzkumu Carry C. MacInnis a Gordona Hodsona z roku 2012, podle něhož se heterosexuálové ze všech skupin v rámci LGBTQIA+ nejméne rádi přátelí s asexuály: "... asexuálové byli vnímáni jako nejméně 'lidští' a s nejmenší emoční kapacitou. V rámci této dehumanizace byli asexuálové charakterizováni jako 'více strojům podobní' a zároveň více 'jako zvířata' než lidé jiných sexualit." Píše také o 4 z 8 identifikovaných forem mikroagresí, se kterými se lidé jako já nejčastěji setkávají: exoticizace; nepohodlí v naší přítomnosti/nesouhlas s naší existencí; předpokládání sexuální patologie nebo abormality; a zastrašovací chování, při němž jsou asexuálové verbálně nebo fyzicky obtěžováni. Acefobii je třeba věnovat pozornost, nemůžeme ji přehlížet. Ace lidé jsou dehumanizováni, a povinná sexualita v tom hraje obrovskou roli.

Ace lidé - přehlížení a dehumanizovaní. Acefobii musíme věnovat pozornost, a musíme proti ní aktivně bojovat! Zdroj: Global News

Druhá kapitola, Gatekeeping (Hlídání brány), má dvě již výše zmíněné podkapitoly - A Hierarchy of Trauma (Hierarchie traumatu) a Asexual Is Queer (Asexualita je queer). Autorka uvádí, že asexualita je queer; je součástí LGBTQIA+, navzdory tomu, co se ace exkluzionisté (a ne-ace exkluzionisté, kteří jsou queer) snaží prosazovat. Píše: "Vždy jsem rozuměla queer jako existujícímu mimo tradiční, rigidní ideály toho, jak vypadají normativní sexualita a gender." Zmiňuje, jak se sex stal důležitý pro spoustu queer lidí jako "šukání proti heteropatriarchátu", a kritizuje oversexualizaci queerness, se kterou souvisí zvýšené šťourání do queer sexu a otázky o sexuálních životech, se kterými se mnozí queer lidé setkávají. Upozorňuje ale také na to, že queer sex není jediným impulzem pro queerfobii; a zmiňuje studii Aubyn S. Fulton a jejích kolegů z roku 1999, podle jejíchž výsledků se gayové setkávali s homofobií i pokud se lidé, kteří se jich na jejich sexuální orientaci dotazovali, dozvěděli, že dotazovaní neměli sex. Sherronda píše: "Je evidentní, že queerfobie je o potřebě cisheteropatriarchální společnosti prosazovat dominanci, udržet sociální řád a pokoušet se vnést pod koloniální kontrolu kohokoli, kdo není cis a heterosexuální, bez závislosti na tom, jaký mají sex nebo ne. Queer nás činí ctnost našeho odklonu od cisheteropatriarchálních genderových a sexuálních norem, i když nás naše odklony vedou na odlišné cesty." K titulu kapitoly v ohledu na exkluzi ace lidí z různých prostorů uvádí: "Hlídání brány je o moci - stejně jako hranice jsou vždy o moci, stejně jako policejní kontrola je vždy o moci, stejně jako kategorizace je často o určení toho, kdo má mít moc nad kým." Nedělejte si iluze, acefobie je reálná, a má strašlivé podoby: "Byla jsem svědkem toho, jak asexuálové navigují skrze brutální šikanu a hrozby smrtí, přičemž někteří acefobové obhajují trest smrti asexuálům jednoduše proto, že si někteří lidé myslí, že to, že máme vzácnou nebo žádnou sexuální přitažlivost nebo touhu znamená, že bychom vůbec neměli existovat." Poselstvím této kapitoly je, že queerness je multidimenzionální, a že všichni LGBTQIA+ lidé mají být v queer prostorech vnímáni - asexuálové se setkávají s otřesným útlakem, jako zástupci jiných skupin. 

Třetí kapitola, Neverland (Země nezemě), začíná příběhem z Sherrondiných let na vysoké škole, kdy její profesor psychologie prohlašoval, že "vše je o sexu"; dokonce prý i důvod, proč studenti šli studovat na vysokou školu, byl ten, aby měli sex, protože výška prý znamená párty a nezávislost a spaní spolu na kolejích. Autorka zde píše o infantilizaci asexuálů - o tom, jak jsme vnímáni jako "nevyrostlé děti", když o sex nemáme zájem - a o chrononormativitě, o které jsem už více psal ve středu tohoto týdne. Rozebírá, odkud vyvstalo povinné párování a singlistická ideologie manželství a rodiny, přičemž cituje práci Singles in Society and in Science od Belly DePaulo a Wendy Morris z roku 2005. Líbí se mi tato věta: "Queer narativy budou vždy narušovat chrononormativitu a 'dospělost' definovanou cisheteropatriarchálními hodnotami, a asexuální queerness zřetelně vyzývá ideu, že bychom měli 'vyrůst' způsobem, jakým po nás požaduje cisheteronormativita." Podkapitola The Lost Ones (Ztracenci) se více zabývá adultifikací nezletilých afroamerických dívek, což souvisí se sexuálním násilím na nich. Sherronda také poprvé zmiňuje významnou knihu The Racial Contract (1997) Charlese W. Millse. Čtvrtá kapitola, Productivity (Produktivita), se zabývá spojením mezi sexem a kapitalismem. Autorka uvádí: "Sex a kapitál byli vždy spojenci. Nakonec, 'sex prodává'. Sexuální práce je staletí starou profesí. Lidé s mocí často (neeticky a vykořisťovatelsky) vyměňují sex za přístup a povýšení. Viagra pomohla vytvořit dnešní miliardový průmysl kolem erektilní dysfunkce a bylo učiněno mnoho pokusů vydělat na podobné pilulce pro lidi s vaginami. Sex a kapitál jsou zdánlivě neodlučitelní." Píše o velice znepokojivém tržním jazyce, který je spojován s lidskou sexualitou, ať už je to "sexuální trh", "erotický/sexuální kapitál" nebo "libidinální ekonomika", stejně jako "recese sexu" (pochybný termín, který se poprvé objevil v The Atlantic v roce 2018), další zekonomičtění nějakého údajně pozorovaného jevu ve společnosti. Panika z nižšího populačního přírůstku pochopitelně pramení od kapitalistů, kteří se obávají, že když se rodí méně dětí, budou mít méně lidí na vykořisťování. Autorka se vrací ke chrononormativitě a s ní spojené chronobiopolitice, a uvádí: "V kapitalistické společnosti ... se 'maximální produktivita' našich těl - včetně sexu a reprodukce - stává spojena s kapitalistickými zájmy." A ke konci kapitoly píše: "Spojení mezi sexem, kapitálem a ekonomikou nezvratně konstituuje sex jako produktivitu, a naše produktivita je základem kapitalistického systému jako hlavní síly za schopností bohaté třídy zásobit kapitál. Pod kapitalismem znamená být produktivní to, co nás činí cennými pro systém samotný, a to bylo dlouho spojováno s naší cenou coby lidských bytostí." Kapitalismus je neskutečně dehumanizující, a kdo se v něm nereprodukuje, má pro něj menší cenu.

Pátá kapitla, Desire (Touha), se zabývá patologizací a medikalizací "nízké" sexuální touhy. Sherronda představuje čtenářům dvě diagnózy, které mohou lidé v USA dostat, pokud za svými lékaři přijdou s tím, že "mají málo chuti na sex"; mužská hypoaktivní porucha sexuální touhy a ženská porucha sexuálního vzrušení. Uvádí, že mužská diagnóza není pacientům dávána, pokud se identifikují jako asexuálové; ovšem o ženské asexualitě manuál DSM-5 vůbec nic netvrdí. Pojí se to s větší stigmatizacía medikalizací nízké nebo žádné sexuální touhy u žen. Čtenář se dozvídá o pokusech "zvýšit" sexuální touhu u žen pomocí flibanserinu ("fialové viagry"), jehož manufaktor, Sprout Pharmaceuticals, si dokonce zaplatil propagační kampaň, které podlehly tisíce a tisíce amerických žen. O tom, jak je nízká sexuální touha medikalizována u žen, je třeba hovořit. Mnoho z těchto žen jsou totiž asexuálky, kterým jsou vnucovány "léky", které je mají přimět k sexu. Sherronda uvádí statistiku z roku 2019, podle níž je 27 % asexuálů ženami a 72 % je nebinární nebo genderqueer; celkově 86 % ace lidí bylo po narození identifikováno jako ženy. Nepochybně většina obětí nekalých praktik s cílem "léčit" neexistující či nízkou sexuální touhu jsou právě ace ženy nebo ace lidé, kteří byli socializováni jako ženy. Autorka čtenáři zprostředkovává příběh Ev'Yan Whitney, která se stala sexuální edukátorkou právě proto, že cítila nízkou sexuální touhu a chtěla "si pomoci", jen aby nakonec zjistila, že je ace, a to je v pohodě. Zmiňuje také výsledek National LGBT Survey z roku 2018, díky kterému je známo, že ace lidé jsou ze všech LGBTQIA+ lidí nejvíce náchylní ke "konverzním" praktikám s cílem "změnit jejich sexuální orientaci", jež OSN označuje za mučení. Zmiňuje také kritiku "sexuální revoluce" 60. a 70. let, která ničemu nepomohla, a jen přispěla k větší komodifikaci sexu. Šestá kapitola, Frigidity (Frigidita), se více zabývá historií medikalizace a patologizace nízké sexuální touhy u žen. Tato kapitola mě děsila. Všichni ti papežové a zakladatelé "konverzních" praktik, klerikální a jiná dogmatická špína, kteří měli nezdravou obsesi ženskou (a)sexualitou, patří opravdu do propadliště dějin. Bohužel představy o "frigiditě" úzce souvisejí s pohledem vykořisťovatelské katolické církve na lidskou sexualitu a její obsesí s povinným párováním. Citovaní konzervativní psychiatři začátku 20. století byli také ohavní vydřiduši, a jsem rád, že jsem jejich slova už vypustil z hlavy.

V sedmé kapitole, Unfit (Nezpůsobilí), se autorka zabývá spojením mezi genderem a rasismem. Především poskytuje čtenáři porozumění situace, ve které se v cisheteropatriarchálním a rasistickém systému ocitají afroamerické ženy: "Způsob, jakým byly afroamerické ženy vnímány v bělošské společnosti reflektoval 'nesnadný antagonistický vztah mezi černošstvím a femininitou v bílé lidové imaginaci' a její porozumění genderu. ... Černošský 'ženský subjekt' může být nazýván ženou, ale mu skutečně nebylo rozuměno jako ženě. ... Ale i když je Afroameričanům odepřen plný přístup k bílým koloniálním koncepcím genderu a sexuality, stále se od nás očekává, že budeme dodržovat sociální kontrakty asociované s těmito kategoriemi." A uvádí také: "Úzkosti ohledně těch, kteří nenásledují striktní genderová 'pravidla' binarity jsou také rasovými úzkostmi ohledně zachování bílých mocenských ideologií genderz a sexuality." Sherronda odkazuje čtenáře na The Gender Accelationist Manifesto od Eme Flores a Vikky Storm z roku 2019, a poté se v podkapitole Gender Traitors (Genderoví zrádci) zabývá morální panikou jednoho konzervativního blbečka, který měl v roce 1917 takové názory, jako dnešní MAGA. Tento muž, jehož jméno si nezaslouží být zmíněno, měl strach z "anti-porodnostní mánie", kterou podle něj produkoval feminismus. Konzervativci a fašisti by se vážně měli snažit být trošku originální a nekopírovat argumenty své seschlé dědy z doby před 100 lety. Sherronda dále čtenáře odkazuje na The Lesbian Masterdoc blogerky @cyberlesbian na Tumblr, který pomohl mnoha lidem najít se. 

Osmá kapitola, Unhuman (Nelidští), se pouští do populární kultury, a zabývá se nejprve jasně asexuálními a aromantickými zloduchy v knihách Iana Fleminga o agentu Jamesi Bondovi. Sherronda uvádí, že antagonisté Rosa Klebb a Grant v románu Srdečné pozdravy z Ruska (From Russia with Love) jsou asexuálními zabijáky, kteří místo sexu touží po vraždění a moci, a to samé platí o Auricu Goldfingerovi v bondovském románu Goldfinger nebo Irmě Bunt v románu V tajné službě jejího veličenstva (In Her Majesty's Secret Service): "Ano, bondovská série má, zdá se, zvláštní zájem o asexuální a aromantický antagonismus a zlodušství. A každá z výše zmíněných postav je kontrastrována s Bondovou hrdinskou, agresivní, mužskou heterosexualitou - kterou dokonce použije, aby "vyléčil" femme fatale Pussy Galore z jejího lesbianismu." Bond byl vždycky konzervativní britskou propagandou, takže mě to jako někoho, kdo se na něj v životě nedíval (a Flemingovy romány nečetl) nepřekvapuje - ale kypí to neomaleností a omezeností prohnilého šovinismu minulého století. Z dalších známých a problematických ace postav definovaných nerealistickým emočním chladem jmenuje autorka Dextera ze stejnojmenného seriálu a Sherlocka Holmese od Arthura Conana Doylea; poukazuje na to, že Sherlock je ve většině adaptací ace, stejně jako v původních románech, a připomíná problematičnost Cumberbatchovy verze z BBC, která se označovala za "vysoce funkčního sociopata". Značná část kapitoly je pak věnována rozboru filmu Selah and the Spades z roku 2020, jehož hlavní hrdinka, Selah Summers, je asexuálka a aromantička, nicméně s velmi problematickou osobností, která opět může u diváků vyvolat pocity (nebo snad hrát na jejich předsudky), že lidé bez zájmu o sex musí být sociopati. Předposlední podkapitola, NHI, což je zkratka pro No Humans Involved (Žádní lidé nezahrnuti), se týká přehlížených vražd spáchaných Lonniem Franklinem, kterému se přezdívalo Grim Sleeper, mezi lety 1988 až 2002. V Los Angeles zabíjel chudé Afroameričany, zvláště pak afroamerické ženy, a fotografoval si je, když byli v bezvědomí. Policie vraždy označovala zkratkou "NHI", čímž dehumanizovala Franklinovy oběti - trivializovala jejich smrt (protože byli tmavé barvy pleti, bylo to pro policii, jako by nikdo o život nepřišel). Poslední podkapitola, Impossibility (Nemožnost), se zabývá tím, jak hypersexualizace Afroameričanů brání v pochopení společnosti toho, že existují ace Afroameričané.

Úvodní věty deváté kapitoly, Utility (Užitečnost), vskutku člověka zamrazí na zádech. Jejich relevantnost vzhledem k fašizaci USA je tři roky po vydání knihy snad ještě větší: "Bílá supremacie je sama sexuální fantazií - soustředěnou na moc, násilí a dominanci. Proto je sexuální fantazie příhodným prostorem k tomu, aby byl sex využit pro bíle supremacistické cíle. Vypadá to, že anti-černošské a bíle supremacistické využití sexu se nachází na prahu mezi tabu a sociálně akceptabilním." Kapitola se zabývá pornografií ve spojení s rasismem a bílým supremacismem, a jak je pornografie (čtěte sexistická pornografie, nikoliv feministická pornografie) spojena s rasismem, a jak je v ní vnímán mužský pohlavní orgán afroamerických mužů. Toto pro mě nebylo lehké čtení, a myslím si, že to lehké čtení nebude ani pro spoustu dalších lidí - autorka prozkoumává velice dehumanizující prostředky rasismu, které činí z žen i z Afroameričanů lidi podřadné bílým cis hetero mužům. Věnuje také pozornost sexu jako formě rasové solidarity, kdy bílí američtí liberálové chtějí ukázat, že nejsou rasisté tím, že prohlašují, jak chtějí mít sex s Afroameričany. Rozebírá také stereotyp Mammy, afroamerické domácí paní, která je kvůli své temné pleti a velkému tělu vnímána jako nepřitažlivá, je zbavena sexuální touhy a je terčem sexuálního násilí bílého muže, za jejíž prožívání (a "svádění" bílého muže) ji pak trestá (například bičuje) bílá žena. Mammy je kontrastem hypersexuální Jezebel, dalšího stereotypu afroamerické ženy. Je důležité si uvědomit, jak je asexualita afroamerickým lidem odebírána, a jak tyto rasové sterotypy napomáhaly a napomáhají k neakceptanci existence ace žen tmavé barvy pleti. 

Afroameričtí asexuálové a obecně ace lidé tmavé barvy pleti nesmí být přehlíženi a ignorováni; je třeba věnovat pozornost acefobnímu útlaku ve spojení s rasismem, který zažívají. Zdroj: The Black Youth Project

Opravdu musím vyzdvihnout desátou kapitolu, Refusal (Odmítnutí). Zabývá se primárně sexuální identitou významné sci-fi autorky Octavie E. Butler, známé především pro její román Podobenství o rozsévači (Parable of the Sower) z roku 1993, jehož děj se odehrává na post-apokalyptické Zemi zasažené změnou klimatu a obrovskými sociálními nerovnostmi (velmi relevantní pro čtení dnes!). Sekundárně pak řeší i sexuální identitu básníka, aktivisty a představitele harlemské renesance Langstona Hughese, autora The Weary Blues. Oba tito význační afroameričtí spisovatelé mohli být asexuálové, přestože Octavia E. Butler byla za svého života považována za lesbu, ale sama tvrdila, že ji ženy nepřitahovaly, a podobně Langston Hughes byl považován za gaye, ačkoliv nikdy nikdo nemohl potvrdit, že kdy měl sexuální vztah s jiným mužem. Sherronda rozebírá životopis Langstona Hughese napsaný Arnoldem Rampersaudem (dvousvazkový The Life of Lanston Hughes), který rozhněval některé Hughesovy gay fanoušky: "V Rampersaudově díle vyvstává Hughes jako neustále bojující, takřka asexuální entita - což je více méně obraz, v jakém se Hughes vykresloval." Důvod, proč Hughesovy gay fanoušci byli rozhněváni, byl ten, že Rampersaud při své pečlivé rešerši nenašel jediný důkaz toho, po čem sám pátral - že Hughes byl opravdu gay. Vše nasvědčuje tomu, že byl ace, ačkoliv si svůj osobní život velice střežil. Co se týče Octavie E. Butler, psala, že její vášní bylo psaní - vždyť usilovala o to být spisovatelkou už ve 13 letech. Její život je podle mě velice inspirující - spisovatelství měla tak ráda, že někdy třeba pracovala 3 měsíce, vydělala si peníze, aby mohla další 3 měsíce psát, a jakmile byla úplně zchudlá, dílo nechala vydat anebo šla zase pracovat, aby měla dále na psaní. Spisovatelství byla její jediná láska. Jako ace člověk a někdo, kdo bez ustání bloguje 16 let, to shledávám velice sympatickým (ne, že bych se chtěl vyzdvihovat na úroveň tak význačné spisovatelky!). Sherronda představuje čtenáři sociologické dílo Belly DePaulo zaměřené na singlismus (diskriminaci singl lidí), a o lidech, kteří jsou "single at heart" ("singl v srdci"): "Podle DePauliných zjištění bývají lidé singl v srdci méně pravděpodobněji heterosexuální, a mnohem pravděpodobněji asexuální nebo aromantičtí. Domnívá se, že 'emoční a psychologická svoboda, v jednom z nejhlubších smyslů, znamená, že můžete žít svůj nejlepší život - život, který shledáváte nejvíce autentickým, nejvíce významným a nejvíce naplňujícím." Vypadá to, že to platí i o Octavii E. Butler. Byla singl, ráda psala a cestovala, a vztahy nějak moc neřešila (byť v jejích spisech lze najít důkazy o tom, že měla sex s muži; nejčastěji s muži, které prostě jen potkala a líbili se jí, ale jako možná aromantička k nim jinak nic necítila). Na závěr Sherronda uvádí: "Toto není volání po tom, abychom oficiálně vnímali Butler a Hughese jako jednoznačně asexuální nebo aromantické figury, i když bych tyto vynikající osobnosti moc ráda prohlásila za afroamerické aro-ace ikony. Není naším místem činit tyto deklarace pro živoucí nebo zesnulé. Spíše jde o to ctít jejich aspekty, které můžeme číst asexuálně a aromanticky - to znamená, nápadně a význačně mimo normativní rozumění sexu, romanci a touze - protože tyto aspekty existují jako součást jejich celého bytí." Nelze, než souhlasit. Lidská sexualita i romantická přitažlivost je spektrem, a aspekty životů těchto literátních velikánů na to též poukazují.

Předposlední kapitole, Histories (Historie), poskytuje čtenáři zevrubnou časovou linii výzkumu a zvyšování viditelnosti asexuality, od roku 1855 po rok 2021. Ať už nás německá sexuální reformistka Emma Trosse v roce 1895 nazvala "neutrály" nebo nás Magnus Hischfeld nazval asexuály či "automonosexuály", byli jsme tu vždy. The Asexual Manifesto, David Jay, první Ace Week v roce 2010, první Mezinárodní den asexuality v dubnu 2021... a je toho mnohem víc. Historie asexuality je opravdu zajímavá - i já sám jsem v této kapitole našel drobnůstky, o kterých jsem netušil! Poslední kapitola, Possibilities (Možnosti), se pak zabývá přehlížením ace lidí v LGBTQIA+ prostorech, a velice se mi líbí autorčino uvedení vyzkoumané korelace leváctví a asexuality. Uvádí také, s čím se v minulosti lidé preferující užívání levé ruky pro psaní či kreslení potýkali - s pokusy "změnit" je, tak jako se bigoti dneška snaží "změnit" asexuály a jiné queer lidi, ačkoliv je to nemožné a je to mučením (autorka připomíná, jak "léčba" leváctví vedla k psychickým problémům u dětí a problémům s řečí). Ani leváci to v našem světě nemají jednoduché: "Náš svět má konzistentní historii vytváření omluv pro vyčleňování těch, kteří jsou odlišní od normy, od toho, co je považováno za vhodné vládnoucí třídou. A protože téměř 90 % populace jsou praváci, svět je postaven nejvíce komfortabilně a bezpečně pro praváky." Velice se mi líbí slova Lisy Orlando, která cituje: "Pro nás je asexualita příslibem vzdoru a nakonec zničení nicotných konceptů kolem sexu i vztahů, které podporují a zvěčňují patriarchát." Nejsme dysfunkční, jsme rozmanití. Jsme tak rozmanití, jak jen můžeme být. A to, že je z nás patriarchát (nebo cisheteropatriarchát) tak vyděšen, by každého - ať už jste ace nebo ne - dovést k uvědomění si toho, jak je s námi všemi v tomto systému hráno, a jaká očekávání a pravidla jsou na nás všechny uvalována. Po několika výpovědích o životech různých ace lidí, kteří se s Sherrondou dostali do kontaktu, se dočkáte ještě brilantního doslovu od Grace B Freedom s názvem A Love Letter to my Fellow Impossibles, Mythicals, Fugitives, Enigmas, and "More Than, Less Than and Other Than" Humans. 

Refusing Compulsory Sexuality je skvělá kniha, která je plná informací a kterou mohu doporučit každému, kdo se zajímá o asexualitu, queerness, útlak, nerovnost, diskriminaci a rasismus. Nutí čtenáře k neustálému zamýšlení se, k neustálému rozebírání útlaku, k intersekcionálnímu přemýšlení o situaci lidí kolem nás, a poskytuje důležitý nový článek v porozumění diskriminaci afroamerických LGBTQIA+ lidí, zvláště pak afroamerických ace lidí. Mohl bych toho o ní napsat ještě tolik, ale myslím si, že bude lepší, když si ji sami přečtete. Je to hutná, informativní, skvěle napsaná a výtečně promyšlená kniha řešící závažná, nelehká témata, kterým nesmíme nevěnovat pozornost.