Říkali si Lovci kryptidů, a vydávali se na úžasná dobrodružství při hledání tajuplných zvířat. Chránili svět, a byli za to obdivováni. Hrdinové, idoly, vzory pro ostatní. Takoví už ale nejsou. Z šestice bývalých hrdinů, jež zachránila naši planetu před zkázou, se stali brutální vrazi, jejichž jedinou vášní je prolévat krev, rozřezávat lidská těla a ničit celá města. Aliance odvážlivců, kteří se jim rozhodli postavit a jejich řádění ukončit, složená ze Sama Webera neboli Bone Shatterera, Jeremyho Olsena a předních agentů CIA včetně bývalé spolupracovnice Lovců kryptidů Barbary Kentové, stále nepřišla na to, proč se členové donedávna oslavovaného týmu tolik změnili. Po skončení honičky v Sao Paulu byl Roger Neill, odchycený Bone Shattererem za přispění robota X-77 Deylina Nieta, převezen do Ústavu pro duševně narušené trestance v anglickém Birminghamu. Vedoucí psychiatr William Gingell se pokoušel zjistit, zda byl Roger psychicky nemocen, neboť dlouho nevykazoval nic než katatonii. Avšak nebýt rychlého zásahu jedné ze sester a následně i Barbary, celá budova by při výslechu vyletěla do vzduchu. V Rogerově spandexovém obleku byla totiž odjištěná bomba. Další problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Jak se ukázalo, Lovci kryptidů svými násilnými činy inspirovaly mladého birminghamského žháře Dana Leahyho. Barbara má za to, že je to teprve začátek, a že podobných traumatizovaných zločinců se brzy vynoří víc. Samovi přišla hrůzná zpráva. Musel se okamžitě dostavit do Tallinnu, kde Lovci kryptidů údajně drželi jako rukojmí jeho sousedy a jezevčíka Rika. Jak se ukázalo, na místě se nacházela pouze Pauline, děti a jejich rodiče rozsekala už před Samovým příletem, a jeho psa zaživa upekla v peci staré pekárny. Byla to past, a emočně zničený Sam má brzy přijít o své nadpřirozené schopnosti, poněvadž Pauline ví, jak z jeho těla odčerpat zázračný metapolarinin.
CRYPTID HUNTERS DARK, ČÁST SEDMÁ:
Čím hlouběji jehla pronikala, tím hlasitější bylo práskání Samových krčních obratlů. Řval jako smyslů zbavený, zoufale se snažil otočit k Pauline, pokoušel se jehlu nahmatat prsty, a když jí jimi obejmul ve snaze vytrhnout ji, přišel o veškerou svou sílu. Zavřískání, jež vyšlo z jeho úst, značilo nevyrovnání se s prohrou. Nechtěl se vzdát, byl odhodlán dál bojovat, ale uvědomoval si, že Pauline ho měla ve své hrsti. Metapolarinin, odčerpávaný hadicí do vaku na jejím opasku, pomalu protékal jeho míchou, občas se někde zastavil, narazil na pár nervů, Sam v tom místě pocítil ohavné teplo, a pak se zase sunul nahoru, do krční oblasti. Pauline se smála. Chvíli Samovi do ucha šeptala cosi nesmyslného, sám jí ani nedokázal pořádně porozumět, soustředil se jen na bolest, a nevnímal ani, že se mu její vlasy lepily na čelo. Sotva zaznamenal, že mu po chvíli plivla na tvář. "Víš, Roger není jediný z nás, kdo se dokáže hacknout do nějaké přísně tajné složky. Ne, samozřejmě, že ne! Podobné zkušenosti jako on mají Akihiko a Fahad," zvýšila po chvíli Pauline hlas, "dělali něco takového, jako teď ty. Hráli si spoustu let na takové tajné agenty. A získali při tom tolik zkušeností. Napadlo nás, že Ti ty tvoje schopnosti muselo něco dodat, tak Fahad pronikl do šifrovaných složek americké armády, a zjistil, že existuje Projekt Herkules." Sam znovu zařval, sevřel pěst levé ruky, a pokusil se Pauline zasáhnout. Nebyl ovšem úspěšný, ruka mu spadla k boku, a houpala se, jako by byla zcela zbavena života. "Jack, můj milovaný Jack, génius," zamyslela se Pauline, a zasněně pohlédla do stropu, "si přečetl údaje o tom metapolarininu, a vyvinul sérum, které ho dokáže svázat. Vpravila jsem ti ho do krku tou jehlou, Same. A podívej se, podívej na ten vak, vidíš? Pěkný, že?" Pauline opět plivla Samovi do obličeje, a začala se řehtat. "Ta hadice vytváří nějaký tlak, a tím je pak metapolarinin svázaný Jackovým sérem tlačen do vaku. Až ho z tebe odčerpám, zapálím ho, a pak zapálím i tebe," mluvila rychle dál, načež několikrát Sama práskla do ramene, "nebudeš se moct regenerovat. Za chvíli budeš na uhel, jako tvůj čoklík." Sam se naposledy pokusil Pauline udeřit, s řevem natáhl ruku k jejímu rameni, a byl by alespoň chytil rukáv jejího spandexového obleku, kdyby mu v prstech zbývala trocha síly. "Co, řekla jsem něco, co tě naštvalo? Co to bylo? Čoklík?!" řehtala se Pauline, a kopla Sama do hýždě. Podlomila se mu kolena. Pauline zvedla z podlahy Rikovo křehké, spálené tělíčko, a udeřila jím Sama do obličeje. Jezevčíkovo tělo se rozpadlo na dvě půlky. "Víš, co se stane, když zahřeješ kosti? Začnou se lámat!" řehtala se Pauline, a několikrát znovu Sama uhodila do tváře zbytky Rikova těla. Pokaždé se ozvalo zapraskání Rikových měkkých kostí. Kousky jeho horkého masa zůstaly Samovi v očích, v nose i mezi zuby. Když viděl, jak Pauline zacházela s tělíčkem jeho nejlepšího zvířecího přítele, opět začal skučet lítostí. Pauline mu konečně z krku jehlu vysunula, odhodila ji na zem, a vytáhla z kapsy v obleku zapalovač. Kopla Sama do zad, dopadl přímo na obličej, a natáhla ruku se zapalovačem k jeho plášti. "Víš, co se mi líbí, Same? Že usínáš při našem romantickém ohníčku, zatímco Pierre odtrhává tvojí holce spodní čelist. Představ si, jak teď asi křičí," rozchechtala se znovu Pauline, až se několikrát plácla rukou do stehna, "proto tady Pierre není, ty idiote. Protože zatímco jsi sem letěl, zjistili jsme, kde se ta tvoje kočička schovala. A teď z ní masáží obličeje vytváří sloní ženu!" Samovi znovu vytryskly z očí slzy. Zděšeně vydechoval, v poslední chvíli se pokoušel postavit, ale nešlo to. Pauline se k němu sklonila a poplácala ho po hlavě. "Ber to takhle, Same. Nikdy už jí neuvidíš, takže si ji můžeš pamatovat takovou, jaká byla před Pierrovou extrémní plastickou chirurgií," zašeptala upřímně, a jen tak pro legraci zatahala Sama za ucho. "Kde jsme to byli? U zapalování svíček při večeři?" vyhrkla s výskokem. Stěnou pekárny náhle projela masivní laserová střela, zvednutý prach zasáhl šokovanou Pauline do očí. Zakryla si je a upustila zapalovač na zem. Když oblaka prachu klesla k podlaze, spatřila Pauline vysokorychlostní letoun Lapwing s aktivovanými puškami na křídlech, snášející se pomalu k zemi. Vyskočily z něj tři postavy. Pauline nejprve zvedla odhozený zapalovač ze země, čímž jim dala několik vteřin náskok, nato vytáhla laserovou pistoli, a na blížící se postavy několikrát vystřelila. Byly však rychlé, a jejím výstřelům hbitě uhýbaly. Jakmile se Pauline sama ocitla pod palbou kulek, ztratila se v temnotě vedlejší místnosti. K třesoucímu se Samovi přiběhly agentky Kentová, Lyonsová a Leesonová. "Bone Shatterere!" zařvala Barbara, a poplácala jej po tváři. Spěšně pohlédla na Amandu. "Zrovna včas, krucinál," pronesla, a překulila Sama na záda. "Je strašně lehký. Co mu to udělali?" dodala, a znovu se pokusila Sama probrat. Amanda mu z čela odlepila dlouhý zlatý vlas. "Počítám, že tohle není z jeho hlavy. A asi ani z podlahy," řekla. "Byla tu jenom Pauline Jetkinsová," zakašlal vyčerpaný Sam, "dostala ze mě všechen metapolarinin." "Same, budete v pořádku," řekla mu Barbara, "Megan, postaráš se o něj?" Z vedlejší místnosti k nim dopadl granát. Megan po něm pohotově skočila, proběhla dírou ve zdi a odhodila jej dostatečně daleko od pekárny a od Lapwingu. Jakmile explodoval, zvedla se ze země a zase se ke svým kolegyním vrátila. "Jasně, že jo, Barbaro," odpověděla. Sam se ještě něco pokoušel říci, chvíli koktal, než upadl do bezvědomí. Amanda se již dala do pronásledování Pauline. Ta utíkala k nedalekému, strhanému, neobydlenému panelovému domu. Když si Amandy povšimla, vystřelila po ní laserem nejvyššího stupně. Amanda odskočila mezi křoviny podél pekárny, a jen taktak se mocné ráně vyhnula. Ze své pistole vystřelila příliš pozdě, Pauline již proskočila prázdným oknem do opuštěné budovy. Barbara dohnala svou přítelkyni a chytla ji za paži. "Cryptid Swift tu není," řekla spěšně, "počítám, že ostatní členové týmu se nacházejí asi někde jinde. Možná hodně daleko." "Jdeš po ní?" zeptala se Amanda. Ukázala na okno, kterým Pauline proskočila. "Oběhni budovu a kryj mi záda," odpověděla Barbara. Rozdělily se. Agentka Kentová se opatrně vsoukala oknem dovnitř a rozhlédla se kolem sebe. Její oči si na tmu rychle přivykaly. Učinila několik kroků vpřed, a zvědavě z dálky zkoumala rohy široké chodby. Až po chvíli uslyšela něčí vydechnutí. Následoval kopanec do hlavy, a Barbařin obličej se ztratil mezi sutinami. Prudce se otočila, a stačila Paulininu ruku zachytit předtím, než útočnice vystřelila z laserové pistole přímo do jejího obličeje. Laser zasáhl sutiny, a ty se rozletěly všemi směry. Barbara jako krutý divoch kopla kolenem Pauline mezi nohy, ta zakřičela, a se zvířecím výrazem v obličeji stiskla Barbařino hrdlo. Agentka nejprve zasunula ruku do kapsy, pak však také zamířila na krk oponentky, praštila ji do lokte, následně ji kousla do ruky, a přetočila na záda. Pauline se řehtala. "Vy to teda s ženskýma umíte," smála se. "Mrcho," odpověděla Barbara a pěstí uhodila Pauline do tváře. Z Paulinina nosu vytryskla krev. Její smích byl nyní ještě divočejší než předtím. V rychlosti zašmátrala po odhozené laserové pistoli. Agentka její ruku strhla k sobě, a táhla ji do strany, takže Pauline přetočila na bok. V tu chvíli ji Pauline podrazila nohy. Barbara upadla, šílená teroristka vyskočila, a kopla agentku do obličeje. Nebýt hbitého zakrytí obličeje rukama, schytala by to Barbařina nosní kost. "Tak to ne, operovat si obličej znova nenechám," zasupěla Barbara. "A co žebra, zlatíčko?" poznamenala Pauline, a se vší vervou kopla Barbaru do hrudníku. Jednou, a ještě znovu, pak použila i lokty, a Barbařina žebra praskala jedno po druhém. Barbara ji stáhla k zemi za vlasy, a dostala od Pauline ránu loktem do zubů. Nelítostnou, krvavou bitku přerušil až příchod Amandy. Po vstupu do chodby bez meškání vystřelila z pistole, jista si tím, že zasáhne cíl. Kulka se vnořila Pauline do masa v rameni pravé ruky. Vražedkyně zavřískala, Barbara její nepozornosti využila, a ještě silněji ji kopla do břicha, načež se Pauline s nářkem i smíchem zároveň těžce svalila k zemi. A právě v tu chvíli nahmatala na podlaze laserovou pistoli. Hlaveň přitiskla Barbaře ke spánku. "Hej, hej, ne tak rychle, holka! Nechceš přece, aby se tvoje milenka rozpálila," smála se na Amandu Pauline, plivajíc na podlahu krev. "To víš, že chce," odpověděla Barbara, a jediným pohybem získala nad Paulininou rukou kontrolu, přičemž hlaveň pistole přitiskla k její bradě. Amanda se k nim rozběhla, učinila skok, a kopla při něm Pauline do raněného ramene. Pak ji pleskla přes ucho, natlačila ke stěně, zasáhla pěstí do břicha, a za vlasy strhla na podlahu. Pauline v tu chvíli udělala to samé. Popadla Amandu za vlasy na temeni, a shodila ji za sebe. Amanda narazila hlavou o zeď. Paulinino příšerné hlasité řehtání se muselo nést celou ulicí. Před Barbarou, plazící se v bolesti po podlaze, odjistila z opasku vak s metapolarininem. "Víte co, holky? Já tak strašně ráda peču. Psy, lidi..." Zdálo se nemožné, aby jí v plicích zbývala síla k dalšímu bláznivému smíchu, a přesto se k němu měla. Vak položila na zem, a shodila na něj odjištěný zapalovač. Vysoce hořlavý mix metapolarininu a neznámého séra se okamžitě vznítil. "Co se týká mého zranění, nebojte se. Jack mi tu kulku vyoperuje. Udělá pro mě cokoliv. Je jako můj pes," usmívala se ďábelsky Pauline, roztírajíc si černý make-up z očí po tvářích. "Ne, vyoperuje ti jí někdo jiný," vyhrkla Barbara. Pauline se zatvářila zmateně. Všimla si, že Barbara vytáhla z kapsy jakýsi malý ovladač, stiskla na něm tlačítko, a Pauline byla rázem paralyzována. Jejím tělem projel elektrický proud, spadla na záda, a jen stěží byla schopna se hlasově projevit. Amanda se odrazila od stěny a přejela si rukou po sedřené kůži na tváři. "Barb, že jsem tě poslouchala. Neměly jsme se rozdělovat," zašeptala, a pomohla své hůře zraněné přítelkyni znovu na nohy. Plameny kolem nich řádily jako divé. Ze zapáleného vaku se přenesly na sutiny, divoce objímaly stěny chodby a šířily se do vyšších pater. "Pořád ještě nosíš ty staré paralyzátory?" zasmála se Amanda. "Ty snad ne?!" předstírala zděšení Barbara. "Přilepila jsem jí ho na krk, když jsem se s ní rvala. Kruci, ta holka je blázen. Pohnula mi s řezákem, mrcha jedna," mluvila dál Barbara. Amanda paralyzovanou, záchvatem ovládanou Pauline zvedla, a s Barbarou ji vyvedla ven z budovy. Do ulice již vjela hasičská jednotka, a okamžitě se dala do práce. Amanda ze svého opasku strhla injekční stříkačku s anestetikem, a zabodla jí Pauline do paže. Vražedkyně se v říši snů ocitla pouhých pár vteřin nato. Megan se mezitím snažila zachránit Sama. Odtáhla ho do Lapwingu, do rány v krku mu zabodla hadičku s látkou na ztlumení bolesti, a přesvědčila se, že dýchal. Sam se na chvíli probral o minutu a půl později, snažil se na Megan promluvit, ale nebyl schopen říci nic souvislého a smysluplného. Úplně se probral až za hodinu. Lapwing byl obklopený automobily Eesti Politsei. Amanda s policisty vyjednávala přenos Pauline Jetkinsové, zodpovědné za spálení nejen jedné, ale rovnou celé řady budov a za zabití čtyř lidí a jednoho zvířete, do Spojeného království. Sam sebou trhl, a zděšeně zaskučel při spatření spící Pauline, připoutané k lůžku v nákladové části letounu. Vytrhl si hadičku z krku a postavil se. "Jenom klid, svalovče," řekla mu Megan a položila mu ruku na rameno, "chytili jsme jí. Teď ji vezmeme do Birminghamu, a tebe taky." "Megan ti zachránila život," ozvala se Barbara, sedící v lehkém tílku, polepená náplastmi a ovázaná obvazy, na zadním sedadle, "nejprve stabilizovala tvůj stav a pak tě nechala zregenerovat. Asi sis všiml, že část své síly pořád máš." Ačkoliv se Sam necítil zrovna nejlépe, pociťoval stále jistou fyzickou zdatnost, a všechna ta bolest v krku, míše a páteři již pominula. "Nemohla z tebe dostat všechen metapolarinin. Aspoň ne za tak krátkou dobu. A zvlášť, když si uvědomíš, že ne všechen ti ho lidi z Projektu Herkules dali do míchy. Pořád v sobě budeš mít dvě nebo tři dávky, a to je dost na to, abys měl Collinsovy krvinky pod kontrolou," dodala Megan. "Co moje přítelkyně?!" vyhrkl Sam. "Ehm," zakašlala Megan a pohlédla na Barbaru, "co jeho přítelkyně?" "Co by s ní mělo být? Je v bunkru na Ukrajině, to Vám šéf řekl, ne?" řekla agentka Kentová, a popotáhla. "Jetkinsová říkala, že jí Pierre dostal," vyhrkl Sam. "Blbost. Má na nás kontakt, před pár minutama se na Vás ptala. Ve zprávě jsem jí popsala, že jste trochu mimo, ale že se z toho postupem času dostanete," odpověděla Barbara. "Takže to byl jen trik, jak mě psychicky rozložit," oddechl Sam a znovu si prohlédl spící, paralyzovanou Pauline. "Zbytek Lovců kryptidů řádil v mexickém městě Ciudad Obregón. Mám tady záznam Noticieros Televisa, jsou na něm vidět všichni zbylí členové týmu. Akihiko se zase hezky projevil, nějakého populárního politika tam připravil o ušní boltce, a teď je z toho velké pozdvižení," odpověděla Barbara. Sam se posadil a utřel si pot z čela. "Jak jste mě našli?!" zeptal se zvědavě. "No, bez optání jste si vypůjčil Lapwing našeho šéfa. Sledovali jsme na radaru, kterým směrem se vydal. Kdybyste ale nebyl tak horlivý, mohli bychom sem zaletět všichni zároveň," řekla Barbara, "já musela chytat toho paranoidního schizofrenika, co utekl z ústavu, a to taky chvíli trvalo. Než jsem se dozvěděla o tom, co se vysílalo v televizi, a přemohla se neseřvat šéfa za to, že vám o tom řekl dřív, než mě - což ale chápu, protože se ten 'nápis' vyloženě týkal vás - už jste letěl do Estonska. Měl jste štěstí, že jsme za Vámi přiletěli jen pár minut po vašem přistání. Lokalizovali jsme šéfův Lapwing, Megan zapnula termovizi, a brzo jsme vás našli, jak stojíte ve staré pekárně s jedním dalším člověkem. Vypadalo to s Vámi špatně." "Děkuju," odpověděl Sam, "zachránily jste mi život, agentky." Vystoupil z Lapwingu a smutně pohlédl na starou pekárnu. Dnes v noci to nebylo poprvé, co mu z očí tekly slzy. "Kdybychom jen mohli zachránit Rika. A ostatní."
Malá skupina vlhovců nikaragujských poklidně hledala potravu na kraji kukuřičného pole poblíž obce Río Blanco v regionu Matagalpa v Nikaragui. Sbírali semena rostlin a hmyz, a ani trochu si nevšímali stádečka možná až příliš hlučných krav, postávajícího za opačným krajem prašné silnice. Zvuk, který je vyděsil, byl mnohem děsivější, než neškodné bučení dobytka. Jednalo se o směs lidského křiku s řevem jakéhosi ďábelského tvora. Ze středu obce vyletěl terénní jeep, a zapadl do kukuřičného pole. Po dopadu explodoval. Vlhovci reagovali velmi pohotově, a se svým unikátním voláním o pomoc a varováním pro ostatní živočichy v kraji se vrhli do vzduchu, odlétajíce do relativního bezpečí nedalekého fragmentu deštného lesa. Lidští obyvatelé Ría Blanca zažívali pravé peklo. Na náměstí se z nebes zničehonic snesl dvoumetrový zelený tvor s obřími keratinovými drápy, vystupujícími z jeho prstů na nohou i na rukou, a začal ničit vše, co se dalo. Převracel a odhazoval automobily, sekal svými drápy každičkého člověka, který udělal tu chybu, že se k němu přiblížil, a zuřil u toho. Pierre Leroy se ve vzteku z jakéhosi důvodu proměnil v nebezpečné vraždící monstrum, a dokazoval malé nikaragujské obci, čeho je v hněvivém záchvatu schopen. Policisty hravě pozabíjel, usekal jim hlavy, oddělil jim končetiny od těl, a stále se zlobil. V jeho zrůdném obličeji se objevil úsměv, byť zlověstný, až poté, co oblohu proťal robot X-77, přenášející rukama někoho, kdo Pierrovo řádění dokázal zastavit. Z výšky pětadvaceti metrů seskočil na asfalt v centru obce Nietův kovový posluhovač Metaller, a ze zápěstí vytasil dvě dlouhé, hrůzu nahánějící čepele. "No to se podívejme," ozvalo se z úst té příšery, jež svým vzhledem Pierra Leroye připomínala jen zdánlivě, "tak tatínek nakonec poslal synáčka, aby ochraňoval svou milovanou zemi." Metaller na něj chladně hleděl. "Co? Tak řekni už ale něco, plechovko. Nudíš mě. A to není dobrý nápad," zařval Pierre, "z nudy vychází nutkání zabavit se, a mě tak napadá..." Odskočil na kraj náměstí, a popadl za krk pětiletého klučíka. Drápy mu přeťal krk. "Okamžitě toho nech!" vykřikl skřípavým hlasem Metaller. "Nebo co? Usekneš mi hlavu? Můžeš to zkusit!" zasmál se Pierre. Metaller se proti němu rozběhl, a narazil ho ke zdi dvoupatrového domu. Ten se pod náporem celý otřásl. Kovový muž zarazil Pierrovi do břicha jednu ze svých čepelí, a táhl ji až ke hrudi. Pierre nejprve kašlal, pak se ovšem začal smát. "Je to na nic, oceláku. Hojím se. A víš proč?" vyhrkl Pierre, a popadl Metallerovu ruku, přičemž prsty s drápy učinil v jeho meteokolosiu malou, avšak znatelnou prohlubeň. "Protože tvůj tatínek kdysi objednal takový, řekněme, lék, který mne osvobodil od toho slabocha, jímž jsem býval, a udělal ze mě příšeru. Myslíš, že se mi to nejdřív líbilo? Ne, musel jsem si zvyknout! A teď, když jsem zvyklý být zrůdou, všem to najednou vadí. Včetně tvýho táty, kovoleze," pokračoval Pierre. Vytáhl Metallerovu čepel ze svého těla, a s oponentem v rukou učinil dvacetimetrový skok ke kavárně Cafetín El Rincón Del Sabor. Dopad obou gigantů způsobil v kavárně, během incidentu sloužící jako úkryt, strašlivý zmatek. Pierre i Metaller zalehli několik nevinných. "Hele, díky mě jsi teď někoho zabil! Jaký je to pocit? Nejsme snad pro to dělaní, ty a já?" zasmál se Pierre. Metaller se bez odpovědi zvedl ze země. Oči mu rudě zasvítily. Rozběhl se proti nazelenalé příšeře plnou rychlostí, prorazil s ní zeď a odhodil ji na silnici. "Poslední varování," zaskřípaly Metallerovy rty, "nech toho. Nikaragua je pod ochranou mého otce." "Víš, co chci, Metallere. Naštvat tvýho fotra. A myslím, že jediný způsob, jak toho dosáhnout, je trošku obrátit jeho milovanou vlast vzhůru nohama. Chci, aby mi, aby nám, nám všem, dal důvod, proč mu vyměnit půlku jeho zubů za malý dřevěný kolíky. Ach, představ si to. Jak je tlačím do jeho dásní. Ten jeho směšný dětský křik," rozesmál se Pierre. Metaller mu čepel vrazil přímo do hlavy. Po rozpraskaném asfaltu se rozprskla zelená krev. Pierrovi stačilo Metallera jednou kopnout, a odrazil jej o několik desítek metrů daleko. Postavil se, rána v hlavě se mu zahojila, a chvíli se rozhlížel kolem sebe. Začal se pomalu měnit ve člověka. "Ne, ne! Teď ne!" zařval, a sekl sebou. Ačkoliv se mu po projetí čepele hlavou mozek zregeneroval, přišel Pierre o poslední vzpomínky. Nevěděl, kde se nacházel, ani proč byl naštvaný, a omdlel. Metallerovi, který se rázem vyhrabal z ostatků dalšího poničeného domu, zbylí přeživší obyvatelé Ría Blanca nadšeně tleskali. Kdo ví, kolik životů svým hrdinským činem zachránil.
O dvě hodiny později sledoval Sam Weber záběry pořízené obyvateli nikaragujské obce na obrazovce BBC World News v televizi umístěné v místnosti pro hosty v Ústavu pro duševně narušené trestance v Birminghamu. Po včerejším nočním neštěstí v Tallinnu se stále cítil unavený, nicméně po návratu do Británie dostal do Williama Gingella prášek na uklidnění, a alespoň trochu se prospal. Nebyl to spánek zcela příjemný, zdálo se mu o Rikovi a hrůzném mučení, jež mu Pauline způsobila. Vzpomínka na děti s rozervanými břichy stále dominovala jeho mysli, a neustále se mu kvůli ní chtělo zvracet. Těšil se jen vědomím, že jeho přítelkyně byla skutečně v pořádku. Před vstupem do ústavu se mu přes Arikovo vysílací zařízení poštěstilo s ní krátce mluvit. Pauline skutečně lhala, když řekla, že ji Lovci kryptidů našli a mučili. Při sledování televize se Sam znovu pokoušel vžít se do role zločinců, které pronásledoval, a odhadnout jejich další krok. Záznam z Ría Blanca jen potvrzoval jeho předchozí domněnky. "Drsné záběry, co? Hlavně, jak Metallerova čepel projíždí Pierrovou hlavou," ozval se Barbařin hlas. Sam se na ni usmál. "V pořádku? Strašně jste v noci křičel. Ze spaní," řekla Barbara. "Nechci o tom mluvit," odpověděl Sam a mávl rukou, "snažím se myslet na ten další útok. Pierre v Nikaragui. To něco znamená." "Museli ho tam přemístit pár hodin po útoku v Ciudad Obregón. Mexiko a Nikaragua nejsou tak daleko, když máte nadzvukový letoun," řekla Barbara. "Slyšíte, co v tom záznamu Pierre řve? Jde mu o Nieta. Všem jim jde o Nieta," zamýšlel se Sam, "chápu, že je vůči jakémukoliv válčení apatický, ale fakt mu jde o krk. Napadá mě... napadá mě, že bychom jim měli v útoku na jeho základnu nějak zabránit." Barbara přivřela oči. "Agentko, jestli do jeho základny proniknou, jakože nejspíše ano, a zabijí ho, pak budou mít všechny ty zbraně, co si v ní Nieto skladuje, přestože už je dávno nepoužívá. Zbraně, které byly tím jediným, co nedávno dokázalo odrážet mimozemšťany. Lovci kryptidů budou neporazitelní," mluvil Sam. Barbara zavřela oči a zakroutila hlavou. Sam měl pravdu. Boj s Lovci kryptidů dosud příliš nepokročil. "Co to slyším? Náš hrdina je opět pesimistou?" ozval se hlas Jeremyho Olsena, jenž poté vstoupil do místnosti pro hosty. "Pane Olsene, tak jste tu. Trochu pozdě, ne?" pousmál se Sam. "Měl jsem přiletět předevčírem nebo včera, ale jednání o tom kontraktu s filmovým studiem se trochu protáhlo. Business, znáte to. Koupil jsem Warnery," usmíval se Olsen, a pohlédl na agentku. "Dělám si legraci, Warneři jsou větší, než má korporace. Ty koupím tak za dvacet let, za tu dobu jistě pořádně expandujeme, a budeme si je moci dovolit. Tedy pokud mi v tom nezabrání nějaká teroristická skupina, jež svým počínáním narušuje globální ekonomiku," pokračoval radostně Olsen. Sam pokýval hlavou. "Přiletěla se mnou doktorka Caronová. Prý jste přišel o část své síly. Doplní Vám ji," řekl Jeremy, a oprášil si oblek. "Lovci kryptidů pronikli do systému Projektu Herkules. Lidi ze CIA Vám už asi řekli, jak Jetkinsová docílila ztráty části mé síly," řekl upřímně Sam. Olsen mávl rukou. "Doufejme, že je brzy dostaneme, a pak už se tím nebudeme muset zabývat. Což mi připomíná... Agentko Kentová, tu opilou anarchistku máte tady?" "Kdyby byla opilá, asi by se nedokázala strefit do mých žeber, pane Olsene," řekla mu naštvaně Barbara, "a jo, teď ji budou vyslýchat. Dorazil jste právě včas." Pauline se od chvíle odchycení projevovala stejně, jako Roger. Její chování bylo katatonické, na nic nereagovala, jen když se jí něco nelíbilo, nahlas vypískla a chovala se agresivně. V examinační místnosti se s ní doktor Gingell pokoušel mluvit, na žádnou z jeho otázek však neodpověděla, a ani se na něj nepodívala. Hleděla jen před sebe. Všichni diváci byli brzy opět znudění. Aby se zamezilo dalším incidentům, byl Paulinin oblek dostatečně prohledán, a s opaskem byl izolován ve vedlejší budově. Pauline byla oblečena jen v obyčejné noční košili a kalhotách, přičemž byla ponechána bosá. "Tahle Pauline není taková, jako naše stará známá," řekla Amanda Barbaře, když si jí pořádně prohlédla. Vzhledem k tomu, jak vypadala, bylo jasné, že se neumyla už několik týdnů, možná celé dva měsíce, nesmývala si ani starý make-up, nehty na nohou i rukou měla až moc dlouhé, polámané. Gingell to s ní brzy vzdal. Nedovolil tentokrát Thomsonovi, aby za Pauline posílal Collinse, zkrátka ji nechal sedět samotnou v místnosti. To však nebyl konec výslechu. Na Arikovo pověření byli s Jeremym Olsenem a Giannou Caronovou ze Spojených států za pomoci několika dalších agentů CIA přemístěni i Kate Henshallová, mazlíček Lovců kryptidů Tatz, Harvey Lindo a miminko, o které se staral - syn Jacka Owena a Pauline Jetkinsové. Deset minut po skončení Gingellova výslechu vstoupil v přítomnosti dvou policistů Harvey s dítětem do místnosti, a ukázal ho jeho matce. Pauline konečně projevila nějaké emoce. Nejprve se jí začaly třepat ruce, pak i nohy, a náhle vyskočila ze židle. Hleděla na Harveyho, jako by ho neznala, a na dítě, jen jako kdyby jí přišlo trošičku povědomé. Nakonec ale začala panikařit. Vrhla se na Harveyho, a musela od něj být odtrhnuta dvěma policisty. Přitom z krku vydávala děsivé hrčení, a po rtech jí stékaly sliny. Když Harvey s dítětem opouštěl místnost, zařvala náhle Pauline: "Deane!!!" V chodbě zavládlo ticho. Všichni jí v tu chvíli viděli do obličeje. Výraz v jejích očích se při vyřknutí toho jména změnil, skoro jako by to byla úplně jiná osobnost. Pak ji však zase ovládla agresivita, a policista, jenž jí držel za ruku, schytal bolestivý kopanec do břišní dutiny. Paulinino následné řádění v examinační místnosti nebylo ani zdaleka tak strašné, jako Rogerovo, znovu se však nezastavitelně řehtala, mlátila rukou do stolu a do zdi, a po pár minutách musela být uspána.
"Harvey, jste v pořádku?" zeptala se brýlatého Angličana Megan. "Já ano, ale co on?" reagoval na to Harvey a ukázal prstem na brečící miminko. "Viděl svou maminku, která se k němu na chvíli měla, a pak se to v ní zlomilo," dodal. "Tohle je strašně divné," ozvala se Kate, "já Pauline a Jacka s jejich dítětem vídávala dost často. O Deana se starali svědomitě." "To, co jsme viděli, to jenom dosvědčuje," prohlásila doktorka Caronová, "slečna Jetkinsová viděla své dítě, a na chvíli se stala sama sebou, přičemž se v ní projevila starost o mladého pana Owena." Gingell kýval hlavou. Lépe by to sám nedokázal interpretovat. "Počítám, že jste se snažil pana Neilla i slečnu Jetkinsovou nějakým způsobem diagnostikovat, pane doktore, a nevyšlo Vám to," pokračovala Gianna. "Jejich chování není úplně přirozené. I v rámci kategorie mentálně narušených, sadistických zločinců," odpověděl Gingell a poškrabal si své zvětšené nadočnicové oblouky. "Dalo se to čekat. Jejich chování je skutečně nepřirozené," řekla Gianna, "teď přichází řada na mě, abych zjistila, co se jim stalo. Odeberu panu Neillovi a slečně Jetkinsové mozkomíšní mok. Analýza nám možná bude trvat několik dní, každopádně za tu dobu zjistíme, co jejich chování tak výrazně ovlivňuje. Zapomeňte na psychické problémy, na disociativní poruchu osobnosti, na porušování zákona. Osobně si myslím, že za všechno to řádění může nějaká droga, nám jistě dosud neznámá." "Vidíte, doktorka Caronová opět míří za nobelovkou," usmál se Jeremy, "a za zvýšením platu. Doktorko, jestli přijdete na to, co tihle Lovci kryptidů fetují, nebo co si píchají do míchy, zvýším Vám plat o třicet procent." Druhý den přinesl další šok. Po velkých britských městech, od Londýna přes Birmingham po Edinburgh, se zvedla vlna protestů proti zatčení Dana Leahyho. Sam a agenti CIA nedokázali uvěřit vlastním očí. Letecké záběry ohromných demonstrací, organizovaných a prováděných výhradně mladými lidmi, v člověku vzbuzovaly strach. Všichni se hlásili k Lovcům kryptidů jako jejich uctívači a prohlašovali je za hrdiny. Vesměs nosili černé oblečení, většinou s nápisem "The Cryptid Hunters", třebaže v mnoha případech pouze nasprejovaným na záda nebo na hrudník. Při londýnských demonstracích dokonce předci celého hlučného průvodu nesli roztrhanou vycpaninu záhadné psovité šelmy nazývané Black Shuck. Do rukou anarchistických příznivců Lovců kryptidů se dostaly také uřezané ploutve proslulé lochneské příšery. Birminghamský průvod, jehož televizní přenos Sam, Barbara, Amanda, Megan, Arik, Collins, Olsen a ostatní v místnosti pro hosty v ústavu se zatajeným dechem sledovali, vedla jednadvacetiletá Samantha Yaldenová. Nepochybně se inspirovala vzhledem Pauline Jetkinsové. Make-up měla rozpitý, rtěnku nanesenou od rtů přes bradu až na krk, černé vlasy měla nahodile a částečně přesprejované na blond, a na černém obleku měla nakresleného červeného mračícího se smajlíka. "Lovci kryptidů jsou naši hrdinové," začala svůj projev agresivním řevem, "a každý, kdo si myslí opak, je idiot zasluhující popravu! Jestli si někdo neuvědomuje, kolik fanoušků Lovci kryptidů mají... Ukážeme mu to! Dan Leahy, kterého před dvěma dny zadržela policie v této části Birminghamu, je jedním z nás! Je to fanoušek Lovců kryptidů, a my nedovolíme, aby nadále seděl ve vězení. Až uvidíte policajta, říkám vám, zmlaťte ho! Inspirujme se činy Lovců kryptidů, a ukažme světu, jaká je jediná možná realita! Lovci kryptidů to už vědí! A díky nim to teď víme i my! Jediná možná realita je ta, ve které veškeré zákony a předsudky padají, ve které každý z nás může provádět cokoliv, co se nám zlíbí, včetně zabíjení a mučení, neboť bez zabíjení to v přírodě nefunguje!" Divoký potlesk a řev davu dokázal, že její slova byla ostatními brána vážně. "Učiňme Lovce kryptidů hrdými! Pomozme jim v přetváření světa na takový, který je spravedlivý pro všechny, aniž by se v něm někdo musel řídit zákony!" pokračovala Samantha. "Lovci kryptidů dospěli, stejně jako my!" Vycpanina Black Shucka byla na londýnském Trafalgar Square zapálena jako symbol opouštění staré éry, a začátku nové. "Překvapuje mě, že tohle nezačalo v Americe," poznamenal Arik, a napil se pomerančové limonády. Sam vstal z křesla před televizí, a pohlédl ven z okna. "Tohle všechno je šíleně komplikované," zašeptal si pro sebe. "Asi bude třeba dodat Vám víc dávek metapolarininu," řekl mu na to Olsen, jenž jeho slova zaslechl, "abyste dokázal porazit ne čtyři zbývající členy týmu, ale rovnou tisíce 'Pseudolovců kryptidů'." "Pitomý děcka," řekla mrzutě Barbara, "přesně pro takové lidi jsou naši bývalí přátelé špatným vzorem. Jak jsem říkala, ti, co se s traumaty po mimozemské invazi nedokáží vypořádat, se inspirují Lovci kryptidů." "Vidíte? Lovci kryptidů nejsou nic víc, než nestabilní sociopati!" vyhrkl Olsen. "To je vtipný, protože zrovna vaše zaměstnankyně nás nabádá k opuštění teorií o nějakých mentálních nemocech," ozvala se Amanda. "Svět je v tom až po uši," zabrblal Collins, "pár teroristů se dá zastavit, ale dav agresivních dětí nerespektujících zákon..." "Dav," vyhrkl Sam, "pochod! Demonstrace! To je ono." Zasmál se, drže se za bradu. "Předtím, než jsem byl vyslán chytit Dana Leahyho, dávali v televizi rozhovor s nějakou paní z Amerických Panenských ostrovů. Vytvořila stránky, na nichž se snaží lidem ukázat, čeho jsou Lovci kryptidů schopní," pokračoval nadšeně. "Madison Harriganová," zmínil její jméno Olsen, "taky jsem s ní před pár dny viděl jakýsi rozhovor." "Dává mi to smysl. Ať už za brutální činy Lovců kryptidů může cokoliv, jisté je, že je páchají vědomě. To je snad každému jasné. Mentální nemoc či droga, to všechno stranou. Předtím, než je chytíte, jsou příčetní, a prostě zabíjejí pro srandu. Co takhle připomenout jim, co byli zač, a ukázat jim, že..." rozpovídal se Sam. "Ty stránky se jmenují 'Not Our Heroes'," přerušila ho Barbara, "to nezní špatně." "...že nejsou hrdinové. Protože v tom si libovali. Lidi jim musí ukázat, že je nesnáší proto, že se změnili. Obyčejní lidi, ne zvrhlí fanatici." Sam se podíval na Olsena. "Náš plán s laserovými puškami byl výtečný," usmál se Weber, "byla to výborně nastražená past. Ovšem co by mohlo být pastí lepší, než průvod, který jim připomene, že již nejsou takovými, jakými byli? Že klesli natolik, že páchají zrůdné zločiny? To bude teprve past." "Jste si jistý, že to bude fungovat?" zeptal se Olsen. "Naprosto," odpověděl Sam, "vím, jak se ti grázlové cítí. Musíme uspořádat demonstraci a pozvat je na ni. Pane Thomsone, mohl byste do několika dnů v Americe sehnat pár vojáků?" "Nějací ostří hoši by se určitě našli," odpověděl Arik. Weber kontaktoval Madison Harriganovou, a přes telefon jí sdělil, co chtěl se svými kolegy provést. Madison nemohla být nápomocnější. Dosáhla toho, za co bojovala. Aby její snaha konečně učinila změnu. A tak zatímco doktorka Caronová stále prováděla analýzu mozkomíšního moku Rogera Neilla a Pauline Jetkinsové, a zatímco ostatní členové teroristického týmu byli neznámo kde, docházelo k velkým přípravám. Na celou operaci byla upozorněna také britská premiérka Ishita Burmanová, a sama přišla s výtečným nápadem. Věděla totiž přesně, na jaké místo Lovce kryptidů nalákat. Madison dostala od Jeremyho Olsena peníze na rozšíření svých webových stránek a ke shánění většího množství následovníků. Demonstrace či past s názvem Not Our Heroes brzy nabyla finální podoby. Za několik dnů, během nichž Lovci kryptidů neprovedli žádný zločin, ani zatím nezaútočili na Nietovu podvodní budovu v jezeře Nikaragua, bylo vše dostatečně připraveno. Jedinou otázkou zůstávalo, jak v pasti zbylé čtyři členy týmu odchytit. "Bude-li to nutné," řekl Arik Thomson svým agentům před ústavem, v onen osudný den, "střílejte po nich. Nebojte se odpálit jejich letoun, ani střelit je přímo do srdce. Bezpečnost demonstrantů budeme mít pod kontrolou, ale v případě, že by se něco zvrtlo, chraňte jejich životy, a to třeba i za cenu životů našich starých přátel." Nervózně vydechl a přejel očima po holých, chladným listopadovým větrem listů zbavených stromů. "Dnes budeme muset učinit rozhodnutí, jež nás budou navždy děsit."
Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat