Po zhruba měsíci se zase vracím k projektu Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření! Nebudu to dále protahovat nějakým zvlášť dlouhým úvodem, rovnou Vám představím slíbeného indrasaura - pravěkého ještěra, který se právem řadí k mým nejoblíbenějším.
Jméno: Indrasaurus wangi,
Zařazení: Reptilia, Squamata, Scleroglossa,
Období: spodní křída, před 120 miliony let,
Etymologie: pojmenován po védském bohovi.
V roce 2003 byl na území čínské provincie Liaoning učiněn velmi zajímavý objev, ačkoliv o něm jeho nálezci ani pořádně nevěděli. Došlo totiž k nálezu nového druhu křídového šupinatého, konkrétně ještěra vzdáleně příbuzného dnešním gekonům. Ještě úžasnější ale bylo, že jeho fosilní pozůstatky se nacházely v břišní dutině malého čtyřkřídlého dromaeosaurida rodu Microraptor, jenž byl popsán již o tři roky dříve. Pravdou je, že dodnes bylo na území Číny vykopáno přes 200 exemplářů mikroraptora, tento exemplář však zůstává jedním z pouhých čtyřech, jež fosilizovaly s obsahem žaludku. A z oněch čtyřech byl jediným, který nedlouho před smrtí pozřel ještěra (posledními pokrmy dalších třech exemplářů byly ryby, savci a primitivní ptáci). Nález nám poskytl pohled na to, čím se tedy vlastně mikroraptoři, zástupci tzv. Jeholské bioty, živili, a co se s ulovenými živočichy dělo poté, co byli pozřeni. Trvalo šestnáct let, než si kostí ještěra v mikroraptorově břišní dutině povšimli vědci z Institutu vertebrátní paleontologie a paleoantropologie v Pekingu. Paleontoložka Jingmai O'Connor, která se nálezem zabývala a výsledky své studie s popisem nového druhu ještěra publikovala v roce 2019 v žurnále Current Biology, se rozhodla poslední pokrm tohoto mikroraptora pojmenovat Indrasaurus wangi. Rodový název znamená v překladu "Indrův ještěr", a odkazuje nejen na védského boha nazývaného Indra, ale také přímo na pozoruhodný příběh, který se s ním ve védské mytologii pojí. V jedné ze starých legend byl Indra sežrán drakem či démonem nazývaným Vrtra, který zadržoval světové vody. Na chvíli to vypadalo, že démon majestátní bitvu mezi oběma mocnými entitami vyhrál, příběh však ještě neskončil. Ostatní bohové donutili Vrtru, aby Indru vyzvrátil, souboj pak pokračoval, a Indra nakonec zvítězil. Zabít nepřítele pro něj však nebylo jednoduché, neboť uzavřel s démonem Višvarúpem dohodu, podle níž Vrtru nezabije "ani vlhkým, ani suchým, ani kamenem, ani dřevem, ani hromoklínem, ani zbraní, ani ve dne, ani v noci". Nakonec k jeho porážce užil pěnu, a zabil draka za úsvitu. Vrtra se však vrátil ještě v několika dalších védských příbězích, v jednom se dokonce pokusil sežrat celou oblohu, ale neprošlo mu to. Ve védách psaných sanskrtem se této dračí příšeře přezdívalo Ahi, což doslova znamená "had". Vrtru tedy v životním příběhu typového exempláře indrasaura představoval Microraptor. Samotný Indra, zastoupený v prehistorickém zápase na život a na smrt malým ještěrem, byl králem nejvyššího nebe zvaného Saudharmakalpa. Jeho původ je nejasný, některé rysy jeho božské entity jsou však podobné jiným indoevropským hromovládcům, kupříkladu řeckému Diovi, norskému Thorovi nebo slovanskému Perunovi. Všichni tito bohové byli nejspíše inspirováni úctou a zřejmě také strachem z hromů a blesků; vymýšlet takové bohy zřejmě bývalo před několika tisíci lety trendem. Ve Rgvédě je Indrovi věnováno 250 hymnů, napsaných mezi lety 1700 až 1100 před naším letopočtem. Podle nich a podle mnohých dalších literárních děl z této doby byl Indra hrdinou s rozhodnou osobností, vybaven bleskem a pohybujícím se ve vozu se dvěma koly. Mnohé rekonstrukce jej však zobrazují spíše jako jezdce na bílém indickém slonovi (v buddhistické ikonografii je slon většinou tříhlavý). V hinduismu v průběhu času význam Indry upadl, a to zvláště v povédském období (500 let před naším letopočtem až rok 1000 našeho letopočtu). Jeden z tehdejších příběhů jej popisuje jako bratrovraha a zabijáka démona Namučiho, čímž porušil s ním uzavřenou smlouvu o neútočení. Stále se s ním však setkáme v náboženství pákistánských Kalašů, jež jej dodnes uctívají. Indrasaurus zápas s opeřeným drakem na rozdíl od svého jmenovce nevyhrál, a stal se jeho potravou. Byl spolknut v celku a hlavou napřed; stejným způsobem polykají ulovené živočichy také dnešní hadi, ještěři nebo také ptáci (je ostatně obecně známo, že třeba takoví ledňáčci rybu před spolknutím vždy nasměrují tak, aby jim krkem sklouzla nejprve její hlava, a tělo s ocasem až za ní). Microraptor zjevně neměl šanci svou kořist strávit, zahynul, a spolu s ní pak fosilizoval na dně mělkého jezera. Někteří jemu podobní a více či méně blízce příbuzní teropodi, například jurský troodontid/anchiornitid Anchiornis, produkovali pelety, přičemž vyvrhovali nestrávené části těla kořisti, tak jako dnešní sovy. Zda by Microraptor ve formě pelety vyvrhl například příliš velké indrasauří šupiny, to se již asi nikdy nedozvíme. Indrasaurus samotný patří do neformální skupiny Scleroglossa, jež zahrnuje klady Autarchoglossa (scinkové a jim příbuzní) a Amphisbaenia (dvouplazi) a také nadtřídu Gekkota (gekoni). Byl to malý plaz, dlouhý maximálně 20 centimetrů, pochopitelně včetně ocasu, tvořícího až polovinu délky zvířete. Je pravděpodobné, že se jednalo především o hmyzožravce, ačkoliv nelze vyloučit, že si čas od času pochutnal i na jiných, menších obratlovcích, kupříkladu menších druzích ještěrů. Druhové jméno wangi není odkazem na mýtické stvoření; bylo zvířeti dáno na počest profesora Wanga Yuana, v době popisu indrasaura zastávajícího funkci ředitele Čínského paleozoologického muzea.
V příští části tohoto projektu Vám představím pravěkého hada rodu Zilantophis!
Žádné komentáře:
Okomentovat