Kromě úryvku z letošní série Autumnwatch dnes přináším ještě další část projektu Pravěcí netopýři, tentokrát se zaměřující na archeonycterise! Snad Vás zaujme a přinese Vám nové informace nebo Vám alespoň osvěží již nabyté znalosti...
Druhy: Archaeonycteris trigonodon, A. brailloni, A. pollex, A. relicta, A. praecursor, A. storchi,
Období: raný až pozdní eocén, před 56 až 45 miliony let,
Území: Německo, Francie, Anglie, Portugalsko, Indie.
Do čeledi Archaeonycteridae (dříve Archaeonycterididae) je řazeno celkem pět rodů eocénních letounů; Xylonycteris, zahrnující jeden druh, Protonycteris, též s jedním druhem, Matthesia, zahrnující celkem dva druhy (možná však jde o mladší synonymum rodu Palaeochiropteryx), monotypický Australonycteris a konečně Archaeonycteris, podle kterého je ostatně celá čeleď pojmenována. Tento rod zahrnoval celkem šest druhů, z nichž typovým, tedy prvním popsaným, je A. trigonodon. Jeho popisu se v roce 1917 chopil švýcarský přírodovědec Pierre Revilloid; ve stejném roce popsal také paleochiropteryxe, a pro oba letouny vytvořil speciální čeleď. A. trigonodon žil na území Německa, a jeho fosilie byly odkryty v Messelském dole - na jednom z nejslavnějších nalezišť zkamenělin eocénních živočichů na celé planetě - pětatřicet kilometrů jihovýchodně od Frankfurtu nad Mohanem. Dalším popsaným druhem v pořadí byl A. brailloni, jehož pozůstatky nalezené ve francouzské Avenay-Val-d'Or zkoumal v roce 1973 Russell. Roku 1988 popsali Storch a Habersetzer třetí druh, A. pollex, na základě zkameněliny opět vykopané v Messelském dole, a v roce 2007 se na seznam druhů archeonycterise přidal A. storchi, ctící svým druhovým jménem jednoho z autorů popisu třetího druhu, pojmenovaný Smithem a vykopaný ve Vastan Lignite Mines v Indii. Pátý druh, roku 2009 popsaný portugalský A. praecursor, je zřejmě ze všech nejstarší; žil před 56 miliony let, tedy na samém počátku epochy eocénu. A konečně v roce 2010 došlo k popisu šestého druhu, A. relicta, z Creechbarrow Limestone Formation v Anglii. Studii, jež se jím zabývala, vypracovali D. L. Harrison a J. J. Hooker. A. storchi je jediným druhem, který žil mimo Evropu. Rozhodně je však pravděpodobné, že Archaeonycteris se rozšířil po celé Eurasii, a že existovalo více druhů, zřejmě dosud nepopsaných, žijících v různých částech tohoto kontinentu. Některé z nálezů tvoří celé kostry (Messelský důl), jiné zase izolované zuby, včetně stoliček. Je jisté, že Archaeonycteris byl hmyzožravý. Pravděpodobně v noci poletoval po lesích a chytal létající hmyz, přičemž se zřejmě orientoval pomocí jakési rané formy echolokace. Spolu s rody Onychonycteris, Hassianycteris, Tachypteron a Palaeochiropteryx se řadí mezi nejstarší známé letouny; snad není náhodou, že pozůstatky všech těchto rodů byly nalezeny v Messelském dole, ač některé z nich, jako právě Archaeonycteris, žily samozřejmě také v jiných částech světa. Území Messelu mohlo primitivním eocénním letounům velmi přát, avšak důvod, proč na něm bylo objeveno tolik jejich ostatků je poněkud prostý; jejich kostry na dně místních eocénních jezer zkrátka dobře fosilizovaly. Co se rozměrů týče, byl Archaeonycteris zhruba středně velkým zástupcem své čeledi, s rozpětím křídel zřejmě nepřesahujícím 20 centimetrů.
Fosilie druhu Archaeonycteris trigodon, vystavená v Naturmuseum Senckenberg ve Frankfurtu nad Mohanem
Další část tohoto projektu očekávejte již brzy...
Žádné komentáře:
Okomentovat