čtvrtek 17. srpna 2023

Dopady změny klimatu na zvířecí druhy: Strnadci

Dnešním dnem začíná dlouho slibovaná, nelimitovaná série článků, které se budou věnovat dopadům změny klimatu na různé zvířecí druhy. Každá část se zaměří na určitý druh či skupinu druhů (třeba v rámci nějakého rodu), přičemž se budu snažit poskytnout vám přehlednou formou co nejvíce informací o hrozbách, které současná klimatická krize pro tento druh či druhy vytváří. Doufám, že se vám bude tato série líbit. Dle mého názoru bylo již dlouho na čase takový projekt začít!

Změna klimatu, nebo přesněji klimatická krize, má celou řadu důsledků, z nichž některé jsou velmi signifikantní, jiné méně. Mění se počasí, nastává více požárů, některé části světa se oteplují, v jiných se teplota snižuje. Má za následek záplavy, na lokální úrovni ovlivňuje zemědělství, na globální úrovni průměrnou teplotu naší planety. A přispívá také k zániku druhů. Je spojena s krizí biodiverzity, s 6. velkým vymíráním v historii Země. S vymíráním, ke kterému dochází v tuto chvíli, kdy čtete tento článek. Od počátku průmyslové revoluce se množství skleníkových plynů v atmosféře kalamiticky zvýšilo. Fosilní kapitalismus, zatěžující naši zemskou komunitou více, než ji zatížil asteroid zodpovědný za vyhynutí dinosaurů před 66 miliony roky, drasticky proměnil tuto planetu – jedinou, o které s jistotou víme, že hostuje rozvinutý, rozmanitý život - za poslední ani ne dvě stovky let. A díky vědě víme o tom, že s některými druhy zvířat už se nikdy nesetkáme právě kvůli antropogenní změně klimatu. Tvorové, o kterých budete číst, mohou jednoho dne skončit na seznamu vyhynulých. Čas utíká, a jejich existence je v sázce, na které se s naším systémem nedomluvili.

Druhy: Ammospiza caudacuta, A. maritima
České názvy: Strnadec ostrochvostý, strnadec pobřežní
Výskyt: východní pobřeží Severní Ameriky (atlantický pobřežní pás Spojených států amerických)
Stav ohrožení: ohrožený (A. caudacuta), málo dotčený (A. maritima)
Důsledek klimatické změny zodpovědný za jejich ohrožení: zvýšení mořské hladiny

Strnadec ostrochvostý (Ammospiza caudacuta). Fotografie z webu Birds of the World

Strnadec pobřežní (Ammospiza maritima). Fotografie z webu eBird

Mezi strnadce rodu Ammospiza, jehož zástupci jsou v angličtině kolektivně označováni jako "American sparrows" (čili "američtí vrabci"), patřícího do čeledi Passerellidae (nemá český ekvivalent), patří čtyři druhy. Tři z nich jsou Červeným seznamem IUCN vedeny jako málo dotčené; strnadec Le Contův (A. leconteli), strnadec Nelsonův (A. nelsoni) a strnadec pobřežní (A. maritima). Jeden je pak klasifikován jako ohrožený, a tím je strnadec ostrochvostý (A. caucaduta). Tito novosvětští ptáci, více příbuzní strnadovitým (Emberizidae) než starosvětským vrabcům (Passeridae), nedorůstají příliš velké velikosti; na délku měří 11 až 14 centimetrů, a jejich hmotnost se pohybuje více či méně okolo 20 gramů. Jsou převážně hmyzožraví a semenožraví. V této části se zaměříme na dva druhy strnadců, které jsou ovlivněny změnou klimatu a fenomény s ní souvisejícími; bude se jednat o strnadce ostrochvostého a strnadce pobřežního.

Strnadec ostrochvostý, kterého americká The Nature Conservancy v systému NatureServe vede jako "imperiled" (ohrožený druh), je blízce příbuzný strnadovi Nelsonovu. Tyto dva druhy se od sebe oddělily před 600 000 lety, nejspíše v důsledku pleistocénní glaciace. Strnadci ostrochvostí jsou k nalezení jen a pouze na pobřežních slaniskách atlantického pobřeží Severní Ameriky, od amerického státu Maine po proslulý záliv Chesapeake, oddělující státy Maryland, Virginii a Delaware. Zimují v pásu od Severní Karolíny po Floridu. Oblasti, jež tito ptáci preferují, nebývají zaplavovány tak často. Rozmnožování strnadců ostrochvostých je závislé na opadavcích Sporobolus pumilus z čeledi lipnicovitých (Poaceae) a sítinách Gerardových (Juncus gerardii) z čeledi sítinovitých (Juncaceae). Mezi těmito rostlinami si krátce po jarním přílivu stavějí šálkovitá hnízda ve výšce 6 až 15 centimetrů nad zemí. Jejich snůšky, sestávající ze tří až pěti vajec, jsou tak ohroženy možným zaplavením; právě zaplavení hnízd je primární příčinou mortality jejich ptáčat.

Strnadec pobřežní je možná druhem málo dotčeným, ale to neznamená, že by se na něm lidská činnost též nepodepsala. Ze tří popsaných poddruhů tohoto ptáka totiž žijí už jen dva; poslední exemplář A. m. nigrescens zahynul na Discovery Island na Floridě roku 1987, načež byl o tři roky později překlasifikován z kriticky ohroženého druhu na druh vyhynulý. Za katastrofické snížení jeho počtů ve 40., 50. a 60. letech minulého století mohlo nadměrné používání pesticidů, zvláště pak DDT. Jednalo se o poddruh endemicky se vyskytující na floridském Merritt Island a v jeho nejbližším okolí. Když bylo rozpoznáno, že tato zvířata se nacházela na pokraji vyhynutí, došlo k pokusu o jejich záchranu v Santa Fe College Zoo ve floridském Gainesville. V roce 1983 byly čtyři exempláře umístněny do přírodní rezervace na již zmíněném Discovery Islandu, jeden z nich však podlehl mozkovému nádoru těsně před zahájením přesunu, a tak byl v boxu nalezen mrtvý. Ostatní dva poddruhy strnadce pobřežního, A. m. mirabilis a A. m. peninsulae na tom také nejsou nejlépe. Specie samotná je možná klasifikována jako málo dotčená, avšak první z uvedených žijících poddruhů je v NatureServe veden jako "critically imperiled" (kriticky ohrožen) a druhý jako "vulnerable" (zranitelný). A. m. pensinsulae se také na Discovery Islandu hybridizoval s A. m. nigrescens.

Populace obou těchto druhů strnadců jsou ohroženy. Jejich počty klesají, a ještě větší úbytek jim hrozí v blízké budoucnosti. Podívejme se nyní blíže na to, jak změna klimatu tyto passerellidy ovlivňuje.

Nadobro zmizelý strnadec Ammospiza maritima nigrescens. Fotografie z webu Extinction

Dne 16. dubna 2019 vyšel ve vědeckém časopise The Condor: Ornithological Applications článek Samuela G. Robertse z Katedry entomologie a ekologie divokých zvířat na University of Delaware a jeho kolegů, kteří se společně zabývali lokálními extinkcemi těchto ptáků. Jak strnadci ostrochvostí, tak strnadci pobřežní jsou endemity pobřežních slanisek; žijí v prostředí, které je velmi omezené (globálně na pouhých 45 000 kilometrů čtverečních), a jež celosvětově obývá pouhých pětadvacet specialistů, z nichž patnáct - včetně těchto dvou ptáků - žije pouze na území Spojených států. Podle výzkumu Maureen D. Correll a jejích kolegů, kterým v roce 2017 článek obsahující tuto informaci ve vědeckém časopise Conservation Biology, lze očekávat každoroční devítiprocentní úbytek populace strnadců ostrochvostých. Zastupuje-li podle Wiesta (2018) tuto specii jen 40 000 až 80 000 jedinců, a dnes zřejmě dosti méně, než před lety, pak se jedná nepochybně o katastrofickou ztrátu, jež velmi rychle povede k naprostému vyhynutí tohoto ptačího druhu. Byť jsou některá ze slanisek obývaných těmito ptáky legálně chráněna, nejsou v bezpečí před predátory introdukovanými člověkem. Rovněž tak nejsou v bezpečí před hrozbou v podobě zvyšující se mořské hladiny, kterou má za následek právě rapidně se měnící klima.

Roberts a jeho kolegové zjistili, že strnadci pobřežní jsou schopni vytrvat - aniž by území, na nichž si stavějí hnízda, byla signifikantně ohrožena - ještě při zvýšení mořské hladiny o 35 až 75 centimetrů. Jejich jednotlivé populace jsou možná ohroženy, a se zaplavením slanisek může dojít k úbytku, ale ten nebude potenciálně tak velký, a počtům těchto ptáků nejspíše významně neublíží. To strnadci ostrochvostí jsou na tom jinak. Scénář se zvýšením mořské hladiny o 35 centimetrů i scénář se zvýšením mořské hladiny o 75 centimetrů je pro ně hororem, po jehož odehrání v realitě neodletí ze hry živí. Pětasedmdesáticentimetrové zvýšení hladiny moře rovná se výrazné zaplavení slanisek s opadavci a sítinami, jež potřebují ke stavě svých hnízd, a to má vést k 0,56% úbytku každý rok. Přidejme toto číslo k již dříve uvedeným devíti procentům, a uvědomíme si, že populace těchto ptáků může každoročně zažít skoro 10% úbytek. Člověk nemusí být přeborníkem v matematice, aby si velmi rychle uvědomil, za kolik let je tento ptačí druh schopen zcela zmizet. Tak jsou strnadci ostrochvostí ohroženi jedním z potenciálně nejkatastrofičtějších důsledků změny klimatu – zvýšením mořské hladiny. Snůška po snůšce zaplavena, vejce po vejci a ptáče po ptáčeti utopeno, a veškerá energie rodičů vložená do stavby hnízda, tvorby vaječné skořápky a krmení mláďat vyšlá vniveč.

Slaniska na pobřeží amerického státu Delaware. Fotografie z WMAP Blog

Podle Christophera R. Fielda (2017) strnadci ostrochvostí na slaniskách průlivu Long Island Sound zcela zmizí do 30 let. Následující rok Field a jeho kolegové zjistili, že populace těchto ptáků v New Jersey zažívá jen strmý populační nárůst. Jinými slovy, vzhledem k tomu, jak omezené a ohrožené je prostředí, na něž jsou specializováni, a k tomu, že nejsou schopni se v současné době vůbec zotavit a populačně narůst, jsou zcela odsouzeni k zániku. Na mortalitu jejich mláďat mají velký vliv i predátoři, ale jak již bylo uvedeno výše, záplavy, jež jsou kvůli měnícímu se klimatu častější, jsou pro ně hrozbou největší. Odstranění predátorů z chráněných slanisek může mnohému pomoci, ale problém, který tito ptáci mají, to úplně nevyřeší. Jejich hnízda budou nadále ničena nečekanými a prudčejšími záplavami mořské vody.

Vypadá to, že podle Robertsovy studie strnadec pobřežní přežije, a přestože lokální populace budou zasaženy, druh jako takový nezmizí (to samozřejmě neznamená, že bychom měli nad situacemi lokálních populací mávnout rukou, některé totiž opravdu mohou zaznamenat velký úbytek nebo v průběhu desetiletí dokonce vymřít). Avšak ohrožený strnadec ostrochvostý má nadějí jen málo. Není tedy pochyb, že příští léta budou pro tento druh kritická. Nebudou-li implementovány dostatečné změny, pak vyhyne. Již v roce 1994 – a je nutné uvést, že v období od začátku 90. let do konce prvního desetiletí tohoto století zaznamenal strnadec ostrochvostý 75% úbytek – zjistili Jon S. Greenlaw a James D. Rising, že do roku 2050 zcela vymizí. Možná, že to však nastane za podstatně kratší dobu; Robertsova studie poukazuje na to, že k částečné extinkci tohoto druhu dojde v příštích 20 letech – do roku 2039.

Hnízdo strnadce ostrochvostého. Fotografie z webu Birds of the World

Field a jeho kolegové při výzkumu, jehož výsledky byly publikovány v roce 2017 v Global Change Biology, vytvořili populační simulace strnadců ostrochvostých počítající se zvýšením mořské hladiny v důsledku klimatické změny, a došli k závěru, že v nejhorším případě tito ptáci vymřou do roku 2035. Budoucnost těchto zvířat je nejistá, ale za současných poměrů a podmínek nepochybně směřují k vyhynutí.

Zdroje informací:
Saltmarsh Sparrow (Birds of the World)
Seaside Sparrow (Birds of the World)
Ammospiza (Wikipedia)
v
Štítky:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější