středa 31. srpna 2022

Cryptid Hunters: The End of The Legend (10/10)

Každý příběh má svůj konec. I ten jejich. Bývali to dobrodruzi. Bývali to hrdinové. Pak se stali teroristy. Padli. A povstali. A na své poslední cestě nalezli odpověď na tu nejzákladnější otázku: Co jsou vlastně zač? Zjistili, že nikdy nebyli těmi, za které se považovali. Lovci kryptidů jsou loutky Deylina Nieta, a nestabilní miliardář z Nikaragui, takřka po dva roky nyní považovaný za mrtvého, za jejich nitky tahá už od dob, kdy tým ještě neexistoval. Vše, čím si prošli, bylo součástí jeho plánu. Ale jaký ten plán je? Ano, vyzvednout sebe samotného - ale proč? Pravda, kterou Nieto svým výtvorům v podvodní budově na dně největšího středoamerického jezera sdělil, se dala těžko unést. Lovci kryptidů se tedy vydali do Konga, aby přišli na jiné myšlenky. Po dlouhé době se setkali s Ewetem Mbengou, který je vzal do nitra své soukromé rezervace, jež je rájem kryptidů. Vydali se za přežívajícím ankylosaurem, jenž byl nedávno spatřen na území kmene Un-luba na jihu Ewetovy rezervace. Dobrodružství v džungli si velmi užili. Bojová trojka měla těsné setkání s Jackovým starým známým abelisauridem, jenž byl nakonec zabit rozzuřeným dospělcem mokele-mbembe. Tým se také setkal s obřím krokodýlem mahambou, ptakoještěrem olitiau, a zažil příjemnou pohostinnost domorodého kmene. Nic netušícího ankylosaura pak zachránil před Noémií Balland, pytlačkou pracující pro Nastasyi Savinnu, a ženou, se kterou se Pauline dříve setkala v Litvě... Lovci kryptidů dostali od Nieta za úkol odhalit světu, že jejich stvořitel žije. Zatím se k tomu však neměli. Deylin prozatím o svém přežití informoval jen dva lidi - nikaragujského premiéra Elgina Chavarriu a svého bratrance Vincenteho, který pár dnů vedl Nieto Industries. Oba muži byli zavražděni. Vincentemu dokonce drobný mužík daroval nikoliv deset minut mučení Metallerovými čepelemi, ale jedenáct... Barbara Kentová, Amanda Lyonsová a Megan Leesonová se po setkání s Lazarem Arauzem probraly v podzemní části prezidentského paláce v Managui, a podle zvláštního vzkazu Archibalda Quartermainea smíchaly kukuřici s jakousi tekutinou - obě jim donesl jeden z prezidentových bodyguardů. Irský leprikón Darragh, kterého Megan při průzkumu paláce zachránila z klece, pak směs odnesl po schodech nahoru, a nastala exploze. Quartermaine, jehož společnost si Arauz tak pochvaloval, se nyní ze smrti nově zvoleného prezidenta raduje... Lovci kryptidů se po dobrodružství s konžskými kryptidy vrátili do Londýna, plni energie. Někteří z nich se shledali se svými nejbližšími, kteří v jejich základně trvale žijí, a dozvěděli se o Arauzově smrti. Jack nakonec rozhodl, že přišel čas odhalit světu pravdu o Deylinu Nietovi. Co naše přátele čeká? Mohou vůbec tušit, jaká je ta hra, jejíž součástí se nedobrovolně stali? A neméně důležité je, proč Jack a Pauline necítili žádnou bolest, když jim Ewet v pralese vytahoval z jazyků parazitické červy? Na Lovce kryptidů panují různé názory. Ale mnoho lidí se dokáže shodnout, že jsou legendou. A tato legenda je právě u konce. Dnes dáme svým přátelům sbohem. Dnes jim naposledy zamáváme, než se vytratí z našich životů. Dnes končí legenda o Lovcích kryptidů!

CRYPTID HUNTERS: THE END OF THE LEGEND, ČÁST DESÁTÁ:
V moderní historii nastalo málo momentů, jako tento. Momentů, při nichž by více než polovina obyvatel planety Země přilepila své oči k monitorům počítačů a televizí, kdy by při poslechu rádia nastražila uši a hltala každé slovíčko, které z něj zaznělo. Momentů, kdy více než polovina obyvatel planety Země ztichla, aby si poslechla velkou zprávu s vědomím toho, že se právě píší dějiny. Ta zpráva byla jednoznačná: Deylin Nieto žije. Muž, který v dubnu před dvěma roky zachránil lidstvo před smrtelnou nemocí, kterou chtěl po světě rozšířit zahořklý gabonský humanoid. Jeden ze zachránců světa před vražednými Shai'ri, jejichž invaze se dlouho zdála býti neodvratitelnou. Když mu Lovci kryptidů vzali život poté, co zruinoval ty jejich, lidé ho oplakávali. Bylo jim toho tragického génia líto. Vztekali se, že ta skupina dobrodruhů v černých spandexových oděvech, kteří ze sebe léta dělali před světem blázny, vzala drobnému Nikaragujci s atypickým knírem život. A nyní se ukázalo, že tomu tak vůbec nebylo. Ta stejná skupina bláznivých, zvláštně se oblékajících podivínů oznámila světu pravdu prostřednictvím tříminutového videa, natočeného v jejich londýnské základně. Seděli před kamerou na gauči, a vyprávěli o nejnovějším zážitku s Deylinem Nietem. Nebáli se ve zkratce říci ani to, že to byl Nieto, kdo je stvořil. Více než polovina lidstva poslouchala hlasy Lovců kryptidů, věnovala jim pozornost na monitorech počítačů a televizí, a kroutila při tom hlavami. Ta zpráva byla těžko stravitelná. Pouhé minuty po jejím odvysílání na každé televizní stanici, která si to mohla dovolit, a po jejím rozšíření po celém internetu a odvysílání na rádiových stanicích, prorazila mlčení vlna skepse.

"Co si jako tihle vadní pošahanci myslí? Že jim to sežereme? Měli bychom je začít ignorovat... Možná nás pak konečně nechají na pokoji!"

"Každá stanice a každý web nás ujišťují, že ta zpráva je věrohodná... Jak věrohodná?! Šest cvoků si sedne před kameru, a začne vykládat blbosti... To je tak všechno. Díky za to, že jste nám ráno sebrali tři minuty našich životů, které nikdy nedostaneme zpátky! Utírat zrcadlo od zubní pasty by pro mě bylo přínosnější!"

"Nemají pro své tvrzení jediný důkaz. Žádné fotografie. Žádné video. Na to, že si Lovci kryptidů vybudovali reputaci skutečných zoologů i s akademickými vazbami, a nikoliv pavědců honících se za neexistujícími zvířaty, působí tato zpráva opravdu jako hoax. Deylin Nieto je mrtvý, dámy a pánové. Myslím, že se po něm Lovcům kryptidů zastesklo tolik, že si strašně přejí opak, a chtějí o něm přesvědčit zbytek světa. Ukazují tak, jací doopravdy jsou. Dost to vypovídá o jejich povahách."

"Kruci, to není zrovna pozitivní reakce," zašeptala Njeri svému partnerovi, když vedle sebe v půl sedmé ráno leželi v posteli. 
"Dalo se čekat, že nám nikdo neuvěří," odpověděl Jack, a promnul si oči, "reagují na to hůře, než na krknutí na veřejnosti. Svět si nakonec Nieta opravdu zamiloval, a nechal se jím zmanipulovat stejně, jako náš tým. Jestli jsem se ale za svůj život něco naučil, pak to, že pravda nakonec vypluje na povrch." 
"Nepůsobíš, že by ses cítil znemožněný," řekla mu Njeri. 
"Nemám důvod, proč bych měl být znemožněný," odpověděl Jack, "a nejsem si jistý, jestli Nietovým cílem bylo znemožnit nás, když nám řekl, abychom světu odhalili, že žije." 
"Takže co tím sleduje?" zeptala se Pauline, která právě v pyžamu vstoupila do ložnice, a otevřela skříň. "To ještě nevím," odpověděl Jack, "přemýšlel jsem o tom, ale nemám nejmenší tušení, jaký bude jeho další krok." 
"Mohl by ses zkusit dostat do jeho hlavy," řekla Pauline, a začala si ve skříni vybírat oblečení. 
"Myslíš telepatickým zařízením? Dobře víš, že to už se na systém základny nedá napojit. Je příliš zastaralé. Tři roky stará technologie... To je v dnešní době srovnatelné s nejstarším kolem, které lidi vynalezli." 
"Spíš jako detektiv, ne?" zasmála se Njeri, a také se odebrala ke skříni. 
"To nezní špatně," odpověděl tajemně Jack. Pauline a Njeri se na sebe vzájemně podívaly, a rozesmály se. Pauline na Jacka ukázala prstem. 
"Jako malý hrozně rád sledoval detektivky," zašeptala. 
"Já vím," odpověděla Njeri, "rád si hrál na Sherlocka. Říkal mi to. I to, že se mu taková opracovaná čelist vyvinula díky kouření dýmky." 
Jack zůstal ležet nahý na peřině. "O co by se Nieto mohl snažit?" zeptal se sám sebe nahlas, a zahleděl se do stropu. "Co by tak mohl chtít?"

Když Pauline a Njeri vstoupily s dvouletým Deanem do kuchyně, byly přivítány snídající bojovou trojkou. Působila docela radostně. I Akihiko se na ně pousmál, a to u něj bylo vzácné. 
"Hele, Akihiko si dneska nemusí vtlačit do ucha marmeládu, protože má dobrou náladu," pronesl Fahad. "Dneska to bude jenom citronová šťáva. Počkej, hned jí udělám," řekl Roger, a komicky vstal od stolu, míře k citronům na tácu vedle dřezu. 
"Dejte mi pokoj, srá... gorové," zasyčel Akihiko. 
"Ty jo, totální změna jazyka!" vykřikl nadšeně Fahad. 
"Je tu dítě," zasyčel na něj Akihiko, a ukázal na Deana. Malý klučík na ostrého Japonce hleděl s vykulenýma očima, a nemrkal. Něco mu na tom člověku přišlo zvláštní. Zdráhal se sednout si ke stejnému stolu, a sníst snídani, kterou pro něj maminka a Njeri připravily. 
"Co je, Deane? Nepamatuješ si na mě? Lechtal jsem tě na břiše potom, co ses narodil," zasyčel Akihiko. 
Klučík vyděšeně pohlédl na svou maminku. Pauline se začala řehtat. 
"Kámo, přestaň ho děsit," řekl Roger svému japonskému příteli, "a umyj si ruce. Máš červené prsty." 
Akihiko si prohlédl své ruce, zbarvené do ruda od boršče, který jedl k snídani. Natáhl k Deanovi ruce. "Tohle," zasyčel, "tohle není krev." 
"Ne, je to rudá řepa. Akihiko, dej od něj ty ruce pryč, než ho rozbrečíš," zvážněl Fahad. 
Zcela bez varování vtrhly do místnosti Nicholle a Marilyn, a pozdravily svého adoptivního otce. 
"Tati, že nikam dneska neletíš?" zeptala se starostlivě Nicholle, popadla Fahadovu ruku, a začala s ní cloumat. 
"Prosím," usmála se na něj mladší Marilyn, a ukázala tak mezery mezi svými mléčnými zuby, "chtěly jsme s tebou skládat puzzle. Je na nich tvůj obličej." 
Fahad se zatvářil zmateně. 
"Cože?!" 
"Zvykej si, kámo," zasyčel na něj Akihiko, "předtím, než jsem odletěl ze zadělanýho Tokia mě v knihkupectví na letišti překvapilo pár knížek s mýma fotkama na obálce... za žádnou z nich jsem nedostal licenční poplatky. Ani jsem nevěděl, že s náma prodávají věci. Je to fakt hnus, kámo." 
"No, tyhle puzzle musel určitě koupit Harvey," řekl nahlas Fahad, "ale stejně... no, holky, podívejte se, já nevím, jestli tady dneska budu celý den." 
Nicholle i Marilyn se zatvářily smutně. 
"Třeba mi boss řekne, že musíme odletět... Víte, jak to chodí," pokračoval, a pak pohlédl na Pauline, která konečně přesvědčila Deana, aby začal jíst snídani, "Pauline, jak je to s Jackem? Má pro nás nějaký plán? Chce nás nějak ubránit od jistě se blížící vlny novinářů, která brzy zaútočí na naše... dveře a okna?" 
"Jack přemýšlí," odpověděla Pauline, "po staru." 

Nahý Jack pochodoval po ložnici. 
"Umřel jsem. Jsem mrtvý. Nikdo o mě neví," řekl si nahlas Jack, a stiskl prsty levé ruky svou bradu, "a teď dávám dohromady další skvělý plán. Vím, že všechno vyjde. Všechno do sebe zapadá. Jako puzzle. Jsem mrtvý, a vymýšlím, co dál." 
Prudce se otočil před zrcadlem, a zahleděl se do svých očí. Schválně je zúžil. Shrbil se před zrcadlem, aby na sebe působil menší. 
"Dal jsem dohromady ring pytláků a lovců kryptidů. Všechno vypadá na oko úplně nahodile... Jenže mým cílem je prostřednictvím tohoto ringu pytláků dostat mé výtvory zpátky... pod vodu. Protože krocani jsou od vody. Krocani jsou od vody jezera Nikaragua. Je to v jejich DNA. Jinými slovy, jsou to moje výtvory. Já je stvořil," povídal si pro sebe Jack, a tiskl obličej k zrcadlu, "a chci si s nimi hrát. Donutil jsem je pitvat živé zvíře, a doporučil jsem jim odhalit o mě pravdu. A pravda je taková, že vlastně mrtvý nejsem. Jenže čeho se tím snažím dosáhnout?" 
Jack sjel zády po zrcadle na podlahu, zaklonil hlavu, a celé minuty seděl tiše na místě. 
"Ten ring je taky prostředkem k dosažení nějakého cíle. Deyline, ty jsi lhal. Neexistuje jenom proto, aby nás stáhl zpátky k tobě... Dal jsi ho dohromady, protože něco chceš... Ale jak do té skládanky zapadáme my? Chceš nás, a přitom Nieto Industries stovky profesionálních lovců zásobují kryptidy, a ty s nimi můžeš experimentovat... Chceš armádu? Biologické zbraně, už zase? Ne, těch máš přece dost!" 
Jack prudce vstal. "Jestli je vše součástí jediného plánu, tak jak do něj zapadáme my? Stvořil jsi nás, a říkáš, že jsme tu z určitého důvodu. A tím důvodem je přinést ti velikost... No jistě!" vykřikl. 
Začal chodit dokola. "Jenže to už všichni víme," řekl nato zklamaně, "chceš dosáhnout něčeho velkého, a my jsme jedněmi z tvých prostředků... Udělal jsi z nás loutky, a můžeš nás ovládat, jenže... ne takhle na dálku!" 
Zasmál se, a otevřel okno. Po ulici kráčela paní s pejskem, a všimla si vypracovaného těla Jacka Owena, ozářeného ranními slunečními paprsky. Zamávala mu. 
"Dva cíle, Deyline! Dva cíle!" zvolal Jack. Paní se podívala na svého psa, ten se podíval na ni, a šli mlčky dál. Jack narazil bradou o parapet. "Máš dva cíle, ne jeden!" 
Usedl za stůl, a spustil svůj notebook. Na internetu našel včerejší zprávy o výbuchu prezidentského paláce v Managui. 
"Deyline, tohle jsi byl ty," řekl nahlas Jack, "odstranil jsi Lazara Arauze. Proč? Protože i on byl jenom figurka, jenom loutka... možná jsi dokonce za jeho zvolení coby prezidenta mohl ty! Proč? Snad nějaká msta vůči tvému příteli Gonzálezovi? Anebo... Proboha..." 
V místnosti se ozvala úvodní slova písně Anarchy in the U.K. s nakažlivým ďábelským smíchem Johnnyho Rottena. Jack přejel prstem po displeji svého mobilního telefonu, a pak jej přiložil k uchu. 
"Jacku? Neruším?" ozval se z telefonu hlas Barbary Kentové. 
"Propána, jak vy na tom jste?! Byly jste poblíž paláce, když vybuchl?!" vyhrkl Jack, a vstal od stolu. 
"Máme se skvěle, díky za optání. Všechny jsme celé. Arauz je opravdu mrtvý, jak se píše všude po internetu. Jeho žena taky," odpověděla Barbara. Spolu s Amandou a Megan se nacházela v hotelu na druhém konci Managui, daleko od místa neštěstí. 
"A asi byste měli vědět, lovčíci, že jsme to byly my, kdo palác odpálil." 
"Proč?!" vyhrkl Jack. 
"Protože to chtěl Quartermaine. Zajali nás, přemístili nás někam do sklepa, pak nám přinesli jídlo... Abych to zkrátila, to jídlo bylo ve směsi s nějakou zvláštní kapalinou výbušné. Informoval mě o tom Quartermaine pomocí vzkazu na zmuchlaném papíru, který mi před uspáním vtlačil do ruky..." odpověděla Barbara. 
"A Quartermaine je jediný, kdo ví, že Deylin Nieto žije! Proč? Protože nám to Nieto sám řekl!" vykřikl Jack. 
"Jo, mimochodem, to video, co jste dali na internet... Viděly jsme ho před asi pěti minutami. To nemyslíte vážně, že ne?" zeptala se Barbara. 
"Barbaro, vy jste mi právě potvrdila, že Arauzova smrt byla nutně součástí Nietova plánu. Teď jde o jedno - Nieto a Quartermaine jsou v tom spolu. Nikdo jiný dosud nevěděl, že Deylin žil... A teď, když bylo námi odhaleno, že opravdu žije..." 
"Nevím, kam s tím míříte, ale pokračujte," řekla mu Barbara. 
"Odstraňuje lidi, kteří mu pomohli dostat se do pozice, ze které... může dokončit svůj plán! No jasně!" vykřikl Jack. 
"To by dávalo smysl, je-li opravdu živý... Jeho bratrance Vincenteho našli zmasakrovaného v hlavní budově Nieto Industries. Taky tam našli poměrně netknuté tělo nového premiéra. Nikdo si to nespojuje s Deylinem, protože nikdo ve světě nevěří, že vaše zpráva je pravdivá," odpověděla Barbara. 
"Ano, všechno to dává smysl... Vincente, Arauz, nikaragujský premiér... Začínám chápat, o co tu jde," řekl Jack. V nadšení narazil zády do stolu, a převrátil jimi prázdnou sklenici, ze kterou předešlého večera pila Njeri. Sklenice se roztříštila na podlaze ložnice. 
"Kruci," zasyčel Jack, "Barbaro, kdyžtak mi zavolejte... Já, musím dál přemýšlet!" 

Skončil hovor, a začal si hledět střepů. Sklonil se k nim, pomalu je jednou rukou shraboval dohromady, zatímco druhou rukou si mnul čelo. Vyrušilo ho až zaklepání. 
"Jacku! Můžu dovnitř? Pauline mi dole řekla, že jsi pořád ve své ložnici!" ozval se zpoza dveří Pierrův hlas. 
"Umm... Nejsem oblečený, Pierre," řekl nervózně Jack. 
"Tak to je v pohodě," ozvalo se zpoza dveří. Pierre vtrhl do pokoje, div dveře neprorazil. Jack se lekl, a pokusil se rukama zakrýt, přičemž se mu do kolena pravé nohy zabodlo několik střepů. Necítil však žádnou bolest. Vyděšeně pohlédl na Pierra, který mu ukazoval svou ruku. Byla plná včelích zadečků. 
"Něco se stalo, Jacku. Přišel jsem ráno za svými včelami, a ony mě pobodaly. Možná... jsem prostě blbě otevřel úl, to není to hlavní! Hlavní je, že vůbec, ale vůbec necítím ta bodnutí!" 
Jack vstal, a vytáhl si z kolena několik střepů. "Jsi si jistý, že... nějak nemutuješ?" zeptal se ho. 
"No, já ti nevím, Jacku," odpověděl mu Pierre, "myslím, že asi mutujeme všichni. Nieto nám něco udělal." 
Jack zavřel oči. "Proboha, proto jsem s Pauline necítil žádnou bolest, když nám Ewet vytahoval ty červy z jazyků. Ewetův bratranec řval jako mimino, když ho červů zbavovali, a my ani nepípli!" vykřikl. 
"Mám takový pocit, že za to může tělní substance Ngoyova klonu," řekl Pierre, "jak jinak bychom mohli přestat vnímat bolest?" 
Ukázal na Jackovu patu. "Stojíš ve střepech," upozornil ho. 
Jack sebou trhl. "Ani jsem o tom nevěděl. Sakra, tohle je zlé," řekl, a zahleděl se Pierrovi do očí, "začínám si říkat, jestli... jestli taky nechtěl... abychom byli z kola ven." 
Pierre pokrčil obočí. 
"Že by tohle byl jeho cíl?!" vyhrkl Jack.


I v kuchyni vzniklo toho rána podezření, že ne vše je zřejmě v pořádku. Roger se při krájení chleba omylem řízl do prstu. Nebyla to hluboká rána, ale trocha krve vytekla, a starý kanadský agent přesto necítil ani malé štípnuti, ani když mu Fahad ránu desinfikoval. Poté, co se Jack konečně oblékl do modré košile a domácích šusťákových kalhot, svolal svých pět přátel výzkumny v podzemní části budovy. 
"A co tady? Izolace, než zjistíme, čím jsme nakaženi?" zeptal se Roger. 
"Myslím, že všichni moc dobře víme, čím jsme nakaženi," odpověděl Jack, "necítíme bolest kvůli slizu Clauda Ngoye II. Potřebuji ale provést diagnózu... Každý z vás vkročí do toho velkého šedého boxu v rohu místnosti, kde ho oskenuji, a na počítači se podívám na to, co se děje s vašimi těly." "Jdu jako první," řekla Pauline. Vstoupila do boxu, a nechala se ozářit myriádou zelených paprsků. 
Jack si zkoumavě prohlížel záznam. 
"Nocireceptory jsou neutralizovány," řekl Pierre, "podívej se na to. Myslíš, že o funkci pomalu přicházejí i další smyslové neurony v jejím těle?" 
"Je možné, že časem o ně přijdou. U ní, i u nás ostatních," odpověděl Jack, "bez nocireceptorů se nedá žít. Cítit bolest, reagovat na stimuli... reagovat na to, že do vás divoké prase zarylo klekták... nebo že vám mamut stoupl na nohu... to je pro život člověka naprosto zásadní." 
"Jak se to mohlo stát?!" zeptal se Fahad. 
"Ngoyova tělné substance nocireceptory napadla," odpověděl Jack, "podívejte se na tento neuron z Paulininy hlavy. Krása tohoto přístroje je, že vám umožní vidět každý detail... Vidíte, v neuronu je zaryt jakýsi... střípek. Jinak to popsat nedokážu." 
"A vypustil do něj jed," pokračoval Pierre. 
"Když to našim přátelům řekneš takhle jednoduše... jo, v podstatě máš pravdu. Je to nějaká neznámá kapalina," řekl Jack, "myslím si, že ji Nieto vytvořil v laboratoři. Tohle nejspíše skuteční Rapanai v tělech neměli." 
"A Nieto to vytvořil... proč?" zeptal se Roger. 
"Aby nás zabil," odpověděl Jack, dívaje se na Paulinin záznam. 
"Takže o to mu jde?" zeptala se Pauline, vystupujíc z boxu. 
"Obávám se, že ano," řekl Jack, "krásně jsme mu posloužili. Spoustu let tahal za naše nitky, než usoudil, že je na čase říct nám pravdu a pak nás docela rychle zabít." 
"Moment, já nechci umřít," řekl Fahad, "mám rodinu, mám... mám svůj život, sakra. Nenechám si ho vzít!" 
Akihiko vytáhl z opasku šuriken, a sekl se do ruky. 
"Co to děláš, kámo?!" vykřikl na něj Roger. 
"Radši s tím skončím hned, ne?" zasyčel Akihiko. 
"Ty se nikdy nepoučíš," řekl mu Fahad, a okamžitě mu ránu v ruce ovázal kapesníkem, "půjdu pro lékárničku." 
"Nesek jsem se, abych se zabil, ty idiote," zasyčel otráveně Akihiko, "sek jsem se, abych zjistil, jestli jsem na tom stejně špatně, jak vy." 
"Jdi, prosím, do toho boxu, Akihiko," řekl mu Jack, "nebude na škodu získat nějaká data o čerstvé krvi prýštící z rány." 
"To jsem si mohl začít tlačit krev z rány ve svém prstu," řekl Roger, "získal bys úplně stejná data. Akihiko, měl by ses uklidnit." 
"Já jsem klidnej, kámo," pousmál se japonský zuřivec, a do boxu vstoupil. 
"Špatně se hojí," řekl Jack, když si Akihikův záznam pořádně prohlédl. 
"Sans déconner? Proto mi na ruce zůstaly stopy po bodnutí včelami," řekl Pierre. 
"Moment," vyhrkl Jack, "ty se neregeneruješ?!" 
"Ne," odpověděl Pierre, "vidíš? Moje kůže je celá... nabublalá. Za normálních okolností by se mi zregenerovala, a včelí zadečky by z ní vyletěly, jako rakety. Ne doslova, samozřejmě." 
Pierrovy symptomy byly zřejmě nejzajímavější. Jeho záznam Jacka udivoval. 
"Jestli my všichni ostatní pomalu umíráme, tak ty umíráš ještě pomaleji, Pierre," řekl svému starému příteli, "což není překvapivé. Ty jsi z nás šesti ten Superman. Jenže jak se zdá, látka obsažená v Ngoyově slizu je i tvůj kryptonit." 
Francouzský zoolog sám přejel očima po monitoru. "Mé buňky ochabují. Mé nocireceptory jsou úplně v tahu. Mon Dieu, co jsem kdy komu udělal?!" zněla jeho reakce. 

Poté, co Jack získal záznam o každém Lovci kryptidů, včetně sebe, začal hledat způsoby, jak s cizí látkou bojovat. Trpělivě seděl u počítače, a zadával do něj různá hesla. Také si začal dělat dlouhý seznam lidí, kteří by mu mohli být potenciálně nápomocní. Zbytek týmu se nacházel u výtahu, pár desítek metrů od pracujícího Jacka. 
"Jack si odebral mou krev," řekl Akihiko, "může na ní dělat všelijaký testy." 
"A myslíš si, že něco zjistí? Něco, co ještě neví?" zeptal se Roger. 
"Uvidíme, koho kontaktuje. Má pořád nějaké přátele, kteří na něj i po podzimu 2020 nezanevřeli," řekla jim Pauline. 
"Nemůžu si dovolít z tohohle světa odejít," řekl Fahad, "nejsem připravený!" 
"Hele, nebylo to tehdy tak špatný, být mrtvej, ne?" zasyčel Akihiko. 
"Já ti nevím, kámo. Když se nad tím někdy zamyslím, mám z toho docela depku," odpověděl Fahad. 
"To kecáš, kámo. Bylo to skvostný. Být v tý temnotě, co nastane, když umřeš," řekl na to Akihiko. 
"Jenže ta temnota není skutečná," zasmál se Fahad, "skutečný je jenom tenhle svět." 
"Nemůžu uvěřit tomu, že přicházím o své schopnosti," řekl Pierre, "o svou schopnost regenerace! Nieto ze mě udělal übermensche, a teď se ze mě pomalu stává obyčejný člověk... Umírám, stejně jako vy." 
"Neřekla bych, že umíráme," řekla mu Pauline. 
"Tak to si dost nakecáváš, blondýnko," zasyčel Akihiko. 
"Jak žes mi to řek?!" naštvala se Pauline. 
"Všichni budeme brzo mrtví. Radši se s tím smiřte, vy bando senzitivních cucáků," řekl Akihiko. 
"Myslím, že senzitivní už není nikdo z nás," reagoval na to Roger. 
"Furt mi připadáš, jako cíťa," sykl Akihiko. 
"Přátelé," oslovil zbylých pět členů týmu Jack, a pomalu k nim přišel, "ze všech lidí, co mi odpověděli, si ani jeden nemyslí, že to přežijeme. Opravdu umíráme. Poslal jsem veškerá data Lawerenci Brickellovi... Pamatujete si na něj, že ano? Doktor Brickell okamžitě předal data svému počítači, který vykalkuloval, že v příštích hodinách začneme přicházet o další životní funkce. Naše smrt je nevyhnutelná, a... ti nejhouževnatější z nás..." 
Pohlédl na Pierra. 
"... před sebou mají maximálně den." 

V základně Lovců kryptidů zavládla ponurá atmosféra. Příliš se zde nemluvilo. Nad Londýnem se spustil déšť. Výrazně se ochladilo. Smrt přišla Lovcům kryptidů klepat na dveře. Zdravotní situace, ve které se šest velkých dobrodruhů ocitlo, byla velmi vážná. Jejich těly kolovala cizí látka, a pomalu je zevnitř zabíjela. Vše šlo podle Nietova plánu. Každá hračka se jednoho dne opotřebuje, zašpiní, poláme... A pokud se nespraví, patří na smetiště. Vědomí, že jim není pomoci, Lovce kryptidů zahltilo nevydržitelným smutkem. Harvey se snažil Fahada utěšovat, Njeri v šoku Jackovi a Pauline vykládala, že všechno bude určitě v pořádku, a že nastane nějaký zázrak, ač tomu sama nevěřila, a Pierre se ve svém pokoji rozbrečel. Pohlížel na fotografie všech svých starých přátel. Prohlédl si fotografii své sestry, své zesnulé přítelkyně i své kamarádky z Amazonie. Jackem mu bylo řečeno, že ani ta by Lovcům kryptidů svými potenciálně léčitelskými schopnostmi nebyla schopna pomoci. Akihiko a Roger vypili v ten den spoustu piva, div se neopili. V jednu hodinu odpolední navštívila Lovce kryptidů Gianna Caronová. Kanadská vědkyně si vypůjčila vysokorychlostní letoun svého bosse Jeremyho Olsena, aby mohla týmu dobrodruhů a hrdinů vrátit jejich starého přítele, kočkočerva Tatze. Roger jí přišel otevřít dveře.
"Tatzi!" vykřikl s radostí i smutkem v hlase, a vytáhl ho z plastového boxu, v němž byl Tatzelwurm přenášen. Hedvábná šelmička s hadím ocasem zamňoukala a přilísala se svému nejlepšímu příteli k hrudi. 
"Musím vám poděkovat, že jste ho naší společnosti nakonec nechal na výzkum," řekla uznale Gianna, "dovolil jste nám, abychom na něm dále experimentovali, a teď... teď má díky tomu svět první účinný lék na virus HIV." 
"To je fajn," řekl Roger, "snad to spoustě lidem pomůže." 
"Věřte mi, že ano," řekla Gianna, a nadechla se, "víte, kryptidé dokáží úžasné věci. A jen málo lidí se na ně dosud dívalo jako na možné zachránce lidstva. Každý z nás jimi může být zachráněn..." 
"Jo, kéž by," řekl Roger, a utřel si slzy. Tatz mu mezitím vyšplhal na rameno, a obtočil mu ocásek kolem krku. 
"Stalo se vám něco?" zeptala se překvapeně Gianna. Ještě Rogera neviděla brečet. 
"Umíráme, paní doktorko. Lovci kryptidů... už brzy odejdou ze světa," odpověděl. 
"Jak je to možné?! Vypadáte naprosto zdravě!" vykřikla Gianna. 
"Zevnitř ne," odpověděl Roger, "nikdo z nás necítí bolest. Deylin Nieto... on nás..." 
"Je živý, že? Viděla jsem to vaše video," řekla Gianna, "můžu vstoupit dovnitř?" 
"Jistě, jistě..." odpověděl Roger, a naznačil jí, aby se z deštivé ulice přemístila do hlavní chodby základny. Gianna si nechala od Rogera povyprávět, co se vlastně Lovcům kryptidů přihodilo. Zatímco procházeli chodbou, potkali Akihika. 
"Potřebuju kýbl, Rogere... s tím pivem jsme to přehnali!" zařval japonský zuřivec na svého kanadského kolegu. 
"Co to z vás dostat ven?" zeptala se Gianna. 
"To by se dalo? Jack kontaktoval spoustu lidí, a... všichni píšou, že umřeme," odpověděl Roger. 
"A mě kontaktoval? Rozhodně ne! Propána, vždyť já jsem vám sem přiletěla předat Tatze jenom proto, že výzkum na něm už skončil! A Olsenova společnost je povinna vypůjčené zvíře navrátit jeho majitelům! Pane Neille, prosím vás, dejte mi všechno, co máte... Vzorky, odběry krve, veškerá data... Já slibuju, že odletím zpátky do Států, a okamžitě se na to podívám!" křičela Gianna. "Mám spoustu protilátek, z Tatzova těla, z těl jiných kryptidů... Ty by se určitě daly využít k výrobě nějakého léku!"
"Fajn," zašeptal Roger, položil Tatze na podlahu, a zamířil do výtahu s cílem do podzemní části budovy. Giannina přítomnost v budově nezůstala dlouho nepovšimnuta. Jack jí přišel přivítat zrovna ve chvíli, kdy jí Roger přinášel ve velkém boxu veškerý materiál, který Jack při zkoumání svých přátel získal. 
"Zbytek odešleme přes počítač," řekl Roger své krajance. 
"Kanaďani jsou fakt milí," prohlásil Jack, "paní doktorko, vy byste... vy byste dokázala přijít na způsob, jak nás zachránit?" 
"Zapomněli jste na to, kdo vám z míchy odčerpal látku, pomocí níž z vás Nieto udělal poslušné vrahy?" zasmála se Gianna. 
"Budu ale muset mít dostatek času. Vy tady mezitím neumírejte na žal! Vlastně byste možná... Asi od vás budu něco potřebovat, abych ten lék vyrobila." 


Pozdně odpolední slunko vysílalo své příjemné, hřejivé paprsky k listům mohutných pralesních velikánů. Některé z paprsků pronikly občasnou škvírou mezi listy či větvemi, a dorazily až na lesní půdu. Na zlatavých místečcích, která lákala k zahřání různorodé studenokrevné obyvatele lesa, se sem tam objevila lidská noha. Amazonskou džunglí kráčela Nastasy Savinna, známá těm, jež pro ni pracovali, jako "Serafina". A nebyla tu sama. Bruno Ortiz, pověstný "kondor Buckle", ji odváděl na jakési tajemné místo, kde se měla poprvé setkat se svým skutečným bossem. Kráčeli mlčky, a od té doby, co každý vystoupil ze svého vysokorychlostního letounu, se na sebe sotva podívali. Nastasya byla plná očekávání. Ačkoliv jí příliš nesešlo na tom, proč někdo požadoval odchyt tolika kryptidů, stávala se přinejmenším v posledních dnech více a více zvědavou ohledně pravé identity toho člověka. A pak někdy dopoledne slyšela v rádiu hlasy Lovců kryptidů. Mluvili o Deylinu Nietovi, a Nastasyi svitlo. Následně jí od tajného bosse přišel e-mail s pozvánkou do Amazonské rezervace. Očekávala, že se tu stane něco, čemu by nikdy dříve nevěřila. Nedostala však to, co čekala. V hlubinách pralesa se nacházela mýtina. Nebylo zde jediného živého tvora, kromě pár lidí. Někteří seděli na pařezech, další stáli v jejich blízkosti, nervózně přešlapovali a dívali se na své hodinky. Nastasya na ně po vstupu na mýtinu zamávala. Několik mužů zvedlo samopaly nad úroveň svého pasu. 

"Klid! Vedu vám Serafinu!" zvolal Bruno Ortiz. 
"Hoši, vy musíte na každého mířit samopaly," řekl nevěřícně Evan Sellers, a svým Zasvěceným poručil, aby samopaly odhodili na zem. Přišel podat Nastasyi ruku. 
"Velmi mě těší, dámo," řekl se svým kouzelným úsměvem, "zatím jsem neměl tu čest se s vámi setkat. Vaše pravé jméno znám, ale pokud si to nepřejete, nevyřknu ho před svými přáteli." 
Nastasya pokývala hlavou. 
"Představím vám teď členy organizace Čtyři hlavy, kteří jsou vašimi nadřízenými," pokračoval Sellers. 
Nastasya si podala ruce s Jornem Stofbergem, Trishikou Jayaweerou a Archibaldem Quartermainem. Poslední jmenovaný na ni působil nejzvláštněji. Nikdy předtím se s ním v životě nesetkala, a ani v nejmenším nerozuměla jeho podivným kouskům. Při podání ruky Quartermaine ufrkl sopel, a pak začal nahlas zpívat: "Tada-da-dá! Data-ta-tá! Vem si kousek dortu, jé! Nestůj tu jen v louži, jé! Musíš dortík rozkousat, jé! Musíš na mě skočit, jé! Anebo né! Anebo né, né, né! Nů, tů, pé pů pé! Čtyři hlavky jsou tu už! I ta čtvrtá, velký nůž! Nůž, co projede tvým mozečkem! Když dozvíš se, co toto, jé! Atomovku, nemámé! Británii, cumlámé! Včera jsem byl v Managui, jé! Prezidentík vybuch, vojny skvělý výbuch, udělaly jé! A ty jsi tady, popo-jé!" Začal si plácat rukama o hýždě. "Vypadám jak slepice, jé! Ty seš taky slepice, jé! Poslouchej mě, slepice, jé! Kryptoslepice, jé, jé, jé!" 
Nastasya se znuděně podívala na ostatní. "Neříkejte mi, že právě on je... náš velký boss," řekla zklamaně. 
Quartermaine začal předstírat, že brečel. "Úhů, úhů, úhů! Ona urazila mnest, ruská vražedkyňusása! Ona myslets sis, žes jás dobrýs nebýts dosts! As fujs! Fujs, fujs, fujs! Takovýs manévrys..." naříkal. 
"Vy jste šéf celého ringu?" zeptala se Nastasya. 
"Řekněte mi pravdu," zvážněl náhle Quartermaine, a pleskl Nastasyi po ramenou, "vypadám, jako bych celý život žil na královniných záchodech? Huh? Tak jo nebo ne, vy nádivko?! Protože správná odpověď, je... no, komplikovaná," vykládal Quartermaine zase samé nesmysly, "občas se tam podívám, že jo... sneaknu na královské toalety, kde umyvadla jsou zlatá a dveře od klik kabinek stříbrná, a kde je hodně... hodně... óh, tak hodně! Och, tak hodně, hodně kryptidů!" 
Nastasya od něj udělala dva kroky zpátky. "Jo, kryptidů! Královna... ona je miluje! Topí je tam! Baví jí to! Yoo-hoo! Hoo-yoo! Viděl jsem ji při činu!" řval Quartermaine, až se z pralesa ozývala ozvěna. "Anebo taky ne," řekl pak zcela vážně, a trapně se zasmál, "byl to výmysl. Dostal jsem vás?" 
Nastasya se zamračila. 
"Pee-ka-boo," řekl Quartermaine s manickým výrazem v obličeji, "hele, já na královské toalety nechodím. Jsem sice King, ale tohle teda nepotřebuju. Ubrousky chodím krást jinam." 
Nastasya zakašlala: "Můžu se vás zeptat, proč tu tedy jsem? Vede nás tento anglický gentleman..." 
"Jé! Jů! Jé, ché, né!" vyšiloval náhle Quartermaine. Pak předstíral, že byl dojat. "Ach! Tak já gentleman býts, jos? Ohs mys gods! Myslím, že mi něco prasklo! Snad to nebyla aorta... víte, dojetím!" 
"... nebo pan Nieto?" Zavládlo ticho. 
"Deylin Nieto je mrtvý," řekl Jorn Stofberg. 
"Nevím, proč se o něm dnes ráno tolik mluvilo. Jeho jméno bylo zmíněno Lovci kryptidů v jakési nanicovaté nahrávce," doplnila ho První hlava, Trishika Jayaweera. 
"Ring s pytláky kryptidů vedu já!" vykřikl dramaticky Quartermaine. "A to už tady všichni vědí!" 
Ostatní pokývali hlavami. 
"Co samozřejmě nevědí, je to, že ho vlastně nevedu já," zasmál se pak Quartermaine. Všichni na něj pohlédli zcela zmateně. 
"Pee-ka-boo!" vykřikl s manickým výrazem v obličeji Quartermaine. "To jste nevěděli, co, kráci a bývy? Že ne, kohoutice a slepiti? No co na mě tak koukáte, kňournice a prasové? Překvapil jsem vás tím odhalením moc, terra matter people moji? Odhalení velké pro vás to jest, vy drobní eoraptorové z ledniček na severním antarktickém pólu-nepólu? Antipól vašich myšlenek, co? Tak jo anebo ne, vy jedni neskuteční neherci? Quartermaine vás překvapilus, znovus, znovus, zasetylus?" 
"Fajn," řekl Jorn, "tohle znělo divně." 
"Och, já uražens!" zařval mohutným hlasem, jako shakespearovský herec, Quartermaine. 
"Přestaň být tak trapný, Archibalde," řekla mu Trishika. 
"Trapný?! Oh, squidward, oh, squidward... You no fun! You no funs ats alls! É-ché-mé-ché-ché," reagoval na to Quartermaine. A pak konečně zvážněl, aniž by to předstíral. "Řeknu vám, proč tu jste, nezbedové a nezbedkyně, poslíci a posličky, vy moje malé dušičky, z vodníkova rybníku, z té šang-hajské půdy jasné! Řeknu vám, proč dromedár, sed si tady donedar... Že rýmy mé se vám nelíbí? Pche, to je jedno, olíbí. Ach yes, Nieto žijes! A on vás tady políbí... sám! A všechny do jednoho!" 
Nato Archibald vytáhl papír z kapsy, a přečetl z něj slova: "Nearly the final act." 
Podíval se do korun stromů, a předstíral, že se hluboce zamyslel. Pak pohnul hlavou jako slepice, a vyřkl: "Och, já vím, co to znamená! Že brzy přiletí náš vinegar! Takže, nekolegové nemilí, Nieto vám brzy své síly, nedá vůbec dost. Žádný smysl slova má, nikdy nedají! Ale jeho, ano, přepšelí! Váš boss se tu s vámi nyní setká... Budeme dohlížet na lov kryptidů! Wooo! Jste rádi? Wooo! Nějaké nadšení, nepřátelé! Wooo! Wooo! Wooo! Wooo!" 
"Dohlížet na lov kryptidů?" zeptala se Nastasya. 
"Ano," odpověděl Quartermaine, "na jeho lov kryptidů." 
"Nechrání náhodou celou rezervaci, ehm, démon Curupira?" zeptala se Nastasya. 
"Ou," řekl bolestivě Quartermaine, "to zdá se být pravda. No... On to nějak vyřeší! Jo, a ještě jedna věc, vy trubky, Derian Dascombe je Nieto. Jo, jenom tak jako, abyste to jako věděli, čtyřhlaváci moji skvělí, jó, jen tak jako, jako navždy, mezi námi, jo, prostě, jako, jako mako, jako mako rychlý jsem, jé!"
S každým odhalením se atmosféra na místě setkání stávala dusnější.

Zatímco se Nastasya Savinna se Zasvěcenými a dvěmy členy Čtyř hlav musela potýkat s neskutečně nepříjemnými a dětinskými poznámkami Archibalda Quartermainea, procházel se Deylin Nieto po džungli Amazonského pralesa ve společnosti svého kovového syna Metallera a černě oblečeného Robbieho Pierce alias Black Spiera. 
"Hoši moji, kdo jako první najde Minhocão, dostane ode mě nový letoun!" vykřikl Nieto. 
"Jenže tady, v brazilské Amazonii, Minhocão nežije, otče," zaskřípal rty Metaller. 
"To máš pravdu... Tak proč jsem se na toto místo jen vydal? No jistě," zasmál se Nieto, "protože vím, že se tu skrývá... ona!" 
Vytáhl kapsy vojenských kalhot pistoli, a zastřelil drobného zelenáčka druhu Pachysylvia muscicapina
"Ani to nebolelo," zasmál se Nieto. 
"Neboj, bolest je na cestě," ozval se z koruny nejbližšího stromu ďábelský hlas. 
"Curupira!" vykřikl Nieto. 
"Přitáhl vás sem ten nový dokument, ve kterém vystupovala? Promiňte, ale tato rezervace je pro lidi uzavřená," řekla tajemně Curupira, "budu vás za to muset oškubat." 
"Jo, to tak, ty hloupá," zasmál se Nieto, a poklepal si na čelo. O tři vteřiny později ležela Curupira na lesní půdě, paralyzována slizem Clauda Ngoye II, který vylezl ze škvír v kůře, a napadl ji. 
"V tomto lese se, má milá, nachází jeden z nejúžasnějších kryptidů na světě... Zvíře s takovým využitím, že zkrátka musí být mé!" zasmál se Nieto. 
"Claude, ty ji drž na zemi. Pěkně ji tam připoutej... Nebojte se, Curupiro, neumřete. Potřebujeme jen dvě věci - čas a klid. Až najdeme to, po čem jdeme, vezmeme si to, a vy budete zase volná," pokračoval. 
Pak se se svými syny ztratil v houštinách. 

Robotická Kate Henshall, vyslaná do lesa o několik hodin dříve, nastražila po lese kusy rozpitvaného koakun-kluna, vždy na místech, o kterých už z předchozích výprav věděla, že jsou taháky nebezpečného kryptida, po kterém Nieto prahnul. Ocasní ploutev politá čerstvou kozí krví nakonec zvíře přilákala. Kate dala Nietovi vědět pomocí vysílacího zařízení, aby se na něj přišel podívat. Deylin byl celý bez sebe. Ocasní ploutev přežívajícího mosasaura ohlodával xolchixe, karnivrní stromový lenochod, známý též jako "tygří lenochod". 
"Smrdutá potvora," řekl Black Spier, když lenochoda spatřil. 
"Ano, ale má něco, co chci. Vím to, protože jsem četl příběh o jakémsi původním obyvateli tohoto pralesa, který kdysi usnul na zabitém tygřím lenochodovi... Usnul v potu toho zvířete, na jeho srsti... A další den... Bože, přibyly mu vlasy na hlavě!" zasmál se Nieto. 
"Otče," oslovil Deylina kovový muž, "to jsme tu jen kvůli tomu, že výměšky ze srsti tohoto tvora ti zázračně vrátí vlasy?" 
"Ano! Budu nádherný," řekl Nieto, "odchyť ho pro mě, synu." 
Metaller se přiblížil k návnadě, a namířil na xolchixe rukama. Z otvorů v zápěstí obou rukou mu vyšlehly sítě. Letěly rychle vzhůru, k nebohému, hladovému lenochodovi, když tu náhle je cosi rudého prostřelilo, a ony byly odeslány k zemi. 
"Zase je to celé o tobě, co, Nieto?" ozval se hlas Rogera Neilla. Vystoupil z křovin z laserovou pistolí, z jejíž hlavně se kouřilo. 
"Jak jinak," řekl Jack Owen, stojící po jeho boku, a sám vytasil svou laserovou pistoli. 
"Mé děti! Podívejte se, Robbie a Metallere... Lovci kryptidů mě přišli navštívit!" zasmál se radostně Nieto. 
"Jak jste mě našli? Co vás zavedlo zrovna sem, do Amazonie?" 
"Nemusíme ti odpovídat na všechny otázky," řekl Jack. 
"Proč ne, když já odpověděl na ty vaše?" usmál se Nieto. 
"Máme rádi trochu soukromí," odpověděl Roger. 
Nieto se rozchechtal, a ukázal na ně prstem. "Kde jsou vaši přátelé? Jste tu jen vy dva?" zeptal se. 

Na místě, kde Claude Ngoy II paralyzoval Curupiru, zaplál oheň. Pauline zastrčila detektor napojený na satelit, který týmu umožnil vypátrat klon gabunské nestvůry už z Londýna, do kapsy svého spandexového oděvu, a požádala Akihika, aby příšeru zažehl. Claude Ngoy II stále držel Curupiru na lesní půdě, a přiblížil k Akihikovi svá chapadla, a v tu chvíli se spálil. Oheň rychle pokryl celé jeho tělo, a rychle jej měnil na uhel. Fahad pomocí pinzety odebral drobné množství slizu, které z těla Ngoyova klonu odpadlo, a umístil jej do zkumavky. 
"Do laborky," řekl nahlas, a usmál se na své přátele. Zapálit tělo Rapanai - jako za starých časů - byl jediný možný způsob, jak osvobodit ochránkyni Amazonie. Ani Lovcům kryptidů nepoděkovala, a zmizela v hlubinách lesa. 
"Hell hath no fury like a Curupira scorned," zasyčel Akihiko. 

"Chcete mě zastavit, že? Přesně podle plánu! Víte, mě je známo, jak jste mě našli. Od Robbieho mám seznam veškeré technologii, všech cetek, co máte doma v londýnské základně! Vím, že máte 'detektor substancí' - tuším, R.V199756, proč pro něj proboha nevymyslíte normální jméno? - a do něj jste vložili data o slizu Rapanai, který byl umístěn do vašich těl," řekl Nieto, "tudíž mi bylo jasné, že se tu znovu potkáme. Chcete lék! Umíráte." 
"Chceš nás zabít, abychom se ti nestavili do cesty? Máš pocit, že nás pravda, kterou jsi nám sdělil, osvobodila? Věř, že ano. A jsme ještě více motivováni postavit se každému sebelibému 'lovci kryptidů'!" řekl Jack. 
"Jenže necítíte bolest, a to je váš problém," řekl Nieto. 
Jack se náhle ocitl ve vzduchu, aniž by věděl, jak. Dopadl obličejem do hlíny. Roger se otočil, a vystřelil na jeho útočníka. Pochopitelně to byla robotická Kate, jejíž tělo bylo stejně jako to Metallerovo tvořeno meteokolosiem. 
"Pozor, Jacku, radši vstávej pomalu. Můžeš krvácet, já nevím, třeba z ledvin," zasmál se Nieto. 
Robotická Kate se nedržela na nohou dlouho. Z křovin vyskočil Pierre, a povalil ji na zem. 
"Pierre, lásko! Copak tohle se dělá, skákat na holky s takovou vervou? Nemáš moc testosteronu?" zeptal se ho robot. 
"Mlč, ty kovová zrůdo! Je vidět, že tě stvořil někdo, kdo rád lidi provokuje," řekl Pierre, a prorazil Kateino oko svým keratinovým drápem. Pak od ní dostal pořádnou hlavičku, která ho vůbec nezabolela. Znovu vrazil dráp do jejího oka, a přetrhal jím několik drátů uvnitřm Kateiny hlavy. Robot přestal fungovat. "Promiň, ale ty nejsi moje Kate... ta je mrtvá. Navždy toho budu litovat," zašeptal Pierre, "a žádný pitomý robot ji nikdy nenahradí." 
"Mohu využít jejich neschopnosti cítit bolest, otče," řekl Metaller Deylinovi, "rozsekám je, aniž by o tom věděli." 
"Ne, synu. Chyť mi tygřího lenochoda," řekl spěšně Nieto, "já a Robbie poběžíme k letounu." 
Tentokrát musel kovový muž chytit kryptida vlastníma rukama. Lenochod se sice pokoušel bránit, ale přestože měl velké a špičaté zuby, byl stejně nemotorný, jako každý jiný stromový zástupce jeho čeledi. Robotovi z nejtvrdšího kovu na světě by se beztak neubránila ani ta nejhbitější šelma. Houštinami náhle prošlehl Cryptid Chaser. Zastavil vedle Jacka, pomalu se zvedajícího ze země, a vyskočila z něj Pauline. 
"Máme, co Gianna chtěla," řekla Jackovi, "malý vzorek těla Clauda Ngoye II. Ten by měl být mrtvý, aspoň... aspoň to tak vypadá." 
"Dobré," řekl Jack, a vykašlal trochu krve, "kruci... opravdu mi dala takovou ránu, že..." 
"Do auta, Jacku!" vykřikla Pauline, a pomohla mu dovnitř. Jakmile se po Rogerově a Pierrově nástupu v Cryptid Chaseru ocitlo všech šest členů týmu, vysokorychlostní automobil se rozjel tím směrem, kterým odběhli Nieto, Black Spier a Metaller s odchyceným lenochodem. Projížděl hustou vegetací, střílel do spletitých lián, aby uvolnil cestu, a mířil za Nietovým letounem. Trojice darebáků ho již dosáhla, nebyl ostatně daleko od místa s návnadou, a vstoupila do něj. Letoun se vznesl ve chvíli, kdy na něj skočil démon Curupira, a zaryl mu do střechy své drápovité prsty. Jenže hned nato byl zelektrizován, a sletěl mezi keře, proklínaje při tom člověka, který zastřelil nejen zelenáčka, ale také si z lesa vzal vzácného lenochoda. 
"Hele, Nieto odlétá!" vykřikl Pierre. 
"To je v pohodě," zasyčel Akihiko, "Kohaku je geniální." 
"Proč?" zeptal se Fahad. "A kdo že to je?" 
"Borka, co sestrojila tohle auto," zasyčel Akihiko, "znám ji. Měl bych jí znova zavolat. Bývala to kamarádka." 
Zmáčkl tlačítko napravo od volantu - tlačítko, kterého si předtím povšiml a hned musel Kohaku pochválit - a z boků automobilu se vysunula křídla. Vystřelil do vzduchu, proletěl otvorem v pralesním korunovém patru, a hnal se za Nietovým letounem. 
"Bože, my letíme!" zařvala Pauline. 
"Jo. Geniální," zasyčel Akihiko. 
"Létající auto! Ty jo, jestli seznam dopravních prostředků Lovců kryptidů neskončí tady, tak se fakt pomátnu," poznamenal Fahad. 
"Ještě lepší bude, až vjedeme do zadku Nietova letounu. Čumte," zasyčel Akihiko. 
Pušky na střeše Cryptid Chaseru opustilo několik explozivních střel. Zasáhly zadní část Nietova vysokorychlostního letounu, a vytvořily v něm otvor. Cryptid Chaser doslova vletěl dovnitř, a přistál mezi krabicemi. Nieto nechal knipl být, a předal řízení Black Spierovi. Byl velmi překvapen. 
"Páni. Tohle mě zaujalo! Nečekal jsem to..." zasmál se. 
"Určitě jsi taky nečekal, že by ti dneska v tvojem luxusním letadýlku někdo zkřivil nos," zasyčel Akihiko, a pokusil se z automobilu vystoupit. 
Okamžitě však zavřel dveře, neboť byl Cryptid Chaser pokropen kulkami z pětihlavňových děl na Metallerových zápěstích. 
"Máte jedničku za snahu," smál se Nieto. Trochu méně se usmíval, když explozivní náboje z automobilu vystřelily Metallera předním oknem ven. Kovový robot spadl do řeky uprostřed pralesa. 
"Jenom za snahu?" zeptal se Pierre, vyskočil z auta, a chytil Nieta pod krkem. 
"Robbie," řekl podrážděně Deylin, "autopilota. A vytáhni pistoli." 
Otočil se k Black Spierovi, a s hrůzou si uvědomil, že spal. V krku měl zabodnutu šipku. Pauline se pousmála, a pistoli schovala za opasek. 
"Sakra, vy jste nějak moc hyperaktivní na to, že umíráte," řekl Nieto. 
"Kdo ví, jak se to bude mít," usmál se Jack, "každopádně vy teď, náš milý příteli, nemáte na vybranou. Kdo by byl čekal, že vaše plány nakonec zkazí... hmm, nový model Cryptid Chaseru. To v plánu nebylo, co?" 
Nieto odfrkl. 

Stačil jediný hovor se zástupcem televize ENV News. Stačil jediný vrtulník s kameramanem, kterým byl nad Amazonskou rezervací natočen již pomalu letící letoun Nieto Industries, řízený nyní Fahadem. A stačil jediný minutový videozáznam, přeposlaný Lovci kryptidů na internet, na kterém byla šestka viděna spolu s Deylinem Nietem, drženým na palubě vlastního letounu, navíc ještě se spícím tygřím lenochodem v plastové krabici. Tady však boj ani náhodou neskončil. Na vrtulník ENV News zaútočilo několik vysokorychlostních letounů se Zasvěcenými a Čtyřmi hlavami na svých palubách. Chaotický záznam, vysílaný v přímém přenosu na televizních obrazovkách této stanice, potvrdil, že Nikaragujec nedávno považovaný za zemřelého má nejspíše spojence, a ti stáli proti Lovcům kryptidů. 
"Fajn, ne všechno jde podle plánu," řekl si pro sebe Nieto. 
"Očividně ne," řekl mu Jack, a zmáčkl tlačítko na ovládacím panelu Nietova letounu, načež odpálil jeden z letounů Zasvěcených. 
"Věděl jsem však, že Clauda Ngoye II zničíte. Proto mám doma víc genetického materiálu z mého starého známého... a jistě jej užiji k vytvoření dalších klonů," pokračoval Nieto. 
"A co ti kryptidé, které tam máš? Ty, co chováš ve své laboratoři?" zeptala se Pauline. "Co s nimi bude?" 
"Všechno možné. Nebyli ale odchyceni ilegálně, tedy... většinou," zasmál se Nieto. 
"O co ti jde, Deyline? Chceš nás zabít, jistě... Samozřejmě ne tady v letounu... S tvými puškami zničíme každý letoun, který na nás jenom zamíří... Anebo...?" pokračoval Jack. 
"O co jde vám?" zeptal se Deylin. 
"Asi znemožnit tě. Což už se stalo... Možná ti někdy přečteme komentáře lidí, které se teď objevují pod tím naším videem na YouTube," usmál se Fahad. 
"Skvělé. No, odhalení o mém přežití bylo součástí plánu, vždyť jsem vás přece zaúkoloval..." 
"Jenže ne takhle. Každý ví, že jsi vlastně celý svět zradil. Že jsi ponechal Nikaraguu krizi, jenom proto, abys učinil velký comeback," odpověděl Fahad. 
"A víš, co je hlavní problém, Nieto?" zeptal se Pierre. 
"To, že je to celé o tobě," odpověděl na jeho otázku Jack, "vše je o tobě, Deyline. Jediný cíl tohoto velkého plánu je... aby sis vrátil vlasy. Aby sis posílil ego. Aby sis dokázal, jak mocný jsi. Protože jsi šíleně vzdálený lidstvu." 
"Chcípněte už," řekl otráveně Deylin Lovcům kryptidů. 
"Copak takhle táta mluví ke svým dětem?" zasmál se Fahad. Nieto přivřel oči. 
"Asi to holt není náš táta," řekl na to Jack. 
"Souhlas," zasyčel Akihiko, "za svůj život si zodpovídám sám." 
"Přesně, kámo," řekl Roger, "každý z nás si zodpovídá za svůj život." 
"Trhlej dědku," zasyčel Akihiko jako had na Nieta, "nezmanipulovals nás. Ne k tomu, abychom se potopili." 
"Co teď s ním?" zeptala se Pauline. 
"Připadá mi už dost ponížený," odpověděl Pierre, "lenochoda si vezmeme, vrátíme ho zpátky do přírody, a necháme Nieta, ať se vrátí domů." 
"Chcípněte už!" zařval Nieto. 
"Nejde to úplně podle plánu, co?" zasmál se Jack. 
"Máte chcípnout! Máte skončit!" rozčiloval se malý nikaragujský mužík. 
"Víš, když někoho zbavíš bolesti, kámo, ono to umírání nestojí za to," zasyčel na něj Akihiko, a pak se se svými přáteli a tygřím lenochodem odebral do Cryptid Chaseru. Nieto se jen sám sebe mohl ptát, co bylo špatně. Nejspíše doufal, že v tento večer již Lovci kryptidů budou po smrti, že se pak světu sám ukáže, a nebude už nikdo, kdo by pokroutil pravdu o jejich nedávném setkání nebo o Nietově předstírané smrti. 


"Tak jo. Můj názor je jasnej. Lovci kryptidů jsou v tomhle konfliktu ti dobrý, a Nieto, ten zatracenej lhář, je samozřejmě zlej. To je asi tak všechno, co můžu říct. Teď mě omluvte, chci si užít ten fotbal. Madrid je furt můj oblíbenej tým."

"Uvědomte si, prosím, že Deylin Nieto byl považován za mrtvého již mezi lety 2007 a 2018. A pak znovu mezi listopadem 2020 a červencem 2022. Starý gangster očividně své triky nemění... A tento starý gangster svou údajnou smrtí způsobil ekonomickou krizi v celé zemi. Kdyby ho budoucnost obyvatel Nikaragui opravdu zajímala, nikdy by nepředstíral, že je mrtvý, a nenechal by, aby jeho firmu převzali tak neschopní, lživí a sebestřední lidé! Je to neomluvitelné. Lovci kryptidů mají pravdu. Teď už se do nedá vzít zpátky, i kdyby to Nieto chtěl. Je zpátky ve hře, zase jako padouch. Celý svět ho vidí jako padoucha."

"A nyní vám Canal 8 přináší rozhovor s bývalým prezidentem Nikaragui, Albertem Gonzálezem! Pane Gonzálezi, jste šťastný, že Deylin Nieto je zpět? 'Určitě ne, Pedro. Neměl nikdy zfalšovat svou smrt! Zradil naši zemi, a teď ještě z bývalých amerických agentek slyšíme slova, dle nichž nechal odpálit současného prezidenta... Ano, ten nacionalista byl trhlý, ale dozvídáme se, že za jeho zvolením stál sám Nieto, bez jehož tajného... hraní si s čísly... bych byl zvolen za prezidenta já! Jak je to možné?! Celé to bylo očividně součástí jeho plánu... Asi chtěl prezidenta, kterého by mohl odpálit, protože jinak bych se mu pletl do věcí já, a on asi tušil, že poté, co se vrátí z mrtvých, nebudeme moci být přátelé... Toto je můj pohled na věc, Pedro.' Hodláte proti Deylinu Nietovi nějak zakročit? 'Ehm, to zase ne. Je to mocný člověk, a nikdo nemůže... ehm, argumentovat proti tomu, že světu před dvěma roky skutečně pomohl.' Nemyslíte si, že je váš názor jaksi... 'Pedro, jsou důležitější věci, než Deylin Nieto.' Není to však omluva, pane prezidente? Omluva nečinnosti vůči tomuto člověku? 'Pedro, podívejte... Naše země má problémy, a ty je třeba vyřešit jako první...'"

"Milujeme vás, Lovci kryptidů! Hlavně nám nikam nechoďte! Zase jste ukázali, že máte pravdu! Zase jste ukázali, že jste hrdinové! Všem vám patří velký dík za vaši odvahu, za vaši rozvahu i za vaše očividně nikdy neutuchající přátelství! Jste opravdu vzory pro zbytek světa!"

"Koukněte se, paní reportérko. Nenáviděl jsem tu šestku dobrodruhů. Považoval jsem je za grázly. Ale teď, když pravda vyplula na povrch, vidím, že grázl je ten chlap, kterého údajně zavraždili... No, vlastně ho vůbec nezavraždili, on svou smrt fejknul, a oni byli dva roky půlkou planety nenáviděni. To je opravdu nespravedlivé. Takže vám salutuju, ne proto, že fandím vašim skin-tight kostýmkům, ale proto, že jste odvážní a vytrvalí. Akorát běhejte za plesiosaurama, ne za... já nevím, obyčejnýma lidma, co vás nakopli. Nemstěte se těm, co o vás nemluvili hezky, jo?"

"Já vím, je mi teprve osm, ale ta knížka o Lovcích kryptidů, co píšu, je nejlepší věc, co jsem kdy napsal! Paní učitelka mi dovolila přečíst její kapitolu spolužákům ve škole. Měli jste vidět, jak jim oči vylézaly z důlků! Úplně je to vtáhlo do příběhu. Ta kapitola byla o tom, že Lovci kryptidů překonali svoje problémy, tak jako se já snažím překonat svůj zdravotní problém, protože mám rakovinu kostí, a zase povstali! A hned jeli na lov kryptidů!"

Fahad vypnul televizi, před kterou Lovci kryptidů seděli. Jack a Pauline si ve společnosti Deana a Njeri hověli na gauči, Akihiko a Roger seděli v příjemných křeslech po stranách gauče, Pierre stál v rohu místnosti opřený o parapet okna, a Fahad se věnoval svým dcerám a Harveymu u kulatého stolu, kde společně hráli stolní hru Guess Who? Při tom Fahad usoudil, že už televize měli dost, a protože mu byl ovladač nejblíže, sáhl po něm jako první. 
"Hele, já bych samou chválu poslouchal celej den," zasyčel Akihiko, a napil se piva. 
"Zato Nieto si žádné chvály neužije. Začínám to chápat," zasmál se Jack, "měli jsme světu říci, že je naživu, aniž bychom pro to měli důkaz, a do hrobů jsme tak měli jít jako falešníci, kteří celému světu lhali. Tak si nás mělo lidstvo zapamatovat." 
"Nieto věřil tomu, že včera večer už budeme mrtví," řekla Pauline, "jenže to se nestalo." 
"Já to pořád nechápu," řekl Harvey, "jak to, že jste přežili?" 
"Díky němu," usmál se Roger, a zvedl z koberce Tatze, položil si ho na klín, a hladil mu zádíčka. Kočkočerv předl, jako spokojený kocour. 
"Gianna se nemýlila. Jeho tělo je plné zázračných látek, které jsou schopny vyléčit prakticky cokoliv. Odebrala mu u nás v laboratoři žluč, víš, Harvey? A potom," vysvětloval Roger, "potom ji smíchala s látkou, která neutralizovala účinek slizu Rapanai. Byli jsme stabilizováni. Už nehrozilo, že umřeme, ale náš stav se také nijak nemohl zlepšit. Proto bylo třeba získat sliz Clauda Ngoye II... A ten byl zrovna s Nietem v Amazonii. A všechno najednou... vyšlo!" 
"Podařilo se nám nejen odebrat sliz Rapanai, aby ho Gianna mohla použít k vytvoření léku, se kterým za námi přes Atlantik přiletěla dnes v pět ráno, ale taky znemožnit našeho... stvořitele," zasmála se Pauline. 
"Nenazýval bych ho tak," řekl Fahad, "Akihiko měl včera pravdu. Jsme zodpovědní za své životy. Nikdo nás neovládá. I předtím, než Gianna pomocí toho divného přístroje, co sem přinesla, odsála Ngoyův sliz, jsme byli vždycky volní. To je ze všeho nejdůležitější." 
"To je skutečně anarchistická myšlenka," řekl Pierre. 
"Přesně," usmál se Fahad, "a tedy velmi lidská - že každý je pánem svého osudu. Nikdo a nic nad vámi nemá kontrolu, jen vy sami. A protože nemáte kontrolu nad nikým jiným, nemůžete mu ani vzít život." 
"To já udělal. A je to špatně," řekl smutně Pierre. 
"Třeba už takové chyby neuděláš. Pro tebe to platí dvojnásob, Pierre... tahle rada... buď pánem svého osudu," řekl Fahad. 
"Líp bych to neřekl," ozval se zase Roger, "každý z nás je zodpovědný za to, jakou cestou se v životě dal. Nejsme Nietovy hračky, loutky, figurky... Ne, on nás jen zneužil v několika situacích, a ano, během několika let, ale to neznamená, že patříme jemu! A včera jsme mu to krásně ukázali! Nečekal, že obejdeme vlastní smrt... A nečekal, že z něj před světem uděláme blbce!" 
"Když už je řeč o tom, co se včera stalo, podívejte se na tohle," řekla Njeri, a ukázala svým přátelům noviny, v nichž se Nastasya Savinna v přítomnosti svého do té doby nic netušícího přítele Sama Webera přiznala k pomoci v obchodu s kryptidy. 
"Serafina," řekla Pauline a pousmála se. 
"Prý jí to hrozně mrzí. Hlavně kvůli tomu, že celý ten ring je napojený na Nieta. Proto končí, a říká, že se vynasnaží nějakým způsobem napravit, co nevědomky způsobila," pokračovala Njeri. 
"To by mě zajímalo, jak to asi udělá. Myslíte, že vtrhne do Nietovy podvodní základny a osvobodí odtamtud kryptidy, kteří se do jeho rukou dostali její vinou nebo vinou těch, kteří pro ni pracovali?" smála se Pauline. 
"No, já ti nevím, Pauline, ale její přítel je silný asi jako Pierre. Sam je Bone Shatterer. Dvakrát už přece v podvodní budově na dně jezera Nikaragua byl, a... nezapomínáš snad, že velmi dobře zná její slabiny. Ví, kam udeřit, aby to Nieta zabolelo," řekl na to Roger. 
"Pravda," pokývala hlavou Pauline. 
"Jsme na novém jevišti," řekl Pierre, "naše bitva s Nietem neskončila." 
"Ale jsme plnější, víc toho o sobě víme, a máme motivaci bojovat dál. Bojovat za kryptidy, za zvířata, za lepší poznání světa přírody... a proti těm, kteří je chtějí zneužít," řekl Jack. 
"Na to bychom si měli připít," zasyčel Akihiko, a pozvedl plechovku s pivem, "klidně to na ex vypiju za vás." 
"Každý z nás chce znát odpověď na tu nejzákladnější otázku," řekl Jack, "co jsme zač? Proč tohle pořád děláme?" 
Přejel očima po svých přátelích. 
"Teď už odpověď na tu otázku známe. Víme, co jsme zač."
 

Deylin Nieto přišel o své spojence. Když se Evan Sellers dozvěděl pravdu o sebestředném cíli vytvoření ringu pytláků kryptidů, se svými Zasvěcenými se rychle stáhl. V organizaci Čtyři hlavy nastal velmi rychle chaos. Jorn Stofberg a Trishika Jayaweera nedokázali Archibaldu Quartermaineovi a Deylinu Nietovi odpustit, že před nimi smrt nikaragujského miliardáře byla tajena. Čtyři hlavy se kvůli této lži nakonec rozpadly, což však Nieta vůbec netrápilo. Organizace mu za posledních patnáct let přinesla vše, po čem toužil. Prezident González, který se v nových prezidentských volbách vrátil do pozice reprezentanta nejchudší středoamerické země, umožnil Nieto Industries produkovat roboty X-77 i další výrobky, které skutečně měly zemi pomoci z ekonomické krize, ale odmítl se s ním setkat. Nieto však považoval za přátelské gesto, že mu González nezakázal dělat pokusy na kryptidech. Pytlácký ring přinesl společnosti tolik subjektů k testování, že si Nieto mohl nadšeně třít dlaně každý den, a plánovat, co dalšího bude jeho společnost zkoumat. Zároveň se však velmi obával útoku z řad těch, které si znepřátelil - z řad všech. A tak se stával paranoidnějším, neschopen předurčit, zda na něj příště zaútočí americká armáda, armáda nějakých superlidí vedená Pierrem Leroyem nebo Bone Shattererem, nebo zda na něj nebude seslána kletba jeho bývalými kolegy ze Čtyř hlav - kletba v podobě pomalé smrti. A co kdyby mu jednoho dne Lovci kryptidů bezbolestně vrátili to, co on provedl, též takřka bezbolestně, jim? Ano, Deylin se stával paranoidnějším, a měl pro to dobrý důvod. Byl nepřítelem světa číslo jedna, ale kdo ví, možná to tak chtěl. A ač některé věci již předpovědět nedokázal, možná byl přece jen rád, že se věci měly jaksi podle jeho plánu. Nebo snad lhal, když řekl, že ten večer v Amazonii neskončil tak, jak skončit měl? Když se ve své podvodní základně po čase začal opět chichotat, možná si to jeho kovový syn i černočerný služebník začali říkat.

Bývalé agentky CIA Barbara Kentová a Amanda Lyonsová se odstěhovaly do Jihoafrické republiky, a začaly si užívat velmi příjemného života, a obě začaly psát knihy - většinou levné romány, ideální ke čtení v letadle. Megan Leesonová se rozhodla vstoupit do U. S. Air Force, ve kterém ji přivítala Stacy Jordan, jež od Olsenovy korporace odstoupila, když zjistila, že zásobovala friklativinem Deylina Nieta - člověka, kterého nyní též považovala za lháře. 

Šestka Lovců kryptidů pokračovala ve svých cestách za tajemnými a mnohdy ještě vědou nepopsanými zvířaty. Jack a Pauline se i nadále plně věnovali své práci, a byli rádi, že se o jejich syna starala Njeri. Fahad a Harvey začali jezdit na více výletů s Nicholle a Marilyn, a postupně jim slibovali i nějaká ta dobrodružství s kryptidy. Pierre zcela přijal svou roli coby samotářského, velmi silného člověka, vzdal se jakýchkoliv krvavých vášní, a nadšeně pokračoval ve své včelařské cestě, jež mu přinášela obrovské množství radosti. Týdny po odhalení Nietova přežití začal med svých včel prodávat, a okamžitě byl na trhu úspěšný. Bylo mu jasné, že u včel zůstane. Idea, že byl k první expedici za kočko-pso-opičákem na dálku naveden Nietem, mu byla lhostejná. Byli to on a jeho sestra, kdo Lovce kryptidů začali, alespoň tak to Pierre bral, a nehodlal si tu myšlenku ukrást. Byli to oni, kdo se fyzicky ocitli v kostarické džungli, a položili základ něčeho, co překonalo očekávání kteréhokoli člověka. Roger se vrátil k trvalému životu v Londýně, zase začal jezdit na motorce, jako kdysi, a stal se pečovatelem číslo jedna o vzácného rakouského kočkočerva, který mu už léta přinášel do života radost. S Tatzem často navštěvoval park v Richmondu, a začal se dostávat do kruhů lidí, kteří se také tím či oným způsobem stali pečovateli o vědou nepopsaného tvora. Tatzův přínos světu vědy byl tak velký, že se z něj div nestala celebrita. Nyní byl již maskotem Lovců kryptidů. Nikdo na ně nemohl pomyslet, aniž by si nevzpomněl na rakouského Tatzelwurma. A Akihiko, ten zuřivec, se kterým to bylo po léta jen horší a horší? Obnovil své přátelství s Kohaku Nakaokou, a přestal chodit ke svému psychiatrovi, dr. Chikafujimovi. Uvědomil si, že jeho zloba skutečně nepramenila z traumatu - nikdy to tak není. Lidé se zkrátka posouvají dopředu. Chtěl-li Tokiu skutečně přinést změnu, pak se musel obléci do mnohem zodpovědnější role. Veřejně se přiznal k tomu, že Amana skutečně napadl coby Habu, a oznámil tisku, že s maskovaným postrachem zločinu končí. Založil vlastní stranu - stranu bojující o ekonomickou rovnost obyvatel Tokia. Bylo mu jasné, že tímto způsobem zakročí proti jakémukoliv zločinu mnohem lépe - když se bude snažit o to, aby lidé nemuseli z nutnosti brát do rukou pistole a krást. A sem tam si pořád přivydělával psaním o sportu. Trvalé bydliště měl sice v Tokiu, ale alespoň jednou za měsíc odletěl vysokorychlostním letounem zpět do Londýna, a přidal se ke svým přátelům na nějaké nebezpečné misi.

Jednou, na konci léta, seděla šestka Lovců kryptidů na střeše své londýnské základny, a pozorovala západ slunce. Bylo to tehdy naposledy? Určitě ne! Čekala je další dobrodružství. Neseděli tam z nostalgie. Nepozorovali západ slunka proto, že by se se světem loučili. Ne, přemýšleli totiž, jací další tvorové, ne nutně v tuto dobu, na naší planetě pozorovali západ slunce, aniž by sami byli viděni lidmi. Přemýšleli, jaká tajemství se tam, za horizontem, ještě skrývají. 

"Když v odlehlém koutu světa někoho napadne zubatá příšera, jsme to my, kdo se tam objeví jako první. Když internet zaplaví videa pochybného tvora, který ani nemusí existovat, víme, že máme další práci. Proč? Protože jsme Lovci kryptidů."

KONEC LEGENDY.

úterý 30. srpna 2022

Springwatch 2022 - Skokani krátkonozí v Norfolku

Skokani krátkonozí v Norfolku. Chris Packham se vydal na utajenou lokalitu v anglickém Norfolku, aby se setkal s jedním z nejohroženějších britských obojživelníků - okouzlujícím skokanem krátkonohým (Pelophylax lessonae), který ze Spojeného království zcela zmizel v 90. letech minulého století. Naštěstí byl však úspěšně reintrodukován, a Chris se nyní setká s mužem, díky němuž se těmto žábám začíná znovu dařit. John Baker je manažerem Pool Frog Recovery Project organizovaného společností Amphibian & Reptile Conservation (ARC). Pod jeho vedením byli skokani krátkonozí navráceni na dvě lokality, včetně této - poslední lokality, kde byli v 90. letech pozorováni, než byl jejich druh prohlášen za vyhynulý v Británii. Cílem projektu byl samozřejmě od začátku návrat severního poddruhu, nikoliv poddruhu jižního. Chrisovi a Johnovi se dostane sledovat velmi hezkého samce skokana krátkonohého v rybníku. Samci vokalizují v květnu a červnu, a většinou z teplé vody zhruba uprostřed rybníků; jen málokdy z blízkosti břehu. Samice se od samčího chóru drží dál, dokud nejsou připravené se pářit. Po spáření pak každá naklade asi půl tuctu shluků vajíček; jeden shluk je velký asi jako vlašský ořech. Povzbudivé je, že od začátku reintrodukčního programu v roce 2005 počty těchto žab vzrůstají. Plánem je samozřejmě vrátit je i na další lokality, problémem je však to, že skokani krátkonozí mají velmi úzké požadavky na stanoviště, a míst, jako je toto, už v zemi příliš mnoho nezbývá. Chris ještě nakonec poděkuje všem organizacím i dobrovolníkům, kteří se o návrat této krátké zelené potvůrky do britské přírody zasloužili. Skokan krátkonohý je jedním ze čtyř plně chráněných druhů žab ve Spojeném království, a ačkoliv nebyl dříve uznáván za původně britský druh, dnes se na něj vědečtí odborníci dívají jinak - skutečně je v zemi původní. Britská populace je dosti blízce příbuzná skandinávské populaci.

Klip z jedenácté epizody pořadu Springwatch 2022, vyrobeného BBC Studios Natural History Unit a vysílaného živě v květnu a červnu na BBC Two.

pondělí 29. srpna 2022

6 vybraných druhů lelkovitých: Lelek vlajkový

Vědecký název: Caprimulgus vexillarius
Rozšíření: střední a jižní Afrika (Nigérie až sever JAR)
Velikost: délka 28 cm, hmotnost 60 až 90 g, rozpětí křídel 45 až 55 cm (zdroj).
Tento druh patří mezi nejvýraznější ze 38 specií rodu Caprimulgus, zahrnujícího i evropského lelka lesního (Caprimulgus europaeus). Dříve byl spolu s lelkem dlouhoperým (C. longipennis) řazen do již neplatného rodu Macrodipteryx. Své české obecné jméno, stejně jako anglické "pennant-winged nightjar", dostal díky prodlouženým černobílým letkám, jež v letu vlají, doslova jako vlajky. Vyskytují se pouze u samců, a jen v období toku. Každá taková prodloužená letka může být až 75 centimetrů dlouhá. Samcovi rodičovské povinnosti končí prakticky zaujmutím samice; jakákoliv starost o vejce a mláďata pak u tohoto druhu připadá na ni. Do důlku v zemi, nejlépe ve stínu křovisek, naklade jedno či dvě vejce, a sama je inkubuje po patnáct až osmnáct dnů. Jak dlouho tvá mláďatům, než se osamostatní, to se zatím neví. Období rozmnožování trvá od září do ledna. Přirozeným prostředím tohoto široce rozšířeného afrického lelka jsou na jih od rovníku lesy miombo (typ savanového lesa). Lze jej zastihnout na kamenitých srázech. Nejvýše se vyskytuje v nadmořské výšce 2800 metrů. Období, kdy se nerozmnožují, tráví lelkové vlajkoví na území Nigérie a Súdánu. Tito ptáci s oblibou loví brouky (zvláště rádi mají vrubounovité), termity, škvory, rovnokřídlý, polokřídlý a síťokřídlý hmyz. Na lov se vydávají po setmění anebo před začátkem nového dne (jsou krepuskulární), a hmyz chytají za letu. 

neděle 28. srpna 2022

6 vybraných druhů lelkovitých: Lelek americký

Vědecký název: Phalaenoptilus nuttallii
Rozšíření: jihozápad Kanady, středozápad USA a sever až střed Mexika
Velikost: délka 18 cm, hmotnost 36 až 58 g, rozpětí křídel 30 cm.
Lelek americký, na území Kanady a Spojených států známý jako "common poorwill" a na území Mexika jako "chotacabras pachacua" či "tapacamino tevíi", je jediným zástupcem lelčího rodu Phalaenoptilus, a také nejmenším lelkovitým v celé Severní Americe. Setkat se s ním můžeme na jihu Britské Kolumbie, na jihovýchodě Alberty, zřejmě i v Saskatchewanu, pak na americkém západě a středozápadě a nejdále na jih pak v centrálním Mexiku. Rozlišeno je celkem šest poddruhů; jeden je například doma v Sonorské poušti, jiný na jihu Kalifornského poloostrova. Tento pták se ozývá charakteristickým voláním, jež zní jako anglické "poor-will", což mu ostatně vysloužilo jeho výše uvedené obecné jméno. Zajímavé je, že se jedná o jediného známého ptáka, který může strávit celé měsíce v torporu; je to chování velmi podobné zimnímu spánku. Jako první toto chování lelka amerického zevrubně popsal významný biolog a expert na ekologii pouští Edmund Jaeger v roce 1948. Hopiové, původní obyvatelé jihozápadu USA, dokonce lelku americkému říkají "hölchko", což znamená "spáč". V torporu je pták neaktivní, a nevyčerpává tak velké množství energie. Není tedy překvapivé, že do tohoto stavu upadá v zimním období. K páření, kladení vajíček a krmení mláďat dochází v jižní části jeho areálu mezi březnem a srpnem, a v severní části pak mezi květnem a zářím. Samice většinou naklade dvě vajíčka do důlku v zemi, někdy i ve stínu křovisek. Inkubace zabere samci i samici, jež se na hnízdě pravidelně vyměňují, 20 až 21 dnů. Vyvést mláďata jim pak zabere dalších 20 až 23 dní. Co se týče jídelníčku tohoto druhu, je to hmyzožravec milující kobylky, brouky a noční motýly. Nestrávenou potravu vyvrhuje v podobě pelet. Je také známo, že pije za letu - přelétá nad vodními plochami, otevírá svůj prostorný zobák, a hltá vodu. Zbarvení tohoto ptáka je černošedé s hnědými skvrnkami a bílou bradou. 

sobota 27. srpna 2022

6 vybraných druhů lelkovitých: Lelek pruhovaný

Vědecký název: Systellura longirostris
Rozšíření: Kolumbie, Venezuela, Ekvádor, Peru, Chile, Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay
Velikost: délka 20 až 27 centimetrů.
Poměrně široce rozšířený druh lelka; jeden ze dvou zástupců jihoamerického rodu Systellura (S. decussata se vyskytuje pouze v Peru a Chile). Je rozlišováno osm poddruhů, např. S. l. mochaensis vyskytující se ve středu Chile či S. l. roraimae, který obývá pouze stolové hory na jihu Venezueli. Těchto osm subspecií se od sebe morfologicky poměrně dosti liší, vždy však pro zástupce tohoto druhu platí, že na křídlech mají výrazný pruh, nejlépe viditelný za letu. U samců je bílý, samice ho mají žlutohnědý. Také platí, že zadní končetiny, zobák a duhovka lelka pruhovaného jsou černé či černohnědé barvy. Boky a bříško jsou většinou žlutohnědé či hnědé, stejně jako brada a horní část krku. Co se jídelníčku týče, živí se lelek pruhovaný hmyzem, zejména pak nočními motýli, brouky a termity. Tito ptáci produkují množství zvuků; například jejich teritoriální volání zní jako vysoké, ostré zapískání, jež se opakuje každou jednu až tři vteřiny. S rozmnožováním to mají lelkové pruhovaní v různých částech Jižní Ameriky jinak, například ve Venezuele se rozmnožují od února do září, v Argentině a na jihu Brazílie zase od září do října. Vejce, která jsou samicí po spáření nakladena, váží zhruba 5 gramů, a mláďatům trvá sedmnáct dní, než se z nich vylíhnou. Za tuto dobu se samec účastní pouze 20 % inkubace; samička je zahřívá po přibližně čtrnáct hodin denně. S těmito ptáky se setkáme od úrovně moře až po nadmořskou výšku 4200 metrů v částečně aridních křovinatých oblastech, na okrajích tropických lesů, v otevřené krajině anebo také v oblastech trvale osídlených člověkem (často si sedají na střechy budov). Jedná se o málo dotčený druh.

pátek 26. srpna 2022

Obrázek týdne 26. 8. 2022

Pro některé z vás končí pracovní týden, jiným se ke konci chýlí celé letní prázdniny, a někteří další z nás si budou prázdniny užívat ještě někdy do října. Je možné, že na rozdíl ode mně se těmito chvílemi neproháníte lesy západních Čech při hledání různorodých zvířat, nicméně jedno budeme mít dnes společné - užijeme si pohled na další Obrázek týdne. Většina mých příspěvků se tento týden týká lelků, a já chtěl původně mezi Obrázky týdne zařadit nějakou rekonstrukci prehistorického bratránka těch dnešních "líných" ptáků. Nenašel jsem však to, co jsem chtěl, a tak jsem se rozhodl prezentovat vám rekonstrukci jiného pravěkého ptáka, konkrétně jedné nedávno popsané prehistorické sovy. Obrázek byl součástí článku Zhihenga Li a jeho kolegů, který v dubnu vyšel v Proceedings of the National Academy of Sciences.


Popisek k obrázku: Dvě miocénní sovy druhu Miosurnia diurna spolu sedí na větvi suchého stromu. Jedna z nich se chystá pozřít právě uloveného drobného hlodavce, jehož hlavu tiskne krátkým, ale silným zobákem. Bude to její poslední oběd. Spolu se svou obezřetnou společnicí, jež věnuje pozornost pestrému okolí, padne brzy za oběť nečekané přírodní katastrofě, a vydá se na dlouhou cestu fosilizace. Miosurnia diurna byla denní sovou. Hlodavci a další malí savci, které lovila, byli aktivní v nejteplejších denních hodinách, a nikoliv v noci. Před šesti miliony let bylo totiž na území dnešní čínské provincie Gansu o poznání chladněji, než dnes. Svět, ve kterém tyto sovy žily, by se dal popsat jako studená aridní savana. Některá z jejích obyvatel se nacházejí nepříliš daleko od přirozeného bidýlka našeho sovího páru. Sto čtyřicet centimetrů vysocí prakoníci druhu Hipparion coelophyes spásají trávu při okraji vychozené cestičky, vedoucí k líně tekoucímu potoku. V jeho studené vodě odpočívá samice nosorožce druhu Iranotherium morgani, líšící se od samčích zástupců svého druhu mnohem menším rohem. Ačkoliv ptáci, kteří létají po obloze, nejsou lehce identifikovatelní, mohl by alespoň jeden z nich patřit k druhu Linxiavis inaquosus z čeledi stepokurovitých - stepokuři ostatně nejsou špatnými letci. Celá scéna se odehrává na území pozdějšího souvrství Liushu, které vydalo světu také fosilie primitivního medvěda rodu Ursavus a žirafy rodu Honanotherium

Vím, že získat stroj času není tak lehké, jak si možná někteří z nás v dětství mysleli při sledování Prehistorického parku, ale kdyby se vám přece jen někdy dostal do rukou, slibte mi, že střední Čínu před šesti miliony roky navštívíte!
V příštích dnech, resp. během následujícího týdne, můžete očekávat závěr příběhu Cryptid Hunters: The End of The Legend. Již brzy se s našimi přáteli, kteří sedm let po sobě ozvláštňovali tento blog, rozloučíme... Také vás čekají další popisky současných lelků v rámci 6 vybraných druhů, a část Šupinatých z Jihoafrické republiky.

čtvrtek 25. srpna 2022

6 vybraných druhů lelkovitých: Lelek aztécký

Vědecký název: Nyctiphrynus yucatanicus
Rozšíření: poloostrov Yucatán (území Mexika, Guatemala i Belize)
Velikost: délka 19,5 až 22 cm, hmotnost 21,3 g (samec) až 27,7 g (samice)
Jeden ze čtyř druhů latinskoamerického rodu Nyctiphrynus, a nejmenší zástupce čeledi lelkovitých na poloostrově Yucatán. Existují dvě barevné morfy lelka aztéckého - hnědá a rudá. Záda těchto ptáků jsou zbarvena většinou hnědočerně, a jejich bříško je šedé s černými pruhy. Křídla mají kulatý tvar. Tomuto druhu je podobný lelek mexický (N. mcleodii), má však o poznání delší křídla. Jedná se o krepuskulárního a nokturnálního ptáka, lovícího za soumraku a po setmění hmyz - není však zatím známo, jakou skupinu hmyzu preferuje. Přinejmenším na území Guatemaly trvá, co je známo, doba rozmnožování od dubna do června. Samice klade dvě vajíčka na zem, nestaví hnízdo. Přiblíží-li se k hnízdu predátor, inkubující dospělec se jej snaží odlákat tím, že z hnízda vyletí, a po dosednutí na zem předstírá zranění. Lelek aztécký se ozývá různými zvuky; jeho zpěv zní zhruba jako "whirrr". Co se týká habitatu, obývá tento druh jak vlhké či částečně vlhké pralesy, tak křovinaté oblasti, vždy v nadmořské výšce od 0 do 250 metrů. Lelek aztécký je málo dotčený druh; do roku 2004 byl na Červeném seznamu IUCN veden jako téměř ohrožený.

středa 24. srpna 2022

6 vybraných druhů lelkovitých: Lelek vlečkoocasý

Vědecký název: Macropsalis forcipata
Rozšíření: jihovýchod Brazílie a severovýchod Argentiny
Velikost: délka 28 až 31 cm (plus ocasní péra o délce 48 až 68 cm).
Lelek vlečkoocasý je jediným zástupcem rodu Macropsalis. Svůj český i anglický název (long-trained nightjar) dostal podle velmi dlouhých ocasních per, jež jsou alespoň dvakrát tak dlouhá, jako zbytek těla od špičky zobáku po kloaku. Těmito dlouhými "vlečkovitými" pery je však vybaven pouze samec. V období rozmnožování, které trvá od listopadu do ledna, se samci předvádějí zvedáním bílých ocasních per, jimiž vytvářejí tvar písmene V. Tito ptáci nestaví hnízdo; samička naklade vejce na lesní půdu (většinou však poblíž křoviska), a následně je zahřívá bez významné pomoci samečka. Ačkoliv samci mají bílá pera na ocase, jejich křídla bílé proužky postrádají, čímž se tento druh liší od ostatních lelkovitých. Náprsenka je hnědá, a horní část těla je šedá se skvrnami a proužky, jež pochopitelně rozbíjejí obraz zvířete na lesní půdě. Domovinou těchto lelků jsou pralesy i druhotné lesy výše uvedených států. Je známo, že se lelek vlečkoocasý zatoulal i na území Paraguaye, trvale jej však neobývá. Žije v nadmořské výšce 0 až 1800 metrů. Je pravděpodobné, že většina jídelníčku lelka vlečkoocasého sestává z hmyzu, který tito ptáci v noci za letu strhávají z listů stromů. Ačkoliv byl dříve považován za zranitelný druh, je od roku 2004 veden jako málo dotčený.

úterý 23. srpna 2022

Cryptid Hunters: The End of The Legend (9/10)

Unést pravdu není vždy lehké. A vědět, že jste nejdůležitější část svého života prožili ve lži, může být zdrcující. Lovci kryptidů nikdy nebyli pouhou skupinkou dobrodruhů pátrající po tajemných zvířatech. Nikdy nebyli pouhými hrdiny, ani zabijáky, ani ztroskotalci. Vše, čím si prošli, bylo naplánováno Deylinem Nietem. Nejsou nic víc, než loutky. A byli stvořeni, aby mastermindovi z Nikaragui pomohli dosáhnout toho, po čem prahne. Zatímco se od Nieta, jenž se po dvou letech vrátil více živý než mrtvý, dozvídali pravdu v jeho základně pod hladinou největšího středoamerického jezera, ocitly se bývalé agentky CIA Barbara Kentová, Amanda Lyonsová a Megan Leesonová v paláci nového nikaragujského prezidenta Lazara Arauze. Chystaly se ho vyslechnout ohledně pytlačení a prodeje kryptidů - výzkum tajemných zvířat by totiž mohl být využit k vytažení země z ekonomické krize, jež přišla po Nietově údajné smrti. Arauz však příchod agentek očekával. Předtím, než před prezidentem stanuly všechny tři, vysvobodila Megan z Arauzovy ložnice irského leprikóna, jenž sloužil mimo jiné jako subjekt při ne vždy příjemných experimentech. Megan pak byla napadena Jakem, stínem Archibalda Quartermainea, a přemístěna do Arauzova pokoje. Tam se agentky dozvěděly pravdu - Arauz je napojený na Zasvěcené vedené Evanem Sellersem a Čtyři hlavy, tvořené v současné době Trishikou Jayaweerou, Jornem Stofbergem, Archibaldem Quartermainem a Derianem Dascombem. Arauz však neví, že poslední jmenovaný - se kterým se dříve setkal jen krátce - je ve skutečnosti Deylinem Nietem. Prezidentský palác se měl stát hrobem tří bývalých agentek, avšak na konci setkání jim Quartermaine předal jakýsi důležitý papír. Zase mu o něco jde... Lovci kryptidů byli Nietem opět zlomeni. Odhalil jim, že v červnu 2018 získal DNA Clauda Ngoye, posledního přeživšího Rapanai, který pak zahynul v dubnu 2020. Přivedl na svět jeho kopii, kterou ovládá telepaticky pomocí čipů, jež mají oba zabudováni ve svých hlavách. Claude Ngoy II, Nietova potenciálně nejničivější zbraň, pak přemístil drobné množství své sliznaté tělní substance do těl každého z Lovců kryptidů. Nieto může nyní své výtvory zcela ovládat. Donutil je, aby provedli neetickou, brutální pitvu živého koakun-kluna - jednoho ze dvou mosasaurů, které chytili na Kapverdách. Řezat do trápeného, bránícího se zvířete bylo na Lovce kryptidů až příliš. Akihiko dokonce začal uvažovat o sebevraždě, je ostatně známo, že v současné době není příliš šťastný. Vědomí, že vše, co si o sobě kdy mysleli, bylo lží, a že jsou pouze Nietovými hračkami, členy týmu rozesmutnilo. Nevědí, kam dál. Jacka přesto napadlo, že by se měli vydat do Konga, a vyčistit si hlavu. A vypadá to, že Ewet Mbenga, jejich starý kamarád a vlastník soukromé rezervace, jež je rájem kryptidů, se o to rád postará. Nabídl týmu výpravu za nedávno spatřeným přežívajícím ankylosaurem. Pomůže to však Lovcům kryptidů postavit se znovu na nohy? Jaké plány s nimi Nieto má? Co bylo na papíru, který Quartermaine předal agentkám, a jaké věci se chystají? Konec legendy se pomalu blíží ke konci...

CRYPTID HUNTERS: THE END OF THE LEGEND, ČÁST DEVÁTÁ:
Slunce pálilo. Nemilosrdně vysílalo své paprsky směrem k zemi, jako horké střely, jež měly uškvařit vše, co se před nimi neskrylo. Kdo nebyl ve stínu, připadal si brzy mdlý. Většina obyvatel pralesa byla v tuto dobu schována ve svých stromových skrýších. Drobní savci spali, plazi se vyhýbali možnému přehřátí, a ptáci nezpívali. Po celém lese se ozývalo jen bzučení hmyzu. Bylo poledne, nejhorší doba, kdy vyjít na výpravu do hlubin konžské džungle. I proto se Lovci kryptidů nacházeli nikoliv venku, ale v Ewetově chýši. Kromě pomerančové limonády nyní popíjeli i chladivý čaj. Pierre přejížděl smutnýma očima po knihovničce plné roztodivných publikací a přeplněných složek, z nichž div nevylétávaly pokrčené papíry. 
"Merde, ty sis nějak rozšířil svou knihovnu, Ewete," řekl, a usrkl z hrnečku trochu čaje. 
"V těch složkách jsou smlouvy, všelijaké podmínky... Víš, jak to chodí," pousmál se Ewet, sedící za stolem a jinak věnující pozornost svému notebooku, "když koupíš část pralesa, musíš podepsat hory papírů. Teprve pak ho můžeš začít chránit." 
"Já bych na něco takového dneska neměl nervy," řekl na to Pierre. 
"Vtipný je, kámo," zasyčel Akihiko, "že většina lidí, co si z džungle bere a nic jí nedává, žádný papíry vyplňovat nepotřebuje. Ale jakmile jí chceš před nima chránit, musíš si zlámat zápěstí psaním vlastních podpisů." 
"Ty s tím máš nějaké zkušenosti, Akihiko?" pousmál se Fahad. 
"Ne," řekl na to japonský zuřivec, "já si taky z džungle jenom beru. Z městský džungle. Říkám si, že bych teď rád někomu... sakra, co na tom záleží." 
"Prosím, hlavy tu nikomu nesekejte, pane Yukimuro," zasmál se Ewet, a pak konečně k Lovcům kryptidů natočil monitor svého notebooku. 
"Páni," řekl Jack, a vstal ze židle, na které dosud pohodlně seděl, "opravdu to vypadá, jako nějaký ankylosaurus. Dokonce má i kyj na ocase." 
"Tohle video pořídil Derek Marshall, když navštívil vesnici kmene Un-luba," řekl Ewet, "jestli chceme to zvíře najít, budeme se muset vydat právě tam. Odnikud jinud známo není."
"A kde se domovina toho kmene nachází?" zeptala se Pauline. 
"Tam, kde se střetávají řeky Ubangi a Kongo," odpověděl Ewet, "nebo jinak, pořádný kus cesty po řece v podstatě na jih odsud." 
"Zní to jako zábava," řekl Roger, a mírně se usmál, "rád bych si sedl na nějakou kánoi a zapádloval si." 
"Skvělé," řekl na to Ewet, "věřte mi, tento výlet po řece bude stát za to. Už jsem pár takových provedl, ale nikdy jsem nejel tak daleko, jako pojedeme dnes. Kmen Un-luba sídlí v nejjižnější části mé soukromé rezervace... Tak daleko, že jsem se tam sám nikdy nevydal. Ano, letěl jsem nad těmi lesy svým bílým létadélkem, ale... to není stejné, jako stát tam na vlastních nohou." 

Po druhé hodině odpolední to v Ewetově vesničce, nacházející se v severní části jeho rezervace, trochu ožilo. Děti vyběhly na staré letiště, a hrály si na honěnou před vysokorychlostním letounem Lovců kryptidů, který stál v řadě vedle několika naprosto obyčejných malých letadel. Jakýsi stařík opírající se o hůl je nostalgicky pozoroval, a snil o dobách, kdy byl také tak mladý a hbitý. Nebyl sám, komu pohled na šťastné vesnické děti takřka vehnal slzy do očí. Roger jim věnoval pozornost jen asi dvacet vteřin, během nich však pocítil tíhu na srdci. 
"Podívejte se na ty malé rošťáky. Pronásledují se, dávají si babu, sem tam se vzájemně plesknou, zasmějí se... Mé dětství bylo zrovna takové," řekl smutně, "člověk se o nic nebál. Ničeho se nebál. Budoucnost, velikost světa tam venku... to všechno nám bylo neznámé. Hrál jsem hokej se svými spolužáky, běhal jsem s nimi za liškami na sněhu... Někdy bych si přál vrátit se zpátky, a prožívat ty chvíle pořád dokola..." 
"Taky bych se rád vrátil do svýho dětství," řekl na to Akihiko, a do motorového člunu, kolem kterého Lovci kryptidů procházeli se zásobami, hodil velký batoh s několika litrovkami pitné vody, "do dob, kdy ještě všechno bylo v pohodě. Kdy jsem neměl žádný problémy. Žádný." 
Když byl člun vybaven na cestu, odtáhli jej Lovci kryptidů spolu s Ewetem k nedalekému břehu řeky. Tam na ně čekal ještě jeden člun, na kterém Ewet prováděl obvyklé výpravy po okolí. 
"Hlavně abychom měli dost vody. To je hlavní. Nedoporučoval bych vám pít vodu z některých částí řeky," řekl s úsměvem svým přátelům. 
"Proč? Vypouštějí se tam splašky, nebo co?" zeptal se Akihiko. 
Ewet se smál. "Věřte mi to nebo ne, ale v určitých úsecích řeky žijí takoví podivní červíci, kteří se, dostanou-li se vám do úst, zavrtají do vašeho jazyka. Můj bratranec měl s nimi dost nepříjemné zkušenosti... stalo se mu to teprve před dvěma měsíci. Musel do nemocnice," řekl docela vážně, "a já viděl, jak mu ty červíky z jazyka vytahovali. Jestli se vám někdy dělalo špatně z těch videí na internetu, kdy brečícím chlápkům vytahují z uší kobylky... pak mi věřte, že při pohledu na takovouhle operaci byste zvraceli do kýblů. Bylo to příšerné. Nepijte vodu z řeky, prosím." 

V pozdních odpoledních hodinách se šestka dobrodruhů ve společnosti svého konžského přítele nacházela uprostřed panenské divočiny. Jack, Pauline, Pierre a Ewet se vezli v jednom člunu, a bojová trojka ve druhém, jedoucím překvapivě trochu napřed. Ptáci se pomalu začínali opět ozývat. Čas od času však jejich švitoření doplnil i táhlý, hrčivý řev. Jack zpozorněl, a zdvihl prst. 
"Slyšíte to? Něco mi to připomíná," zašeptal. 
"Řekla bych, že je to teritoriální volání nějakého velkého zvířete," reagovala na jeho slova Pauline, "vychází z hlubin lesa." 
"Kdepak, to se ti jen zdá," usmál se Ewet, "tenhle zpěvák se nachází blíž, než byste čekali." 
O patnáct vteřin později vyšel z porostu středně velký teropodní dinosaurus s krátkýma ručkama a mohutnou hlavou. 
"Já věděl, že mi ty zvuky byly povědomé," zašeptal nadšeně Jack, "s tímto zvířetem už jsem se jednou setkal. Připomínalo mi tehdy rugopse, to byl abelisauridní dinosaurus." 
"Pronásledoval tě k řece," řekl na to Pierre. 
"Jo, ale severně odsud. Zahnal mě tehdy k peřejím... bože, to bylo dobrodružství," zasmál se Jack. 
Bojová trojka trochu znervózněla. Její člun se rychle k přežívajícímu abelisauridovi blížil. I on začínal vykazovat znaky nervozity. 
"To je potvora, hoši," řekl Roger, "říkám vám, nechtěl bych přiblížit k těm jejím zubatým čelistem svoje ruce." 
"Nemáš na to koule, co?" zasyčel Akihiko. 
Roger znejistěl: "Proč bych měl mít podle tebe koule na přiblížení rukou k tlamě téhle příšery?" 
"Byla by to sranda," sykl Akihiko, "čum na mě, já na to koule mám." 
Strhl člun k masožravému dinosaurovi, a trochu ho poplašil. 
"Akihiko, co to děláš?!" vykřikl zděšeně Fahad. 
"Plesknu to zvíře po ksichtu," zasmál se ďábelsky Akihiko, "bude to zábavný." 
Teropod podrážděně zařval, když se k němu člun přiblížil na dva metry, a chňapl po něm. Fahad okamžitě Akihika odstrčil ze zádě, chopil se řízení, a člun od dinosaurových čelistí oddálil. 
"Chlapi, co to vyvádíte?!" zařval Jack ze druhého člunu. Rugops mu nevěnoval nejmenší pozornost. Dal se do pohybu, a po břehu utíkal za člunem bojové trojky. 
"Pronásleduje nás!" vykřikl zděšeně Roger. 
"Aspoň je zábava," sykl Akihiko, a znovu se usmál. 
"Tys musel ztratit hlavu, kámo! Působí teď, jak parní lokomotiva!" vyhrkl Fahad. 
"Pořád jsem ho neplesk po ksichtu," zasyčel Akihiko, "budu to muset napravit." 
"Ty se fakt chceš zabít, co?" řekl mu Fahad, a zatřásl mu ramenem. 
"Možná," odpověděl Akihiko, "copak na tom sejde, jestli jsem pořád tady? Nevadilo by mi skončit se vším v čelistech takovýhle potvory. Ať si mě klidně rozcupuje." 
"To já teda nedovolím," řekl na to Roger, a po rugopsovi vystřelil z laserové pistole. Minul, laserový paprsek však přeťal větev, pod kterou zvíře proběhlo, a ta mu spadla na záda. Abelisaurid se otřásl, a ona sletěla do řeky, nalevo od Ewetova člunu. Voda pocákala Pierra, který na to reagoval několika vulgárními francouzskými slovy. Masožravý dinosaurus byl nyní ještě více rozezlen. Trochu zrychlil, a pak náhle z křovin před jeho nohama vyšlehl asi metr a půl dlouhý čtyřnožec s dlouhým krkem. 
"Propána! To je mládě mokele-mbembe!" vykřikl Jack. 
Rugopsova mysl se náhle přecvakla. Snad si v tuto chvíli teropod uvědomil, že pronásledovat motorový člun se třemi osobami nemělo smysl. Zcela tedy svou pozornost zaměřil na potenciální kořist, kterou ulovit dokázal. Mladý sauropod sklouzl po bahnitém břehu do vody, a abelisaurid jej následoval. 
"Když je schopný skočit do vody, proč nám neběžel za zády?!" vykřikl Akihiko. V jeho hlase bylo slyšet zklamání. 
"Asi proto, že se hloubka dna v různých úsecích řeky mění, ty génie? Anebo proto, že nás jenom zastrašoval? Mysli někdy!" zakřičel na něj Fahad. 

Ewet musel člun obrátit, aby nenarazil do mladého mokele-mbembe, hbitě překonávajícího úzký pás tekoucí vody mezi břehy. Predátor, jehož zadní končetiny právě našly pevné místo na dně řeky, učinil prudký výpad s otevřenými čelistmi, a chystal se překousnout mladému sauropodovi krk. Jenže v tu chvíli jako by nastalo zemětřesení. Vodní hladinu prorazila hlava dospělého mokele-mbembe. Dosud se chladilo v kalné vodě, nad hladinou mělo vystrčeny pouze nozdry a oči, jako hroch. Jakmile si však povšimlo, že jeho potomek, pasoucí se po celé odpoledne na nízkých rostlinách pár metrů proti proudu řeky, byl v nebezpečí, svou siestu ukončilo, a bylo připraveno jej před abelisauridem bránit. Ewetův člun se náhle ocitl na zádech velkého vodního sauropoda. 
"Tak tohle je opravdu něco!" zasmál se Pierre. 
"Mám pocit, že brzo sklouzneme! Neudržím se tu!" vykřikla Pauline, a jako první z člunu sletěla do vody. Jack bez jediného slova následoval. Člun hned nato sjel dolů po levém boku mokele-mbembe, a prudce narazil o břeh. Ewet z něj vyletěl, a vyválel se v tekutém bahně. 
Dospělé mokele-mbembe zabučelo tak nahlas, že zbytek lesa okamžitě ztichl. Žádný pták ani hmyz se neodvážil ani pípnout či zabzučet. Hlavička, kterou dal sauropod hladovému rugopsovi, byla smrtící. Masožravec se v řece zapotácel, naposledy zařval, a pak bezvládně pleskl zády o hladinu. Byl mrtev. Mládě mezitím vylezlo na protější břeh, a několika písklavými zvoučky dalo rodiči najevo, že bylo v pořádku. 
"To bylo teda něco!" vykřikl Roger. Celou bitku pozoroval se svými dvěma kolegy ze vzdálenosti deseti metrů po proudu řeky. 
"Měli jsme si to natočit," zasmál se Fahad. Pak náhle zvážněl. "Ale co ostatní? Jsou v pořádku?!" 
Nadlidsky silný Francouz stáhl svého konžského přítele z bahnitého břehu zpět do člunu. Ewet se radostně smál. 
"Tohle člověk zažije jen s vámi," zubil se, "vy bando bláznů." 
Pierre pomohl zpět do člunu také Jackovi a Pauline. Ti ovšem nebyli tak nadšeni. Oba se totiž nalokali kalné vody, a okamžitě si vzpomněli na Ewetova slova o červových parazitech, jež se jim mohli zavrtat do jazyků. 
"Jakmile budeme od těch zvířat dál, podívám se vám na to," řekl Ewet, "kdyžtak tu mám pinzetu. Nejsem nevybavený." 
Jejich člun projel kolem dospělého mokele-mbembe, pomalu se ponořujícího pod vodní hladinu. Pierrovi se alespoň podařilo pořídit na mobilní telefon několik jeho fotografií. 
"Jacku, o tomhle jsme si mohli při naší první výpravě do Konga nechat zdát," řekl anglickému přírodovědci, "zažít takovou akci s kryptidy uprostřed Konžského pralesa... Merde, tohle bylo nezapomenutelný." 


Netrvalo dlouho, a oba čluny stanuly vedle sebe. 
"Akihiko, ty jsi opravdu dobrý blázen," řekl Jack, "tohle všechno se stalo jen kvůli tobě! Kdybys toho abelisaurida neprovokoval..." 
"Máš teď na svědomí jeho život," dodala Pauline. 
"Představ si, že by se k němu váš člun přiblížil ještě víc! Mohl jsi skončit s ukousnutou hlavou... To by se ti líbilo?" pokračoval Jack. 
"Jo, líbilo," zasyčel Akihiko, "sráči." 
Jack nevěřícně zakýval hlavou. "Ewete, nevadilo by ti, kdybys nám...?" zeptal se konžského průvodce. 
"Vůbec," odpověděl s úsměvem Ewet, a vytáhl z lékárničky ve svém batohu pinzetu. Jack otevřel ústa, jako u zubaře, a nechal si Ewetem prohlédnout jazyk. 
"Nebude se ti to líbit, Jacku," řekl pomalu Ewet, "ale jednoho červíka tady máš. Zavrtvá se ti do spodní části jazyku. Nepěkně se kroutí." 
"Proč nic necítím?" zeptal se Jack. 
"Musel vypustit látku, díky které je hostitelem neregistrovatelný," odpověděl Ewet, "ovšem jeho vytažení bude trochu bolet. Co vím, tyto potvůrky se ti do jazyka zaháknou takovými... zkřivenými jehličkami. Nevím, jak jinak ten aparát popsat." 
Jack zakýval hlavou, a opět otevřel ústa. Nechal si červíka vytáhnout, a ani při tom nezasyčel bolestí. Ewet chtěl parazita zabít, Jack však trval na tom, aby ho živého umístil do jeho zkumavky. Pauline měla v jazyku parazitické červy hned dva, a také při jejich vytažení ani nepípla bolestí. 
"Zvládli jste to lépe, než Yogo," smál se Ewet, "a to je na nepříjemnosti pralesa zvyklý přes třicet let! Strašně při jejich vytahování řval." 
"Necítila jsem žádnou bolest," řekla Pauline. 
"Já taky ne," dodal Jack, a zatvářil se tajemně, "velmi zvláštní." 

Krátce před šestou hodinou večerní narazil tým na obřího krokodýla mahambu, vyhřívajícího se na břehu. Sluneční paprsky, v tuto část dne spíše hladící než pařící, se dotýkaly jeho desetimetrového těla. Když jej čluny minuly, otevřel své obrovské oči. Neměl však náladu na lov. 
"V pozdních odpoledních a časných večerních hodinách se nad řekou objevuje olitiau," řekl Ewet, "pterosaurus se čtyřmetrovým rozpětím. Myslím si, že přes den sedí na hnízdě někde v korunách stromů. Na lov by měl vyrazit právě..." 
Náhle nad řekou přeletěl poměrně velký létající plaz, a vytáhl z vody kluzkou rybku. 
"... teď!" rozchechtal se Ewet. 
"Vypadá jako takový miniaturní quetzalcoatlus," poznamenal Jack, "ten tvar zobáku... tohle je nějaký azhdarchoid!" 
"Nejspíše ano," usmál se Ewet, "poprvé jsem se s ním setkal teprve v lednu tohoto roku. Na řece žije několik párů. Měli byste je vidět při páření... Páří se totiž v letu, přitisknou se k sobě, a letí těsně nad vodní hladinou... No, a jednou, tuším v březnu, jsem viděl, jak po samici chňapl krokodýl čelnatý, a samce, který se jí pořád pevně držel, taky stáhnul pod hladinu. Bylo to kruté." 
"Ne každýmu se podaří sníst pářící se pterosaury," zasyčel Akihiko. Fahad se té poznámce musel smát. 
"Slyšíte ten hluk?" zeptal se svých přátel Ewet. 
"To jsou peřeje, které se nacházejí... nevím, nějakých patnáct metrů před námi, tam za tím hustě porostlým zákrutem. Tam se střetávají řeky Ubangi a Kongo. Dál už nemusíme plout po řece. Navrhuji zakotvit na pravém břehu, a vydat se do lesa pěšky. První vesnička kmene Un-luba, na kterou bychom měli narazit, se bude nacházet asi tak tisíc sto metrů západně od naší současné pozice." 

Hlubiny pralesa byly živé. Jackovi mohly nadšením vypadnout oči z důlků. Věnoval pozornost každému barevnému brouku, každému ptačímu volání. V jednu chvíli Akihiko chytil jakéhosi užovkovitého hada, a nikdo z týmu jej nedokázal identifikovat. 
"Určitě nový druh," řekl Pierre, "měl bys ho popsat, Akihiko." 
"Na to bych potřeboval PhD z herpetologie, kámo," řekl japonský zuřivec, a hada hrubě hodil zpět mezi křoviny, až to ostatní členy týmu vyděsilo, "a to nepotřebuju. Akademici jsou stejně šáhlí." 
"To máš pravdu," zasmál se Jack, "někdy si říkám, jestli jsem to neměl na svém otci vypozorovat... než jsem se dal na stejnou dráhu, jako on." 
"Jackův otec je skutečný akademik," řekla Akihikovi Pauline, "nikdo člověka nedokáže odradit víc stát se vědcem, než Graham Owen. Má až příliš velké ego." 
Z lesa se ozvalo lidské volání. Snad šlo o jakýsi dotaz. Lovci kryptidů mu nerozuměli, ale Ewet ta slova rozeznal. Odpověděl na něj velmi podobným způsobem, a pak se na své přátele otočil: "Lidé z kmene už o nás vědí. Za chvíli přijdou, a odvedou nás do své vesnice." 

Un-luba nemohl být přátelštější kmen. Drobní mužíci s červeně pomalovanými břichy a žlutými skvrnami na tvářích působili velmi přátelsky. Ve vesničce byli Lovci kryptidů přivítáni ženami a dětmi. Nikdo z nich překvapivě nebyl oblečený. Byli to jen muži, kteří se při pochodu lesem částečně zakrývali. 
"Hele, na nějaký domorodý striptýz jsem se nepřihlásil," poznamenal Akihiko. 
"Mlč už někdy," napomenul ho Fahad. 
"No jo, tobě se to líbí, ne? Jak se před tebou ti chlapíci svlíkají... Člověk hned vidí, že se opalujou bez plavek." 
Ewet se domorodců zeptal, zda v okolí vesnice neviděli obrněného plaza s kyjovitým výrůstkem na ocasu. Věděli moc dobře, na co se jich ptal, a ukázali mu, kam by se měl se svými přáteli vydat, aby zvíře našel. Při večeři složené z čerstvého ovoce se Lovci kryptidů opět cítili jako celebrity. Nevinné domorodé děti kolem nich pobíhali, a zdráhavě si prohlíželi jejich černé spandexové oděvy. Oblečení už na lidech, včetně jejich nedávného hosta Dereka Marshalla, viděli. Nikdy se však neseznámili se spandexem. Jakýsi odvážný klučík se v jednu chvíli rozhodl sáhnout Jackovi na záda, a za oblek mu zatahal. Nato děti propukly ve smích. Přišlo jim vtipné, jak se spandex choval při natažení. 
"Hele, čemu se smějí?" vyhrkl Jack s pusou plnou rozžvýkaného banánu. 
"Tomu, jak se oblékáte," odpověděl Ewet. 
"Co je na tom špatnýho? Mě se moje šaty líbí," řekl Roger. 
"Šaty, kámo? Spíš to vypadá jak prodloužený trenky," řekl Akihiko, "fakt všichni vypadáme směšně." 
"Nebýt těchto obleků, tak jsme s Jackem po tom incidentu na řece promočení až na kůži. Myslím, že by nebylo špatné, kdyby se takovéto obleky dělaly ve velkém, a prodávaly se do všech koutů světa," řekla Pauline, "mají cooling a heating system, jsou voděodolné... Jsou fajn." 

Pokud chtěli Lovci kryptidů přežívajícího ankylosaura spatřit ještě za denního světla, museli si pospíšit. Slunko se totiž chystalo jít spát, když velká hostina ve vesnici skončila. Ovšem jak se ukázalo, právě za večerního šera byl obrněný býložravec nejaktivnější. Jako první ho spatřil Pierre. Ankylosaur popíjel vodu ze stojatého jezírka. 
"Propána, je nádherný!" zašeptal Jack poté, co byl na ankylosaura Pierrem upozorněn. 
"Celá jeho hlava vypadá, jako by byla porostlá kostmi... jako u kongamata," řekl Pierre. Jack zakýval hlavou. 
"To mi zase připomíná ten náš výlet na Lebeční horu," zasmál se Ewet. 
Ankylosaur zavětřil, a mírně pohnul svým kyjovitým ocasem. 
"Musí mít opravdu špatný zrak. Vsadím se, že nás nevidí," zašeptala Pauline, "ale určitě nás cítí." 
"Za to může Roger," zasyčel Akihiko, "sněd moc ovoce a nešel na záchod." 
"Ty seš fakt mizera, Akihiko," řekl mu Roger, "odkdy vůbec vtipkuješ, huh? Nejdřív máš totální depresi, a teď si z nás všech děláš srandu. Nepřecvaklo ti?" 
"Nechte toho," napomenul je Jack, a začal se k obrněnému herbivorovi blížit. Nechtěl se spokojit s pohledem ze vzdálenosti osmnácti metrů. Pomalu slézal po hustě zarostlém svahu k jezírku. Ankylosaur se počínal pást na keřících, jež jezírko obklopovaly. Strhával z nich drobné lístky pomocí silného, širokého zobanu. 
"Vydržel bych tu celé hodiny," řekl Fahad, "je to nádherné zvíře. Ewete, za tohle ti moc děkujeme." 
Nadšení z pozorování dinosauřího tanku však netrvalo příliš dlouho. Bez varování se najednou z oblohy, skrze škvíry mezi větvemi pralesních velikánů, snesla kovová klec. Spustila se přímo na ankylosaura. Ten ani nezabučel. Jeho ocasní kyj se sice dotkl kovových mříží, jinak však nedával najevo, že by byl nějakým způsobem rozhořčen blížící se ztrátou svobody. Po řetězu sešplhali ke kleci dva lidé - jakýsi Konžan a Evropanka. 
"Uspi ho, Nsaku," řekla žena tiše Konžanovi. Teprve v tuto chvíli začal ankylosaur bučet. Muž strhl ze svých zad batoh, a vytáhl z něj krabičku s uspávadli. Ta mu ovšem okamžitě vyletěla z rukou vlivem laserového paprsku. Vyděšeně se otočil směrem k místu, ze kterého paprsek vyletěl. Z křovin vystoupil Jack, a laserovou pistolí na oba pytláky mířil. 
"No to snad ne," vyhrkla ta Evropanka, "jen jestli to není ten slavný Jack Owen, vůdce Lovců kryptidů. To nemůže být ani náhoda, že tu právě jste... uprostřed země nikoho, když si přijdeme odchytit dost možná nejzajímavějšího konžského kryptida, se najednou objevíte zrovna vy! Asi chcete mít problémy... Sledoval jste nás sem?" 
Lovci kryptidů, poslouchající rozhovor z nízkého svahu, na sebe vzájemně pokývali hlavami, a začali se křovisky k pytlákům a odchycenému ankylosaurovi plížit. 
"Můžu vás ujistit, že jsem vás nesledoval... Obdivoval jsem toto zvíře, a najednou... z čista jasna se tu objevíte vy... Jste nějací...?" řekl klidně Jack. 
"Lovci kryptidů? To jsme," odpověděla Evropanka. 
"Ne, Lovci kryptidů nejste. Lovci kryptidů totiž... nechytají kryptidy do kovových klecí spuštěných z... čeho? Z nějakých tichých letadel? Co to tam nahoře máte? Létající talíř?" reagoval na to Jack. 
"Je to Noémie Balland," řekla nahlas Pauline. Ostatní členové týmu vystoupili z křovisek, též s vytaženými laserovými pistolemi. "Tohle je ta borka, se kterou jsem se setkala v Litvě," pokračovala Pauline, "pokud vím, pro Nastasyi odchytila leprikóna. Asi se docela činí..." 
"To jo. A teď mám za úkol chytit ankylosaura. Vy jste tu teda kvůli němu, ne kvůli mě... Taky jste o nějakém tom Marshallovi a jeho dinosauřím obrněnci slyšeli?" zasmála se Noémie. 
"Jsme tu z docela jiného důvodu," řekl Pierre, "ale jsme Lovci kryptidů, a být Lovcem kryptidů znamená... no, nelovit kryptidy tak, jak to děláte vy." 
"Sorry, krajánku," řekla mu Noémie, "tenhle už je náš." 
Nsaku velmi rychle z protějších stěn klece stáhl silné desky, a zasunul je ankylosaurovi pod nohy. Klec byla pomalu vytahována nahoru. 
"Merde, to teda není," křikl Pierre, vyskočil, a pěstí přetrhl řetěz spojující klec s Noémiiným vzdušným plavidlem. Klec spadla na zem, a ankylosaur znovu zabučel - tentokrát však velmi podrážděně. Udeřil ocasovým kyjem do mříží, a osvobodil se. 
"Nsaku, ta uspávadla!" vykřikla Noémie. 
"Jsou na padrť," odpověděl její společník. 
"Necháte to zvíře být," řekl Jack, "jasné?" 
Noémie pohlédla na Pauline. "Ty jedna feno," řekla jí naštvaně, "teď si na tebe vzpomínám. Převlékla ses za pytlačku, a infiltrovala jsi naše setkání. Přihlásila ses o odchyt koakun-kluna... Takže jste ho vlastně šli chytit vy, ne? Vy všichni? Tohle se Serafině líbit nebude." 
"Jen ať se jí to nelíbí," řekla na to Pauline, "možná ona sama vůbec neví, co se vlastně děje." 
"Nsaku," oslovila Noémie svého společníka, "pojď, vyšplháme nahoru. Nenechám na sebe mířit laserovými pistolemi nějakých bývalých teroristů. Je mi z nich na zvracení, jenom když je vidím... idioty." 
Lovci kryptidů se vítězoslavně postavili kolem zachráněného ankylosaura, vracejícího se k zeleninové večeři.


Elgin Chavarria a Vincente Nieto vstoupili do výtahu v hlavní budově Nieto Industries na území bývalé Granady. Oba byli oblečeni v čistých, nažehlených černých oblecích. Elgin měl na sobě červenou kravatu, Vincente zase kravatu fialovou. Chvíli jen stáli vedle sebe, a ani se na sebe nepodívali. Teprve po třiceti vteřinách se rozhodl Vincente nepříjemné mlčení ukončit. 
"Krásná budova, že?" zeptal se, a na Elgina se přátelsky usmál. 
"Mohla by zevnitř vypadat lépe," odpověděl nikaragujský předseda vlády, "zaprvé by to chtělo více laviček, více pohodlných křesel... už v přízemí. Čekal jsem před výtahem na váš příchod neuvěřitelně dlouho, a neměl jsem si, kam sednout..." 
"Mohl jste vyjet výtahem nahoru," řekl s úsměvem Vincente, "jak dlouho jste tam stál?" 
"Pane Nieto, vás alespoň trochu znám. Jste ze stejné strany, jako já. Oba chceme, abychom na tom byl nikaragujský národ nejlépe. Tam nahoře, tam na nás čekají nějací podivní businessmani, a těch... těch se trochu bojím," odpověděl Elgin. 
"Pořád nechápu, proč jste mi sem neposlal ministra průmyslu a rozvoje?" zasmál se Vincente. 
"Ale prosím vás, copak ten má s tímhle vším... s tímhle vším, co se děje... co do činění? Vy jste taková naivka, Vincente," odpověděl naštvaně Elgin. 
"Promiňte, pane premiére, ale jak víte, jsem v tom všem nový, a..." 
"Radši mlčte. A doporučuju vám, neříkejte před tím businessmanem vše, co vás napadne. Kdyžtak se nejdřív poraďte se mnou... šeptem do ouška, jak se to obvykle dělává. Rozumíte?" řekl mu Elgin. 
"Ano, pane," odpověděl dotčeně Vincente. 
Nikaragujský předseda vlády se nervózně podíval na své drahé hodinky Daniel Dante V1. "Další věc, kterou byste jako vlastník Nieto Industries mohl nechat vylepšit, je výtah. Tahle krabice je nahoru tažena příliš pomalu," pokračoval. 
"Dobrá. Objednám nový výtah. Jenže to se asi vedení Nieto Industries bude muset přesunout někam jinam," odpověděl Vincente. 
Při těchto slovech dosáhl výtah nejvyššího patra, a jeho dveře se otevřely. 
"Mám takový pocit, že vím, kam by se vedení Nieto Industries mohlo přesunout," řekl tajemný muž sedící za Vincenteho stolem. 
Vlastník firmy jej pozdravil, a pak se trošičku zarazil. "Promiňte, pane Orozco, ale na židli, kterou jste obsadil, mám sedět já," řekl mu s pomalu se vytrácejícím úsměvem. 
"Opravdu? Och, promiňte mi tu nezdvořilost. Jenže já si rád posedím tady, u zdi, kde na mě z oken sluníčko nevysílá své paprsky... dozvíte se, proč," odpověděl businessman. 
Vincente se vyděšeně podíval na Elgina. Ten pokrčil rameny. Dveře výtahu se mezitím zavřely. "Prosím, posaďte se," řekl tajemný pan Orozco. 
Nikaragujský předseda vlády si sedl na židli před stůl jako první, a pohlédl mu do tváře. "Proboha... Co to má znamenat?" vyhrkl. Pak bolestně vydechl, a obličejem prudce narazil o stůl. Vincente si všiml, že měl v krku zabodnutu jakousi šipku. Také si všiml, že v otevřeném okně seděl muž oblečený v černém, s maskou na hlavě. Vincente zvedl obočí, zašilhal, a otočil se ke dveřím výtahu. Se zděšením si uvědomil, že je blokoval dvoumetrový kovový muž. Natáhl k Vincentemu levou ruku, a z otvoru v zápěstí se mu vysunulo malé pětihlavňové dělo. 
"Prosím, posaďte se, pane Nieto," řekl Orozco vlastníkovi firmy. Vincente se usadil na židli vedle Elginovy mrtvoly. 
"Nehleďte si té špíny. Podívejte se mi do očí," řekl Orozco. Vincente se vyděsil. 
"To... to není možné!" vykřikl. 
"Kdo jsem, pane Nieto?" zeptal se Orozco. 
"To není možné!" zařval Vincente. 
"Tak kdo, sakra, jsem?!" 
"Pane Dascombe? Co tady děláte?" zeptal se Vincente. Orozco se začal smát. Metaller se začal smát, až mu skřípaly kovové rty. Black Spier, sedící v okně, se mohl za břicho popadat, div že z okna nesletěl. 
"Co chcete, pane Dascombe?" zeptal se Vincente. 
"Ty jsi takový hlupák," řekl mu tajemný mužík, "když jsme se potkali minule, měl jsem tyhle falešné vousy." Vousy si strhl z obličeje, a hodil je Vincentemu do rukou. "Kdo jsem teď?" 
Vincente vykulil oči. Jak mohl být tak hloupý? Jak to, že si minule nevšiml, že Derian Dascombe byl jeho zesnulým bratrancem? 
Deylin se řehtal. Přejížděl prsty po stole, zakláněl se, a snažil se potlačit svůj záchvat smíchu. "Ty neskutečný blbče! Je vidět, že tě opravdu vytáhlé z nějaké průměrné firmy na severu této zatracené země... Gratuluji, bratranče. Cena Největšího idiota roku 2022 bude udělena tobě!" 
"Co má tohle znamenat? Máš být mrtvý, Deyline," řekl Vincente skrze zuby. 
"Ach jo, kolik lidí mi to v nedávné době řeklo... Vlastně šest! Jsi sedmý. A sedmička je šťastné číslo... Takže, protože jsem tak hodný, ti dnes splním tvé nejtajnější přání!" smál se Deylin. 
"A to je...?" 
"Setkat se znovu s ostatními členy Nietovy rodiny," odpověděl Deylin. 
"Všichni ostatní členové Nietovy rodiny jsou mrtví," řekl na to Vincente, "chceš mě zavraždit?" 
"Co jiného mi zbývá, bratránku? Převzal jsi moc nad mou společností, protože si tě do této pozice dostal současný nikaragujský prezident... Hmm, idiot jeden. Všechny chyby se ale dají napravit." 
"Nech mě hádat, ty psychopate," sykl Vincente, "tvá smrt byla pouhou lží. Snažil ses něčeho dosáhnout, a proto... proto ses nechal prohlásit za mrtvého." 
"A to je tak všechno, co ty potřebuješ vědět. Vincente, nikdy jsme se spolu nesetkali, ale můžu ti říct, že jsem tě vždycky potají obdivoval." 
"Potají obdivoval?! Nech si ty kecy, ty hnusný grázle! Jsi vrah, a mučitel, a sebestředný hajzl, Deyline! Jsi megaloman, a psychopat..." 
"Blá, blá, blá," řekl komicky Deylin, a zhluboka se nadechl. 
"Chceš vědět, jestli jsi byl součástí mého plánu?" 
"Ne. Nechci od tebe vědět nic," odpověděl Vincente. 
"Dobrá. Metallere?!" 
Kovový robot přikročil k Vincentemu. Ten se začal třást strachy. 
"Budu na tebe hodný, Vincente," řekl Deylin, "ano, byl jsi součástí mého plánu." Vincente se rozbrečel. 
"Ó, ššš! Neplač, děťátko! Nieto zkrátka musí být jen jeden..." usmál se na něj Deylin. 
Vincente začal vřískat. Zády mu projela Metallerova čepel z meteokolosia. Řval, házel sebou, a po chvíli kašlal krev. 
"Budu na tebe velmi hodný, Vincente. Nenechám tě umírat deset minut, jak jsem původně chtěl... Ne. Protože jsi na mě zapůsobil, a protože jsi tak slušný, dám ti jedenáct! Metallere, ne tak rychle, ať si poslední chvíle svého života můj bratránek užije!" smál se Deylin. 
Pak se zvedl, svého kovového syna pohladil po rameni, a spolu s Black Spierem, který si strhl z obličeje masku, se nechal odvézt výtahem do přízemí. 
"A teď tunelem hezky do naší základny!" vykřikl dětinsky Deylin, když se dveře výtahu zavřely. Metaller pokračoval v pomalém masakrování jeho bratrance. V budově takto brzy ráno nikdo jiný nebyl. 

Barbara Kentová se probudila. Zdál se jí příšerný sen. Slyšela v něm něčí křik. Křik své přítelkyně Amandy. Zaslechla také Meganino volání o pomoc. Trhla sebou, a sedla si. Její kolegyně ležely po jejích bocích, a spaly. Trojice bývalých agentek CIA se nacházela v jakési kovové kleci. Místnost, ve které spaly, byla temná. Barbara se zvedla z podlahy, a zmáčkla v rukou zmuchlaný papír. Teprve nyní si vzpomněla na to, co jejímu uvěznění v kleci předcházelo. Spolu se svými kolegyněmi hovořila s prezidentem Arauzem, Evanem Sellersem a Archibaldem Quartermainem. A pak... Ano, Quartermaine jí dal do ruky tento zmuchlaný papír. V místnosti však nebyla žádná okna. Žádné světlo. Nemohla si přečíst, co bylo na papíru napsáno. Jediná světýlka, která v místnosti viděla, byly rudé oči nějakého tvora. Dost nahlas funěl.
Netrvalo dlouho, a probouzející se agentky měly návštěvu. Ozbrojenec, kterého Barbara uvrhla do říše snů pomocí falešného holuba, jim donesl jídlo a pití. 
"¿Perdóneme? Můžu se vás na něco zeptat?!" vyhrkla Barbara, když svalouš v místnosti rozsvítil. V tuto chvíli také vyšlo najevo, že se zde nacházely dvě klece - jedna s agentkami, druhá s dvounohou příšerkou, jež byla velmi podobná varginhskému ďáblovi z Brazílie. 
"¿Qué mierda quieres de mí?" zeptal se ozbrojenec, a zastrčil do klece tác se třemi talířky pokrytými slizkou kukuřicí z plechovky a plastovou lahví s jakousi tekutinou. 
"Myslely jsme si, že nás zabijí," řekla Barbara, "kde jsme?" 
"Kde? Pod palácem," odpověděl ozbrojenec, "nebojte se, nebudete naživu dlouho." 
"Ne? Tak proč jste nám přinesl jídlo?" zeptala se suverénně Barbara. 
"Abyste hned nechcíply, když do vás zajede jehla," odpověděl ozbrojenec, a dal se na odchod. 
"Jehla s čím?" 
"Budou na vás dělat pokusy, perras," zněla ozbrojencova odpověď, a ukázal prstem na ďáblíka ve vedlejší kleci, "stejně jako na týhle hnusný potvoře." 
Barbara se k němu okamžitě otočila zády. Ne proto, že by ji urazil výraz "perras" - byla už na ledaccos zvyklá. Uvědomila si však, že měla poslední šanci přečíst si Quartermaineův vzkaz. Na papíru bylo Angličanovým škrabopisem napsáno: "Ou ja pé, tů ďů ňů! Když kukuřička s limonádkou dohromady se dá, co pak naše vojny podivné čeká? Někdo musí donést směsici tam do hor, neb mozky našich vojen rozletí se všude! Oh yeah! Malý zelený cucák." 
Barbara se rozchechtala. 
Ozbrojenec vycenil zuby. "Něco k smíchu? Smějete se mojí bouli? Té, která se mi na hlavě vyrašila kvůli vám?" 
"Ne, jenom jsem si na něco vzpomněla," zalhala Barbara, "klidně zhasněte." 
"Počkej, ne! Ať nezhasíná!" vykřikla anglicky Amanda. Bylo však již pozdě. Zrovna, když se probrala, nastala v místnosti opět tma. 
"Jsme vážně pod prezidentovým palácem? Drží si nás tu, aby na nás mohl udělat nějaký pokus... Proč?! Proč by chtěl dělat pokusy na lidech?" vyhrkla Megan. 
"Těžko říct," odpověděla Barbara, "to teď není důležité. Poslyšte, přečetla jsem si Quartermaineův vzkaz." 
"Cože?!" vyhrkla Amanda. Nevěděla, o čem Barbara mluvila. 
"Dal mi papír, než nás uspali," odpověděla Barbara, "je na něm napsáno, že máme dát dohromady kukuřici, kterou nám právě přinesli, s tekutinou, která je v té lahvi... Počkejte, nejdřív je ale budeme muset najít." 
"Do něčeho jsem šlápla," řekla Megan, "prosím, řekněte mi, že to není trus nějakého zvířete." 
"To bude ta kukuřice," řekla Barbara, a tác zvedla z podlahy. Její oči si opět přivykaly na tmu. 
"Co je v té lahvi?" zeptala se Amanda. 
"Nějaká výbušná směs," odpověděla Barbara, "ale to ten ozbrojenec nevěděl." 
"Takže nám ji poslal Quartermaine. Chce, aby to tu vybuchlo." 
"Nejspíš," odpověděla Barbara, "ale nesmíme to odpálit tady... Chce to dostat tu směs... 'do hor'... to znamená, nahoru. Ale jak?" 
"Kde je leprikón?" zeptala se Megan. 
"No jasně, 'malý zelený cucák'! Tím Quartermaine myslel leprikóna!" vyhrkla Barbara. 
"Opravdu? Já se po něm ptám, protože mi na něm záleží," řekla Megan, "proboha, co s ním asi udělali?" 
"Jsem tady," ozval se z rohu místnosti hlas s irským přízvukem. 
"Darraghu?!" vykřikla Megan. 
"Psst, ne tak nahlas," odpověděl leprikón, "plížil jsem se za tím darebákem, který vám přinesl jídlo, a pronikl jsem dovnitř otevřenými dveřmi. Jsem tak malý, že si mě ani nevšiml." 
"Oni tě nezavřeli do klece?" zeptala se Megan. 
"Ne. Do ložnice už mě zpátky nedostali. Ukryl jsem se na chodbě, když s vámi prezident mluvil. Věděl jsem, kam vás přemístili... Také jsem byl nejprve držen v této místnosti. Znám to tu," odpověděl leprikón. 
"Fajn, naházejme kukuřici do té lahve, pak ji dáme leprikónovi, a on ji odnese nahoru... Budova vyletí do povětří," řekla Barbara. 
"Ale jak zatáhne za kliku, když je tak malý? A nejsou dveře zamčené?" zeptala se Megan. 
"Dveře tu nikdy nejsou zamčené. Z klecí totiž nikdy žádné zvíře neunikne! A jak otevřu dveře? No, možná znám pár pěkných triků," odpověděl leprikón, a zasmál se. 
Se syčící lahví naplněnou kukuřicí přiběhl ke dveřím, a začal vykládat jakési skřítkovské nesmysly. A pak se najednou v místnosti objevila záře. Dveře doslova vybuchly - vybuchly jako zlaté mince, jež se rozletěly po celé místnosti. Jedna zasáhla Amandu do oka. Velmi jí to zabolelo. 
"Leprikóni a zlato," řekla Megan, "proč mě to nenapadlo dřív?" 
"No, mě by ani ve snu nenapadlo, že leprikón je schopný přeměnit zrezlé dveře na zlaté mince. Jak to vůbec provedl?" reagovala na to Barbara. 
"Kouzlo," řekla na to Amanda, mnoucí si oko. 
"To tak," zasmála se Barbara. 
Odvážného leprikóna Darragha potkal v přízemí budovy nešťastný konec. Podobně, jako se pod jeho rukama dveře změnily ve zlaté mince, proměnil se on na tisíce a tisíce kousků zčernalého masa. A zrovna jako on, rozletěl se na kusy i prezidentský palác. 

Bývalým agentkám CIA trvalo celou noc, než se probojovaly sutí na povrch. Nikaragujští hasiči a policisté je považovali za členy Arauzovy ochranky. Agentky se dobře maskovaly svou perfektní španělštinou. O jejich vloupání do budovy nikdo nic nevěděl. 
Ze střechy nedalekého hotelu sledoval explozi, příjezd hasičů a následné osvobození bývalých agentek CIA jejich neobvyklý spojenec, hubený excentrický Angličan, a zpíval si: "Och, ta kukuřička skvělá! Exploze tak dobře zněla! Nikdo neví, kdo to byl! Kdo Arauze nám odpálil! Ou jé, jé, jé, jů jé! Och, ta láhev skvělá! Exploze tak dobře zněla! Co to v ní jen bylo nalité? Že by třeba nějaká nová super věc, co já jsem vynalezl, ne? Né! Né! Nů né! Pchép! Basta půmpt! Kdo Arauze odpálil? Proč ho takhle podpálil? Protože nám power shift, brzy přijde vhod! A to, že nacionalisté vyhráli, to byl jen... co? No co? No co, Managuo?! Co to bylo?!" 
Quartermaine začal nahlas řvát. "Co to bylo, proč to bylo, hlupáci vy jedni! No proč?! Protože už brzy... jé! Překvapení přijde!" 
Nato se vrátil ke zpěvu: "Davy budou padat! A celý svět, šmadat! Protože vás odpálí! Svým geniálním plánkem! Jé, geniálním, jé! Geniálním, jé! Salve a ti, Nicaragua! En tu suelo, ya no ruge la voz del cañón, ni se tiñe con sangre de hermanos tu glorioso pendón bicolor."


"Mám rád Lovce kryptidů! Něco jsem už o nich slyšel, a myslím si, že dělají parádní práci. Odhalují tajemství přírody... Ne každý na to má, vypravovat se do vlhkých pralesů a do horkých pouští, a běhat za slepicemi z doby křídové! Takže jo, obdivuju je."

"Píšu o nich knížku. Nikoho nemám radši, než Lovce kryptidů. Ponořila jsem se do dětství Jacka Owena - zajímá mě, odkud je, co zažil... Ani jsem nevěděla, že i jeho otec byl zoolog! A jestli to děťátko, které s Pauline má, bude taky přírodovědec... No, mám je prostě ráda, Owenovi... a vůbec všechny spojené s Lovci kryptidů."

"Chci být jako oni. Spolužáci se mi ve škole smějí, když jim říkám, že půjdu na univerzitu, a že získám aspoň tři tituly, a stanu se zoologem, a objevím nějaký nový druh... O kryptidech každý z nich ví, ale myslí si, že člověk musí být nějaký bůh, aby se jimi zabýval. Pravda je samozřejmě taková, že se jimi může zabývat každý blbeček, včetně mě. A tím se nechci nějak shodit, a nechci nikoho urazit, ale Lovci kryptidů jsou lidé, jako všichni jiní. A dělají stejné chyby. To je dobře. Jednou ze mě bude kryptozoolog, to světu slibuju."

"Pro některé jsou to divňouši, ale pár z nich jsou taky vědci, a publikovali řadu vědeckých prací. Na to nikdo nesmí zapomenout! Pierre Leroy je možná člověkem, který provedl docela strašné věci, na druhou stranu ale popsal celou řadu živočišných druhů, jež byli předtím považováni za stvůry z pohádek. Není pochyb o tom, že tato skupina samozvaných naháněčů kryptidů prohloubila naše znalosti o světě přírody... a o nás samotných."

"O Lovcích kryptidů jsem prvně slyšel po událostech v New Yorku v roce 2017. Od té doby jsem jejich fanouškem. Akorát by mě zajímalo, co jsou opravdu zač... Nejsou to jen nějaké figurky? Neuplatil někdo pár individuí, aby ze sebe dělali před světem blázny, a pak ho... jako že zachránili? Nevím. Ale působí fajn."

Jack přejel prstem po displayi svého mobilního telefonu, a vypnul nahrávku s několika názory na Lovce kryptidů, jež lidé z různých koutů světa během těch let vyřkli v televizi, v rozhlase či v podcastech na internetu. Jeho pět kolegů, sedících kolem poradního stolu v hlavní místnosti londýnské základny, pokývalo uznale hlavami. 
"Jsme docela dobří," řekl Roger, "neměli bychom se před sebou shazovat. Jsem hrdý na to, že jsem součástí tohoto týmu." 
"Ewet nám ukázal, co jsme opravdu zač," řekla Pauline, "nejsme figurky! Jsme lidi, jsme Lovci kryptidů." 
"Na Nieta už mě přešel vztek. Je mi jedno, že s ním sdílím tenhle svět... Jsou důležitější věci," zasyčel Akihiko. 
"Taky se cítím líp," řekl Pierre, "rád bych se podíval na své včely." 
"A já na svoje děti. Takže, když dovolíš, Jacku..." zasmál se Fahad. 
"Jasně. Mise skončila... Ale... brzy se tu jistě setkáme znovu," řekl Jack, "ještě není všemu konec. Ani zdaleka. To mi věřte."

Jack a Pauline se odebrali za Njeri, která zrovna ukládala Deana ke spánku v jeho pokojíčku. Byl plný vystřižených dinosaurů, jež zdobili zeleně vymalované zdi, a z lustru viseli dřevění mamuti, vlci a pravěcí lidé. Njeri zpívala Deanovi ukolébavku: "Huna blentyn ar fy mynwes, clyd a chynnes ydyw hon, breichiau mam sy’n dynn amdanat, cariad mam sy dan fy mron, ni chaiff dim amharu’th gyntun, ni wna undyn â thi gam, huna’n dawel, annwyl blentyn, huna’n fwyn ar fron dy fam." 
Malí chlapeček při jejím poslechu spatřil své rodiče, stojící ve dveřích. Radostně se na ně usmál, a pak usnul. 
"Páni, to byla keňská ukolébavka?" zeptal se Jack. 
"Ale jdi, ty hloupý," řekla mu Njeri, "velšská. To bys měl vědět, ne? Tvoje maminka byla z Walesu, Jacku, není to tak?" Jack se schválně zatvářil zmateně. 
"Copak jsi nikdy neviděl Spielbergovu Říši slunce? Ten film touhle písničkou začíná!" smála se Pauline. 
"Říše slunce? To byl ten film s malým Batmanem, co strávil půlku filmu resuscitováním mrtvého Japončíka?" řekl Jack. 
"Někdy bych mu nejradši jednu pleskla," řekla Pauline o Jackovi, a s Njeri se vášnivě políbila. "Jdu udělat večeři," sdělila svým dvěma partnerům. 
Jack se podíval Njeri do očí. "Jsem z Pauline docela unavený," zasmál se, "pořád si myslíš, že jsem okouzlující?" 
"Když si to nemyslíš ty, tak jo," odpověděla mu Njeri, a také se s Jackem vášnivě políbila. 
"Tak jo, paní doktorko," řekl jí pak roztouženě Jack, "jen ať mi někdo říká, že jste i vy byla součástí jeho plánu... heh."


Fahad vkročil do pokoje Nicholle a Marilyn, které se společně dívaly na film. Harvey seděl na židli v rohu místnosti, brýle s velkými obroučkami na nose, a spal. 
"Holky, vy se tak pozdě večer díváte na televizi?!" řekl překvapeně Fahad. Harveyho jeho slova probudila, a skoro shodil lampičku z nočního stolku jedné ze svých dcer. 
"To je pohádka, tati! Toho se nemusíš bát!" řekla starší Nicholle. 
"Jo, přesně tak! Jmenuje se to Život brouka," doplnila ji mladší Marilyn. 
"No, já se bojím, holky," řekl Fahad, a zakryl si oči. Nicholle a Marilyn se začaly smát. 
"Fahade, strašně rád tě zase vidím," řekl Harvey, protáhl se, a přišel svého manžela políbit. 
"Harvey, budu ti muset něco říct. Chci ti vysvětlit, co mě a mé přátele potkalo na cestě... Necháme holky dívat se na film, a půjdeme do kuchyně, jo? Nebuď z toho, co ti řeknu, vyděšený." 

Pierre se vrátil ke svým včelám. Protože již padla tma, nechtěl poctivé dělnice rušit, a tak si jen sedl před včelí úly, a díval se na ně. Vzpomínal na vše, co prožil, a snažil se dát si to v hlavě dohromady. Ano, bylo mu již lépe, ale i tak potřeboval čas na to, aby si to v hlavě všechno srovnal.
Roger zavedl Akihika do jeho nového pokoje. Otevřeli si sklenici piva značky Outmeal Sout, a pustili si televizi, kde se mluvilo o neúspěšném hledání Akihika Yukimury v Tokiu. 
"Kuso," sykl Akihiko, "Amano mě prozradil. Neměl jsem mu vniknout do bytu... Každej teď ví, že Akihiko je Habu. Už se o tom mluví i v britský televizi."
"Pamatuješ, jak jsem ti řekl, že by nebylo špatné něco změnit, aby ses cítil líp, kámo?" zeptal se ho Roger.
"Mě žádná změna nepomůže, Rogere."
"Já myslím, že jedna by pomoct mohla. Zahoď hada."
"Co tím chceš říct? Jednoho jsem už zahodil... do křovin v Kongu," sykl Akihiko, a napil se piva.
"Víš, jak to myslím. Nech hada být. Habu. Myslíš si, že tím, že jsi vnikl do Amanova bytu jsi něčemu přilepšil?"
"No, dovedlo mě to do toho skladu... a odtamtud jsem pak letěl do Kanady, a potkal jsem vás."
"Fajn, ale to bys zvládl i bez masky. Nepotřebuješ Habu. Nepotřebuješ masku. Myslím si, že bys měl být sám sebou, Akihiko. A nikým, ničím... jiným," řekl mu Roger.
Akihiko se pousmál. Ani nevěděl, proč. Roger ho však k něčemu navedl.

Poté se ve zprávách objevila fotografie nikaragujského prezidenta Lazara Arauze, který byl údajně zavražděn. Zatím se nevědělo, kdo za jeho smrt mohl. 
"Sakra," zašeptal Roger, "celý prezidentský palác bouchl? Atentát! Tohle snad neprovedly naše známé, že ne?"
"Tohle není jejich styl, kámo. Ani já bych takhle někoho neodpálil," zasyčel Akihiko. 
"Pánové," řekl Jack, stojící ve dveřích Akihikova pokoje, "nemyslíte si, že je na čase odhalit světu, že Deylin Nieto je naživu?"

Co v poslední části Lovce kryptidů čeká? Jak bude svět reagovat na odhalení o Nietově přežití? Jaký cíl Nieto celou touto hrou sleduje? Proč Jack a Pauline necítili bolest, když jim Ewet z jazyků vytahoval parazitické červy? Legenda o Lovcích kryptidů již brzy skončí...

Nejčtenější