Objevy nových druhů z třídy hmyzu jsou hlášeny prakticky neustále. Není týdne, kdy by nepřibyla pěkná řádka popisů donedávna neznámých motýlů, dvoukřídlých nebo brouků publikovaných ve vědeckých časopisech. Laickou veřejnost samozřejmě zaujme sem tam jen nějaký výrazný hmyzák, ale to neznamená, že nestojí za to věnovat pozornost i těm méně nápadným. Nově popsaný Pachyrhynchus panumanon z čeledi nosatcovitých (Curculionidae) je svým zbarvením zhruba tak na pomezí výraznosti. Rod, do kterého patří, zahrnuje v současné době až 178 druhů, z nichž 94 % se endemicky vyskytuje na Filipínách (zbytek pak na jiných ostrovech jihovýchodní Asie). Ostrov Mindanao, v jehož severní části tento nově popsaný brouk žije, je pak domovem více než šedesátky druhů "pachyrhynchů". Popisu P. panumanon se chopili Analyn Anzano Cabras, Melbert Baul, Reagan Joseph Villanueva a Milton Norman Medina. 30. července 2022 byl publikován v odborném časopise Journal of Tropical Coleopterology. Výzkumníkům se do rukou dostala celá řada exemplářů těchto brouků, z nichž všechny byly uloženy v depozitáři zařízení Coleoptera Research Center na University of Mindanao (filipínsky Pamantasan ng Mindanaw). Odchyceni v terénu byli starou sběračskou metodou sheet beating; entomologové roztáhli plátno nebo síť, jež byla umístěna pod keř či strom, s tím pak následně zatřásli, a ručně vysbírali jednotlivé bezobratlé, kteří z větví a listů popadali. Ti byli následně zabiti v lahvičkách s ethyl-acetátem. Typovým exemplářem P. panumanon je samec, dosahující délky 1,04 centimetru, s rostrem (který čeledi nosatcovitých vysloužil její jméno) dlouhým 0,2 centimetru a širokým 0,17 centimetru, a předohrudí o šířce 0,46 centimetru. Největší nalezený samčí exemplář je dlouhý 1,08 centimetru, a nejdelší rostrum u jiného samce má na délku 0,22 centimetru. Samice dosahují délky 1,3 až 1,38 centimetru, s největším rostrem dlouhým 0,26 centimetru, nejširším rostrem o hodnotě 0,21 centimetru, a s předohrudí širokou 0,45 až 0,46 centimetru. Není pochyb o tom, že tento curculionid je skutečně drobkem - to ale není překvapivé, neboť spousta zástupců této čeledi dosahuje poměrně malých velikostí (například náš nížinný rýhonosec skvrnitý, Cyphocleonus dealbatus, dosahuje maximální délky 1,15 centimetru). Končetiny tohoto nového druhu jsou porostlé drobnými chloupky; na holeních jsou tyto chloupky zbarveny hnědě; stehna jsou zlatavě žlutá. Co se abdomenu neboli zadečku týče, mesoventrit je tyrkysový a zlatě žlutý s kulatými šupinami. Samčí pohlavní orgány jsou zvenčí tmavé, skoro černé. Tělo je zářivě zlaté až tyrkysové. Na hlavě má tento pachyrhynchus drobné dírky, a jeho oči jsou na poměry nosatců docela malé až středně velké. Tykadla jsou kyjovitého tvaru. Samice se od samců liší mj. fialovými integumenty a o poznání širšími krovkami. Jinak jsou však samcům velmi podobné.
Samec a zároveň typový exemplář (A, B) a samice (C, D) nově popsaného druhu Pachyrhynchus panumanon
Všechny nalezené a výše uvedenými výzkumníky popsané exempláře pocházejí z lesa v blízkosti města Gingoog v mindanajské provincii Misamis Oriental, v severní části ostrova. Byly odchyceny v nadmořské výšce 1247 až 1300 metrů. Před odchycením se nacházeli na listech glochidionů (rod Glochidion) z čeledi malpígiotvarých a jochovců (rod Clethra) z čeledi Clethracae. Tyto tropické rostliny většinou nepřesahují výšku 3 metrů; tito brouci zřejmě nežijí na vysokých stromech. Zatím to vypadá, že Pachyrhynchus panumanon žije v poměrně suchých podmínkách, daleko od řek, v oblasti s nízkou pH půdy. U těchto curculionidů se vyvinula zajímavá, byť nepříliš překapivá adaptace na zdejší silné monzunové větry - v případě zatřesení větví se co nejsilněji drží na místě, než aby uskutečnili volný pád. Je skvělé, že do rodu Pachyrhynchus přibyl další druh. Tito brouci se nejspíše po Filipínách a dalších ostrovech jihovýchodní Asie rozšířili na přirozených vorech v podobě větví stromů; samičky kladou vajíčka do dřeva, ve kterém pak larvy žijí. Některé druhy však vajíčka kladou i do ovocných plodů. Experimenty prokázaly, že larvy pachyrhynchů žijící v plodech baringtonie asijské (Barringtonia asiatica) z čeledi hrnečníkovitých jsou dokonce schopny přežít šest dnů na moři (resp. šest dnů vystavení slané, mořské vodě). Při rozptylu tohoto rodu po ostrovech se uplatňují spíše vajíčka a larvy, než dospělci.
Zdroj informací o P. panumanon, použitých v tomto článku:
Co myslíte, je dobré i tomuto drobnému brouku věnovat pozornost? Já si myslím, že ano! Jakékoliv poznámky můžete napsat do komentářů...
Žádné komentáře:
Okomentovat