středa 30. června 2021

Který pravěký tvor to je? Týden 18. #3

Podle třetí nápovědy...

#3: Jednalo se o okřídlený hmyz.


To možná říká víc, než dost! Ale i tak - pokud si pořád nejste jistí - mám pro Vás ještě jednu nápovědu, a ta pochopitelně vyjde zítra v poledne.

úterý 29. června 2021

Který pravěký tvor to je? Týden 18. #2

Úterý, dvanáct hodin. Co to znamená? No přece druhou nápovědu v rámci 18. týdne kvízu "Který pravěký tvor to je?", a je zase trochu konkrétnější!

#2: Zkameněliny tohoto živočicha byly nalezeny v západní Evropě, zvláště ve Spojeném království a ve Francii.


Klidně si tipněte, nic tím neztratíte!

pondělí 28. června 2021

Který pravěký tvor to je? Týden 18. #1

Je tu již 18. týden kvízu "Který pravěký tvor to je?" a jako vždy, i tentokrát v jeho rámci vyjdou čtyři nápovědy, podle nichž musíte uhodnout, kterého živočicha popisují! Tak pomalu do toho...

#1: Tento tvor žil v mladších prvohorách a patřil mezi bezobratlé.


Možná již díky první nápovědě víte, o co by asi tak mohlo jít. Neváhejte tedy, a napište rodové jméno toho zvířete do komentáře - máte šanci vyhrát diplom! Připomínám, že komentovat může kdokoliv, tedy i uživatelé bez účtu Google.

neděle 27. června 2021

Démon Curupira

Chtějí jí vzít domov.

A budou se zmítat v krvi.

Který pravěký tvor to je? Týden 17. - Diplom

Sedmnáctý týden kvízu "Který pravěký tvor to je?" se uzavřel, a zbývá jen jediné - předat diplom jeho účastníkovi! Stejně jako v týdnu minulém, i tentokrát se zúčastnil Martinoraptor. Opět mu za to moc děkuji, a rovnou přecházím k předání této malé ceny...

Správně jsi podle všech čtyř nápověd uhodl, že popisovaným živočichem byl Wakaleo, menší zástupce čeledi Thylacoleonidae žijící v Austrálii v podstatě na přelomu paleogénu a neogénu. Rozhodně Ti tedy za to patří tento diplom! Doufám, že se Ti bude líbit, a že je na něm ten žlutý text trochu vidět (bohužel, písmo černé barvy na něm bylo docela nevýrazné). Autorem obrázku je australský ilustrátor zoologických a paleontologických prací Peter Schouten.


Zítra vkročíme do 18. týdne soutěže "Který pravěký tvor to je?", a ten bude zároveň na nějakou dobu posledním. Jak jsem již psal, tato "sezóna" kvízu bude poněkud kratší; i tak jsem se ji rozhodl prodloužit z plánovaných dvou týdnů na tři. Těším se na všechny případné účastníky!

sobota 26. června 2021

Který pravěký tvor to je? Týden 17. - Výsledek

Končí sedmnáctý týden kvízu "Který pravěký tvor to je?" a tak je tedy, jak už bývá zvykem, čas konečně odhalit, které zvíře nápovědy popisovaly...

Podle první nápovědy žilo toto zvíře v pozdním oligocénu až pozdním miocénu. Podle nápovědy druhé obýval tvor Austrálii a jednalo se o vačnatce. Třetí nápověda tvrdí, že patřil mezi vačnaté lvy, tedy do čeledi Thylacoleonidae. A podle nápovědy čtvrté zahrnoval jeho rod celkem pět druhů, z nichž poslední byl popsán v roce 2017, a byl velký jako pes. Thylacoleo, po němž je pojmenována celá čeleď vačnatých lvů, byl pětkrát těžší, než tento živočich. Popisovaným tvorem je...

Wakaleo!


pátek 25. června 2021

Obrázek týdne 25. 6. 2021

V pondělí nám oficiálně začalo léto, již se blíží konec června, jahody dozrávají, rorýsi poletují po obloze snad všude, kam pohlédnete... Nádherné období. A dnes, v pátek pětadvacátého června, je samozřejmě na čase přidat na Blogorgonopsid další Obrázek týdne - ten nejnádhernější, který jsem za uplynulých sedm dní viděl. Nemohl bych si odpustit nesdílet s Vámi toto úžasné dílo. Jeho autorem je brazilský paleoartista Julio Lacerda, jehož obrázky jsem do této rubriky zařadil již na konci roku 2018 a minulý rok na začátku října. Chci s Vámi uzavřít sázku. Když se tento Obrázek týdne stane pozadím Vaší pracovní plochy, pošlete mi na můj bankovní účet aspoň padesát korun.


Popisek k obrázku: Krátké pleistocénní léto se chýlí ke konci. Vzrostlý samec šavlozubé kočky druhu Smilodon fatalis pomalu obchází hranice teritoria smečky, kterou vede, a vydává z hrdla táhlé, hluboké, bručivé zvuky, jimiž dává potenciálním rivalům najevo, kdo je tu pánem. Není radno si s ním zahrávat. Tato šelma váží 160 až 280 kilogramů, a je mnohem silnější než současní lvi a tygři. Prozatím se žádný vyzyvatel nenašel, a majitel teritoria tak jen poklidně pokračuje ve svém hrůzu budícím vrčení. Vzduch se již ochlazuje, a slunko pomalu zapadá. Jeho zlatavé paprsky ozařují stromy, jež v příštích týdnech shodí své listoví, a dosahují až na svahy drsných, částečně zasněžených hor v pozadí. Step, na které Smilodon postává, bude zanedlouho pokryta sněhem. Tak jako v létě, i za dlouhé zimy se pak po ní budou procházet stáda bizonů, koní, velbloudů a dokonce i mamutů; mnohé z těchto býložravců šavlozubé kočky loví. Scéna je zasazena do Beringie, do prostředí někdejšího pevninského mostu mezi severoamerickou Aljaškou a asijskou Kamčatkou, v době před 30 000 lety.

Zítra se dozvíte, o kterého živočicha šlo v rámci sedmnáctého týdne kvízu "Který pravěký tvor to je?", a v týdnu příštím bude tato soutěž pokračovat! Co bude pak, to si zatím nechám pro sebe, ale mám jisté plány - myslím, že se máte, na co těšit.

čtvrtek 24. června 2021

Který pravěký tvor to je? Týden 17. #4

Poslední a zároveň nejkonkrétnější nápověda je tu!

#4: Poslední ze zatím pěti známých zástupců tohoto rodu byl popsán v roce 2017, a byl velký asi jako pes. Vačnatý lev, po kterém byla pojmenována celá čeleď, byl pětkrát těžší, než tento živočich.


Třeba Vám to něco říká, třeba také ne. Ale v každém případě můžete zkusit štěstí - třeba to bude lucky guess, a vy vyhrajete diplom!

středa 23. června 2021

Který pravěký tvor to je? Týden 17. #3

Odbila dvanáctá, a třetí nápověda tedy vychází. A podle ní...

#3: Tento živočich patřil mezi tzv. vačnaté lvy, tedy do čeledi Thylacoleonidae.


Možná už víte, který pravěký tvor to je. Napište tedy jeho rodový název do komentáře, a diplom máte zajištěný.

úterý 22. června 2021

Který pravěký tvor to je? Týden 17. #2

Přišel čas zase Vám o "hvězdě" sedmnáctého týdne kvízu "Který pravěký tvor to je?" říct něco víc...

#2: Tento tvor žil v Austrálii a byl to vačnatec.


Jistě to ještě pořád není dost konkrétní, ale i tak můžete zkustit štěstí, a do komentáře napsat, o kterého živočicha by třeba mohlo jít. Přece jen je jistá šance, že se trefíte!

pondělí 21. června 2021

Který pravěký tvor to je? Týden 17. #1

Začíná sedmnáctý týden kvízu "Který pravěký tvor to je?". Jakému zvířeti bude asi věnován? No, právě to musíte zjistit - a tady máte první vodítko.

#1: Tento tvor žil v pozdním oligocénu až pozdním miocénu.


Připomínám, že zúčastnit se může úplně každý - prostě jen napište rodový název zvířete, o kterém si myslíte, že nápovědy popisují, do komentáře, a to kdykoliv během týdne až do sobotního vyhlášení správné odpovědi. Komentovat můžete na tomto blogu i v případě, že nemáte účet Google. Uhodnete-li, o kterého tvora se jedná, dostanete v neděli diplom.

neděle 20. června 2021

Který pravěký tvor to je? Týden 16. - Diplom

Končí šestnáctý týden kvízu "Který pravěký tvor to je?", a je tedy na čase předat diplom jeho účastníkovi! Tentokrát se zúčastnil Martinoraptor, a já mu za to velice děkuji!

Sice jsi, Martinoraptore, neuhodl, že se jednalo o efraasii, ale to neznamená, že bych Ti neměl předat diplom za účast! Koneckonců to tak dělávám vždycky, když se někdo zúčastní. Musím říct, že se mi vážně líbil tvůj komentář ke druhé nápovědě, a následně mě pobavila reakce na nápovědu třetí. Plateosaurus to v kvízu nakonec nebyl, ovšem v Putování s dinosaury určitě byl, a naprosto s tebou souhlasím, že ta poslední scéna, kdy stádo těchto dinosaurů navštíví břehy řeky, člověka vždycky dostane. Doufám, že se Ti tento diplom s efraasií bude líbit.


Ještě jednou díky za účast Martinoraptorovi, a těším se na případné další soutěžící v příštím týdnu! Včera jsem si projížděl statistiky, a zaujalo mě, kolik jednotlivých kliknutí každá z nápověd měla - jen chci dodat, nebojte se hádat, i kdybyste nakonec neuhodli, o kterého živočicha skutečně šlo. Zítra vkročíme do 17. týdne, a budete mít šanci!

sobota 19. června 2021

Který pravěký tvor to je? Týden 16. - Výsledek

A máme tu sobotní večer - stejně horký, jako večery na území střední a západní Evropy v období triasu, kdy žila i "hvězda" 16. týdne kvízu "Který pravěký tvor to je?". Napínal jsem Vás jistě velmi dlouho, a některé jsem možná i zmátl. A jako vždy, mnul jsem si potěšením ruce, když jsem na výsledek té manipulace pohlížel... No, tak to možná úplně nebylo, protože jsem měl celý týden nabitý program a na blog jsem ani nechodil. Každopádně, už to nebudu dál protahovat, zde je výsledek...

Podle první nápovědy žil tento tvor na území Německa v pozdním triasu. Podle nápovědy druhé byl dinosaurem z kladu Sauropodomorpha. Třetí nápověda tvrdila, že se kdysi předpokládalo, že byl tento dinosaurus relativně malý, avšak podle pozdějších odhadů měl v dospělosti okolo 6,5 metru na délku. A konečně podle nápovědy čtvrté tohoto dinosaura nalezl v roce 1973 geolog a paleontolog Eberhard Fraas. Tím už se jednoznačně potvrdilo, že to byla...

Efraasia!


pátek 18. června 2021

Obrázek týdne 18. 6. 2021

Končí další červnový pracovní týden, a tak je na čase představit Vám další Obrázek týdne. Na dílo, které jsem se tentokrát rozhodl do této rubriky zařadit, jsem poprvé narazil asi před dvěma týdny, a okamžitě se mi velice zalíbilo. Autorkou této překrásné rekonstrukce bezpochyby nejznámějšího jurského tyranosauroida je polská paleoartistka Joanna Kobierska. Rozhodně Vám doporučuji sledovat její tvorbu, neboť její díla jsou velmi realistická, a skutečně člověka dokáží přesunout o desítky a desítky milionů let zpět v čase do dob dinosaurů.


Popisek k obrázku: Temnotu jurského lesa protíná zlověstný opeřený zabiják. Je to Guanlong wucaii, tyranosauroid z čeledi Proceratosauridae, asi tři metry dlouhý vzdálený bratránek proslulého tyranosaura rexe. Nepochybně pronásleduje kořist. Utíká s otevřenou tlamou a nepříliš nahlas syčí, a je připraven své kořisti - ať už je jí třeba ceratopsián Yinlong nebo snad nedospělý stegosaur Jiangjunosaurus - zabodnout své ostré zuby do krku a ukončit její život. Pařáty předních končetin při běhu Guanlong roztahuje, a nejspíše je brzy použije k uchycení poděšené kořisti. Žádný z nočních obyvatel zdejších lesů si nepřeje tohoto rychlého, mrštného predátora potkat. Pozůstatky guanlonga byly nalezeny v souvrství Shishugou v čínské provincii Sin-ťiang, a na základě nich pak celý druh popsal Xu Xing se svými kolegy v roce 2006. Přestože možná budil ve svých obětech hrůzu, nebyl Guanlong největším masožravým dinosaurem tohoto území; tetanura Monolophosaurus byl ještě o nějaké dva až dva a půl metru delší. Tato noční scéna se odehrává na území severozápadní Číny před 160 miliony let.

Co na tento obrázek říkáte? Také se Vám tolik líbí? Zítra očekávejte vyhlášení výsledku šestnáctého týdne kvízu "Který pravěký tvor to je?", soutěž pak bude pokračovat v dalším týdnu. Přeji Vám krásný víkend!

čtvrtek 17. června 2021

Který pravěký tvor to je? Týden 16. #4

Čtvrteční poledne je tu, tím pádem je na čase, aby vyšla poslední nápověda v rámci 16. týdne kvízu "Který pravěký tvor to je?". A ta tvrdí, že...

#4: První exempláře tohoto dinosaura nalezl v roce 1973 geolog a paleontolog Eberhard Fraas.


Napíšete-li rodový název zvířete do komentáře, máte zajištěno, že Vám v neděli udělím diplom.

středa 16. června 2021

Který pravěký tvor to je? Týden 16. #3

Láme se nám týden, a tím pádem přichází i třetí nápověda!

#3: Kdysi se předpokládalo, že byl tento dinosaurus relativně malý, avšak podle pozdějších odhadů měl v dospělosti okolo 6,5 metru na délku.


Co by to mohlo být zač? Já už to vím. A co vy?

úterý 15. června 2021

Který pravěký tvor to je? Týden 16. #2

Šestnáctý týden kvízu "Který pravěký tvor to je?" pokračuje. Podle druhé nápovědy...

#2: Tento tvor byl dinosaurem z kladu Sauropodomorpha.


Možná už víte, o co se jedná. Neváhejte napsat rodový název zvířete do komentáře - zajistí Vám to diplom!

pondělí 14. června 2021

Který pravěký tvor to je? Týden 16. #1

Jak jsem v pátek slíbil, kvíz "Který pravěký tvor to je?" se zase na čas vrací! Zatím nevím, jak dlouho poběží, ale počítám, že se mu budu věnovat po kratší dobu než v předchozích obdobích; tehdy vždy pokryl pět týdnů, kdežto tentokrát bych to viděl jen na dva nebo tři týdny. Doufám nicméně v to, že si jej užijete. Pokud jste novými návštěvníky tohoto blogu anebo už o kvízu víte, ale zatím jste se ho neúčastnili, rád zde připomenu, že zúčastnit se může během týdne naprosto kdokoliv od pondělí do sobotního vyhlášení výsledku. Hádat nemusí jen jeden člověk - nejde o to, kdo uhodne jako první, oč se jedná. Máte-li tušení, kterého živočicha by nápovědy mohly popisovat (každý týden je věnován právě jednomu taxonu), můžete napsat jeho rodový název do komentáře pod článek. Komentovat může každý, a to i uživatelé, kteří nemají účet Google - přezdívku si můžete zvolit v boxu "Komentovat jako", který se Vám po rozkliknutí comment boxu ukáže. To je tedy skoro vše... A nyní Vám předkládám první nápovědu!

#1: Tento tvor žil na území Německa v pozdním triasu.


Nápovědy se budou během týdne stávat konkrétnějšími, a nakonec by ve čtvrtek nemělo být těžké uhodnout, kterého živočicha popisují. Ale klidně zkuste štěstí už teď! Na závěr už jen poslední informace: ti, kteří správně uhodnou, který pravěký tvor to je, dostanou v neděli diplom.

neděle 13. června 2021

6 vybraných druhů pravěkých varanů: Megalania

Vědecký název: Varanus priscus,
Rozšíření: Austrálie,
Velikost: délka 3,5 až 7 metrů, hmotnost 600 kilogramů až 1,9 tuny.
Největší varan všech dob. A skutečná ikona pleistocénní australské megafauny, o nic méně působivá než velký pravombat Diprotodon či vakolev Thylacoleo. Megalania byla robustně stavěným varanem komodským na steroidech, a zřejmě některé z velkých australských savců, vyhynulých podobně jako ona sama teprve nedávno, dokázala uchvátit. Ne všichni odborníci na ní však nahlížejí jako na vrcholového predátora; tento titul mohl patřit také tylakoleu anebo třeba velkému, v průměru šest metrů dlouhému suchozemskému krokodýlovi Quinkana. V roce 2009 byla publikována studie o možné rychlosti megalanie; ještěr podle ní dokázat utíkat rychlostí 9,4 až 10,8 kilometrů za hodinu. Zda to stačilo na dohnání velkého savce, na to si můžete odpovědět klidně sami. Ještě zajímavější spekulace se však vedou ohledně její potenciální jedovatosti. Protože byl tento plaz tolik podobný varanu komodskému (V. komodoensis), a patřil k jeho nejbližším rodinným příslušníkům, je možné, že měl podobně jako on v čelistech také jed? Pokud by tomu tak bylo, pak by megalania byla největším jedovatým živočichem všech dob. Název megalania se dosti ujal, nicméně ve vědeckém světě již léta uznáván není. V současnosti platí pro zvíře název Varanus priscus, skutečně tedy šlo o pravého varana a zástupce jediného dnes žijícího rodu čeledi Varanidae. Sir Richard Owen, který jméno Megalania zavedl, použil pro V. priscus ještě jedno synonymum, a to Notiosaurus, které dnes také neplatí. Podle výzkumu uskutečněného v roce 1996 má být patrně nejbližším žijícím příbuzným megalanie perentie (V. giganteus), tedy varan obrovský - největší v současnosti žijící australský ještěr a zároveň jeden ze čtyř největších ještěrů na světě, dosahující ve výjimečnějších případech délky až 2,5 metru. Pozdější studie však jako mnohem bližší příbuzné druhu V. priscus vnímají varana komodského a varana pestrého (V. varius). Pozůstatky tohoto obřího ještěra byly nalezeny po celé střední Austrálii a také v Queenslandu a Novém Jižním Walesu. Vyhynul asi před 50 000 až 40 000 lety - asi milion a půl let poté, co se poprvé objevil ve fosilním záznamu - částečně nejspíš i kvůli lovu ze strany lidí, kteří jej dokázali dohnat nebo mu naopak utéci, dostali-li se při jeho lovu až příliš blízko k jeho nebezpečným čelistem. Dále mohla mít na jeho vyhynutí podíl i tehdejší klimatická změna.

sobota 12. června 2021

6 vybraných druhů pravěkých varanů: Telmasaurus

Vědecký název: Telmasaurus grangeri,
Rozšíření: Mongolsko,
Velikost: neznámá.
Několik fosilií rodu Telmasaurus bylo objeveno v mongolských pozdně křídových souvrstvích Djadochta a Barun Goyot. Všechny se datují do stupně kampán, do doby před 80 až 75 miliony let. Taxon byl popsán Gilmorem v roce 1943. Přesná velikost plaza není známá, ale soudě podle velikosti nalezených kostních úlomků by se dal velikostně připodobnit většině dnešních varanů (řekněme, že mohl mít tak metr a půl na délku, ač je to opravdu jen odhad). Zda se jednalo o zástupce čeledi Varanidae, to není zrovna jisté. Původně do ní byl skutečně zařazen, ale fylogenetická analýza, jejíž výsledky byly publikovány v roce 1998, prokázala, že to byl spíše bazálnější varanoid. Zřejmě šlo o jakýsi článek mezi korovci (Helodermatidae) a pravými varanovitými. Analýza provedená deset let nato, v roce 2008, stanovenou pozici taxonu v rámci nadčeledi Varanoidea opět potvrdila. Jeho blízkým příbuzným byl Saniwides. Podobně jako rod Paravaranus, měl i Telmasaurus srostlé čelní kosti v jednu, čímž se tedy lišil od některých předchůdců varanoidů. Podobně jako jeho výše zmínění bratránci, měl i on v slzní kosti jedinou jamku. Pro jeho očnice byl typický drobný kostěnný hřebínek. Obratle telmasaura k sobě byly připojeny poněkud jinak než u současných varanů. Jak tento plaz žil, to můžeme jen spekulovat. Pokud však šlo o aktivního lovce, pak zřejmě přepadal různé malé plazy, drobné dinosaury či jejich mláďata, loupil jejich vejce, sem tam si občas smlsnul i na nějakém tom malém savci, třeba na catopsbataarovi či deltatheridiu.

pátek 11. června 2021

Obrázek týdne 11. 6. 2021

Tak nějak se pomalu blíží polovina června. Je čím dál větší vedro, všichni z něj už pomalu hyneme, nutí nás to měnit si častěji ponožky, ba dokonce i natírat se opalovacím krémem, což bylo ještě před šesti měsíci v této části světa naprosto neakceptovatelné. No, raději pryč od toho. Jak je známo, mám tendenci dostávat v tuto dobu úpal, jenž pak ovlivňuje mé myšlení. A to si ještě počkejte, až léto oficiálně začne, přátelé! Minulý pátek jsem narazil na webu Science News na nádherný obrázek od Juliuse T. Csotonyiho, který zobrazuje dva exempláře patrně nejslavnějšího ze všech dravých dinosaurů, a dva zástupce jeho jistě bohatého jídelníčku. Musel se octnout mezi Obrázky týdne. Co na něj říkáte?


Popisek k obrázku: V lesích pozdně křídové Montany nastávají hody. Dospělý Tyrannosaurus rex, měřící dvanáct metrů na délku a vážící alespoň osm a půl tuny, právě skolil rohatého dinosaura druhu Triceratops horridus. Svými ohromnými, dýkovitými zuby se chystá roztrhnout pravou přední končetinu své oběti, zatímco jí svou mohutnou tlapou stojí na onom slavném třírohém obličeji. Dospělý T-Rex si obstaral potravu na břehu řeky. Scéna se však prolíná s loveckým pokusem jednoho z jeho potomků, dříve známých jako Nanotyrannus. Tento poněkud pestřeji zbarvený teenager divoce pronásleduje zástupce skupiny pštrosích dinosaurů, Ornithomimosauria, pravděpodobně ornitomima. K honičce dochází možná jen pár desítek metrů od břehů řeky, ačkoliv se na první pohled může zdát, že se nedospělý T-Rex nachází v blízkosti svého rodiče. Tyrannosaurus rex byl samozřejmě svého času vrcholovým predátorem na území pozdějšího západu Spojených států amerických, a bezpochyby největším masožravým dinosaurem souvrství Hell Creek. Celá dvojscéna se odehrává před 67 miliony let.

Co se stalo za uplynulý týden? Určitě musím zmínit, že Discovery Channel India odstartoval ve spolupráci s WWF India a United Nations India kampaň #stopthemelt, jejímž cílem je rozšířit povědomí o nutnosti zdravější a zelenější planety, tedy naší planety, v budoucnosti. Je s ní svázána i celá řada známých indických osobností, ovšem jejím podporovatelem je také Nigel Marven, který o ní natočil krátké video, jež vyšlo na jeho twitterovém účtu minulou sobotu. Rozhodně doporučuji si o #stopthemelt zjistit více, je to fantastický nápad! Jinak dnes večer běží na BBC Two poslední díl letošního Springwatch. Také se hodně mluví o australotitanovi, novém sauropodovi, jehož popis vyšel 7. června v žurnále PeerJ.
A nyní důležitá zpráva na závěr - příští týden se vrátí kvíz Který pravěký tvor to je?, a já budu moc rád, když se ho zúčastníte! Kvíz poběží tentokrát trochu kratší dobu, než v uplynulých pekelných obdobích, neboť jsem část tohoto konkrétního pekelného období vyplnil 6 druhy. Zúčastnit kvízu se může kdokoliv, a já doufám, že v něm zkusíte štěstí i vy!

čtvrtek 10. června 2021

6 vybraných druhů pravěkých varanů: Aiolosaurus

Vědecký název: Aiolosaurus oriens,
Rozšíření: Mongolsko,
Velikost: neznámá.
Aiolosaurus žil v pozdní křídě, před 80 miliony let. Byl současníkem Ovoo, se kterým žil na území pozdějšího souvrství Djadochta, konkrétně pak lokality Ukhaa Tolgod, kde byly jeho fosilizované kosti objeveny. Na základně nich jej pak v roce 2000 popsali paleontologové Mark Norell a Gao Keqin. Podobně jako jeho výše zmíněný bratránek, i Aiolosaurus nesl některé velice primitivní znaky, jimiž se zásadně lišil od moderních varanidů. Jde například o rozdělení nosní kosti na dvě (současní varani mají jen jednu nosní kost) a malou premaxilární fenestru. Norell a Gao pojmenovali zvíře po řeckém bohu větru Aeolovi. O tomto ještěru nám je toho bohužel známo jen velmi málo. Neví se ani přesně, jak velký byl. Šlo-li však o malého ještěra, pak zřejmě lovil drobné savce a plazy, a možná si čas od času pochutnal i na nějakém tom dinosauřím vejci. Prostředí, ve kterém žil s takovými dinosaury, jako byli Tsaagan, Velociraptor či Oviraptor, bylo suché, s občasnými oázami a sladkými jezery. Lze si představit, že právě takový plaz jako Aiolosaurus či jeho příbuzný Ovoo vykradl ono terizinosauří hnízdo v dokumentu Putování s dinosaury: Obří dráp (A Walking with Dinosaurs Special: The Giant Claw). Na obrázku vidíte nalezený fosilní materiál, tedy neúplnou lebku, vyfotografovanou ze tří úhlů.

středa 9. června 2021

6 vybraných druhů pravěkých varanů: Palaeosaniwa

Vědecký název: Palaeosaniwa canadensis,
Rozšíření: Alberta, Kanada; Montana a Wyoming, USA,
Velikost: délka 3 až 3,5 metru.
Patrně jeden z největších druhohorních ještěrů (Sauria), ač svrchnokřídový monstersaur Asprosaurus z Jižní Koreje mohl být stejně velký anebo dokonce větší. Jinak je toto zvíře velikostně srovnatelné s dnešním varanem komodským (Varanus komodoensis), a je možné, že žilo přinejmenším podobným způsobem života, byť v prostředí, jež obývalo, nebylo zrovna vrcholovým predátorem - toto privilegium padlo velkým masožravým dinosaurům, kupříkladu albertosaurovi či daspletosaurovi, se kterými svou domovinu sdílelo. Palaeosaniwa byla nepochybně zástupcem nadčeledi Varanoidea, ale zda se skutečně jednalo o varanovitého (Varanidae) jako takového, to je velkou otázkou. Co se suchozemských zástupců týče, zahrnuje tato nadčeleď také korovce (Helodermatidae), a podle výzkumu některých odborníků byla Palaeosaniwa mnohem více příbuzná jim. Jejími nejbližšími příbuznými byli zřejmě Parasaniwa nebo Cemeterius. Palaeosaniwa byla popsána Charlesem W. Gilmorem v roce 1928 pod názvem Megasaurus robustus, její rodové jméno však bylo později změněno - a v překladu znamená "raná Saniwa". Odkazuje tak na eocénního ještěra z Wyomingu, jenž patří k některým z lépe prostudovaných vyhynulých varanů. Čelisti paleosaniwy byly vybaveny velkými zuby, vhodnými k uchycení a roztrhání velké kořisti. Lovila obratlovce, od menších savců snad i po mláďata dinosaurů, ačkoliv to jsou jen domněnky. Mohla také požírat vejce dinosaurů. Varani komodští si ostatně jídelníček také občas zpestřují vejci, a to stejné platí o současných korovcích. Ani vejce velkého sauropoda, třeba nějakého pozdně křídového titanosaura, nebyly před ještěrem o délce tří a půl metru v bezpečí.

úterý 8. června 2021

6 vybraných druhů pravěkých varanů: Saniwa

Vědecký název: Saniwa ensidens,
Rozšíření: Wyoming, USA,
Velikost: délka 1,3 až 2,1 metru.
Saniwa byla popsána Josephem Leidym v roce 1872. Jednalo se o eocénního varanovitého s velkým, štíhlým tělem, zúženým čenichem a nozdrami situovanými poměrně daleko od jeho špičky, čímž je mezi zástupci této čeledi ještěrů skutečně výjimečná. Dále měla Saniwa na rozdíl od současných varanů zuby i na patře, a jugální kost (typická pro plazy, obojživelníky a ptáky) pod očnicí na její lebce byla nezvykle dlouhá. Moderní varani mají také zakřivený, oblý šev mezi temenní a čelní kostí, kdežto u saniwy byla tato sutura rovná. V roce 2018 byla publikována studie vědců z Yale University a Senckenberg Research Institute, kteří zjistili, že Saniwa byla vybavena dvěma parietálníma očima na vršku hlavy; jedno z těchto očí se údajně vyvinulo z šišinky a druhé z parapineální žlázy. To je ale skutečně unikátní - dosud není znám žádný další obratlovec, který by měl jak pineální, tak parapineální oko! Jinými slovy, Saniwa neměla jen třetí oko jako hatérie, ale měla ještě k tomu i oko čtvrté. Těmito orgány pochopitelně neviděla, ale vnímala jimi intenzitu světla, tak jako již zmíněná hatérie nebo různé druhy ocasatých i bezocasých obojživelníků a mihule. V současnosti je plně uznáván druh Saniwa ensidens, známý z Wyomingu, ke kterému patřila také kompletní kostra nalezená v Green River Formation a následně popsaná v roce 2007. Existuje ještě další druh, S. orsmalaensis z Belgie, popsaný Dollem v roce 1923, je to však druh sporný. I tak se však někteří odborníci shodli, že jeho ostatky mohou být potenciálním důkazem výskytu tohoto plaza mimo Severní Ameriku. V minulosti bylo k tomuto rodu zařazeno i několik dalších ještěrů; Florentino Ameghino například popsal druh S. australis z Argentiny, ten je ale dnes považován za nomen dubium. Podivný severoamerický S. major byl zřejmě ve skutečnosti ptákem, nikoliv ještěrem z čeledi varanovitých. Saniwa ensidens mohla být aktivním predátorem, schopným velkého zrychlení. Nejspíše vykrádala ptačí hnízda, svými ostrými zuby protínala skořápky uloupených vajec, a hltala také hady, menší ještěry, obojživelníky a různé menší savce. Velikostně byla srovnatelná se současným australským varanem Gouldovým (Varanus gouldii).

pondělí 7. června 2021

6 vybraných druhů pravěkých varanů: Ovoo

Vědecký názve: Ovoo gurvel,
Rozšíření: Mongolsko,
Velikost: délka asi 30 centimetrů.
Ovoo je nejstarším známým zástupcem čeledi varanovitých (Varanidae). Tento ještěr žil před 80 miliony let, tedy v době prudkého rozvoje nadčeledi Varanoidea (zahrnující také korovce a mořské plazy mosasaury), na území dnešního Mongolska. Jeho pozůstatky byly nalezeny v lokalitě Ukhaa Tolgod v souvrství Djadochta, odkud pocházejí také fosilní ostatky pozdně křídových dinosaurů, mezi něž patřili Minotaurasaurus, Citipati či Velociraptor. Právě s těmito a mnoha dalšími živočichy sdílel Ovoo svou aridní domovinu, tvořenou písečnými dunami a občasnými oázami. Fosilie ještěra Ovoo gurvel byly nalezeny v roce 2001. Rodové jméno zvířete odkazuje na turistická označení z kamenů, kterým se obvykle říká mužiky, avšak v Mongolsku jsou známy pod názvem "ovoo". Několik takových ovoo se nacházelo a zřejmě dodnes nachází poblíž silnic vedoucích k nalezišti ještěrových fosilií. Lebka tohoto zvířete se dosti podobala lebce současných varanů. Zároveň byl ale vybaven i velice netypickým znakem; mezi očními důlky měl dvě zvláštní kůstky, jež byly v původním popisu zvířete od Marka Norella a jeho kolegů označeny zkrátka jako "mystery bones". Takové oční kůstky nemá žádné další zvíře, ani mimo třídu plazů. Co jsou zač, to se stále neví, ač je možné, že se jedná o kosti, které ve fosilizované lebce zkrátka neměly co dělat, a dostaly se tam nějakou náhodou. Přesná velikost Ovoo není známá, bývá však velikostně přirovnáván k nejmenšímu současnému zástupci varanovitých, pětadvaceticentimetrovému varanu krátkoocasému (Varanus brevicauda) z Austrálie.

neděle 6. června 2021

6 vybraných druhů troodontidů: Troodon

Vědecký název: Troodon formosus,
Rozšíření: Montana, USA (v případě, že zahrnoval více druhů, pak i další americké státy, např. Texas či Aljaška) a Alberta, Kanada,
Velikost: délka 2,5 metru, výška více než 1 metr, hmotnost 35 kg.
Přestože proslul jako jeden z nejstarších nalezených dinosaurů na území Severní Ameriky, a jako pořádný lump si zahrál v 6. epizodě Prehistorického parku (Prehistoric Park) a jako průvodčí v seriálu T-Rex Express (Dinosaur Train), je Troodon jakožto taxon možná nomen dubium. Dříve to býval tzv. wastebasket taxon, tudíž k němu byli přiřazováni menší až středně velcí teropodní dinosauři, jež s ním vlastně fylogeneticky nic moc do činění neměli, ale nebylo, kam jinam je zařadit. Do roku 1877 byly pozůstatky troodona považovány za fosilie jakéhosi ještěra (jen pro informaci, Leidy ho popsal už v roce 1856, rok po objevení jeho fosilních ostatků). Zuby troodona byly nalezeny v různých částech Severní Ameriky; ty z Aljašky jsou mnohem větší, než na zbytku světadílu (aneb Bergmannovo pravidlo). Tamní populace troodonů mohla dorůstat větší velikosti, než jejich bratránci z jihu. Do roku 2013 byl troodontid Pectinodon považován za synonymum rodu Troodon, a v roce 2017 byl od troodona "oddělen" tehdy nově popsaný rod Albertavenator. I takový Stenonychosaurus inequalis byl kdysi považován za druh rodu Troodon. S tímto taxonem je to zkrátka složité. Troodon formosus byl nicméně menším predátorem, lovícím různé menší obratlovce. Pravděpodobně viděl dobře ve tmě, neboť měl podstatně velké očnice. 

sobota 5. června 2021

6 vybraných druhů troodontidů: Zanabazar

Vědecký název: Zanabazar junior,
Rozšíření: Mongolsko,
Velikost: délka 2,3 metru, hmostnost 25 kg.
Patrně největší známý asijský troodontid. Nebyl nicméně tak velký, jako severoamerický Latenivenatrix. Původně jej v roce 1974 popsal Rinčengín Barsbold pod názvem Saurornithoides junior; později, v roce 2009, Mark Norrell se svými kolegy potvrdil, že se nejednalo o druh saurornitoida, ale o zástupce nového rodu, a tak mu dali jméno Zanabazar, podle syna Tüsheeta Khana a významného mongolského spirituálního vůdce tibetského buddhismu. Samotný exemplář, který k popisu zanabazara posloužil, byl ale nalezen už roku 1964 v souvrství Nemegt. Jeho lebka měřila na délku 272 milimetrů. Těžko říci, jaký způsob života tento masožravý dinosaurus vedl - nevíme, zda žil samotářsky či ve smečkách, a nelze ani s jistotou tvrdit, čím konkrétním se živil. Mohl lovit menší savce a ještěrky či další plazy, případně snad mohl lovit i nějaké malé dinosaury. Podobně jako jeho příbuzní měl i Zanabazar na každé ze zadních končetin zahnutý, srpovitý dráp. Je velmi pravděpodobné, že jeho tělo bylo pokryto peřím.

pátek 4. června 2021

Obrázek týdne 4. 6. 2021

Máme tu již čtvrtý červnový den tohoto roku! A je horko... Možná podobně jako já v těchto slunných dnech, při kterých se vaše kůže nenamazaná opalovacím krémem pálí jako hozená do ohně, pomýšlíte na možný výlet k břehům nějakého moře, kde je snad příjemněji a kde se lze trochu zchladit, kdykoliv se vám to zachce. Vsadím se, že by vám při pobytu u chladivého oceánu nevadila ani zamračená obloha. Právě v tomto duchu se nese tento Obrázek týdne! Před sedmi dny jej na svém twitterovém účtu zveřejnil německý paleoartista Dominik Hammelsbruch. Podle mě jde o skvělé dílo.


Popisek k obrázku: Statný teropod druhu Megalosaurus bucklandii se prochází po písečné pláži, která se v průběhu mnoha desítek milionů let promění v lomy Stonesfield Slate na území anglického Oxfordshire. Zatímco za sebou v měkkém, vlhkém písku zanechává mohutné tříprsté stopy, rozhlíží se dravec po okolí a vsává do svých nosních dírek příjemný, slaný vzduch ve snaze zaregistrovat jakoukoliv potenciální kořist nebo mršinu vyplavenou mořem. Není mnoho masožravců, kteří by se mohli s plně vzrostlým megalosaurem rovnat. Tento šestimetrový, sedmisetkilový dinosaurus je vrcholovým predátorem ve svém habitatu. Možná to budou právě fosilie tohoto megalosaura, jež budou nakonec, o nějakých 166 milionů let později, ve Stonesfieldu nalezeny a následně poslouží Williamu Bucklandovi a krátce nato i Gideonu Mantellovi k popsání prvního validního zástupce kladu Dinosauria (zavedeného Richardem Owenem třináct let po zveřejnění Mantellova popisu druhu M. bucklandii). Ty časy, kdy se o megalosaura začnou zajímat podivní dvounozí savci, potomci malých ochlupených potvůrek, jež tento predátor po téměř celý život přehlíží, jsou však ještě velmi vzdáleny...

Dominik Hammelsbruch použil k vytvoření tohoto obrázku také software Blender. Vyobrazenému zvířeti to dodává takový "3D feel", nemyslíte?
Za uplynulý týden byly publikovány výsledky různých zajímavých vědeckých výzkumů - byl například popsán nový druh krunýřovce z Brazílie, Parotocinclus kwarup, a taxonomická analýza prokázala existenci nového druhu pablatice, Leptobrachium sylheticum, v Bangladéši. Také je již téměř za námi druhý týden letošního Springwatch na BBC Two, a na Netflixu dnes vychází třiasedmdesátiminutový snímek Breaking Boundaries: The Science of Our Planet s Davidem Attenboroughem a Johanem Rockströmem. A co nového můžete čekat na mém blogu? Příští týden bude v rámci 6 druhů také patřit pravěkým zvířatům, troodontidy - současné hvězdy Blogorgonopsidu - však opustíme a podíváme se na jinou skupinu zajímavých živočichů!

čtvrtek 3. června 2021

6 vybraných druhů troodontidů: Geminiraptor

Vědecký název: Geminiraptor suarezarum,
Rozšíření: Utah, USA,
Velikost: délka 1,5 metru, hmotnost 2,27 až 9,1 kg.
Byl popsán Philem Senterem, Jimem Kirklandem, Jeffem Bartlettem a Johnem Birdem v roce 2010. Jeho pozůstatky byly nalezeny v Cedar Mountain Formation v americkém Utahu, konkrétně pak ve vrstvách Lower Yellow Cat Member. Jsou staré 139 až 134,6 milionu let. Nalezly je sestry Celina a Marina Suarezovy, jež jakožto geoložky pracovaly na území později na jejich počest pojmenovaném Suarez site. Také rodové jméno dinosaura vychází z latinského slova geminae, znamená v překladu "dvojčata", a druhové již pochopitelně přímo na sestry Suarezovy odkazuje. Horní čelist geminiraptora byla podlouhlá. Lůžka čelistí obsahovala devět dentálních alveolů, kde byly (v alveolární kosti) umístěny kořeny zubů zvířete. Geminiraptor se řadil k trochu větším pozdně křídovým troodontidům, i když to nebyl žádný gigant. Zřejmě lovil malé savce, ještěry a také menší druhy dinosaurů či jejich drobná mláďata. Je jedním z bazálních troodontidů. 

středa 2. června 2021

6 vybraných druhů troodontidů: Sinovenator

Vědecký název: Sinovenator changii,
Rozšíření: Čína,
Velikost: délka 1 až 1,5 metru, hmotnost 2,5 kg.
Byl popsán Xu Xingem, Markem Norellem a jejich kolegy v roce 2002. Sinovenator žil před 125 miliony let, v rané křídě. Jednalo se o malého, hbitého, opeřeného teropoda, který žil v ekosystému spodně křídového Yixianu, a zřejmě v něm lovil menší obratlovce jako byly ještěrky, malí savci anebo malí dinosauři, popř. mláďata dinosaurů. Kyčelní kost byla u tohoto druhu malá, a jeho kost sedací se výrazně podobala kosti sedací současných ptáků. Druhá nártní kůstka byla též malá, a ta čtvrtá byla poměrně nedovyvinutá. Pod mozkovnou se na lebce sinovenatora nevyskytovala tzv. bulla. Neměli ji ani zástupci skupiny Ornithomimosauria; není však jisté, jestli to znamená, že si byli troodontidi a ornitomimosauři nějak příbuzní, neboť chybějící bulla může být zkrátka výsledkem paralelního vývoje dvou odlišných skupin teropodů. Dva nalezené exempláře sinovenatora jsou uloženy v Pekingském institutu paleontologie obratlovců a paleoantropologie. 

úterý 1. června 2021

6 vybraných druhů troodontidů: Latenivenatrix

Vědecký název: Latenivenatrix mcmasterae,
Rozšíření: Alberta, Kanada,
Velikost: délka 3 až 3,5 metru.
Latenivenatrix je největším známým zástupcem čeledi Troodontidae. Žil před 75,5 miliony let ve svrchní křídě stupně kampán, a mohl se tedy setkávat se svým bratránkem stenonychosaurem, jenž žil ve stejné době na stejném místě. Fosilie tohoto dinosaura byly objeveny v Dinosaur Park Formation, a Dale Russell je v roce 1969 označil za pozůstatky stenonychosaura. Až v roce 2017 vyšel vědecký článek A. J. van der Reesta a Philipa J. Currieho, v němž byl Latenivenatrix představen paleontologickému světu jako nový taxon. Jeho lebka měřila 45 centimetrů. Od ostatních troodontidů se lišil úhlem postavení pánevních kostí anebo také výraznou svalovou rýhou na stydké kosti (pubis). Jeho nejbližšími příbuznými byli zřejmě asijští troodontidi Philovenator, Linhevenator a Urbacodon. Currie a van der Reest se domnívali, že Latenivenatrix byl semi-omnivorem, tedy částečným všežravcem. Je velice pravděpodobné, že to byl opeřený dinosaurus. Mezi nalezenými exempláři byl i jeden s patologickou aperturou na temenní kosti, která mohla být způsobena cystou anebo kousnutím jiným zvířetem. Dále bylo také nalezeno mládě s patologicky zatočenou přední částí čelistí.

Nejčtenější