čtvrtek 30. června 2022

Nový druh kalamárie z Číny a dva noví lykodoni z Vietnamu

Během posledních dvou měsíců jsem si dal přestávku mimo jiné od psaní článků o nových paleontologických, zoologických a botanických objevech. Naposledy jsem o jedné novince, konkrétně o znovuobjevení podpětovité rostliny Gasteranthus extinctus, psal 1. května! Od té doby samozřejmě vyšla celá řada vědeckých studií, v nichž byly představeny nově popsané druhy dinosaurů, rostlin, obojživelníků, ryb, a také plazů z řádu šupinatých, včetně zástupců mé oblíbené skupinky - hadů. V tomto příspěvku vám představím některé z nejnověji popsaných druhů.

Nejprve se podíváme na hada, jehož popis vyšel teprve v pondělí tohoto týdne, tedy 27. června 2022. Jedná se o nový druh kalamárie, pojmenovaný Calamaria arcana, který byl popsán na základě jediného exempláře z lokality Mt. Dadongshan v Národní přírodní rezervaci Nanling na území čínské provincie Kuang-tung. Před takřka dvaadvaceti lety, 7. července 2000, byl tento exemplář, samec, nalezen u jedné zdejší hydroelektrické stanice v nadmořské výšce mezi 800 až 900 metry. Autory hadova popisu jsou hongkongští vědci Ho Yuen Yeung, Michael W. N. Lau a Jian-Huang Yang. Ti provedli morfologickou a mitochondriální analýzu, na základě níž zjistili, že jde opravdu o nový druh. Od svých příbuzných se liší celou řadou znaků, například absencí tmavého "límečku" na vrchní části krku, přítomností čtyř supralabiálních, stosedmdesáti zádových a dvaadvaceti párových subkaudálních šupin nebo třeba velmi výrazně se zužující špičkou ocasu. Na rozdíl od blízce příbuzné C. septentrionalis má jeden nebo dva zuby navíc (dohromady jich má v čelistech 10). Celková délka popsaného samce je 30,3 centimetru. Není to tedy žádný obr. Kalamárie jsou vesměs malí hadi; taková Calamaria griswoldi z malajského Bornea měří maximálně 49 centimetrů, poměrně široce rozšířená Calamaria pavimentata, vyskytující se od Indie po japonské ostrovy Rjúkjú na východě a po Jávu na jihu, je pak dlouhá maximálně 32 centimetrů. Tento rod užovkovitých z podčeledi Calamariinae zahrnuje již 67 druhů, počítáme-li i C. arcana (to jsou takřka dvě třetiny všech calamariinů). Druhové jméno tohoto nově popsaného hada znamená "skrytý" nebo "tajný", čímž odkazuje na zřejmou vzácnost tohoto zvířete - kromě holotypu nebyl dosud nalezen žádný další exemplář. Bohužel v tuto chvíli nelze učinit odhady o tom, jak na tom tito hadi početně jsou, tudíž je C. arcana na Červeném seznamu IUCN vedena jako Data Deficient. 

Holotyp Calamaria arcana za života; fotografie z července 2000. Obrázek převzatý ze článku Yeunga a jeho kolegů

Další dva druhy hadů, se kterými se seznámíme, byli popsáni v článku Anha The Nguyena a jeho kolegů, který byl 14. června 2022 publikován v odborném časopise Vertebrate Zoology (stejný žurnál publikoval také popis nové kalamárie). Jedná se o dva druhy lykodonů, Lycodon truongi a L. anakradaya, se kterými se můžeme setkat v jižním Vietnamu. Jde sice o syntopické druhy (tedy druhy vyskytující se na stejné lokalitě), ale nejsou si nějak zvláště příbuzné (mimo to, že samozřejmě patří do stejného rodu, a také do komplexu L. rufozonatus, sestávajícího z celkem deseti specií). Co se druhu L. truongi týče, byl popsán na základě samce nalezeného 22. prosince 2020 v Song Giang River Valley v nadmořské výšce 500 metrů. Od nozder po kloaku měří tento jedinec 70 centimetrů, jeho ocas je pak dlouhý 19,5 centimetru. Jedním z charakteristických znaků tohoto druhu je 15 kýlnatých vertebrálních šupin v oblasti od poloviny těla po kloaku (tzn. každá z nejvýše posazených šupin na zádech hada v tomto úseku má výrazný výstupek; vertebrální šupiny jsou v podstatě zádovými šupinami, ale pouze nad páteří). Svým druhovým jménem ctí tento had profesora Quanga Truonga Nguyena, významného vietnamského herpetologa. Druhý popsaný lykodon, L. anakradaya, byl pojmenován zase po lidech z etnické skupiny Êđê (někdy též Rade či Anak Radaya, jak si sami říkají), jež žijí v lesnatých oblastech jižního Vietnamu. I tento had je znám pouze ze Song Giang River Valley, a byl popsán na základě dvou exemplářů - holotypu nalezeného 21. prosince 2020 a paratypu, který byl odchycen ještě dříve, 21. srpna stejného roku, ale identifikován později. Oba pocházejí ze stejné lokality, byť holotyp byl nalezen v nadmořské výšce 493 metrů a paratyp v nadmořské výšce 580 metrů. Maximální délka tohoto hada od nozder po kloaku činí 79 centimetrů, délka ocasu je pak rovna 19 centimetrům. Tmavě hnědá až černá záda typového exempláře lykodona druhu L. anakradaya zdrobí dvanáct širokých oranžových pruhů, dalších pět až sedm pak zdobí jeho ocas. Nejspíše se jedná o nokturnální druh; holotyp byl nalezen v nočních hodinách v potoku s písečným dnem. Pravděpodobně zde lovil žáby (například skokany rodu Odorrana, kteří jsou v údolí početní). 

Holotyp L. anakradaya (A), holotyp L. truongi (B), a paratyp L. anakradaya (C). Fotografie převzaté z článku Nguyena a jeho kolegů

Stejně jako kalamárie, i lykodoni jsou nejedovatí. Tyto dva nově nalezené druhy patří do početného rodu colubrinů, zahrnujícího nyní již na 73 druhů. 

Zdroje informací:

Krásní hadi, není-liž pravda? Se kterým z nich byste se setkali nejraději?

středa 29. června 2022

Springwatch 2022 - Ptačí hnízda na Wild Ken Hill

Ptačí hnízda na Wild Ken Hill. Stejně jako minulé jaro, i v letošní sérii Springwatch se Michaela Strachan a Chris Packham nacházeli na Wild Ken Hill v anglickém Norfolku. V této na různá prostředí bohaté oblasti probíhá rewilding a regenerativní farmaření. Žije zde asi 2500 druhů rostlin, hub a živočichů. Michaela nám vysvětlí, že rewilding probíhá na pětadvaceti procentech území Wild Ken Hill; o krajinu se tu starají poníci, prasata nebo třeba bobři, nikoliv lidé. Projekt se může pyšnit tím, že poskytuje útočiště nejrychleji mizejícímu britskému ptáku, a to sice hrdličce divoké, stejně jako celé řadě vodního ptactva, které na jaře hnízdí ve sladkovodních bažinách a mokřadech při mořském pobřeží. Tým ze Springwatch nastražil ve zdejších lesích, mokřadech a polích řadu kamer u vybraných hnízd různých ptačích druhů. S některými z nich nás pak ve vysílacím centru seznámí Chris s pomocí operátorů kamerového systému Joea Charleswortha a Iana Simpsona. Nejprve se podíváme do hnízda skřivana polního (Alauda arvensis), anglicky nazývaného skylark. Nacházejí se v něm tři ptáčata, jedno z nich je "zakrslíkem snůšky", jak ostatně bývá u ptáků zvykem. Dále se podíváme na tři výrostky volavky popelavé (Ardea cinerea), a na předtočených záběrech je uvidíme v naprostém šílenství, když jim rodič přinesl natrávenou potravu. Další je v pořadí hnízdo sovy pálené (Tyto alba) s pěti ptáčaty, opět se velikostně lišícími (líhnou se totiž asynchronně, největší sovička je tedy nejstarší). Nakonec se ještě krátce podíváme na hnízdo ústřičníka velkého (Haematopus ostralegus). Jeden dospělec v něm právě sedí na vajíčkách.

Klip z první epizody pořadu Springwatch 2022 z dílny BBC Studios Natural History Unit, vysílaného živě v květnu a červnu na televizní stanici BBC Two.

úterý 28. června 2022

pondělí 27. června 2022

Blogorgonopsidova filmová doporučení - Jurský svět: Nadvláda

Se začátkem posledního červnového týdne se vracím nejen k regulérnímu psaní na blog po takřka dvouměsíční odmlce, ale zároveň se vracím také k rubrice Filmová doporučení. Již v pátečním Obrázku týdne jsem zmínil, že jsem ve středu zašel na film, kterým v současnosti žije mnoho obyvatel planety Země. Nadšeně očekávaný Jurský svět: Nadvláda (Jurassic World: Dominion) je v kinech od 10. června 2022, a jak asi všichni víme, docela fanoušky Jurského parku rozdělil. V tomto článku shrnu, co se mi na filmu líbilo, co by mohlo být lepší, a rozepíši se trochu i o současném stavu Hollywoodu, definovaném overprodukcí vysokorozpočtových franšízových filmů. Už předem však uvedu, že Jurský svět: Nadvládu považuji za nejlepší ze tří Jurských světů. Je to film, na který mohu každému doporučit si zajít...

Hlavní postavy filmu Jurský svět: Nadvláda z oficiálního posteru - hvězdy trilogie Jurský svět v horní části obrázku, hvězdy trilogie Jurský park pak ve spodní části

Jurský park. Pro dítě, které vyrůstalo na dinosaurech a všem prehistorickém, byla ta slova ekvivalentem pro něj tehdy ještě nevystižitelné definice "nejlepší filmová franšíza všech dob". Snímky Jurský park (1993), Ztracený svět: Jurský park (1997) a Jurský park 3 (2001) patří nepochybně mezi ty, jež na mě v dětství měly největší vliv (podobně jako třeba X-Men z roku 2000, první Doba ledová z roku 2002 či Tintinova dobrodružství z roku 2011). Dodnes je miluji. Znám je slovo od slova, scénu po scéně, a dokázal bych příběh každého z nich sepsat pozpátku, se všemi dialogy. Nevymýšlím si, a jsem si celkem jist, že to chápete. Možná i mezi vámi se nacházejí tací, pro které trilogie Jurský park byla ve vašich formativních letech něčím božským. Mé nadšení pro tyto filmy dosáhlo svého vrcholu v letech 2012 a 2013, kdy jsem dokonce psal fanouškovský blog Jurassic Park Site (byť se na něm tehdy možná mohla sem tam objevit nějaká nepřesnost). Poprvé jsem se s Jurským parkem setkal nedlouho poté, co jsem se jako malý zamiloval do cyklu BBC Putování s dinosaury. První scény ze Spielbergova mistrovského díla, jež jsem zhlédl, však byly těmi nejdramatičtějšími z celého filmu - z jeho třetího aktu. A to na mě jako na malé dítě velmi zapůsobilo. Ovšem ještě působivější pro mě bylo zhlédnutí filmu Ztracený svět: Jurský park, který nám jednou ve škole pustila naše paní učitelka... Z toho snímku se stal jeden z mých nejoblíbenějších vůbec - film, který bych si s sebou vzal na pustý ostrov.

Vyrůstal jsem s celou trilogií Jurský park, a na rozdíl od některých jiných fanoušků jsem neměl problémy s trojkou talentovaného Joea Johnstona, režiséra mistrovského díla, kterým byl Jumanji z roku 1995. Ano, Jurský park 3 možná neměl tak impozantní příběh, ale když se člověk dozví o tom, jak to v Hollywoodu chodí, a uvědomí si, že tyto záležitosti jsou vinou studia, nikoliv filmařů samotných, bez problémů to akceptuje. Pak v roce 2015 vyšel Jurský svět (Jurassic World) režiséra Colina Trevorrowa. Můj entuziasmus ohledně něj nebyl tak velký. Vlastně jsem jím byl tehdy dosti zklamán. V průběhu let jsem film přijal takový, jaký je, a mám ho rád. Ale cítil jsem se při jeho sledování v kině docela zvláštně. Byl to velký akční popcorn film, Jurský park na steroidech, s podivnými dialogy o dinosauřím páření a dlouhým kissem hlavních postav, při kterém už v záběru chyběly jen horlivě tekoucí sliny. Postavy ve filmu, Star-Lord a Gwen Stacy, nebyly tak sympatické, jako postavy v původních filmech, a já jsem se tehdy sám sebe ptal, co by si o Jurském světě pomyslel geniální spisovatel Michael Crichton, v jehož hlavě celá jurskoparkovská sága začala. Už Spielbergovo pokračování z roku 1997 Crichtona odkoplo, neboť se příliš nedrželo jeho druhého a posledního jurskoparkovského románu, a tento začátek nové trilogie pod taktovkou režiséra Safety Not Guaranteed nemohl být pravému Jurskému parku více vzdálen.

V roce 2018 vyšel druhý díl nové trilogie, Jurský svět: Zánik říše (Jurassic World: Fallen Kingdom), režírovaný J. A. Bayonou, který se proslavil hororem Sirotčinec (The Orphanage). V této době jsem již stav franšízy akceptoval. Pravda, když jsem jako malý snil o Jurském parku 4, představoval jsem si pokračování plné zajímavých otázek, nikoliv akční popcorn film. Zánik říše se mi líbil mnohem více než první Jurský svět - to je něco, s čím by asi spousta jiných fanoušků nesouhlasila. Kritici považovali druhý film za horší, než první. Mě se však líbilo, že série se začala ubírat jiným směrem, a zvláště se mi pak líbil konec Zániku říše. Tajně jsem doufal, že třetí Jurský svět bude z celé té trilogie nejlepším - a stalo se. Alespoň v mých očích. Mnoho kritiků a fanoušků Jurského parku totiž se mnou souhlasit nebude, když Jurský svět: Nadvládu nazvu nejlepším "jurskosvětským" filmem. Na původní trilogii podle mě nemá, ale to je zase jen můj názor, a ten nikomu nevnucuji (mám prostě JP3 rád, to přece není zločin). Byl jsem jím však mile překvapen.

Jurský svět: Nadvláda není film, který bych vám asi musel nějak blíže popisovat. Jen ve zkratce a pro úplnost tedy uvedu, že se jedná o šestý celovečerní film ze série Jurský park, třetí a závěrečný díl trilogie Jurský svět a film, ve kterém se s hrdiny Jurského světa setkávají postavy z původní trilogie. Jeho režisérem je opět Colin Trevorrow, který pro něj napsal scénář spolu s Emily Carmichael (Pacific Rim: Uprising). Snímek se odehrává čtyři roky po událostech Zániku říše, kdy byl ostrov Nublar zdevastován výbuchem sopky Mt. Sibo, a kdy dinosauři unikli z Lockwood Estate v Kalifornii. Genetická monstra stvořená InGenem se nyní volně pohybují po světě. Bývalý mariňák Owen Grady (Chris Pratt) a bývalá zaměstnankyně Jurského světa Claire Dearing (Bryce Dallas Howard) spolu žijí v romantické chýši v pohoří Sierra Nevada, kde skrývají před světem čtrnáctiletou Maisie Lockwood (Isabella Sermon). Ta je po čase odchycena pytláky spolu s velociraptořím mládětem Beta, které se vylíhlo z vajíčka partenogeneticky se rozmnožující velociraptořice Blue. Zároveň se svět potýká s novým problémem, který může velmi brzy lidstvo katastrofálně ohrozit - s obřími kobylkami, které stvořila společnost BioSyn, všem fanouškům Crichtonových knih velmi dobře známá (a bohužel ve filmech takřka nevystupující; v prvním filmu není ani zmíněno její jméno). Kobylky požírající úrodu jsou důvodem, proč se ve filmu znovu shledáváme s Ellie Sattler (Laura Dern), Alanem Grantem (Sam Neill) a Ianem Malcolmem (Jeff Goldblum). Zbytek už asi nemusím popisovat, pokud jste tedy film viděli anebo jste si na Wikipedii přečetli popis jeho děje.

Ze všech Jurských světů je Nadvláda nejlákavější. Hvězdy z prvního Jurského parku, nejvíce dinosaurů, možná i největší rozpočet... A není pochyb, že diváci na snímek chodí rádi. Dodneška vydělal film 746,7 milionů dolarů proti stopětaosmdesátimilionovému rozpočtu, a to je po covidových letech víc, než dost. V tuto chvíli je Nadvláda čtvrtým nejvýdělečnějším snímkem roku 2022 - více zatím vydělaly jen Top Gun: Maverick, Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství a The Batman. Je však možné, že dinosauři netopýřího muže ve výdělku brzy překonají. Co se kritiky týče, byla Nadvláda přijata poměrně chladně. To ale nic neznamená - názor filmového kritika nemusí mít vliv na váš vlastní názor. Neměl by, alespoň podle mě. Je však pravda, že je čas, aby se Jurský park/svět uzavřel, a abychom dali této sérii sbohem? No, i jako fanoušek původních Jurských parků musím říct, že bych s takovým názorem asi zasouhlasil. Není pochyb, že té nostalgie a nekončících filmových franšíz je v dnešní době až příliš mnoho. 

Stejně jako její předchůdci z nové trilogie, i Nadvláda je produktem filmové vlny, jež pro největší americká filmová studia úspěšně vydělává miliardy a miliardy dolarů. Je to přímý opak toho, o čem byl první Jurský park. Byl to film, jenž nás varoval před karnivorními kapitalisty. Jurský svět jako takový je ale tak trošičku kapitalistický produkt, stvořený těmi, jež "si přečetli, co udělali jiní, a udělali další krok, přičemž necítí žádnou zodpovědnost". Jurské světy mám rád, ale myslím si, že to vůbec nezní ostře, když použiji slova Iana Malcolma z prvního filmu, a uvedu, že tvůrci trilogie Jurský svět "šplhají po zádech géniů, takže jsou schopni velmi rychle vykonat pozoruhodné věci, a ještě dřív, než pochopí, co mají v rukou, nechají si to patentovat" a pak "to prodávají jako zmrzlinu". Toto je současný stav Hollywoodu. Americký filmový průmysl už mnoho desetiletí láká oportunisty. Máte-li však pocit, že se tímto do Jurských světů trochu moc opírám, pak vás znovu ujišťuji, že Nadvláda se mi velmi líbila, a moc jsem si ji v kině užil. Přejdu teď trochu podrobněji k tomu, co se mi na filmu líbilo, anebo co bych změnil.

Blue a Beta

Nakonec je to přece jen splněný sen, sledovat další jurskoparkovské dobrodružství s postavami z originálu. Líbilo se mi, že Alan Grant opravdu zůstal sám - teď už není, o čem debatovat, Grant je na asexuálním spektru. Ano, v tomto filmu se sice znovu shledává s Ellie, a nakonec to vypadá, že spolu ve stáří zůstanou, ale nelze pochybovat o tom, že Grant je alespoň demisexuál. Wanna challenge my headcanon, friends? I dare you! I dare you, you scoundrels! Původně jsem se bál, že tento film se pokusí "zpětně" nějak rozbít Jurský park 3 tím, že ukáže Alana a Ellie s patnáctiletými výrostky a sdělí nám, že "se dali dohromady krátce po třetím filmu jen proto, že to tak chtěli hateři spinosaura". Naštěstí se tak nestalo. Alan Grant je i na začátku tohoto filmu "lonely single guy", a to člověka, jako jsem já (víte, že jsem taky ace), potěší. Abych pravdu řekl, nikdy se mi nelíbil vztah Alana Granta a Ellie Sattler v prvním filmu, a je podle mě dobře, že si od sebe udrželi dosti velký odstup.

Někteří kritici mají za to, že Jurský svět: Nadvláda je více o obřích kobylkách a o lidech, než o dinosaurech. Je to pravda, ale vadí to snad? Je to také film o genovém inženýrství a o jeho nebezpečích, ostatně jako předchozí filmy franšízy. V tomto se musím Nadvlády zastat. Aniž bych chtěl být domýšlivý, řekl bych, že se to má jako s mými Lovci kryptidů - nikdy to nebyl příběh o kryptidech, ale o docela zvláštních lidech (sem tam s nějakou tou sociopatickou tendencí), kteří je hledají. Zrovna tak Jurský park zkrátka není vyloženě o dinosaurech. Velmi se mi líbilo, že se poslední Jurský svět zaměřil více na kobylky coby "genetické zbraně" a na nebezpečí s nimi spojené, než na dinosaury. Centrum všeho, co se ve filmu děje, se tak přesunulo někam jinam, a to je podle mě dobře. Alespoň se tak neopakuje stejná zápletka. 

Všechna prehistorická zvířata vyobrazená ve filmu jsou podle mého překrásná. Nečekal jsem, že ve filmu budou vystupovat Dreadnoughtus a Sinoceratops. Pyroraptor, který se ukázal být parádním plavcem pod ledem, mě také mile překvapil. Někteří lidé na sociálních sítích kritizovali pyroraptorovo opeření, ale já s ním nemám problém. Carnotaurus také vypadal pěkně. Věděl jsem, že dále ve filmu uvidíme lystrosaura, ale docela mě překvapil Dimetrodon. Savcotvárné plazy by asi člověk v jurskoparkovských filmech úplně nečekal, byť se třeba Dimetrodon (velmi krátce) objevil ve druhém sešitu komiksové série Jurassic Park: Redemption od IDW Comics. Scéna s dimetrodony v Nadvládě se mi moc líbila, a v jednu chvíli člověk při jejím sledování pěkně poskočil na sedadle. Přiznejte se, že jste se té potvůrky lekli, tak jako Alan?

Jeff Goldblum odvedl skvělou práci hraním Iana Malcolma (a tedy vlastně sebe samotného). Říkal jsem si jen, že ve scéně, kdy nadává na BioSyn, má prst zdvižený příliš dlouho. Campbell Scott je jako Lewis Dodgson také zajímavý. Tuším, že nějaký kritik na internetu napsal, že v anglickém originále zní jeho hlas jako hlas typického pravicového libertariána - ano, je to další egoista. Dodgson v Nadvládě končí zrovna tak, jako skončil Dennis Nedry v prvním filmu - stává se hlavním chodem jistého teropoda plivajícího jed. Dobře mu tak. Na druhou stranu je pravda, že Dodgsonova postava nemá tolik integrity, jak bych si přál. Jeho motivace jsou divákům jasné, ale přesto mu něco chybí. I když je to člověk s pohledem na svět (a dost možná i s tím politickým smýšlením), se kterým nesouhlasím, neškodilo by přidat mu trochu na sympatičnosti. 

Co se nových postav týče, nejvíce se mi líbila DeWanda Wise v roli Kayly Watts, poměrně cynické bývalé pilotky Air Force. Uvedl bych, že ze všech nových postav z Jurského světa mi připadá nejsympatičtější. Co se týče Owena Gradyho hraného Chrisem Prattem, musel jsem se sebe dosti ptát, proč tvůrci filmu chtěli, abychom věděli, že "smrdí jako kůň"? A co hůř, postavě Claire se to ještě líbí? Ano, byl to lepší dialog, než těch pár vět o dinosauřím páření a Prattova pohybující se pěst v jedničce, ale uznejte, že je to trochu zvláštní. Ty dialogy musely vzejít z Trevorrowovy myšlenky: "Hmmm... now, how do I show this guy's a heterosexual? How can I make it clear? Oh, I know! I'm gonna make him smell real bad! Because heterosexual men smell real bad!" Jesting aside though, dovolím si uvést, že Prattův herecký výkon je v tomto filmu ze všech tří nejlepší, alespoň tedy opět podle mě. 

A zrovna tak je scéna s atrociraptory na Maltě asi nejlepší akční scénou posledních tří filmů. Ano, je to velký odstup od akčních scén v původních filmech. Tato konkrétní scéna by mohla být - mínus atrociraptoři - v Black Widow. Vizuálně spektakulární. To samé Claire a Therizinosaurus nebo již mnou výše zmíněná scéna s pyroraptorem plavajícím pod ledem. Akční scény v tomto filmu jsou esa. Když se však postavy z obou trilogií setkají a následně musejí utéci před giganotosaurem, myslím si, že by bylo lepší je nějak rozdělit - ten výstup po žebříku na mne působil trochu "pomalu", dává-li vám to smysl. 

Závěr Nadvlády je poněkud kontroverzní. Jeden kritik, jehož článek jsem četl na jakémsi anglojazyčném filmovém webu, uvedl, že jsou-li dinosauři v tomto filmu metaforou klimatické změny (či jiného environmentálního problému), pak film bohužel na otázky s ní spojené neodpovídá. A to tak, že je divákům "doporučeno", aby zkrátka akceptovali dinosaury mezi současnými zvířaty - dinosaury v ekosystémech, v nichž nemají, co dělat. Není však lepší bojovat za lepší svět, než ho přijmout takový, jaký je? Zcela jistě! Narušený, nespravedlivý, nerovný svět přijímají zbabělci. Jurský svět: Nadvláda je sice nejliberálnějším ze všech tří Jurských světů, alespoň tedy na povrchu, ale poselství, které vysílá do světa poslední scénou některé diváky zarazilo. Dinosauři i nadále existují ve světě, který na ně není přizpůsobený, a to bude i nadále vést k problémům. Snad se tomu bude věnovat další film, či další trilogie? Aby se na otázku "co s dinosaury v jurském světě?" odpovědělo, možná by stálo za to natočit pokračování. A je možné, že k tomu dojde.

Sam Neill jako Alan Grant v Jurském světě: Nadvládě

Když to shrnu, Jurský svět: Nadvláda se mi velmi líbil, a opravdu jej považuji za nejlepší film z trilogie Jurský svět. Je to ovšem film, který má v sobě možná trochu více nostalgie, než bylo třeba. Člověk si musí uvědomit, že celá trilogie Jurský svět je vlastně velkou nostalgií. Velké plus má ode mě Nadvláda za to, že se na rozdíl od předchozích filmů série Jurský park neodehrává na fiktivních kostarických ostrovech. Změna prostředí - zasazení příběhu hlavně do Evropy - filmu určitě prospěla. 

Jaký je váš názor? Co si o Jurském světě: Nadvládě myslíte? Čekali jste více či méně? Co vás zaujalo, co vás překvapilo, a co vás vyděsilo?

neděle 26. června 2022

Který pravěký tvor to je? Týden 27. - Diplomy

Se zakončením jejího 27. týdne se nyní se soutěží "Který pravěký tvor to je?" zase na několik měsíců loučíme, ale ještě předtím, než s vámi budu sdílet svůj názor na film Jurský svět: Nadvláda a než se vrhnu zpět do světa Lovců kryptidů, musím účastníkům tohoto týdne kvízu předat diplomy. Zúčastnili se Kaatedocus a Venda, a já jim za to velmi děkuji! Nehodlám to dále prodlužovat, pojďme tedy na to!

Kaatedocus na základě všech čtyř nápověd uhodla, že popisovaným zvířetem byl Pristichampsus. Gratuluji Ti k další výhře, a zároveň Ti děkuji nejen za účast v tomto týdnu, ale ve všech pěti posledních týdnech. Opravdu si toho moc vážím. Snad se Ti bude diplom líbit...


Jako vždy, chci ale ocenit snahu všech soutěžících, a tak předávám diplom za účast také Vendovi! Vím, že už se o pravěk nezajímáš tak, jako kdysi, ale přesto jsem velice rád, že jsi zkusil štěstí. A také velmi oceňuji, že jsi tipoval už na začátku týdne, což málokdo dělá (samozřejmě jsou tehdy nápovědy nejobecnější, takže se to možná úplně nevyplatí). Zde je tedy tvůj diplom, snad se Ti bude líbit.


Na obrázku, který jsem pro diplomy vybral, se nachází Pristichampsus vytvořený fanoušky pro hru Jurassic World: Evolution. Jak vidíte, jeho zbarvení je inspirované verzí z Pravěk útočí.

sobota 25. června 2022

Který pravěký tvor to je? Týden 27. - Výsledek

Zakončením jejího sedmadvacátého týdne dáváme na dlouhou dobu opět sbohem soutěži "Který pravěký tvor to je?", ale než ji na blogu vystřídají regulérní články, musíme se ještě podívat na to, o které zvíře tentokrát šlo. Jste připraveni?

Znovu si to tedy zopakujme. Podle první nápovědy se jednalo o plaza, jenž byl schopný se postavit na zadní končetiny. Podle nápovědy druhé žil v epoše eocénu. Dle třetí nápovědy to byl zástupce monotypické čeledi, a jeho fosilie byly nalezeny mj. ve Francii. Konečně nápověda čtvrtá, podle níž se jednalo o zástupce řádu Crocodilia, jenž se objevil v jedné epizodě seriálu Pravěk útočí (Primeval), jasně potvrdila, že naším tajemným zvířetem byl...

Pristichampsus!


pátek 24. června 2022

Obrázek týdne 24. 6. 2022

Je tu poslední červnový Obrázek týdne, a zároveň také poslední příspěvek do této rubriky na další tři nebo čtyři týdny. S nástupem července se příští pátek vrátí týdeník "Sloane, lovkyně monster", který však skončí ještě dříve, než uzavřu celý svět Lovců kryptidů... Předchozí dva Obrázky týdne patřily savcům, ať už vyhynulým nebo současným. I tentokrát se budeme držet našich chlupatých přátel, byť těch, jež naši předkové potkávali před několika tisíciletími - nikoliv na území Evropy, ale v Severní Americe. Autorkou této nádherné ilustrace je slavná malířka pravěku Karen Carr. Poskytovatelem obrázku je Perot Museum of Nature and Science, a byl stažen z webu WBUR.


Popisek k obrázku: Stádo mamutů kolumbuských (Mammuthus columbi), též známých jako mamuti obrovští, se zastavilo na okraji řídkého lisnatého lesa, a dopřává si odpočinku ve stínu stromů. Jedna samice se vzdaluje od svých sester, doprovázená svým mládětem, které stále kojí. Drobný gigant se drží jejího levého boku, a nehne se od ní ani na pár metrů. Zvláště v tuto chvíli mu závislost na matce přichází vhod. Ve vysoké trávě se totiž objevují pravlci (Canis dirus), a se zájmem se na odloučenou dvojici dívají. Pach mamutího mláděte je excituje, a připomíná jim, jak děsně jim kručí v břiše. Dokud se však malý chlupatý sloník drží své čtyři metry vysoké ochránkyně, vybavené majestátními dvoumetrovými kly, nehrozí mu žádné nebezpečí. Kvůli vlkům se v bezprostřední blízkosti rodičů drží i malí bizoni. Pro dravce nebude dnes snadné si opatřit potravu, když je tu každá potenciální oběť chráněna rohy a kly plně vzrostlých zástupců severoamerické megafauny. I malá sousta v podobě dvou veverek jsou před nimi v bezpečí, neboť se drží větve vysoko nad zemí; jeden z hlodavců dokonce nerušeně oždibuje oříšek. Scéna se odehrává na jih od Dallasu v americkém státě Texas před 25 000 roky. Mamuti kolumbuští vyhynuli zhruba o patnáct tisíc let později.

Nádherný obrázek, že? Články do této rubriky budou opět přibývat, až skončí týdeník "Sloane, lovkyně monster", jak už jsem uvedl výše. Je však také možné, že si někdy v průběhu tohoto roku (zatím však nevím, zda v průběhu léta) užijete krátký návrat Správce dinosauřího parku...
Tento týden končí na mém blogu kvíz "Který pravěký tvor to je?", alespoň na několik měsíců, a počínaje pondělím se na blog vrátí regulérní příspěvky. Ve středu jsem šel do kina na Jurský svět: Nadvládu, a chystám se o něm napsat článek. Očekávejte ho hned začátkem příštího týdne (pozor, bude plný spoilerů, takže pokud jste film zatím neviděli, třeba z časových důvodů, pak buďte při návštěvě této stránky velmi opatrní).
Na závěr ještě jedna věc - poslední desetidílný příběh ze světa Lovců kryptidů, který celou ságu zakončí, začne vycházet již brzy!

čtvrtek 23. června 2022

Který pravěký tvor to je? Týden 27. #4

Je čas na poslední nápovědu! Uznávám, že tím, jak vás trápím, se již nyní řadím k největším padouchům v historii celého vesmíru, ale... A man's got to go his own way.

#4: Tento zástupce řádu Crocodilia se objevil v jedné epizodě seriálu Pravěk útočí.


Tak teď jsem vám to ale dosti usnadnil! No excuses, friends... Honem s rodovým názvem toho zvířete do komentáře!

středa 22. června 2022

Který pravěký tvor to je? Týden 27. #3

Včera jsem vás jistě trochu vyděsil... Ovšem dnešní nápovědou vám způsobím přímo noční můry! Tak jsem zlej...

#3: Byl to zástupce monotypické čeledi, jehož fosilie byly nalezeny mj. ve Francii.


Jo, tak jsem zlej. Víte-li však, o kterého tvora jde, napište jeho jméno do komentáře!

úterý 21. června 2022

Který pravěký tvor to je? Týden 27. #2

První nápověda vás možná navedla jen velmi lehce... Ovšem nápověda druhá by vám mohla obrázek o našem tajemném tvorovi trošičku zostřit...

#2: Tento tvor žil v epoše eocénu.



Vsadím se, že po kliknutí na odkaz výše se mnou zasouhlasíte v jednom - přesně taková je nyní vaše reakce!

pondělí 20. června 2022

Který pravěký tvor to je? Týden 27. #1

Soutěž "Který pravěký tvor to je?" se blíží ke konci - tedy alespoň na nějakou dobu. Avšak předtím, než ji na tomto blogu vystřídají regulérní články o nových paleontologických objevech, popisky prehistorických živočichů i v současnosti žijících plazů a také jeden příběh zakončující dlouhou ságu, jež se před vašima očima odvíjela po nějakých šest let, dáme si ještě jeden týden tohoto kvízu! Připomínám, že zúčastnit se během týdne může každý - komentovat totiž na blogu mohou i uživatelé bez účtu Google! Cílem je napsat do komentáře rodové jméno zvířete, kterého popisují čtyři nápovědy, postupně vydávané od pondělí do čtvrtka vždy ve 12:00. Hádat můžete do sobotního poledne, kdy vyjde článek se správnou odpovědí. V neděli pak za výhru (uhodnete-li správně) dostanete diplom s popisovaným tvorem! Toť vše, jdeme na to...

#1: Jednalo se o plaza schopného postavit se na zadní končetiny.


Pozoruhodné... Co by to tak mohlo být? Čím dříve si tipnete, tím lépe!

neděle 19. června 2022

Který pravěký tvor to je? Týden 26. - Diplom

Je neděle, právě odbila jedenáctá, a je tedy na čase přesunout se k předání diplomu účastníkovi 26. týdne kvízu "Který pravěký tvor to je?". Štěstí opět zkusila Kaatedocus, a já jí moc děkuji za účast!

Ve středu jsi na základě prvních tří nápověd uhodla, že popisovaným živočichem byl Dakotaraptor - dromaeosaurid, kterého máme oba rádi (a kdo by taky ne, bylo to parádní monstrum). Gratuluji k další výhře, a předávám Ti tento diplom se dvěma dakotaraptory lovícími pachycephalosaura. Autorem obrázku je arménský umělec Ntvtiko. 


Příští týden vstoupíme do sedmadvacátého a zároveň na dlouhou dobu již posledního týdne kvízu "Který pravěký tvor to je?". Zkusit štěstí v něm můžete i vy!

sobota 18. června 2022

Který pravěký tvor to je? Týden 26. - Výsledek

Co byl tvor, popsaný čtyřmi nápovědami v rámci 26. týdne kvízu "Který pravěký tvor to je?", zač? This earth-shattering, mind-boggling question that surely caused your brains to shrink and explode - and probably also to develop some weird new quirks - shall be answered now!

Tak se na to znovu podívejme. Podle první nápovědy byly fosilie tohoto tvora nalezeny v souvrství Hell Creek. Podle nápovědy druhé se jednalo o teropodního dinosaura a jednoho z největších ze své čeledi. Ale nápověda třetí jakékoliv domněnky o tom, že by se jednalo o nejslavnějšího z tyrannosauridů, krále všech dinosaurů, zabila. Čtvrteční nápověda, podle níž byl tento šestimetrový karnivor v roce 2015 popsán Robertem DePalmou a jeho kolegy, vás pak naopak ujistila, že popisovaným zvířetem byl jistý velký dromaeosaurid, a to...

Dakotaraptor!


pátek 17. června 2022

Obrázek týdne 17. 6. 2022

Půlka června je za námi, počasí je stále teplejší a slunečnější, oficiální začátek léta se blíží... Mnoho z nás asi v tuto dobu nemyslí na sníh a led. Spíše se v našich myslích přesouváme do teplých krajin, ve kterých je mnohem více horko. Třeba do subsaharské Afriky. Předchozí tři Obrázky týdne zobrazovaly pravěké obratlovce, a tak jsem si tentokrát řekl, že zůstanu v současnosti, a budu s vámi sdílet nějakou fotografii současných zvířat. A pak mě napadlo... Co takhle vybrat nějaké černobílé dílo, nikoliv barevné? Netrvalo dlouho, a našel jsem, co jsem hledal. Prezentuji vám nyní fotografii Anupa Shaha ze série The Mara, jež zvítězila v kategorii Black & White Series of the Year 2017 soutěže MonoVisions Photography Awards. Co na ni říkáte?


Popisek k obrázku: Trojice lvů se prochází po suché cestě uprostřed keňské rezervace Maasai Mara. Dospělou lvici doprovázejí dvě zdravá lvíčata. Zanořují své tlapky do chudé hlíny, ozdobené vzory pneumatik terénních vozidel. Lvíče v popředí cosi zaujalo. Je to nevelký předmět, snad se na něm něco leskne - vypadá, jako by měl oko. Netuší, že moment, kdy si tu zvláštní věc prohlíží, byl právě zvěčněn. I druhé lvíče je předmětem poněkud zaujato, drží se ovšem pozadu. Naopak lvici nastražená fotopast vůbec nezajímá. Za svůj život jich už v rezervaci viděla bezpočet. Mnohem více pozornosti věnuje zbytku své smečky, jež odpočívá v suché trávě mimo záběr. V Národní rezervaci Maasai Mara a jejím bezprostředním okolí žije mezi 850 až 900 lvy. Jedná se o jedno z nejlepších míst v celé Keni, kam se za nimi mohou ekoturisté vydat. Stále tu mají dostatek potravy; v létě se to na zdejších savanách hemží pakoni, kteří přicházejí v obrovských počtech ze Serengeti, a zdržují se tu také početná stáda buvolů kaferských. Lvi z Maasai Mara se proslavili svými rolemi v mnoha přírodovědných dokumentech. Možná i tato lvíčata budou jednou hvězdami na televizních obrazovkách - pokud se již jimi nestala!

Chcete-li obdivovat více takových černobílých fotografií lvů od Anupa Shaha, doporučil bych vám zakoupit si jeho knížku The Mara, publikovanou Londýnským přírodovědným muzeem v prosinci 2016.
Sledujete bedlivě slovenské dobrodružství Nigela Marvena? Pak vám jistě neuniklo, že v uplynulém týdnu narazil se svým štábem na možná první zaznamenanou melanistickou užovku stromovou na území Slovenska! Video na tomto odkazu.
O víkendu vyhodnotím 26. týden kvízu "Který pravěký tvor to je?", a v pondělí pak vstoupíme do týdne sedmadvacátého. Užijte si víkend... A zkuste třeba během něj také pořídit nějaké černobílé fotografie lvů!

čtvrtek 16. června 2022

Který pravěký tvor to je? Týden 26. #4

Čas poslední nápovědy nadešel... 

#4: Byl to šestimetrový karnivor, a v roce 2015 ho se svými kolegy popsal Robert DePalma. 



Teď již jistě víte, o kterého pravěkého tvora jde... Když napíšete jeho rodové jméno do komentáře, dostanete v neděli diplom!

středa 15. června 2022

Který pravěký tvor to je? Týden 26. #3

Tak teropod z Hell Creeku, jo? Já vím, já vím, rád vás trápím... A ještě víc vás potrápím dnes!

#3: Nejedná se o druh Tyrannosaurus rex.



Máte tušení, o co by se mohlo jednat? Tak honem s tím do komentáře!

úterý 14. června 2022

Který pravěký tvor to je? Týden 26. #2

Úterý, dvanáct hodin. To znamená jediné... Druhou nápovědu!

#2: Jednalo se o teropodního dinosaura, jednoho z největších ze své čeledi.


Hmm... Vskutku velmi těžké. Ale přece jen již můžete zkusit štěstí!

pondělí 13. června 2022

Který pravěký tvor to je? Týden 26. #1

Díky trogonům jsme si dali od kvízu "Který pravěký tvor to je?" malou, týdenní přestávku. Nyní se však kvíz vrací, a to nejen na tento, ale také na příští týden! Znovu zopakuji, o co tu jde - během týdne vyjdou na blogu čtyři nápovědy popisující nějakého prehistorického tvora. Každý den budou tyto nápovědy konkrétnější, a vy byste měli ve druhé polovině týdne být schopni uhodnout, oč se jedná. Pokud se rozhodnete zúčastnit, napište zkrátka rodové jméno zvířete do komentáře pod některou z nápověd. Uhodnete-li správně, pak dostanete v neděli diplom s popisovaným živočichem. To je vše. Teď vkročme do 26. týdne kvízu!

#1: Fosilie tohoto zvířete byly nalezeny v souvrství Hell Creek.


Klidně si tipněte už teď, přece jen máte určitou šanci, že se třeba trefíte!

neděle 12. června 2022

6 vybraných druhů trogonů: Trogon sumaterský

Vědecký název: Apalharpactes mackloti
Rozšíření: Sumatra
Velikost: délka 30 cm.
Do rodu Apalharpactes se řadí dva druhy asijských trogonů z velkých indonéských ostrovů. Jsou jimi trogon jávský (A. reinwardtii) a trogon sumaterský (A. mackloti). Dříve byli považováni za jediný druh, ale později byli odděleni (a zrovna tak celý rod Apalharpactes býval dříve "vsazován" do rodu Harpactes, se kterým ale podle výsledků všeobecně uznávané studie Petera A. Hosnera z roku 2010 nemá společného tolik, jak se dříve myslelo). Trogon sumaterský je endemitem Sumatry, a vyskytuje se v tamních tropických a subtropických vlhkých horských lesích o nadmořské výšce 750 až 2200 metrů. Pro samce jsou typické žluté bříško, olivově zelená hlava a hruď, modro-zelená záda a výrazně světle modrá holá kůže kolem tmavých očí. Zobák mají zbarven červeně. Dále mají samci na stehnech rudou skvrnu, která se však nevyskytuje na zadních končetinách samic. Tito ptáci jsou docela pomalí, často vydrží sedět dlouho na jednom místě, a jsou tak celkem dobře pozorovatelní a fotografovatelní. Je-li však vystrašen, dokáže rychle zmizet, přičemž píská "wih-whee-whirrr!" Je to málo dotčený druh.

sobota 11. června 2022

6 vybraných druhů trogonů: Trogon ozdobný

Vědecký název: Trogon clathratus
Rozšíření: Kostarika a Panama
Velikost: délka 30 cm, hmotnost okolo 130 g.
S tímto druhem z nejpočetnějšího rodu čeledi trogonovitých se setkáme pouze na území karibského hřbetu Kostariky a Panamy. Obývá tamní vlhké lesy v nadmořské výšce 90 až 1360 metrů. Živí se především ovocem a hmyzem, ale občas si prý pochutná i na menších obratlovcích, včetně malých žab a ještěrů. Rozmnožuje se od února do května. Vajíčka jsou většinou kladena do hnízda termitů či do otvoru ve dřevě hnijícího, avšak stále stojícího stromu. Samci trogona ozdobného (viz obrázek) mají černý obličej, bradu a krk, korunka na hlavě je zářivě zelená, stejně jako hruď. Bříško a okolí kloaky je u nich zbarveno červeně. Ocas je z vnější strany zářivě zelený a z vnitřní strany zdobený střídajícími se černými a bílými proužky. Kde je samec zelený, tam je samice šedá. Docela zajímavý je zpěv tohoto ptáka - zní jako "kwa", a postupně zesiluje, pak zrychlí a přitom je mu ubíráno na intenzitě. Tento druh byl popsán anglickým přírodovědcem Osbertem Salvinem v roce 1866.

pátek 10. června 2022

Obrázek týdne 10. 6. 2022

Je za námi další pracovní týden, někteří z nás jsou možná celí uřícení, naše mozky proměněné ve škvarky, pomalu zatopované pozoruhodnými mozkovými tekutinami, jež z nich vytahují poslední zbytky psychické síly... Dobrá, možná to přeháním, ale existuje snad jiný způsob, jak uvést další Obrázek týdne? Neodpovídejte na tu otázku! Raději se rovnou přesuňme k překrásnému dílu, které jsem se do této rubriky rozhodl zařadit tentokrát. Jeho autorem je paleontolog a malíř pravěku Oscar Sanisidro, který v roce 2018 o prehistorických zvířatech, jež se vám po přečtení tohoto textu dostane obdivovat, napsal se svými kolegy článek do vědeckého časopisu PLOS One v roce 2018. Poznejme nyní některé z tajemných obyvatel pravěkého Turecka...


Popisek k obrázku: V eocénu vypadaly Pontské hory v Malé Asii úplně jinak, než dnes. Střed Malé Asie byl ostrovem, který obýval unikátní mix laurasijských a gondwanských savců. Některé z jejich pozůstatků byly o 44 milionů let později nalezeny člověkem v tureckém souvrství Uzunçarşıdere. Dávno předtím, než se jejich domovina změnila a oni vyhynuli, potulovali se po území pánve Orhaniye primitivní kopytníci z čeledi Pleuraspidotheriidae. Mezi ně patřila například Hilalia, drobný býložravec připomínající něco mezi psem a malou srnkou. V levém spodním rohu právě jedna vybíhá z kapradin na okraji lesa. Stádečko dalších zástupců jejího druhu se pohybuje nepříliš daleko od ní. Podivný vačnatec sedící na staré větvi, ke které se Hilalia přibližuje, se jmenuje Anatoliadelphys. Je to semiarboreální zvíře velikosti kočky, vybavené chápavým ocasem, a dosti silnými čelistmi, nepříliš slabějšími, než jaké má dnešní ďábel medvědovitý z Tasmánie. Břehy vysychajícího potoka jsou odpočinkovým místem některých studenokrevných obyvatel tohoto záhadného ostrova; velkých krokodýlů a želv. V neposlední řadě se podél potoka pohybuje také čtyřčlenná skupinka nosorožcům podobných herbivorních savců z řádu Embrithopoda. Jedná se o rod Hypsamasia, který je takovou méně nazdobenou tureckou obdobou egyptského arsinoitheria. Ostrov obýval ještě jeden další rod embrithopoda, Palaeomasia. Ze stromoví celou scénu pozorují další malí vačnatci a ospalí netopýři. Domovina těchto zvířat byla součástí sopečného souostroví - jeden vulkán vidíme i v této scéně.

Myslím, že nám nezbývá nic jiného, než sbalit si věci, spustit časový portál (pokud ho tedy máte), a trošku si o víkendu odpočinout v pravěkém Turecku! Že je to dobrý nápad?
Nezapomeňte, že Jurský svět: Nadvláda (Jurassic World: Dominion) je již v kinech! Dnes vychází oficiálně ve Spojených státech amerických, ale v ČR nebo třeba na Novém Zélandu ho hrají již od včerejška! Doufám, že někdy během června si na film také zajdu, a možná o něm napíši článek. V komentářích bychom si pak na něj mohli vyměnit názory. Dále bych vám doporučil sledovat na Twitteru slovenské dobrodružství Nigela Marvena - zrovna tam natáčel mého oblíbeného obojživelníka, mloka skvrnitého
A co můžete v příštích dnech čekat na mém blogu? O víkendu se podíváme na poslední dva z šesti vybraných druhů trogonů, a v pondělí se pak vrátí kvíz "Který pravěký tvor to je?". Doufám, že se zúčastníte!

čtvrtek 9. června 2022

6 vybraných druhů trogonů: Trogon kubánský

Vědecký název: Priotelus temnurus
Rozšíření: Kuba
Velikost: délka 23 až 25 cm, hmotnost 47 až 75 g.
Do rodu Priotelus patří pouze dva druhy trogonů; trogon hispaniolský (P. roseigaster), endemicky se vyskytující na ostrově Hispaniola a tedy na území Dominikánské republiky a Haiti, a trogon kubánský (P. temnurus), endemit Kuby. Vyskytuje se na dvou kubánských ostrovech - kromě hlavního ostrova je k nalezení také na Ostrově mládeže (Isla de la Juventud), což je samozřejmě druhý největší ostrov v zemi. Není asi příliš překvapivé, že jde o národního ptáka Kuby. Jeho přirozeným prostředím jsou tropické suché i vlhké lesy, ač přežívá i v dosti degradovaných porostech, které mnohdy jeho přirozenou domovinu připomínají jen zdánlivě. Španělsky se mu říká tocororo - tento obecný název odkazuje na jeho hlasité volání "toco-toco-tocororo-tocoro". Trogon kubánský je vskutku pestře zbarven - záda a křídla má zelená, hlavu hlavně modrou, zobák je červený, a bříško též. Hrudník je bílý. Trogony si většinou spojujeme s velmi dlouhými ocasními pery (kvesalové, kteří do čeledi Trogonidae také patří, pak mají ocasní pera až "absurdně" dlouhá, byť samozřejmě mají jisté využití), ale to o zástupcích rodu Priotelus neplatí. Tento druh má stejně jako jeho hispaniolský bratránek ocasní pera jako by useknutá. Tito ptáci si staví hnízda hlavně ve stromových dutinách opuštěných strakapoudy. Živí se semeny, ovocem a hmyzem, a podobně jako kolibříci je schopen vznášet se na jednom místě, přičemž třepetá křídly - to je mezi trogony dosti neobvyklé.

středa 8. června 2022

6 vybraných druhů trogonů: Trogon modroocasý

Vědecký název: Trogon comptus
Rozšíření: Kolumbie a Ekvádor
Velikost: délka 28 cm, hmotnost 104 g.
Do rodu Trogon, podle kterého je pojmenována celá čeleď trogonovitých (Trogonidae), patří v současné době 20 nebo 21 druhů, žijících na americkém kontinentu. Zatímco někteří z nich mají docela velký areál rozšíření, trogon modroocasý se vyskytuje pouze na pacifickém pobřeží Kolumbie a Ekvádoru. Setkat se s ním můžeme v kolumbijských derpartementech Antioquia a Chocó (odtud anglický obecný název Chocó trogon) a v ekvádorské provincii Pichincha. Vyskytuje se ve vlhkých deštných lesích od úrovně mořské hladiny až po nadmořskou výšku 1800 metrů. Ví se toho o něm docela málo. Analýza žaludku mrtvého zvířete prokázala, že konzumuje ovoce a bezobratlé, ale o jeho potravních zvycích se neví prakticky nic. Když zpívá, opakuje trogon modroocasý sedmkrát až pětkrát "cow", a jeho teritoriální volání zní jako "krr-krr-krr". Samci (viz obrázek) mají černou či modrou tvář, černý až modrý spodek krku, bílé oči a žlutý zobák, hruď a záda mají zelené, bříško a okolí kloaky je červené. U samic jsou hlava, hruď, záda i spodní část bříška šedé. Ačkoliv je tento druh klasifikován jako málo dotčený, panuje podezření, že se jeho počty zmenšují.

úterý 7. června 2022

6 vybraných druhů trogonů: Trogon Wardův

Vědecký název: Harpactes wardi
Rozšíření: jižní a jihovýchodní Asie
Velikost: délka 35 až 38 cm, hmotnost 115 až 120 g.
S tímto trogonem - jedním z deseti zástupců rodu Harpactes - se setkáme na severovýchodě Indie, v Bhútánu, Tibetu, Myanmaru a na západě jihočínské provincie Jün-nan. V minulosti býval údajně hojně pozorován také v severním Vietnamu, v okolí hory Fan Si Pan - alespoň to vychází ze záznamu z roku 1939. Za poslední desetiletí tam však vůbec nebyl spatřen, a tak zůstává otázkou, zda třeba na konci 30. let někdo neučinil chybu, a neoznačil jiný druh trogona právě za trogona Wardova. Tento druh popsal skotský zoolog Norman Boyd Kinnear v roce 1927. V současnosti je na Červeném seznamu IUCN veden jako téměř ohrožený. Není úplně snadné se s ním setkat. Líbí se mu v subtropických horských lesích nadmořské výšky 1500 až 3000, primárně tvořených duby či obaleči. O tuto domovinu ale postupně přichází, proto není tak hojný, jako v minulosti. Samci trogona Wardova mají růžová či červená prsa, břicho a čelo. Hruď, křídla a záda jsou tmavá, většinou kaštanová. Špička zobáku je zbarvena rudě. Samice jsou dosti podobné, červenou a růžovou samců však u nich na všech výše zmíněných místech nahrazuje žlutá či tmavě olivová (viz obrázek). Žlutá je také špička jejich zobáku. Potravou tohoto ptáka se stávají hmyz a semena rostlin. K námluvám dochází v březnu a dubnu. Zatím se neví, jak vypadají hnízda trogona Wardova, neboť žádné nebylo nalezeno.

pondělí 6. června 2022

6 vybraných druhů trogonů: Trogon horský

Vědecký název: Apaloderma vittatum
Rozšíření: střední Afrika
Velikost: délka 28 centimetrů.
Do trogoního rodu Apaloderma patří tři druhy - trogon uzdičkový (A. narina), žlutolící (A. aequatoriale) a horský (A. vittatum). Vesměs jsou to obyvatelé Afriky, a zatímco s prvním jmenovaným se setkáme hlavně východě a jihu kontinentu, a se druhým na západě, trogon horský je obyvatelem střední, západní i východní Afriky. K nalezení je v Kongu, Kamerunu, Burundi, Rovníkové Guineji, Nigérii, v Angole, Zambii, Mozambiku, Malawi, Rwandě, Ugandě a Keni. Vyskytuje se v horských lesích v nadmořské výšce 900 až 3000 metrů. Živí se ovocem a hmyzem, a jeho zpěv je docela nápadný ("wuk-wuk-wuk-wuk"). Samci jsou tmavě modří nebo načernalí, a jejich široký, dlouhý ocas má černo-bílé pruhování. Hruď je zbarvena nafialověle, a peří na tmavé hlavě má na slunci bronzový třpyt. Záda jsou většinou zbarvena zeleně, a břicho je křiklavě červené či karmínové (viz obrázek). Samice je samci docela dost podobná, jen má hnědou hlavu a skořicový hrudník a spodní část krku. Mladí ptáci, včetně těch samčího pohlaví, vypadají skoro jako dospělé samice, ale mají bílé bříško. Trogoni horští se rozmnožují v říjnu a listopadu. Jde o málo dotčený druh.

neděle 5. června 2022

Který pravěký tvor to je? Týden 25. - Diplom

Jako v předchozích dvou týdnech, i tentokrát patří neděle předávání drobných ocenění účastníkům soutěže "Který pravěký tvor to je?". Pětadvacátého týdne kvízu se opět zúčastnila Kaatedocus. Už předem jí znovu za účast děkuji, a teď to již nebudeme prodlužovat - přejděme k samotnému předání diplomu.

V pátek jsi na základě všech čtyř nápověd uhodla, že mnou popisovaným živočichem byl Pisanosaurus! Gratuluji Ti k další výhře, a předávám Ti tento diplom s naším malým metrovým býložravcem ze souvrství Ischigualasto. Jeho autorem je Raúl Martín. Rekonstrukcí pisanosaura v krajině mnoho neexistuje, a toto je obrázek dosti dobře známý, ale i tak doufám, že Ti udělá radost!


Ještě jednou tedy velký dík Kaatedocus za účast v kvízu! Zítra vstup do šestadvacátého týdne soutěže neočekávejte - jak jsem vás již informoval v pátek, dáme si od ní malou přestávku. Můžete se tedy těšit na várku 6 vybraných druhů... A až přehlídka opeřených skvostů z teplých a vlhkých krajin skončí, kvíz se zase na nějakou dobu vrátí.

sobota 4. června 2022

Který pravěký tvor to je? Týden 25. - Výsledek

S pětadvacátým týdnem kvízu "Který pravěký tvor to je?" jsme završili letošní květen a zároveň jsme s ním vstoupili do června. Avšak kterému prehistorickému zvířeti tento velký přechod mezi dvěma měsíci na tomto blogu patřil?

Vraťme se tedy na začátek - podle první nápovědy žil tento tvor v Jižní Americe v pozdním triasu. Dle nápovědy druhé je znám na základě jediné, neúplné kostry. Středeční nápověda pak tvrdila, že pozůstatky tohoto obratlovce byly nalezeny ve stejném souvrství, jako fosilie eoraptora, herrerasaura, sanjuansaura či jachalerie (myšleno bylo souvrství Ischigualasto v Argentině). Čtvrtá nápověda, podle níž byl tento živočich popsán v roce 1967, a některými odborníky je považován za raného ptakopánvého, jinými zase za silesaurida (nesl znaky obou skupin), už jistě potvrdila, že popisovaným zvířetem byl...

Pisanosaurus!


pátek 3. června 2022

Obrázky týdne 3. 6. 2022

Od té doby, co se na začátku května Obrázky týdne vrátily, jsme se v rámci této páteční rubriky drželi hlavně ve druhé a třetí třetině druhohor, tedy s výjimkou fotografie ploskolebce himálajského, jež byla nepříliš překvapivě pořízena v epoše holocénu. Již před týdnem jsem si tedy řekl, že by bylo nejlepší se prostřednictvím prvního červnového Obrázku týdne tohoto roku vrátit třeba do triasu, a naštěstí jsem záhy nalezl toto překrásné dílo, jež je vším, co jsem hledal. Jeho autorem je významný malíř pravěku Sergey Krasovskiy. Není to tak dávno, co se stal tento obraz přílohou vědecké práce Stevena Jasinskiho a Bryana Gee, kteří se v ní zabývali vyobrazeným praobojživelníkem.


Popisek k obrázku: Dva velcí temnospondylové druhu Anaschisma browni odpočívají na břehu lesního potoka. Odpolední vedro a vlhkost sice příliš nevadí zdejším přesličkám a kapradinám, ale třímetroví obojživelníci z něj nadšeni nejsou, a kdyby nebylo vody, do které mohou před horkem utéci, nejspíše už by přestávali kouzelný svět kolem sebe vnímat. V pravém krokodýlím stylu otevírají své mohutné čelisti, a ochlazují se, zatímco strnule zůstávají po mnoho desítek minut na jednom místě. Jako sochy však nebudou působit navždy. Až se večer slunko stáhne, a celému kraji se trochu uleví, vydají se anaschismy na lov, a kterýkoliv z raných dinosaurů či savcotvárných plazů, jenž se přijde k potoku v noci napít, bude ve smrtelném nebezpečí. Tito metoposauridi byli svého času ekvivalenty současných krokodýlů, aligátorů a kajmanů - v severoamerickém triasu vyplňovali podobnou ekologickou niku. Přestože se jednalo o úctyhodné a velké predátory, nejčastěji se zaměřovali na lov korýšů a menších obojživelníků, i když mackové jako tito dva jistě nepohrdli ani nic netušícím žíznivcem z řad zcela terestrických tvorů. Scéna se odehrává na území dnešního souvrství Chinle v severní Arizoně před 220 miliony let.

Když už se jeden prehistorický živočich jmenuje Anaschisma, co takhle někdy v budoucnu pojmenovat jiného Anarchisma? Podle mě to zní skvěle!
Premiéra Prehistoric Planet je sice již za námi, ale tento týden se začal na BBC Two vysílat Springwatch 2022, a podle všeho je opět výtečný! Nezapomeňte, že se vysílá od pondělí do čtvrtka, nikoliv od úterý do pátku, jako tomu bylo v případě předchozích sérií The Watches. Možná také již víte, že Nigel Marven je právě na Slovensku, kde natáčí dokument, o kterém jsem vás informoval v dubnu! Máte-li zájem, podívejte se na rozhovor s Nigelem o změně klimatu ze zpravodajského webu Pravda (nenechte se zaskočit jeho poměrně zvláštním titulkem, Nigel se blíže k válce na Ukrajině vyjadřuje v posledních minutách rozhovoru).
A co můžete v brzké době čekat na tomto blogu? Příští týden si dáme od kvízu "Který pravěký tvor to je?" malou přestávku, a podíváme se na šest vybraných druhů z jedné překrásné ptačí čeledi!

čtvrtek 2. června 2022

Který pravěký tvor to je? Týden 25. #4

Je čas na poslední nápovědu. Já vím, dělal jsem to schválně takové nejasné, ale teď už byste měli přijít na to, o kterého tvora se jedná!

#4: Někteří odborníci považují tohoto metrového býložravce, popsaného v roce 1967, za raného ptakopánvého dinosaura, jiní za silesaura. Nesl znaky obou skupin.



Odhadl jsem správně vaši reakci? Rychle s tím do komentáře, ať dostanete v neděli diplom!

středa 1. června 2022

Který pravěký tvor to je? Týden 25. #3

Třetí nápověda!

#3: Pozůstatky tohoto obratlovce byly nalezeny ve stejném souvrství, jako fosilie eoraptora, herrerasaura, sanjuansaura nebo třeba jachalerie.


Víte, o čem je řeč, že ano? Teď už byste to mohli odvodit... Zkuste štěstí, třeba se vám zadaří!

Nejčtenější