Před více než dvěma týdny, konkrétně 15. dubna 2022, vyšel v odborném časopise PhytoKeys článek Nigela C. A. Pitmana z Field Museum of Natural History v Chicagu a jeho kolegů, kteří v něm popsali znovuobjevení kriticky ohrožené rostliny Gasteranthus extinctus z čeledi podpětovitých (Gesneriaceae) a řádu hluchavkotvarých (Lamiales). Jedná se o obyvatele západních svahů ekvádorských And, žijícího v tropických či subtropických vlhkých horských lesích. Je to skutečný ekvádorský endemit, jeho výskyt mimo tuto zemi nikdy nebyl zaznamenán. Tento druh, popsaný L. E. Skogem a L. P. Kvistem, byl naposledy spatřen v roce 1985. Jeho vědecký popis byl však uskutečněn až v roce 2000, a to na základě exemplářů nasbíraných patnáct let předtím na Centinelském hřbetu. V odborné literatuře věnující se organismům nejen z této oblasti ekvádorských And se hojně užívá pojem "centinelská extinkce" (Centinelan extinction), používaný v souvislosti s endemickými druhy dohnanými k vyhynutí předtím, než mohly být objeveny či popsány. Přesně to byl případ i G. extinctus; Skog a Kvist si byli v době jeho popsání takřka jisti, že byl již vyhynulý, a proto mu dali ono dramatické druhové přízvisko, znamenající v překladu "vyhynulý". Čtyři sbírky exemplářů, které tehdy studovali, pocházely z lesa, jenž byl od poloviny 80. let zcela vykácen. Autor této nové studie, Nigel C. A. Pitman, nicméně již v roce 2000 napsal odborný článek, v němž popsal několik druhů rostlin považovaných za centinelské endemity, jež byly zaznamenány i na jiných lokalitách. Nedalo se tedy přesně říci, že by byl G. extinctus vyhynulý, a statut kriticky ohroženého organismu mu tedy zůstal. Konečně v roce 2019 se začalo ukazovat, že by tato rostlina skutečně mohla na nějakých jiných lokalitách poblíž Centinelského hřbetu přežívat. Pitman a jeho kolegové některé z těchto lokalit navštívili v roce 2021, a zjistili, že G. extinctus je skutečně přítomen na pěti z nich. Členové vědeckého týmu zavrhli, že by se mohlo jednat o příbuzné podpětovité z rodu Gasteranthus rostoucí v této oblasti, jmenovitě G. mutabilis a G. calcaratus, a ke správné identifikaci nalezených rostlin jim pak dopomohl John L. Clark z Lawrenceville School ve Spojených státech, taxonomický expert na čeleď Gesneriaceae a jeden ze spoluautorů této studie. Sice ještě bude chvíli trvat, než bude učiněn odhad o velikosti populace těchto nadmíru vzácných asteridů, jde nicméně o dobrého kandidáta na záchranu ex situ - vzhledem ke své široké toleranci různého prostředí by mohl být úspěšně rozmnožen v umělých podmínkách. Otázkou nyní je, jak dlouho bude trvat, než oněch pět lokalit, na nichž G. extinctus přežívá, navštíví trhači a překupníci, a začnou ho decimovat. Květy této podpětovité jsou totiž skutečně nádherné a lákavé - jsou nápadně červené, a vyčnívají tak z vegetace takříkajíc jako bolavý palec. Podle Pitmana a jeho kolegů obývá G. extinctus celkově oblast o 106 čtverečních kilometrech. Není to moc, ale budou-li lépe chráněny, pak se snad bude těmto rostlinám dařit lépe. Znovuobjevení G. extinctus dokazuje, že některá květena z Centinelského hřbetu skutečně destrukci tamního pralesa přežila, neboť se tajně (alespoň z pohledu nás, lidí) vyskytovala a dodnes vyskytuje i na blízkých a dříve méně lákavých lokalitách.
Gasteranthus extinctus ve svém přirozeném prostředí. Fotografie z původní studie
Zdroj veškerých informací pro tento článek:
Potěšil vás tento objev, třebaže nejste nutně příznivci podpětovitých? Přece jen většina jejich druhů roste v tropech, v teplých oblastech jižní Evropy se setkáte pouze s šesti druhy, a v našich zeměpisných poměrech se nevyskytují žádné, ale jsou to krásné rostliny, a to rozhodně platí i této specii, není-liž pravda?
Žádné komentáře:
Okomentovat