The Destruction of Palestine is the Destruction of the Earth | Kniha týdne

První říjnovou neděli vám přináším 14. část projektu Kniha týdne, v rámci něhož vás každý týden seznamuji s knihou, kterou jsem buď přečetl za poslední dny nebo jsem se k ní vrátil po přečtení dříve. Předchozí části Knihy týdne byly recenzemi následujících publikací: Clever Girl: Jurassic Park od Hanny McGregor, Vždyť jsou to jen zvířata od Zdeňka Veselovského, Mount Everest: Historie dobývání nejvyšší hory světa od Karla M. Herrligkoffera, Planeta dinosaurů od Cavana Scotta, Queer Ducks (and Other Animals) od Eliota Schrefera, Stezkami lovců mamutů od Radana Květa, Steve Backshall's Most Poisonous Creatures od Steva Backshalla, Standing Stones od Jeana-Pierra Mohena, Pandin palec od Stephena Jaye Goulda, Alexander von Humboldt: A Concise Biography od Andrease W. Dauma, Delfíni nebo radary? od Borise Sergejeva, Molecules and Minds od Stevena Rose a Anthropocene or Capitalocene? od Jasona W. Moora a jeho kolegů. Tentokrát vám představím knihu, jejíž obsah má obrovskou relevantnost za současného dění na Blízkém východě.

The Destruction of Palestine is the Destruction of the Earth (česky Destrukce Palestiny je destrukcí Země) je kniha švédského akademika, docenta v oboru humánní ekologie a novináře Andrease Malma, která byla vydána v lednu 2025 nakladatelstvím Verso Books. Na 144 stranách představuje argument pro vnímání posledních dvou set let destrukce palestinského území, nejprve zuboženého silami britského impéria a později po desítky roků izraelskou okupací, ve spojení s fosilním kapitálem a fosilním imperialismem, a jejím cílem je dokázat, že energie z fosilních paliv je hnací silou západem podporovaného, stále probíhajícího neštěstí, které v posledních dvou letech vyústilo v genocidu Palestinců. Jedná se o delší pamflet založený na pečlivé rešerši historického útlaku palestinského obyvatelstva a ničení jeho domovského území cizími silami, nabízející vhled do problematiky izraelsko-amerických vztahů, kritiku teorie izraelské lobby a argumenty pro označení genocidy Palestinců za první technogenocidu v historii. Čtenáře dále seznamuje s odlišnými frakcemi palestinské rezistence okupaci izraelským státem. Andreas Malm sám v Gaze žil v 90. letech minulého století, a jak v knize sám uvádí, právě přes Palestinu se dostal k zájmu o klima, kterému se nyní věnuje v akademickém prostředí. Je autorem dobře známé knihy How to Blow Up a Pipeline (Jak odpálit ropovod) z roku 2021, která sloužila jako inspirace ke stejnojmennému akčnímu thrilleru režiséra Daniela Goldhabera uvedeného do kin o rok později. Malmovou asi nejznámější akademickou publikací je kniha Fossil Capital: The Rise of Steam Power and the Roots of Global Warming (Fosilní kapitál: Vzestup parní moci a kořeny globálního oteplování) z roku 2016. Působí na Lundské univerzitě ve Švédsku, kde dříve studoval sociální a ekonomickou geografii. Tuto knihu mohu vřele doporučit.

Přední obálka knihy The Destruction of Palestine is the Destruction of the Earth vydané nakladatelstvím Verso Books v lednu 2025. Zdroj: Knihy Dobrovský

Knihu The Destruction of Palestine is the Destruction of the Earth jsem si přečetl v době od pondělí 29. září do neděle 5. října letošního roku, a zanechala ve mne silné pocity. Zrovna v uplynulém týdnu izraelské ozbrojené složky provedly další nekalost, když v mezinárodních vodách přepadly flotilu s označením Global Sumud Flotilla (o níž jsem již zde na blogu psal minulý měsíc) mířící do Gazy s humanitární pomocí. Dnes, když jsem knihu dočítal, mne již do očí bily články o násilí páchaném na Gretě Thunberg, která byla součástí výpravy flotily (a jednalo se o její 3. pokus prolomit nelegální obléhání břehů Gazy), a jež byla, aniž by spáchala jakýkoli trestný čin, umístěna do cely plné štěnic, bita a jinak ponižována. Hyenost izraelského státu nezná mezí, a čím déle je toto sionistické násilí na Palestincích a těch, jež s nimi vyjadřují solidaritu, pácháno, tím více, alespoň doufám, se svět probouzí a přestává věřit v pohádku ospravedlňující izraelskou okupaci palestinských území, vyvražďování palestinského obyvatelstva i založení státu Izrael pochybnými, rasistickými nacionalisty, kteří už před stovkou let hovořili a psali o Palestincích zrovna tak, jak nacisté hovořili o Židech. Svou podporou Palestiny jsem se na svém blogu v posledních letech netajil. Dvakrát jsem se účastnil pochodu pražského Alt Prajdu s pro-palestinskou částí v rámci většího pochodu Prague Pride, a to jak loni, tak letos. V loňském roce jsem si vyslechl také přednášku uskupení Queers for Palestine a Pangea, která se konala pod záštitou samotného Prague Pride, který je jinak z levice kritizován pro svůj pro-izraelský postoj. Čím více je mi toho o útlaku palestinského obyvatelstva známo, a čím více o něm čtu - nyní je seznamu mé budoucí četby i kniha od Judith Butler kritizující sionismus a násilí na Palestincích z roku 2012 - tím více cítím opodstatněné naštvání vůči mocenským strukturám, jež tento útlak zapříčiňují.

Andreas Malm v této publikaci nabízí analýzu historického pozadí destrukce Palestiny, jež podle něj šla ruku v ruce s nárůstem využití fosilních paliv v imperialistickém tažení Británie, a vidí Palestinu jako ukázku drastického ničení a vykořisťování planety Země systémem založeným na fosilních palivech a mocí, která se s nimi pojí. Sestává z textů, které původně napsal pro Verso Blog - pro blog nakladatelství, jež knihu vydalo. Ke dvěma dlouhým kapitolám je však připojen také text, který jím byl napsán speciálně pro tuto publikaci, a který je reakcí na kritiku ze stran některých osob na levici, jež vyzývaly detaily autorovy analýzy nebo jeho explicitní zamítnutí teorie izraelské lobby v ohledu na americkou podporu genocidy a obléhání palestinského území. Myslím si, že The Destruction of Palestine is the Destruction of the Earth má co říci k současnému dění, které je třeba vnímat v historickém kontextu. Tolik lidí neustále propadává tomu liberálně-demokratickému diskurzu o 7. říjnu 2023 - "že vše začalo útokem Hamásu" a podobně, přičemž ignorují, snad záměrně (a snad dokonce v té ignoranci vyrůstali), co vše bylo předtím. Právě tito lidé neznalí předchozích dvou století strašlivého plenění Palestiny budou z přečtení této knihy benefitovat nejvíce.

Kniha sestává ze čtyř částí. První je předmluva s názvem No Limits (Žádné limity či Bez limitů), kterou docent Malm napsal v Paříži v červenci 2024. Po tomto úvodním, jen několik stran dlouhém textu následuje nejdelší kapitola knihy, The Destruction of Palestine is the Destruction of the Earth (Destrukce Palestiny je destrukcí Země), nabízející historický kontext a argumenty pro označení trvající genocidy Palestinců jako technogenocidu. Další kapitola, Response to Some Objections Regarding the Palestinian Resistance (Odpověď na některé námitky ohledně palestinského odporu), je pak autorovou reakcí na přátelskou kritiku jeho kolegy Matana Kaminera, publikovanou též na Verso Blog, ohledně první kapitoly (a prvního z Malmových článků na toto téma, vydaného v roce 2024 na onom blogu). Poslední část knihy, Response to Some Objections Regarding the Israel Lobby (Odpověď na některé námitky ohledně izraelské lobby), je pak reakcí docenta Malma na kritiku Eda McNallyho - politického teoretika zastávajícího teorii izraelské lobby coby hnáče americké podpory, kterou autor této knihy v první kapitole vyvrací - z amerického marxistického časopisu Jacobin. Co se týče obrazových materiálů, v první kapitole knihy se nachází jedno schéma bitevního plánu a tři dobové rekonstrukce brutálního útoku britského impéria na město Akko v polovině 19. století.

V předmluvě No Limits se autor vyjadřuje ke zrození této knihy. Zmiňuje přednášku, kterou v dubnu 2024 přednesl na Americké univerzitě v Bejrútu v Libanonu, kterou předmluva pro The Destruction of Palestine is the Destruction of the Earth v podstatě shrnuje. Jedná se o výčet strašlivých čísel - od počátku Tufan al-Aqsa 7. října 2023 do července 2024, kdy docent Malm ještě poupravil tento manuskript, zabil stát Izrael téměř 39 000 Palestinců. Přes 16 000 z nich byly děti. Připomíná, že přes 1 700 000 lidí bylo vystavěno přenášlivým chorobám, 150 000 domů bylo zcela zničeno, mezi nimi i 115 škol nebo univerzit, a 206 archeologických, památných či zemědělských lokalit bylo také zcela rozmetáno. Od aktualizace tohoto textu uběhl více než rok; Al Jazeera nás 3. října 2025 informovala o tom, že od doby eskalace konfliktu bylo zabito nejméně 66 288 obyvatel Gazy, a zraněno bylo 169 165 lidí. Docent Malm zmiňuje události jara 2024, kdy milion Palestinců v době, kdy okupační armáda ještě nedorazila do města Rafah, bylo zatlačeno do sítě uprchlických táborů založených už roku 1948. Připomíná plané sliby tehdejšího amerického prezidenta Joea Bidena, jež se týkaly Rafy - a jejich porušení. Připomíná hrozivý projev Benjamina Netanjahua, současného izraelského premiéra, který Izrael vyzdvihoval jako "civilizaci" a Palestince jako "barbarismus", a Bidenovu spolupráci s ním. Autor píše: "Jakkoliv pobuřující a rozzuřujícím to je - nebo by mělo být - je to v dokonalém souzvuku s vývojem na jiné frontě, které se tento manuskript týká též: klimatu. Neexistují limity, kolik fosilních paliv může být vytěženo." Připomíná, jak fosilní paliva ovládají svět: "Za čtyři roky Bidenovy administrativy rozdaly Spojené státy 1453 nových licencí [na extrakci ropy a plynu], o jednu pětinu více než za první Trumpovy administrativy, polovinu všech světových licencí ve 20. letech 21. století. Šílenství je vedeno Anglo-Amerikou se svými osadnicko-koloniálními petrostáty: Spojeným královstvím, Austrálií, Kanadou - ale nade vším Spojenými státy - plus Norskem, pěti bohatými zeměmi spolu dávajícími dohromady více než dvě třetiny licencí v tomto desetiletí. Mezitím hurikány bez zástavy trhají Karibik, povodně zaplavují Brazílii, horké vlny spalují Asii, vlna klimatického utrpení na globálním jihu je neustále na vzestupu. A každý ví, že další těžba donese katastrofu do nových výšin, ale i tak licence dále proudí, se stejnou povinnou bezhraničností jako podpora okupace, stejný hnáč destrukce zcela bez kontroly." Nedá se, než souhlasit, vždyť to je vše pravda.

První a nejdelší kapitola, The Destruction of Palestine is the Destruction of the Earth (Destrukce Palestiny je destrukcí Země), mi mnohé dala. Myslím si, že vnímat souvislost mezi vzestupem využívání fosilních paliv nejen pro armádní účely a koloniálním násilím, zde tedy reprezentovaným vybíjením palestinského obyvatelstva, je zásadní pro pochopení počátku celého dění v Palestině před takřka dvěma stovkami roků. Ze všeho nejdříve však v podkapitole The First Advanced Late Capitalist Genocide (První pokročilá pozdně kapitalistická genocida) docent Malm rozebírá odlišnosti genocidy palestinského obyvatelstva ve srovnání s dalšími zvěrstvy nedávné historie, včetně těch v Myanmaru, Súdánu či Guatemale, a píše, že od Holokaustu nedošlo k tak obrovskému systematickému trýznění určité skupiny lidí. Nejprve jsem byl zaražen, že v této podkapitole vyjádřil nadšení z událostí 7. října 2023, kdy přece ozbrojenci Hamásu prováděli izraelským civilistům nepopsatelně hrůzné věci - docházelo k násilí fyzickému, psychickému i sexuálnímu. Brzy jsem však pochopil, že samozřejmě pro autora - a přece pro nikoho na levici podporujícího utlačované skupiny - nadšení pro rezistenci vůči okupantovi absolutně neznamená nějaké nadšení nebo zasouhlasení pro hyenní násilí, ke kterému toho dne docházelo. Uvědomoval si tehdy také, jak Izrael nejspíše zareaguje, ale dále píše: "S čím jsem já osobně nepočítal byl rozsah, se kterým se západ vrhl do masového vybíjení. Očividně jsem se v tom měl vyznat lépe. Ale ať už byla ta naivita jakákoli, události posledního půlroku donutily vyvstat otázku o nátuře této aliance. Co přesně pojí stát Izrael se zbytkem západu tak blízce? Co vysvětluje ochotu zemí jako je USA a Spojené království kolaborovat v této genocidě? Proč americké impérium sdílí cíl Izraele zničit Palestinu?" Připomíná, že cílem této genocidy je fyzická destrukce celé Gazy nebo alespoň její části, k čemuž v rámci izraelské okupace palestinských území došlo už několikrát v historii - hlavně mezi lety 1948 a 1950. Poprvé také zmiňuje arabské slovo "Nakba", které můžeme přeložit jako "katastrofa" - několikrát jej později v knize ještě použije. 

Zmiňuje slova právního státního zástupce Steva Schleichera namířená proti Devinu Chauvinovi, který v květnu 2020 zavraždil George Floyda: "Pokud děláte něco, co někomu ubližuje, a víte to, pak to děláte naschvál." A k nekrocénní katastrofě, ve které žijeme, pak docent Malm píše: "Cílem extrakce uhlí nebo ropy nebo plynu je vydělat peníze. Jakmile je ale jasné, že tato forma vydělávání peněz vlastně zabíjí mnoho lidí, absence záměru se začíná naplňovat. Jako důsledek základních poznatků klimatické vědy, ta znalost je dnes více či méně univerzálně rozšířena: fosilní paliva zabíjejí lidi, namátkou, slepě, nerozlišujíce, s těžkou koncentrací na chudé lidi globálního jihu; a zabíjejí ve větších číslech, čím déle business as usual pokračuje. Když je atmosféra přeplněna CO2, letalita jakéhokoli přídavku CO2 je vysoká a na vzestupu. Masová úmrtí jsou pak ideologicky a mentálně procesována, de facto jako akceptovaný výsledek kapitálové akumulace." Odsud, od masové vraždy, kterou páchá Izrael se svými západními spojenci, a masové vraždy, kterou jako důsledek těžby fosilních paliv páchá kapitál a ti, jež jej akumulují ve velkém, pak docent Malm postupuje k počátku destrukce Palestiny v roce 1840. Od 20. let 19. století se britské loďstvo honosilo novou zbraní - párou. Spalování uhlí učinilo jeho bojové lodě velice silnými prostředky boje proti Osmanské říši, kterou nakonec právě Británie zničila. A v roce 1840 šlo britské impérium do války s Muhammedem Alim, egyptským pašou, který sice sloužil Osmanské říši, ale ve skutečnosti si dělal, co chtěl, a do toho bojoval s jedním sultánem. Ali byl nebezpečný pro britský volný trh, protože za pomocí všelijakých tarifů a monopolí okolo bavlnářství do trhu, až po Indii ovládaného Brity, pronikal. Charles Napier a Lord Palmerston - druhý jmenovaný označil Aliho za "arogantního barbara" - vytáhli do boje s cílem zničit ho. Napierova parní loď Gorgon (nebo počeštěle Gorgona) se zásobou 380 tun uhlí, 1600 vojáky a 6 děly začala v září 1840 patrolovat vody u Bejrútu. 1. listopadu toho roku pak s dalšími třemi parními loděmi dorazila k palestinskému městu Akko. 3. listopadu do něj začaly pálit z děl: "Palestinské město Akko se proměnilo v masu sutin." Sám Napier v dopisu poslaném své ženě napsal, jaký měl pak pocit viny, když spatřil potrhaná těla dětí, žen a mužů na pobřeží, když byl proces destrukce města ukončen. 

Dobová rekonstrukce útoku britských lodí na palestinské město Akko pod vedením admirála Charlese Napiera od bratrů Schranzových z roku 1841. Zdroj: Verso Books

Výsledek umocnil postavení britského impéria, a jak autor píše: "Británie byla připravena projektovat moc fosilních paliv napříč planetou poté, co své koště otestovala v Palestině." Píše o Aliho snaze obstarat si vlastní zásobu fosilních paliv, jeho hledání ložisek uhlí v Egyptě i v Súdánu; Ali nebyl hloupý, a aby si své impérium udržel, hodlal se Britům postavit s jejich vlastní zbraní, s fosilními palivy. Ale příliš se mu nedařilo. Revolta dělníků nahnaných do uhelných dolů v Libanonu v roce 1840 přispěla britskému impériu, a po onom roce, kdy egyptské bavlnářství efektivně zaniklo, si Aliho domovina prošla obdobím těžké deindustrializace. S rokem 1840 a destrukcí města Akko se však pojila ještě jedna věc - první návrhy, vyřčené v britském impériu v listopadu toho letopočtu, podle nichž by Židé měli kolonizovat Palestinu: "Padesát sedm let před prvním sionistickým kongresem, sedmasedmdesát let před Balfourovou deklarací, 107 let před plánem rozdělení, hlavní architekt britského impéria [Palmerston] položil základy pro formuli kolonizace Palestiny. Z nějakého důvodu tento určitý dokument neměl zřejmě nikdy citován v celé historiografii. Ale je to všechno tam, zapouzdřeno v úředním dopisu odeslaném v euforii následující zničení města Akko." Z přiloženého úryvku Palmerstonova dopisu lze cítit tehdejší antisemitismus; koneckonců idea, že by Židé, kteří byli nejen v britském impériu tolik nenáviděni, mohli být ve velkém odesláni někam na Blízký východ, byla každému tehdejšímu antisemitovi docela milá. Ale nebyli to Židé, kdo z takového návrhu byl nějak nadšen: "Jak je docela dobře známo, Británie na konci 30. let 19. století zažila vlnu křesťanského sionismu, doktríny, podle níž Židé musejí být shromážděni a napraveni do Palestiny, kde budou konvertovat ke křesťanství a precipitovat druhý příchod Krista, a uvedou poslední soud. Hlavním evangelistou této svaté pravdy byl Earl z Shaftesbury, který byl skrze manželství spřízněn s Lordem Palmerstonem; pokusil se co nejvíce vytěžit z tohoto rodinného pouta, ale když k zahraničnímu tajemníkovi hovořil, musel své náboženské argumenty odložit stranou. Místo toho jej zahlcoval hlášeními o 'produktivní síle Svaté země', která byla 'po staletí zcela zanedbávána." Kdyby prý do ní Británie odeslala Židy, Palestina by se mohla stát zásobitelem surové bavlny a trhu surového zboží, a 'naši kapitalisté by mohli být pokoušeni investovat obrovské sumy do strojírenství a kultivace.'" Židé byli britským impériem vnímáni jako nic než možný prostředek další kapitálové akumulace, který se hodil akorát tam, do rozbořených ruin Palestiny.

Charles Henry Churchill, vzdálený příbuzný pozdějšího anti-palestinského rasisty Winstona Churchilla, si ve 40. letech 19. století moc dobře uvědomoval, že evropští Židé se k nově propagovanému "návratu do Palestiny" rozhodně nijak neměli. Kdo by také chtěl opustit své domovy a byznysy jen kvůli hloupým náboženským pohádkám blekotaným fundamentalistickými křesťany? Autor dále zmiňuje George Gawlera, který se po návratu z jižní Austrálie podíval do Palestiny, propagoval její úrodnost a možný zisk pro britské impérium: "Nezávislý židovský stát pod britskou protekcí by 'umístil management naší parní komunikace zcela do našich rukou a umístil by nás do vedoucí pozice v Levantu, odkud bychom mohli kontrolovat procesy neoprávněných zásahů, zastrašovat naše nepřátele, a, pokud by to bylo nutné, ukončit jejich postup'." Docent Malm upozorňuje na to, že s těmito prvními plány kolonizace Palestiny židovským obyvatelstvem - plány, do kterých britští a vůbec evropští Židé nehovořili - souvisel zásadní narativ o Palestině coby holé, nikým neobývané pustině: "Toto byl tehdy moment koncepce dvou propojených principů: zaprvé, žádní lidé v Palestině neexistují, a zadruhé, země musí být získána silou technologií poháněných fosilními palivy. Co se týče prvního principu, současní sionisté debatují o tom, kdo jako první přišel se sloganem 'země bez lidí pro lidi bez země', ale je konsensus, že se to stalo kolem roku 1840." Člověka mrazí, když čte následující: "Shaftesbury informoval Palmerstona, že židovská kolonizace by byla 'nejlevnějším a nejjistějším módem zásobování odpadů těch depopulovaných regionů'." Čtenář je dále informován o prvním proniknutí sionismu do Spojených států amerických - prvním importovaným americkým sionistou byl Mordecai Manuel Noah, který sice v Palestině nikdy sám nebyl, ale na rozdíl od předchozích významných sionistů byl Židem. Jako první prosazoval, že Amerika by měla mít židovský stát pod svými křídly. Snahy těchto mužů sice v jejich čase vyšly vniveč, avšak jak docent Malm píše: "Ale když se sionistické hnutí nakonec dalo dohromady, bylo vagónem, který se dal umístit na již položené koleje zhotovené britským impériem po roce 1840: dominantní třídy metropole již zkonstruovaly logiku své satelitní kolonie v Palestině, byť jen jako mentální obraz. Sionismus neměl materiální formu v roce 1840, na rozdíl od násilí poháněného párou. Z toho můžeme vyvodit, že to druhé mělo kauzální prvenství v historii. Sionismus nejprve existoval na úrovni superstruktury, na bázi fosilního impéria."

Autor zmiňuje, že britští Židé byli zcela proti této ideji, a nechtěli se své britské národnosti nikterak vzdát: "Angličtí Židé mohli považovat jen za trapné, když bylo navrhováno, že měli čekat na návrat do Palestiny. Předtím, než byl sionismus židovský, byl imperiální." Zmiňuje se také o dobových arabských zdrojích, dosud nepřeložených do angličtiny, které mohou do budoucna o původu sionismu a parní moci poloviny 19. století přinést nové informace. Pokračuje pak výčtem informací o prvních sionistických koloniích v Palestině: "Když sionistické síly začaly terorizovat Palestince v Haifě s cílem vyhnat je z města, jak píše Ilan Pappe, 'řeky zapálené ropy a nafty byly seslány dolů z hory.' Když vrchní ešaloni amerického impéria diskutovali, zda se mají přidat k sionistům během Nakby, měli v zájmu především ropu." Fosilní paliva zřejmě hrála v kolonizaci Palestiny prvotní roli, další role pak měly i další záležitosti: "Pokud byl Plán Dalet osadnicko-koloniálním scénářem pro destrukci Palestiny od roku 1948 dále, předcházela mu - a jeho podmínky měla ve své existenci - imperialistická vize entity vnucené palestinské zemi za účelem protekce jádrových zájmů: přístupu k surovým materiálům a trhům; hraničním pásmům a protiváhám na vzdálené rivaly. V roce 1840 to byly bavlna, Muhammed Ali a carské Rusko. Když byla okupace dokončena o 127 let později, byla to ropa, osvobození třetího světa a Sovětský svaz. Hovoříme zde o mimořádně hluboké struktuře, ne o jedné nebo dvou událostech; o opakovaném náporu a eskalaci během dvou století, zhoršování a intenzifikaci vzorů poprvé rozvinutých na začátku 19. století - také, ne náhodou, o časové formě samotného globálního oteplování." V podkapitole Fossil Izrael (Fosilní Izrael) pak docent Malm připomíná recentní dění na území Izraele související s nárůstem těžby fosilních paliv a narůstáním globálních teplot. Ithaca Energy, BP, ExxonMobil... čtenář se tu už setkává se jmény zabijáků, která jsou mu dobře známa.

Velice zajímavá je podkapitola o teorii sionistické nebo izraelské lobby ve Spojených státech amerických. Podle některých expertů nemají Spojené státy americké z podpory Izraele velký užitek, a vše, co na Blízkém východě provádějí, je diktováno právě sionistickou lobby. Docent Malm se snaží vysvětlit, že tento narativ je mylný. Snad je blízký až konspiračnímu smýšlení některých lidí o Židech (a sionista nerovná se Žid, mimochodem!): "Slýcháme tuto lež o sionistické lobby - že Židé vládnou Americe a jsou skutečnými činiteli rozhodnutí, atakdále. Ne. Amerika samotná je činitelem rozhodnutí. V Americe máte velké korporace. Máte v ní trojici ropných společností, zbrojařský průmysl, a takzvaný 'křesťanský sionismus'. Činění rozhodnutí je v rukou této aliance. Izrael býval nástrojem v rukou Britů, a nyní je nástrojem v rukou Ameriky."  Připomíná, že tuto pozici zastává arabská levice. Já sám nějaké teorii sionistické lobby nikdy nevěřil. Kloním se k Malmově instrumentalistické teorii impéria a entity - a líbí se mi, že využil slov Joea Bidena, podle něhož by "Spojené státy musely vytvořit Izrael, aby chránily své zájmy v regionu", kdyby Izrael neexistoval. Izrael nešušká Americe, co má dělat - je to jinak, Amerika přes něj šušká Blízkému východu, jak má vypadat a co se v té oblasti má dít. A občas to šušká dost násilně. Ale hlavním hnáčem jejího počínání je kapitál - a jeho akumulace. Není to žádné lobby, co ovládá svět: "Lobbies jsou povrchním fenoménem. Jakkoliv mocné mohou být, lobby za fosilní paliva a sionistické lobby jsou sekundárními výrůstky na těle hlubokých struktur, které operovaly po velmi dlouhou dobu." Co se týče spojení destrukce Palestiny s destrukcí Země jako takové, autorova slova nemohou být depresivnější: "Existuje přemíra dokumentace obou. Znalosti těchto dvou procesů a jak se odvíjejí v reálném čase jsou nadbytečné: víme vše, co potřebujeme vědět o těchto katastrofách, a přece kapitalistické jádro dále nahání palivo do bomb směrovaných do Gazy."

Depresivní je také jeho zopakování toho, co už všichni víme, a to že "v klimatické katastrofě se životy ne-bílých zástupů globálního jihu nepočítají. Jsou postradatelné, nemají hodnotu." Anti-palestinský rasismus je jen jednou z mnoha forem rasismu, kterým je prorostlý celý tento systém poháněný fosilními palivy, který ničí planetu Zemi. A zajišťuje, že zmařené, ztracené, ukradené životy Palestinců i jiných lidí jiné než bílé barvy pleti mimo Evropu a její bílým obyvatelstvem překypěné odnože v jiných částech světa, některé ani nezamrzí. Krutost namířená proti Palestincům, kterou světoví lídři po dva roky schvalovali, je toho dokladem. K tématu technogenocidy zmiňuje docent Malm systémy AI jako "the Gospel", "Lavender" či "Where's Daddy?", masové vraždící nástroje, které Izraeli vysluhují palestinskou přezdívku "izraelského zabijáckého stroje". Technogenocida má podle autora dvě podmínky - je prováděna s pomocí nejvyspělejší armádní technologie, a je poháněna snahou o znovuzískání nadřazenosti po ponižující výzvě (třeba po 7. říjnu); tyto podmínky podle něj splňuje historicky pouze genocida v Gaze. 

Nyní krátce ke druhé kapitole, Response to Some Objections Regarding the Palestinian Resistance (Odpověď na některé námitky ohledně palestinského odporu). Jedná se o Malmovu odpověď na přátelskou kritiku předchozí kapitoly od antropologa a politického aktivisty Matana Kaminera z Univerzity královny Marie v Londýně, který je integrován v izraelské radikální levici. Doktor Kaminer argumentuje, že Hamás není zrovna partnerem "v boji za sdílenou a obyvatelnou planetu", a nelíbí se mu přílišná Malmova podpora palestinského odporu v jeho současné, z velké části nacionalistické podobě. Tato kapitola je skutečně dobrým odrazovým můstkem pro poznání palestinských marxistických hnutí, jejichž vize Palestiny po možném osvobození nemůže být odlišnější od vize nacionalistické a islamistické krajní pravice - těmito levicovými hnutími jsou Lidová fronta za osvobození Palestiny a Demokratická fronta za osvobození Palestiny, přičemž druhé je tvořeno zčásti i ženskými brigádami. Autor argumentuje, že v boji proti koloniální moci zkrátka do konfliktu míří uskupení z různých částí politického spektra; dovolím si uvést, že takto je to přece viditelné i na Ukrajině. Není pochyb, že proti ruskému agresorovi se stavějí jak ukrajinští nacionalisté, tak anarchisté a jiní levičáci, kteří se přidali k ukrajinské armádě anebo působí jako partyzáni. Cílem je totiž osvobodit okupovaná území od nepřítele, který si chce podmanit ukrajinské obyvatelstvo. Vize budoucnosti Ukrajiny po potenciální výhře jdou tedy prozatím stranou. A v případě Palestiny je to stejné. Boj je jeden - je to boj za osvobození, a nezáleží, zda ti, jež se ho účastní, preferují levicovou nebo pravicovou vizi možné budoucnosti. Docent Malm si v této kapitole stěžuje, že levice na globálním severu od událostí 7. října 2023 věnovala příliš malou pozornost palestinské levici, konkrétně tedy dvěma výše zmíněným marxistickým frontám: "Shledávám to nepříjemným. To nejmenší, co by jakýkoli ctihodný marxista mohl dělat doma, je sledovat stálý přísun komuniké a analýz z těchto dvou front, skrze, například, Resistance News Network, nedocenitelný telegramový kanál..." Poté zmiňuje své zkušenosti se životem v Gaze v 90. letech, a uvádí, že kdyby tam žil dnes, přidal by se do Lidové fronty za osvobození Palestiny (kdyby byl ženou, preferoval by Demokratickou frontu). Problémem je, že vybíjením Palestincům nikdo nemůže jet podat pomocnou ruku: "Dokáži si představit, že kdyby marxisté mohli vkročit do Gazy, někteří by se tam vydali a zapsali by se do jedné fronty, tak jako někteří jeli do Rožavy bojovat proti Daeši." 

Destrukce Gazy zaznamenaná na fotografii Mahmuda Hamse z listopadu 2023. Zdroj: Al Jazeera

Velice mě zaujalo, že se autor dostal k zájmu o klima právě prostřednictvím svého zájmu o Palestinu, ve které sám jako student žil. Toto mi o něm dříve nebylo známo, ale naprosto to dává smysl. A kdo pak lépe může poukázat na spojitost mezi destrukcí Palestiny a destrukcí celé planety fosilním kapitalismem, než on? Doktor Kaminer mu nicméně namítl, že i palestinský odpor je založen na fosilních palivech - skrze Írán a Katar. Dovolím si citovat Malmovu reakci: "Marxisté mají rádi historické analogie, a také já se vzdám pokušení jedné z nich: zvažme případ Holokaustu. Byla to genocida provedená prostřednictvím uhlí, nacistickým režimem milujícím každý stroj nadvlády poháněný fosilními palivy. Destrukce evropských Židů byla také momentem destrukce Země. Věci ale komplikuje to, že třetí říše byla rozdrcena Sovětským svazem, zčásti proto, že stalinistický režim měl k dispozici o tolik víc ropy a strojů poháněných fosilními palivy. Také rozmisťoval a podporoval partyzány napříč Evropou během války. Zde byla fosilní paliva mobilizována pro přežití a osvobození. To nesnižuje radiační působení spojeneckých emisí, ani vážnost poválečného boomu produkce fosilních paliv jak na východě, tak na západě, ale nemyslím si, že této mobilizace můžeme litovat." Souhlasím, že nesmíme být naivní a vykřikovat: "Jsou v tom fosilní paliva! Ergo, je to špatné!" Svět je v posledních stovkách let založen na fosilních palivech, a očividně to tak ještě nějakou dobu bude, jakkoliv škodlivá pro něj jsou. Otázkou je, s čím jsou ta těžba a všechno kolem ní spojeno. Docent Malm uvádí: "Měli bychom být vděční stalinistickému režimu za užití jeho rezerv tak, jak je užil mezi lety 1941 až 1945. Také bychom měli být vděční podpoře, kterou dal ze svých kapes s fosilními palivy, Národní osvobozenecké frontě a Africkému národnímu kongresu a Lidové frontě za osvobození Palestiny a dalším anti-koloniálním osvobozeneckým hnutím éry Studené války, i když udržoval svou dusivou a sklerotickou tyranii u sebe doma." Autor není žádný stalinista, ale faktem je, že podpora některých osvobozeneckých hnutí zkrátka historicky šla od fosilních impérií. Není pochyb, že dokud Amerika mohla provádět USAID, než přišli Trump s Muskem a ve své anti-sociálnosti ho zrušili, činila tak proto, že především na výzkum léků na HIV nebo humanitární pomoc v Africe měla peníze právě kvůli fosilnímu kapitalismu, na němž byla zbudována. 

Neméně zajímavý je autorův odraz od citátu Nelsona Mandely, podle něhož jsou civilistické oběti nevyhnutelné v anti-koloniálním boji. Tímto se právě docent Malm vrací ke svému původnímu nadšení ze 7. října; bylo to nadšení pro boj proti útlaku, ne pro násilí páchané na nevinných obětech zhyenizovanými jedinci účastnícími se toho boje. K té nevyhnutelnosti civilistických obětí pak dodává: "'Nevyhnutelnost', o které psal Mandela, je zřejmě výsledkem nátury osadnického kolonialismu: když koloniální režimy ze severu vsadí osadníky mezi původní a/nebo importovanou zotročenou populaci, aby ji vyhnaly a/nebo vykořisťovaly a/nebo vyhubily, pak její pokusy sestřást nesvobodu, získat minimální svobodu a zajistit přežití míří proti jejich přítomnosti. Během 2. světové války bojovali partyzáni v Norsku jen s vojáky. Ale kdyby třetí říše umístila, řekněme, 100 000 áryjských osadníků mezi ně, aby je mučili a zničili, sázím na to, že i nejmírnější Norové by v nějakou chvíli překročili čáru." Tím nikdo, ani docent Malm, neomlouvá násilí, ale vypadá to, že Mandela měl pravdu. Dále se v této kapitole autor věnuje ještě současné podobě Hamásu, kritizuje západní liberální diskurz o něm, který údajně vůbec neodpovídá realitě, a dále se vyjadřuje k možnostem výše zmíněných marxistických hnutí za osvobození Palestiny pokračovat i pod vládou Hamásu v jejich činnosti a organizovat lidi s cílem něčeho dosti odlišného od toho, co prosazují palestinští nacionalisté. Zmiňuje i to, že stát Izrael mohl na událost 7. října reagovat jinak - přebrat Hamásem krátce dobyté území a začít proces vyjednávání o předání rukojmích. Místo toho Izrael započal genocidu. Poslední kapitola, Response to Some Objections Regarding the Israel Lobby (Odpověď na některé námitky ohledně izraelské lobby), je dříve nepublikovaným textem, v němž docent Malm reaguje na kritiku jeho zavržení sionistické lobby v ohledu na počínání USA na Blízkém východě, a to ze strany Eda McNallyho, který se ve své práci specializuje na vztah mezi činností USA a ekologickým breakdownem. Autor knihy upozorňuje na revizionistickou historiografii McNallyho pohledu na britské impérium. Údajný racionalismus McNallyho teorie izraelské lobby zavrhuje jako něco, co se možná líbí sociálním demokratům čtoucím časopis Jacobin, ale realita arabského světa je podle docenta Malma jiná. 

Na závěr uvedu tato slova ze závěrečné kapitoly, která mi přijdou velmi silná, a s nimiž souhlasím: "Pokud je destrukce Palestiny alespoň v nějakém smyslu destrukcí Země, pak, ano, Palestinci stojí proti západní, buržoazní civilizaci in toto. A stejně tak zbytek lidstva nic nevlastnícího. Pokud je toto poznání posilující nebo zeslabující, to je na debatu. Ale jestliže se lidé pochodující ulicemi New Yorku a jinde naučí nenávidět společnost, která systematicky mění děti Gazy na popel a škváru, tak jako na ně mění více a více částí této planety, pak bych je nepřesvědčoval činit opak. Činili by tak právem."

The Destruction of Palestine is the Destruction of the Earth je velice silná, informativní a k zamyšlení nutící kniha, kterou vřele doporučuji k přečtení. Genocidě v Palestině a všemu, co za ní stojí, je třeba věnovat pozornost. Andreas Malm poskytuje analýzu toho, odkud pramení zavírání očí před vražděním palestinských dětí, jak je ospravedlňováno, a jak byly pilíře pro ono ospravedlňování vystavěny v souvislosti s fosilním kapitálem. Je to brilantní kniha.