Omluva na delší dobu

Bohužel mám špatnou zprávu. Takto zní: náš počítač se rozbil jako zejména jeho klávesnice. Zatím tedy používáme doma teď náhradní počítač ale bohužel přes ten mi dejdou psát komentáře a vkládat do textu obrázky. Takže teď po delší dobu (k opravení našeho počítače) usuzuji, že sem nebudu psát asi dva týdny. Nevím to ale přesně. Ale slibuju Vám všem, že jakmile se náš počítač opraví a bude funkční, budu komentovat k Vašim článkům které zrovna v nabídce uvidím...

                                                                               HAAS

Úvod do ptakoještěrů

Otevírám novou rubriku, která vznikla díky blogu www.eduardosaurus.blog.cz . O ptakoještěrech se někdy ani nemluví nebo se o nich někdy mluví jen jako o rybožroutech s velkých rozpětím křídel. Doopraavdy však byli taaké hlavní v druhohorách. Rubrika sice vznikla díky Eduardovi, prvních (podle mého odhadu) šest dílů by nás správně mělo zavést někam jinam. Nejen popisky ptakoještěrů tu však budou, naleznete tu i nějaké zajmavosti třeba o tom, jestli byli teplokrevní nebo studenokrevní nebo také zajímavosti jak mohli vzlétnout. Nebyli to jen velcí živočichové, byli i malí. Doufám, že se Vám snad v nové rubrice budou články líbit!

Methryorynchus

Jméno: Methryorynchus,

výskyt: před 155-150 miliony lety,

potrava: maso, 

typ: krokodýl přisbůsobený mořskému prostředí.

Popis:

Methryorynchus byl mořským krokodýlem a nevážil více než 100 kg. Byl sotva 3 metry dlouhý ale ve vodě musel být dosti mrštný. Známe z něho ostré malé zoubky které mohly sloužit jako účinná zbraň. Nejpodivuhodnějším znakem tohoto živočicha je však ocas ve tvaru ploutve. Ten pomáhal tělu při rychlém pohybu ve vodě, na souši však kvůli němu musel být Methryorynchus pomalý a spíše se zdržoval na plážích. Končetiny Methryoryncha byly bezprsté narozdíl od dnešních krokodýlů...

Do této rubriky nyní chystám další článek, těšte se!

Homo rudolfensis

Jméno: Homo rudolfensis,

překlad: "člověk rudolfský",

společníci: Homo habilis a Paranthropus.

Popis:

Rudolfský člověk patří bez mála mezi primitivní lidi. Nebyl o nic víc vyvinutý než Homo habilis, novým názven Australopithcus habilis. Šlo zřejmě o mrchožrouta který se živil vzdechlinami na savanách včetně větších tvorů. Průměr mozku sahal koleem 250 kubických centimetrů, takže byl poněkud "hloupější" než jeho příbuzný Homo habilis. Stejně jako rody s podobným obsahem mozku jako byl Paranthropus v jeho době byl tento živočich doslova přisbůsoben životu ve stromech, na zemi pravděpodobně Rudolfský člověk nedosahoval veliké rychlosti... 

Do této rubriky nyní budou přibývat články více než v minulých měsících!

Obrázek týdne 10.9.2010

Je to už docela dlouho, co začal nový školní rok. Já sem teď ale napíši obrázek týdne. Je přímo nádherný...

Popisek k dnešnímu obrázku: Nejstarší známý předek Tyrannosaura Rexe, Guanlong, přichází pomoc svému mláděti které se málem utopilo v řece. Tato scéna se odehrává před 157 miliony lety, tedy o 92 milionů dříve, než vyhynuli dinosauři. Scénu nakreslil Raúl Martín.

Jinak bych se chtěl velmi omluvit, že ve všední dny sem přináším články až později ale bohužel nemám skoro vůbec čas, protože už je tu přece školní rok... Doufám, že alespoň zítra, v sobotu, budu na blogu snad před 15 hodinou...

Obojí smrt-část 2.

Minulá část:

Stádo tenontosaurů se usídlilo na mýtině, ale nebezpečí přišlo velmi brzy. Útok Deinonychů stádo z mýtiny však jenom odehnal, ale na úlovek nepřišlo. Náš Deinonychus se sám vydal hledat potravu do lesa kde také našel stopy malinkého zvířátka...

OBOJÍ SMRT-ČÁST DRUHÁ-BITVA SE ZRANĚNÍM:

Náš Deinonychus pomalu putoval dál po stopách. Kolem se válela spousta kostí včetně lebek, a ležely zde také velké kmeny stromů nebo klacky. Náš Deinonychus již začínal tušit, že tu nedávno došlo k nějakému zmatku. Než se stačil nadát, stál v blízkosti mlžného jezera. Stáli tam tři Tenontosauři kteří jen tak popíjeli vodu... Deinonychus se na ně chvíli díval, ne však jako na kořist. Vkročil do bílé vody ale hned zase vyběhl. Ten všechno pochopil. Tenontosauři popíjeli protože voda byla horká, jinak by totiž tito dinosauři pili velmi hltavě. Rozhodl se nakonec jezero obejít. Kolem něho proudil závan silého vzduchu a kouře. Jezero se měnilo čím dál více na sever v jedovaté. Nakonec Deinonychus opět nalezl malé stopy. Byly čerstvé jen několik minut, proto se rozběhl do lesa. Najednou kolem sebe v suchých keřích uslyšel šustot. Kolem něho neuvěřitelnou rychlostí proběhl nic netušící Hypsilophodon. Pár metrů za Deinonychem se zastavil. Stál jen několik vteřin a rozběhl se pryč. Deinonychus to vypádil za ním na plné otáčky. Mezi porařenými stromy velkým vichrem ho ale hned zase ztratil. Neměl moc dobrý čich a proto musel hledat těsně u země. Nakonec uslyšel pískot. Vyběhl ke kopci a všiml si nebezoečné věci: pár Deinonychů zabil Hypsilophodonta. Byli to ale dva bratři o dva roky starší než náš Deinonychus. Když projevil zájem o potravu, bratři se do něj jak se patří pustili. První vyběhl a hlavou ho schodil na zem. Druhý na něho ze zadu skočil a málem by mu hrdlo prosekl ostrým drápem kdyby se náš Deinonychus neobrátil. Teď už všechno pochopil: tato místa byla teritoriem jiné, sice méně početnější, ale v síle jedinců lepší smečky. Dal se na útěk ale už bylo pozdě. První bratr ho sekl ostrým drápem do pravé zadní končetiny. Rána přišla přímo do kloubu který sloužil končetině dobře se rozběhnout. Zároveň kloub sloužil tak, že jej Deinonychus mohl používat při útoku na kořist nebo na nepřítele a mohl nohou různě pohybovat, ať dolů tak nahoru. Pokulhálavě se náš Deinonychus vydal zpět. Ale život se zraněním pro něho nebude značně jednoduchý.

Popisek k obrázku: Druhý bratr na něho ze zadu skočil a kdyby se náš Deinonychus neobrátil, bratr by mu ostrým drápem prořízl hrdlo...

Poslední část tohoto příběhu proběhne na tomto blogu již brzy!

Bruhathkayosaurus

Bruhathkayosaurus ("ještěr s obřím tělem") byl podle usuzování vědců větší než jiní Sauropodi. Rozhodně však nemohl přesáhnout Amphicoeliase. Šlo o asi 40 metrů dlouhého dinosaura nalezeného pouze na území Indie. Ve své době, před asi 100 miliony lety se tam mohl setkat se svými jinými příbuznými jako byl Isisaurus. Holenní kost Bruhathkayosaura je prý o 25% delší, než holenní kost Argentinosaura, taky velkého býložravce. Když se usoudí, že byl asi o 5 metrů delší, než Argentinosaurus, mohl vážit ne 70 ale možná i 80 tun! Tento Sauropod by potom překonal možná i Brachiosaura, ve váze si však byli oba dva rovni. Prve byl Bruhathkayosaurus přiřazen k monstróznímu theropodovi, až mnohem později se zjistilo, že šlo vlastně o "přerostlého" Titanosaurida. Byl nalezen v 80.letech miunlého století.

V knihách ho moc nenaleznete, ale jeden krátký článek je zde: Dinosauři průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Sauropod Aragosaurus!!!

Nový divoký svět

Odhalte tajemství Severní Ameriky v době ledové...

Mnohým se tento seriál bude zdát jako nový ale ve skutečnosti byl natočený už v roce 2002. Odhaluje nám tajemství Severní Ameriky v době ledové kdy na ní poprvé vkročila lidská noha. Nádherné vyobrazení mamutů však zůstává přesvědčivé stejně jako báječné vyobrazení machairoditů Smilodontů. Já jsem z tohoto seriálu mnoho neviděl... Navíc zatím ještě v České Republice zřejmě na DVD nevyšel, nevím to však přesně. Nebyl ještě vysílán na žádném programu. Pár videí však můžete najít na síti YouTube. Tento seriál alespoň vypadá pěkně a zdá se, že věryhodné vyobrazení mu zůstane navždy i když jeednou přijde lepší počítačová grafika...

Nový Evropský dinosaurus

V Rumunsku byl minulý nebo na konci předminulého týdne nalezen zvláštní dinosaurus. Našli ho Američtí a Rumunští paleontologové. Ve všem se podobá Velociraptorovi ale namísto jednoho drápu měl na zadní končetině hned dva. Plaz byl nazván Balaur Bondoc ("podsaditý drak"). Byl dlouhý asi 2,5 metru ale Stephen Brusatte z Columbijské univerzity si myslí toto: "Ve srovnání s Velociraptorem byl tento dinosaurus spíše jakokdyby kickboxer než sprinter.". Vědci podle toho usoudili, že mohl zabíjet větší zvířata. Nově ho někteří dokonce považují za zvětšěninu Pyroraptora.

Za informace a první obrázek děkuji Novinkám.cz a druhý obrázek vidíte na této adrese: http://www.ronduldesibiu.ro/uploads/2010/09/01_Balaur_bondoc.thumbnail.jpg .

Obojí smrt-část 1.

Tento nový příběh bude dokonce kratší než Spinův poslední lov, bude mít jen tři části! Možná budete výsledkem příběhu zklamáni ale doufám že se Vám bude zdát dobrý...

OBOJÍ SMRT-ČÁST PRVNÍ-STÁDO TENONTOSAURŮ:

Před 114,3 miliony lety byl Texas konečně pokryt pralesy. Jen málo se zde objevovaly veliké pouště, ale husté a mlžné pralesy zde byly základem života. Náš příběh se odehrál v té době. Na velké mýtině kde silný vítr porazil všechny stromy se páslo stádo Tenontosaurů. Pomalu ukusovali rostliny ale nebezpečí mělo teprve přijít. Vůdčí samec se zvedl na zadní a poohlédl se krajem. Pottom se sklonil a zase šel požírat. Žádný Tenontosaurus však netušil, jaké se chystá nebezpečí... Za kapradinami poblíž se objevila menší hlava. Podivný dravec s drápem se chystal k útoku. A nebyl sám. Šlo o Deinonycha. Oba dva Deinonychové pozorovali stádo ještě chvíli, potom někam odběhli a moc se už neukazovali. V kapradí se zase ozval šelest. Objevil se další Deinonychus. Tento mladý samec patřil do stejné smečky jako dva předchozí. Hned za ním přišli ti staří a za chvíli se podél ani ne třiceti metrů u mýtiny skrývaala celá smečka Deinonychů...

Smečka se odhodlala k útoku. Náš Deinonychus byl oproti smečce trochu pozadu a proto je musel dohánět. Smečka se ještě chvíli skrývala a potom vyrazila. Tenontosauři měli štěstí... Deinonychům se útok nezdařil! Vůdčí samec začal strašlivě pištět a Deinonychové se prudce zastavili. Tenontosauři to brali levou zadní a zanedlouho zmizeli v mlze mezi stromy. Pro Deinonychy to byla nepříjemná zpráva. Smečka se rozestoupila. Hromadný útok se nepodařil a proto si šel každý hledat svou potravu. Náš Deinonychus přeběhl mýtinu a dostal se do lesa. Na zemi zahlédl stopy nějakého malého živočicha kterého se rozhodl ulovit, ale samozřejmě, že to pravděpodobně nebude lehké...

Pokračování tohoto krátkého příběhu uvidíte v průběhu týdne!

Pravěká zoo-Za Patagonskými obry 4.

Jestli-že Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, můžete jí najít zde: Příběhy na vyprávění .

Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-ZA PATAGONSKÝMI OBRY-část 4/7:

Bylo zrovna dopoledne a sluneční žár a teplo stoupaly když tu najednou nad kaňonem vulétlo letadlo pro jednu osobu. V něm jsem seděl já a právě mým nápadem bylo toto. Všude kolem mně prolétali pterosauři rodu Cearadactylus. Nádherně kroužili nad špinavou louží vody o rozloze několika desítek metrů a kolem mně dále letěli z rybami zpět nahoru. Zahlédl jsem jak jeden Cearadactylus dává svému mláděti rybu na vrcholu kaňonu. Než jsem se stačil pokochat krásou Cearadactylů přilétl obrovitý pterosaurus Ornithocheirus a ukradl jednomu Cearadactylovi rybu. Tu při rychlém plachtícím letu spolknul. "Nádherná podívaná! O tom jsem vždycky jenom snil!" volal jsem a na tým pode mnou jsem vytáhl ruku a naznačil že je vše v pořádku. Rozhodl jsem se svůj nápad konečně využít i dál a tak jsem letěl dál do kaňonu. "Jacku, jsi tam?" uskyšel jsem z vysílačky. "Ano." odpověděl jsem. "Jaké to je?" zeptal se John po vysílačce. "Nádhera, ale ptakoještěrů ubývá." řekl jsem. "Až něco najdeš dej nám vědět, připravujeme Jeep." řekl John. "Dobře..." odpověděl jsem a letěl jsem dál. Mezitím, co jsem já létal v oblacích pravěké Argentiny veterinářka Ann konečně sledovala mláďata Huayangosaurů. Hned na to přišel i Charles. "Vypadá to, že se jim tu daří." řekl spokojeně Charles. "Tak já mířím zase ke stavbě ohrady." dodal k tomu Charles...

Potom ještě obešel ohradu s mamutem a řekl: "Ty se máš taky dobře, viď?". V těch chvílích jsem už já letěl pryč s kaňonu. Ale najednou jsem z výšky něco uviděl... Bylo to další stádo Argentinosaurů. "Mám je, Johne, můžete vyjet." informoval jsem Johna a filmový štáb. "Hned jsme tam.". "Je tu jen jeden malý problém." řekl jsem si. Ten problém nastal proto, že tam, kde stádo kráčelo, byl uschlý les. "Tady nepřistanu." řekl jsem si. To byl další problém. Musel jsem zaletět zpět do kaňonu. Jakmile jsem vystoupil ven uviděl jsem Jeep s Johnem. "Akce skončila, nebo částečně. Musíme tam dojet ale je to les!" řekl jsem. "To nic, nasedni, Jacku, jedeme tam." odpověděl mi na mou větu John. Jenomže byly tu hned třetí potíže... Než jsme k lesu dojeli, začalo se smrákat. Později už byla obloha modrá. Byla noc... Venku se na nás ale ještě nějaké potíže chystaly a zasáhli nás hned po postavení tábora...

Někteří z Vás možná už vědí, jaký problém to byl. Přežije Jack a jeho tým nebezpečnou noc? Podaří se vůbec dostat Argentinosaura do jednadvacátého století? Kdy nastane vymírání Argentinosaurů úplně? Čtěte další část!

Obrázek týdne 3.9.2010

Zde je nádherný obrázek který jsem našel teprve tento týden. No, není nádherný?

Popisek k dnešnímu obrázku: Matka s mláďaty Corythosaura prochází močálem přeed sedmdesáti miliony lety. Jedno mládě uvízlo ve vodě a nemůže ven, zdá se, že tak je kvůli hře mláďat. Samozřejmě že mrchožrouti jako je Ichthyornis už čekají...

Doufám, že jsem vybral pěkný obrázek, příští týden je tu další!

Ledovce rok od roku roztávají

Minulý týden v pátek dávali na ČT 2 pořad jménem Zázračná planeta: Zpráva o stavu Země 2008. Jedna zpráva mi dala inspiraci napsat o tom, ale nejen z toho dotyčného roku. Každý rok na Arktidě a Antarktidě roztává dvakrát více ledovců než v roce předešlém. Ledovce se mění ve studenou vodu která pomalu proniká do dna Atlanstkého oceánu. Dokonce už v roce 2008 skupina vědců přijela z Ameriky na Arktidu kde zkoumala ledovce a led přibližně půl roku. Po výsledné práci bylo v televizi uveřejněno, že na Arktidě je led čímdál tenčí. Na Antarktidě naopak, kde vědci téměř vůbec nebyli ledovce tají a propadávají se do moře. Tím vzniká veliká činnost tvoření studené vody která potom ovlivňuje dno Atlanstkého oceánu a přebytečná voda mizí. Nahrazuje je studená voda, která se pomalu dostává mezi světadíly: Afriku a Jižní Ameriku a Severní Ameriku a Evropu. Živočichové kvůli tomu vymírají. Na Arktidě zase je led tenčí a tím zde nemohou chodit mohutná a težká zvířata jako Medvěd Lední ale jen ti malí...

PROČ VŠAK NA ANTARKTIDĚ LEDOVCE ROZÁVAJÍ?

Je tak kvůli jaderné činnosti, autům a vůbec všemu plynu, jaderným elektrárnám a dalším podobným. Tyto činnosti ovlivňují naši atmosféru (atmosféru naší Země) a otepluje se. Ledovce buď rozatjí na dně a padnou do vody kde se změnší ve vodu nebo jednoduše roztají na nějaké tzv. "Antarktické pláži". Velký výskedek to je asi pro tučňáky protože ti jako jediní obyvatelé Antarktidy ledovce potřebují jako člověk své smysly.

Doufám, že se Vám tento článek líbil, zda-li ano, komentujte to...

Dinosaury nemusel vyhubit jen jeden meteorit

Roku 2002 byl na Ukrajině nalezen kráter podobné velikosti, jako ten, co vyhubil dinosaury. Neví se mnoho, do jakého geologického období má býti zařazen. Podle nejnovějších výzkumů a technologií si však vědci přišli na své, že pravděpodobně spadl ve stejné době, jako ten Arizonský... Potom by mohli dinosauři vymizet rychleji, bez ohledu na velikost. Simon Kelley se domnívá, že by se mohly v pozdější době nalézti i další podobné krátery, ale stejně jako většina jeho spolupracovíků si myslí, že by nemusely být krátery zařazeny jen do Křídy. Na Zemi v historii matičky Země spadlo velké množství meteoritů. Když dinosauři vymírali, z nebes vyletěly další nažhavené kameny a přišly kyselé deště. Podle nových odhadů po tom, že by mohly dinosaury vyhubit dva meteority, trvaly "menší" katastrofy poměrně déle než je zobrazeno v dokumentech.

První obrázek je z novinky.cz a druhý je z wikimedia.org (pozor, nejedná se o Wikipedii, jde o WikiMedii).