Projekt Prehistorické žáby začal teprve v úterý tohoto týdne, ale na jeho druhou část jsem Vás nechtěl nechat čekat příliš dlouho! Takže je tu. Snad si ji užijete. Pokud už tyto vybrané druhy pravěkých žab znáte, pak s tím ani nic neudělám. Ovšem pokud některý z nich neznáte, a poprvé tu o něm uslyšíte, budu jedině rád... A teď se radši připoutejte, protože míříme zpět do minulosti. Bude to divoká jízda - jako vždy, když řídím já.
Podejte prosím ruku žábě rodu Electrorana. Žila na území Myanmaru před 99 miliony let, v pozdní křídě stupně cenoman. Byla popsána na základě několika velice dobře zachovalých exemplářů v kusech myanmarského (nebo barmského) jantaru; jejího popisu se v roce 2018 chopil Lida Xing, pomocný profesor z China University of Geosciences. S otazníčkem ji zařadil do skupiny Alytoidea, popsané Fitzingerem v roce 1843, jakákoliv klasifikace tohoto taxonu mimo řád Anura je však spekulativní. Uvedl nicméně, že je nejvíce podobná zástupcům současných čeledí Alytidae a Bombinatoridae. Jediným popsaným druhem je E. limoae. Celkem byly nalezeny čtyři exempláře, holotyp byl v jantaru uvězněn ještě s jakýmsi neidentifikovaným broukem (Coleoptera). Přestože žádný z exemplářů nebyl v podstatě kompletní, dokázali si Xing a jeho kolegové o této žábě udělat docela dobrou představu. Její lebka byla asi 9 milimetrů široká, premaxila nesla 10 až 12 zubů a její humerus a radiulna byly zhruba stejné délky. Samotný holotyp byl zřejmě juvenilním jedincem, neboť jeho zápěstní kůstky ještě nebyly osifikované (u kuněk rodu Bombina třeba k osifikaci dochází až ve věku 2 let), z čehož Xing usoudil, že nešlo o adulta. Průměrná délka electrorany činila 2,2 centimetru. Přirozeným prostředím tohoto obojživelníka byly vlhké deštné lesy. Mohl se stávat kořistí menších masožravých dinosaurů.
Za další pravěkou žábou nemusíme časem cestovat vůbec, jen se musíme z Myanmaru přenést do Patagonie. A jak vidíte, už jsme tu. V bažinách, z nichž se jednoho dne stane souvrství Candeleros v Argentině, slyšíme kvákání jakéhosi bezocasého obojživelníka. Snad je to náš Avitabatrachus. A. uliana, typový a zároveň jediný druh tohoto rodu, byl popsán v roce 2000 Anou Marií Báez, Lindou Trueb a Jorgem Orlandem Calvem. Zařadili ho do kladu Pipimorpha, který zahrnuje vyhynulé pipoidy blíže příbuzné současným zástupcům čeledi Pipidae než rodu Rhinophrynus a tudíž i čeledi Rhinophrynidae. Pipovití se ve fosilním záznamu objevují už před 145 miliony let, avšak o jejich vývoji toho není známo příliš mnoho. Vyvinuli se nicméně na Gondwaně, na území pozdější Jižní Ameriky. Nalezené pozůstatky avitabatracha pocházejí z doby před 99,6 až 93,5 miliony let. Jsou tvořeny jedinou kostrou, která je navíc disartikulovaná, a některé kosti byly tlakem geologických vrstev zlomeny. Na obrázku pod tímto odstavcem vidíte několik lebečních kosti (vidět je i pterygoid, A) a část páteře (B).
Příliš často se nestává, že by byl prehistorický druh žáby popsán na základě fosilizovaných či, řekneme-li to velmi obecně, ve skalách otisklých pulců. Ale Shomronella jordanica je výjimkou. V roce 1978 ji popsali R. Estes, Zdeněk V. Špinar a E. Nevo na základě řádky fosilií pulců z naleziště Wadi el Malih v Izraeli. Později jich bylo objeveno ještě více na území Jordánska. Dnes je druh Shomronella jordanica znám z asi 300 fosilizovaných pulců různých velikostí v různých stádiích larválního vývoje. Vzhledem k tomu, jak moc jsou podobní pulcům současné drápatky vodní (Xenopus laevis) ze subsaharské Afriky, lze vyvodit, že Shomronella patřila do čeledi pipovitých (Pipidae). Osifikační sekvence se u tohoto vyhynulého druhu podobá osifikační sekvenci současných pipovitých více, než jakékoliv jiné čeledi. Ontogenezí se jim tedy tyto žáby značně podobaly. Pulci shomronelly jsou známi z doby před 136,4 až 125 miliony let, tedy ze spodní křídy stupňů hauteriv a barrem.
Na závěr se ještě seznamme s rodem Eurycephallela. Popsali ho Ana Marie Báez, Geraldo J. B. Moura a Raúl O. Gómez v roce 2009, a to na základě fosilií z vápencových vrstev souvrství Crato ve slavném nalezišti Araripe na severovýchodě Brazílie! Leal a Brito jej původně v roce 2006 zařadili do rodu Arariphrynus, ale výše zmínění vědci si pak všimli, že se od něj poněkud odlišoval, a popsali tak rod nový. Jeho jediným zástupcem je E. alcinae. Tato žába žila před asi 112 miliony let, ve spodní křídě stupně apt. Byl nalezen jediný exemplář, byl to právě holotyp, a ten je dnes ve sbírkách Paleontologického muzea v Santana do Cariri v brazilském státě Ceará. Ony vápencové vrstvy, jež kostru eurycephallely obsahovaly, jsou lagunálního původu.
Doufám, že Vás tato svižná cesta za žábami křídového období zaujala. Třetí část tohoto projektu asi v příštích dnech nevyjde, každopádně rozhodně se jí do konce Žabího měsíce dočkáte!
Žádné komentáře:
Okomentovat