V prvních dvou celých měsících tohoto roku a na začátku jeho třetího měsíce již byla popsána řada nových druhů žab. V tomto článku se seznámíme s těmi, které byly ve vědeckých žurnálech popsány ve druhé polovině února a v prvních březnových dnech...
Velice zajímavým novým druhem žáby je Elachistocleis nigrogularis z čeledi parosničkovitých (Microhylidae), který byl popsán Michaelem J. Jowersem a jeho kolegy v článku zabývajícím se ostrovní kolonizací parosniček, publikovaném 23. února v žurnále Organisms Diversity & Evolution. Tento druh byl dříve považován za E. ovalis, parosničku popsanou v roce 1799 Johannem Gottlobem Schneiderem. E. ovalis je druhem s poměrně zvláštním areálem rozšíření; podle katalogu Amphibian Species of the World se vyskytuje v Panamě, v Kolumbii, na Trinidadu a překvapivě také tisíce kilometrů na jih v Bolívii (a nikoliv v Brazílii!). Důvod pro to je prostý; jak Jowers a jeho kolegové v nové studii dokazují, E. ovalis je ve skutečnosti taxonem složeným z několika odlišných druhů. E. nigrogularis je prvním z nich, který byl oficiálně vědecky popsán. Rod Elachistocleis zřejmě dorazil na Trinidad před 2,1 až 0,5 miliony let, a od svého příchodu na ostrov se velice rozrůznil. Další druhy dříve řazené do rodu Elachistocleis budou nicméně v budoucnu zřejmě popsány i mimo Trinidad, ostatně existence bolívijské populace "E. ovalis" sama o sobě vybízí k pořádné revizi. E. nigrogularis je malou pralesní parosničkou, příležitostně se vyskytující v blízkosti lidských obydlí. Exemplář, na základě kterého Jowers a jeho kolegové nový druh popsali, byl odchycen v rybníčku poblíž staveniště. Potravou E. nigrogularis jsou hlavně termiti a mravenci. Zvuky, které tyto parosničky vydávají především v období dešťů, údajně zní jako hvízdání. Druhový název nigrogularis znamená "černý krk", a odkazuje na černé zbarvení hrdla, vyskytující se jak u samců, tak u samic. Tímto znakem se liší od všech ostatních stříbrných nebo šedých parosniček z Trinidadu.
Elachistocleis nigrogularis, obrázek z blogu Novataxa
Ve středu 3. března byla ve vědeckém časopisu PeerJ publikována studie herpetoložky Sonali Garg a jejích kolegů z Indie a Spojených států, v níž bylo popsáno pět nových druhů žab ze Západního Ghátu. Nemusí se to zdát překvapivé, vždyť toto pohoří je jedním z horkých míst biodiverzity, a proto je se svými několika významnými národními parky a přírodními rezervacemi zapsáno do Světového dědictví UNESCO. Všech pět nově objevených druhů patří do čeledi létavkovitých (Rhacophoridae) a do rodu Raorchestes. Konkrétně jde o druhy Raorchestes drutaahu, vyskytující se v lokalitách Kadalar a Siruvani ve státě Kerala, R. kakkayamensis známý z okolí keralské přehrady Kakkayam, R. keirasabinae z biosférické rezervace Agasthyamalai a z Anamalai Hills, pojmenovaný podle mladé přírodovědkyně Keiry Sabin, R. sanjappai z regionu Wayanad na severu Keraly, a konečně R. vellikannan, vyskytující se na území Silent Valley National Park a v Siruvani. Jako nové druhy byly identifikovány pomocí analýzy DNA, podle morfologických znaků, chování či zvukových projevů. S D Biju z Univerzity v Dillí, jeden ze spoluautorů studie, řekl, že létavky patří k hojně studovaným indickým žábám, nicméně jejich rozmanitost stále překvapuje. Důležité je, že po popsání těchto nových druhů bude možné zjistit, jaká nebezpečí jim hrozí ze strany lidského druhu. Garg samotná v rozhovorech pro indické zpravodajské weby uvedla, že mnoho druhů žab je zranitelných či ohrožených už když jsou popsány, a spousta druhů vymizí ještě předtím, než se s nimi vědečtí odborníci vůbec setkají. I několik z těchto nově popsaných keralských létavek je ve značném ohrožení, už jen proto, že mají velice malý areál rozšíření.
Typový exemplář (samec) Raorchestes kakkayamensis, obrázek z PeerJ
Žádné komentáře:
Okomentovat