Musím prozradit, že ze všeho okřídleného hmyzu mám asi nejradši můry. Je skvělé vyrazit později na jaře či v létě ven po setmění a pozorovat nebo chytat můry všelijakých druhů... Existuje však jeden exotický druh můry, který patří k mým nejoblíbenějším. Setkáme se s ním pouze v Austrálii. Bohužel je to také druh, jehož počty se v posledních letech snižují...
Bogonská osenice druhu Agrotis infusa se jedním podobá proslulému severoamerickému monarchu stěhovavému. Jistě, je zde jakýsi rozdíl - osenice je noční můrou, kdežto monarcha je denním motýlem, a rozhodně si nejsou zrovna příliš blízce příbuzní. Ale oba tyto druhy hmyzu z řádu Lepidoptera podnikají biannuální migraci. V případě monarchy je to cesta z Kanady do Mexika a zase zpět, v případě bogongské osenice migrace z různých částí jižního Queenslandu, západního Nového Jižního Walesu, západní Viktorie a také z Jižní a Západní Austrálie na jihovýchod nejmenšího kontinentu na světě. Konkrétně pak do oblasti Australských Alp v okolí hory Bogong. Tam přilétají v letním období a estivují (prodělávají letní spánek). Na podzim se pak vydávají zpět do oblastí, ze kterých přiletěli, a tam se rozmnožují. Během podzimu a zimy jejich larvy spásají rostliny na pastvinách. S příchodem jara se můry opět vydávají na migraci, a tak se to neustále opakuje. V posledních letech je však tato můra s pěticentimetrovým rozpětím křídel předmětem zájmu ekologů z nepříliš pozitivních důvodů. Vypadá to, že bogongské osenice jsou dalším z mnoha druhů, na něž má nebývale špatný vliv lidská činnost...
V roce 2001 byly z estivačních jeskyní osenic vyplaveny mraky jejich těl. To však nebylo to nejhorší. Měsíce poté totiž v okolí jeskyní začaly odumírat traviny, kterým se tam dříve dařilo. Bylo zjištěno, že traviny odumíraly kvůli vysoké koncentraci arsenu v okolí. Jeho zdrojem byly právě osenice. Ovšem arsen se do nich nemohl dostat jen tak; skutečným a nefalšovaným zdrojem této látky byly insekticidy. Bogongské osenice se tedy staly biovektorem arsenu v Australských Alpách. Bioakumulace této znečišťující látky měla bohužel negativní vliv i na populaci vakoplchů trpasličích, kriticky ohrožených vačnatců, kterých už zbývá jen méně než 2000 a žijí pouze ve třech izolovaných oblastech, z nichž dvě se nacházejí ve státu Viktoria a jedna v Novém Jižním Walesu. Tou poslední jmenovanou oblastí je Národní park Kosciuzsko, těmi dvěma ve státu Viktoria jsou Mount Buller a okolí Mount Bogong. Bogonské osenice tvoří značnou část sezónního jídelníčku vakoplcha horského, který je mimochodem jediným australským vačnatcem, který žije nad úrovní sněžné čáry. Počty těchto drobných, ohrožených savců skutečně závisejí na počtech bogongských osenic. Arsen však pro ně neznamenal nic dobrého... I když nebyl nalezen přímý důkaz, podle něhož by arsen v bogongských osenicích pocházel právě ze zemědělské krajiny, došlo nakonec k přerušení používání insekticidů, jejichž cílem bylo kontrolovat počty osenic v městských či příměstských oblastech.
Velký šok přišel v posledních několika letech. Během letních sezón 2017-2018 a 2018-2019 (tedy v současnosti) se počet bogongských osenic dramaticky snížil. V některých z jeskyní, v nichž dříve estivovaly v milionových masách, se letos a minulý rok osenice vůbec neobjevily. Studiem tohoto fenoménu se zabýval profesor Eric Warrant z Lundské univerzity ve Švédsku. Podle něj za tak výrazný pokles počtu jedinců můžou klimatické změny - zimní sucho a tedy nedostatek srážek, jež pak vedou k růstu nedostatečného množství vegetace. Méně vegetace znamená méně potravy pro larvy bogongských osenic. Warrant si nemyslí, že by druhu celkově hrozilo vyhynutí, rozhodně však může vyhynout nebo již mohl vyhynout v některých oblastech, v nichž se dříve vyskytoval. Snížení počtu osenic druhu Agrotis infusa mělo bohužel opět negativní dopad na stavy masožravých ptáků a savců, kteří se jimi živí, a jako příklad musí být opět uveden vakoplch trpasličí, jenž je nyní v ještě větším potenciálním ohrožení, než dříve. To celé poukazuje na zranitelnost ekosystému Australských Alp, který se zkrátka nemůže rychle přizpůsobit měnícím se klimatickým podmínkám.
Kdo ví, jaká čeká bogongské osenice budoucnost. Druh, který žil v Austrálii po celá tisíciletí a dokonce v minulosti sloužil jako potrava Aborigincům, je dalším z těch mnoha, jež nedokáží uniknout změnám, ke kterým v současnosti na naší planetě dochází... V posledních letech zaznamenala australská velkoměsta Sydney, Canberra a Melbourne obrovské invaze těchto můr. Dříve k nim nedocházelo. Za následek je měly silné větry. Za tyto invaze ale možná klimatické změny tak úplně nemůžou. I když v posledních letech k nim dochází více, podobná invaze osenic nastala v Sydney už roku 2000. Tehdy zamořily město během Letních olympijských her.
Osenice Agrotis infusa
Shromáždění osenic v jeskyni
V budoucnu bych rád psal více takových samostatných článků o jednotlivých druzích hmyzu. Výběr je velký... Doufám, že se Vám tento článek líbil a třeba Vám i přinesl nějaké nové informace. Pokud ano, budu velmi rád...
Žádné komentáře:
Okomentovat