Lovci kryptidů 3: Návrat zabijáka kryptidů (2/4)

V minulé části byl Gregory Martin, slavný zabiják kryptidů, který měl téměř před rokem nenávratně zmizet z povrchu zemského po pádu laviny v Himálaji, nyní přežívající v malé nepálské vesničce, najmut australským vědcem Lukem Wrightem. Ten mu slíbil, že za zabití Yettiho, kterého potřebuje ke svému výzkumu, mu dá prostředky k tomu, aby se konečně mohl vrátit domů do Anglie. Wright dále najal muže jménem Archibald Quartermaine, který čekal na pokyny v Londýně. Zatímco Akihiko konečně zase chrání Tokio před gangstery, zbytek týmu Lovců kryptidů se sešel ve své základně, aby dořešil nedávný incident s Chupacabrou. Rozhovor přerušila Amanda Lyonsová, která přinesla agentce Kentové stopovací zařízení, jež zaznamenalo Quartermaina. Ten se s agentkou Kentovou i s Amandou určitě zná; agentka totiž při jejich posledním setkání nějakým způsobem implikovala pod Quartermainovu kůži čip. Otázkou je, co má Quartermaine za lubem...

LOVCI KRYPTIDŮ 3: NÁVRAT ZABIJÁKA KRYPTIDŮ, ČÁST DRUHÁ:

Pierre vyšel ze svého pokoje, poprvé po mnoha měsících znovu oblečen do černé uniformy. Nasadil si rukavice a nahlas vydechl. Cítil se docela dobře. Konečně akceptoval, že takové akce k životu Lovců kryptidů patří. Uvědomil si, že minulost nikdy nevrátí zpět. To co bylo, je už dávno pryč. Pierre byl konečně zase hrdým členem týmu. Týmu, který již nemůže jen pátrat po kryptidech v dalekých koutech světa. V posledních takřka dvou letech se ukázalo, že svět Lovce kryptidů potřebuje i z jiných důvodů, a Pierre tomu konečně zase rozuměl. Jakmile se ocitl na chodbě, střetl se s Kate. Zastavilo se mu srdce. Kate se na něj vyčítavě dívala. "Ahoj Pierre," řekla tiše. "Kate," zarazil se Pierre, "ty... nejedeš s námi?" Kate k němu přistoupila. "Pierre," řekla vážně, "ty si mě vůbec nevšímáš." Pierre úplně zbledl. "Neviděla jsem tě víc než měsíc... Po tom, co jsi provedl ve Venezuele, jsme tě jen já a Jack hájili před celým týmem... Dokonce jsem souhlasila s tím, aby tě Jack, ehm, půjčil Curupiře a vy jste spolu hledali zvířata v Amazonii... Čekala jsem, že až se tvůj stav zlepší, třeba mi zavoláš nebo tak něco... Ale byl to Jack, kdo mě pozval do téhle budovy. Jenom proto, že si myslel, že když mě uvidíš, třeba si mě zase začneš všímat. Seděli jsem spolu u poradního stolu a ty ses na mě ani nepodíval..." řekla Kate upřímným a trošku smutným hlasem Pierrovi. Ten si právě něco uvědomoval. Jak se tak na Kate díval, jak ji tak poslouchal a opravdu se snažil to vzít vážně, nemohl se přemoci ukázat nějaký zájem. Děsilo ho to. Měl pocit, jako by se od Kate vzdaloval. Jako by mezi nimi byla stavěna zeď. "Promiň, Kate," vydechl Pierre, "vyřešíme to později." Seběhl ze schodů a přidal se ke zbytku týmu, který už na něj v garáži. Jediným dalším opozdilcem byl Roger, který vyběhl ze svého pokoje s malým Tatzelwurmem v náručí. "Pohlídejte ho, prosím, slečno Henshallová," řekl jí se širokým úsměvem, "dole je zapnutá televize, je tam satelit, a však vy víte..." Kate pokývala hlavou a objala malého Tatzelwurmíka, který jako by cítil, že se necítí úplně nejlépe, a jemně obtočil svůj ocásek kolem jejího krku.

Jack, Pauline, Pierre a Fahad nasedli do Cryptid Chaseru a vyjeli do ulice. Roger si sedl na motorku a vyjel v závěsu za nimi. Během chvíle dohnali agentku Kentovou a Amandu, jež seděly v pěkném, ale docela nenápadném sporťáku. "Tak fajn, agentko," řekl Jack po vysílačce Kentové, "kde ho máte?" "Kousek odsud," odpověděla agentka, "jeďte za mnou. A připravte se. Quartermaine je pěkně vychytralý." "Mohla byste mi říci, proč po něm jdeme?" zeptal se Jack. "Budu se ho muset sama zeptat," odpověděla agentka, podívala se na svou přítelkyni a obě se nahlas zasmály. "Proč mám pocit, že jsme amatéři?" reagoval na to Jack. "Protože toho o kryptidech a lidech, kteří se o ně zajímají, pořád víte velký kulový," odpověděla agentka a zatočila volantem, načež vůz vnikl do další ulice. Z luxusního hotelu kdesi ve středu jižního Londýna zrovna vycházel Quartermaine se svým plným batohem a kufrem. "Těšíš se na nepálský vzduch, Jakeu?" zasmál se a podíval se na stín. Jakýsi chlapec, který šel kolem, na něj tak zvláštně koukal... "Ta dnešní mládež. Každého si tak divně prohlíží... Cože jsi to říkal, Jakeu? Jo, jasně... Máš pravdu. Taky viním špatné rodičovství," povídal si dále Quartermaine se svým stínem. Náhle se před hotelem objevil sporťák agentky Kentové, hned za ním přijel Cryptid Swift s Rogerem na motorce. Agentka vyskočila z auta. V ruce za zády měla sevřenou pistoli. Sundala si černé brýle a podívala se Quartermaineovi do očí. "Jakeu? Co se to tady, sakra, děje?" reagoval na to Quartermaine, podíval se na stín, pokrčil rameny, a dal se na útěk. Agentka po něm začala střílet. "Barbaro," okřikla ji se smíchem Amanda, "copak jsi zapomněla, že nám minule zachránil život?" "Jo, ale myslím, že předminule po mě šil stejně jako já teď šiju po něm," odpověděla Kentová. Quartermaine se skryl v parku. Ve chvíli vjel mezi keře Roger na motorce a jakmile muže, neustále se obracejícího na svého temného přítele, uviděl, vystřelil po něm z laserové pistole. Quartermaine vyběhl z parku. Zde byl obklíčen zbytkem týmu. "Jakeu? Tohle... tohle je úžasný!" zaradoval se Quartermaine a přistoupil k Jackovi. "Víš, kdo tohle jsou? To jsou přece Lovci kryptidů! Ti slavní amatéři." Jack se otočil na agentku. "Jako vážně?" řekl dotčeně.

O hodinu později byli všichni na policejní stanici. Agentka, Amanda a Jack spolu mluvili o odchyceném muži. "Vy mi budete muset jednou říct, odkud ho znáte," řekl Jack. "Možná se to dozvíte. Ale teď mě omluvte," řekla agentka a odešla. "Barbara je docela ostrá, co?" zeptal se Jack Amandy. "V práci jo, doma ne," usmála se Amanda. "Máte v plánu se vzít?" zeptal se Jack. "Hm... Zatím ne. Jsme spolu jen pár let," odpověděla Amanda. Agentka se chystala vstoupit do výslechové místnosti. Zastavil ji však jeden policista, nejspíše nějaký vysoce postavený. "Můžu se vás zeptat, proč ho tady držíme? Ten chlap, zdá se, nic neprovedl. Podívejte se, agentko, kdybyste ho vzala do Ameriky, nic neřeknu. Je to věc CIA! Zbytečně do toho motáte britskou policii," stěžoval si ten chlapík. Agentka ho ignorovala a přišla k oknu, jež bylo pro Quartermainea zrcadlem. Různě se do něj šklebil a obracel se ke svému všudypřítomnému příteli. Kentová vstoupila do místnosti. "Konečně si mě někdo všiml, Jakeu," řekl Quartermaine stínu. Agentka se usmála a posadila se před něj. "Někdo by měl té slečně říct, aby nestřílela po civilistech," pokračoval Quartermaine ve svém rozhovoru se stínem. Agentka se mu zadívala do očí. "Vy si na mě nevzpomínáte?" optala se Quartermainea. "V životě jsem vás neviděl," odpověděl chlapík. "Vzpomínáte si na Austrálii? Před dvěma lety?" "Proč bych měl?" "A jak se daří Jakeovi?" "Jakeu, ona tě zná! Ty jo, ona tě zná!" zasmál se Quartermaine. "No dobrá," usmála se agentka, "teď vážně. Řekněte mi, co tady v Londýně děláte. A co chystáte. Pokud mi to řeknete, možná vás propustím. A jestli ne, tak vás nechám zavřít. Tady nebo v Americe... To je jedno." "Mě? Jako proč?" "Prostě to udělám. Někd
e za rohem vám klidně vystřelím mozek z hlavy," pokračovala agentka. Quartermaine se zasmál. "Tak fajn. Nevystřelím vám mozek z hlavy, ale dám vám kufr plný peněz. Kolik vám slíbili? Dám vám dvojnásobek," řekla Kentová. "To se mi začíná líbit, agentko," pousmál se Quartermaine. "Vzpomněl jste si?" "Jo, tak trochu," zněla odpověď. "Tak jo, hele... Najal mě takový australský vědec jménem Luke Wright. Mám odletět do Nepálu. Setkám se tam s Gregorym Martinem, který zabije Yettiho, já vezmu vzorky a tak dále... A odletím s tím do Austrálie. Jo, a Martinovi dám balík. Víte, aby měl na let do Anglie. To je všechno. Malý kšeft. Slíbili mi pár táců... Hm... Domluvíme se, kolik teď dostanu od vás," rozpovídal se Quartermaine. "Gregory Martin? On je živý?" podivila se agentka. "Jakeu, kolik myslíš, že nám má Kentová zaplatit, když odpovím, že ano?" promluvil Quartermaine opět na stín. "Pá," řekla agentka Quartermaineovi a zvedla se. "Hele, mohla byste mi ještě říct, jak jste mě našla!" vykřikl Quartermaine. "Máte v paži levé ruky čip. Použijte detektor kovu, abyste ho našel," odpověděla agentka, jako by se nic nestalo. A odešla. Quartermaine pokračoval v rozhovoru se stínem: "Dostaneme balík, Jakeu. Anebo taky ne. Ty jo, Jakeu, mám pocit, že jsem té proklaté Kentové řekl něco, co jsem jí říct neměl. Hm... Možná jsem ji neměl v té Austrálii zachraňovat... Cože? To nechápu, Jakeu... Jakeu!!! Ty seš blázen. Ne, Jakeu, ne! Ne! Nebavím se s tebou."

Agentka přišla k Jackovi a sdělila mu vše, co jí Quartermaine řekl. "Proč to vyzradil?" podivil se Jack. "Protože jsem mu nabídla peníze," odpověděla Kentová. "Ten chlap je blázen. Fakticky blázen. Baví se se svým stínem, myslí jenom na sebe, nejspíš zradí svého bosse kvůli většímu obnosu... Co to je? Co to jenom je?!" reagoval na to Jack. "Myslím, pane Owene, že blázen to není. Věřte mi," řekla Kentová a zbytek zašeptala Jackovi do ucha, "on je víc v pořádku, než většina z nás. Dělá to naschvál. Všechno je to divadlo. Quartermaine není šílenec. Je to vychytralec. Někdy stačí dělat ze sebe blázna, hrát si na psychouše, a vyhrajete. On to moc dobře ví."

Ulicemi Tokia zrovna procházeli dva muži. Byli to Akihiko Yukimura a pan Makoto, jeho nejlepší přítel*. Znovu se shledali po velice dlouhé době. "V té paralelní dimenzi, pane Makoto," začal se mu Akihiko jaksi zpovídat, "jsem se znovu setkal se svými rodiči**. Viděl jsem je, jak zestárli. Ale byl jsem tak rád, že jsem s nimi byl znovu v kontaktu. Že byli živí! A pak to všechno zmizelo... K životu je přivedl The Father. Entita, která byla v mé hlavě... Ach jo..." "Možná to k něčemu bylo, Habu," odpověděl pan Makoto, "třeba to tak chtěl osud." "Možná ano. Možná jsem měl znovu pocítit bolest z jejich ztráty a uvědomit si, že bez nich jsem tím, kým jsem. Že jsem vyrostl bez nich..." odpověděl Akihiko. "Tví rodiče by na tebe byli hrdí, Habu," řekl Makoto, "stal ses něčím větším a silnějším, než by si dokázali představit." Náhle Akihikovi zazvonil mobil. Ozval se z něj hlas Jacka Owena: "Ahoj Akihiko, zaprvé se ti chci omluvit za můj nevděk. To, jak ses dal do boje s Chupacabrou, bylo úctyhodné. Zadruhé, chtěl bych tě poprosit, abys ses vydal do Nepálu a našel jednoho starého nepřítele..." Pan Makoto se na Akihika usmál: "Pokud se cítíš lépe, Habu, jdi do boje." "Fajn, Jacku. Řekni mi, co mám udělat," odpověděl Akihiko.

Dalšího dne se Akihiko ocitl v Nepálu. Byl sem dopraven tajnou mezivládní společností, se kterou se moc dobře znal... Začal své pátrání po Gregorym Martinovi ve vesnicích na úpatí Himálaje. Od několika Šerpů se dozvěděl, že jakýsi bílý muž s šedým plnovousem žil nedávno v jedné ze sousedních vesnic. Před pár dny prý ale vyrazil do hor a zatím ho nikdo znovu nespatřil. Nevěděli, kam se Martin dal, ale Akihikovi bylo jasné, že ho dříve či později nalezne... Tohoto dne se již Lovci kryptidů vydali do Himálaje se svým letounem Cryptid Swift. Na palubě byli Jack, Pauline, Roger, Fahad, Pierre, agentka Kentová a Amanda Lyonsová. Když byl letoun asi v půli cesty, přihodilo se ve Velké Británii něco, co nikdo z nich nečekal. Quartermaine byl znovu ve výslechové místnosti, kde s ním tentokráte mluvil ten policista, který měl spoustu řečí. Zničehonic k jeho velkému naštvání do místnosti vletěla eskorta ostřelovačů a oba dva muže obklopila. Na otázku, co se děje, odpověděl jeden z ostřelovačů, že prý před budovu přiletěl jakýsi moderní letoun. Přiletěl neznámo odkud a z neznámého důvodu. Quartermaine se začal usmívat. "Není těch moderních letounu v téhle době nějak moc? Kde na to lidi berou prachy?" stěžoval si policista. "Jakeu, teď to začne!" rozesmál se Quartermaine. Ozvala se pekelná rána a dveře se rozletěly na kusy. Ze zaprášené vedlejší místnosti se začalo střílet. Za chvíli ležel jeden ostřelovač vedle druhého. Také policista, který vyslýchal, ležel na zemi mrtvý. Do výslechové místnosti vstoupil svalnatý blonďák v tílku. Aleksey Paterson***! "Thore! Věděl jsem, že mě zachráníš!" chechtal se Quartermaine a přiběhl k němu. "Kde máš mjölnir?" poznamenal ještě. "Padáme odsud," řekl Paterson a vyvedl Quartermainea z policejní stanice. V letounu se Quartermaine setkal se Sethem Hutchinsonem****, který byl též znovu na svobodě. "Tohle bude jízda, Jakeu," řekl Quartermaine svého stínu. Letoun vzlétl a zamířil kamsi na jihovýchod. Za pár hodin měli být v Nepálu...

Gregory Martin zabořoval nohy do sněhu. Podařilo se mu vystoupit na zasněžené plató. Dost tu foukalo. Z hor se ozýval tajemný řev. Každý by si pomyslel, že to jen vítr naráží o samotné hory. Martin však věděl, že jde o volání Yettiho. Byl blízko splnění svého snu. Někde tady se skrývá jeden ze sněžných mužů. Začalo sněžit. Martin, celý zmrzlý, se dosoukal k jeskyni. Sundal si kapuci a oprášil si bundu. Teprve teď si uvědomil, že to v jeskyni nějak smrdí. Ten pach rozeznal. Yetti! Otočil se a uviděl dvoumetrového sněžného muže, jenž si ho naštvaně prohlížel a nahlas mu funěl do obličeje. Martin nabil pušku, ale Yetti mu ji vytrhl z ruky a odhodil ji do sněhu. Martina se zmocnil strach. Vyběhl z jeskyně, ale Yetti jej ve vteřině dohnal a uhodil jej do zad. Nahlas zařval a z vrcholků hor se na celou scénu začali dívat další Yettiové. Mezi nimi byl i jedinec, který se kdysi spřátelil s Pauline Jetkinsovou*****. Martina, který po něm kdysi šel, rozeznal i z dálky. Strašně se naštval a div nespustil lavinu, když z jednoho vrcholku seběhl dolů. Mezitím se Yettiové shromáždili kolem zabijáka kryptidů. Sami se ho chystali zabít. Jenže Martin dosáhl na pušku a jednoho z nich postřelil. Zvířata začala divočit. Martin zamířil na dalšího, jenže pak ho starý známý jedinec uhodil pořádnou sněhovou koulí do hlavy. Martin měl nicméně v ruce svou pušku, a na Yettiho, který toho v životě zažil víc než jakýkoliv jiný zástupce jeho druhu, znovu zamířil. Dokonce ho poznal. "Kamaráde, jsem tak rád, že se zase vidíme," zašeptal Martin a zmáčkl spoušť...

* - pan Makoto se krátce objevil ve 3. kapitole 2. série s názvem "Tatakai"

** - na začát
ku 4. kapitoly 3. série, "Ráj neodinosaurů", se Akihiko v paralelní dimenzi shledal se svými rodiči, kteří v jediném v současnosti existujícím světě zahynuli, když mu bylo dvanáct let

*** - Aleksey Paterson byl jedním z pomocníků Gregory Martina ve 2. sérii Lovců kryptidů. Hrubý svalouš s nedostatek soucitu. Po Martinově zmizení byl odsouzen k trestu vězení v rodném Norsku

**** - Seth Hutchinson byl dalším z Martinových pomocníků. S Patersonem si moc nerozumněl, byl více empatický. Když od Martina dostal rozkaz odpálit základnu Lovců kryptidů v 7. kapitole 2. série, "Rostoucí problémy", nejprve od ní Lovce kryptidů odlákal, aby se jim nic nestalo. Po Martinově zmizení byl odsouzen k trestu vězení ve Velké Británii

***** - v 10. kapitole 2. série, "Pauline a sněžný muž", si jeden Yetti oblíbil Pauline Jetkinsovou a ochraňoval ji před muži Gregoryho Martina. Stejný Yetti byl později odchycen oboty X-77 Deylina Nieta a uvězněn v Nietově podvodní budově na dně jezera Nikaragua, nakonec byl však osvobozen a na konci 12. kapitoly 2. série, "Vězni války", bylo zmíněno, že byl navrácen zpět do divočiny

Přežije Gregory Martin setkání se skupinou sněžných mužů? Zabije skutečně Paulinina starého známého Yettiho? Podaří se Lovcům kryptidů zabijáka tajemných zvířat najít? Co provede Quartermaine a Martinovi komplicové? A co má vlastně v plánu ten australský vědec Luke Wright? Pokračování příště...