sobota 13. prosince 2025

Seznamte se s nově popsaným druhem tinamy z brazilské Amazonie

Mezi tinamy, zavalité lesní běžce ze Střední a Jižní Ameriky náležející k rodu Tinamus, patřilo do nynějška pět druhů ptáků, z nichž asi nejznámější a také první vědecky popsaná (a to roku 1789) je tinama větší (T. major). Se začátkem prosince se na seznamu druhů tohoto rodu objevil jeho možný šestý zástupce, o kterém vyšel článek v úterý 2. prosince 2025 v odborném zoologickém časopise Zootaxa. Popsal jej Luis A. Morais z Universidade Federal do Rio de Janeiro se svými brazilskými kolegy, a to na základě tří exemplářů (holotypu a dvou paratypů) odchycených během jejich expedice do brazilské části Národního parku Serra do Divisor ve dnech 7. až 20. července letošního roku. Kromě usmrcených zvířat si výzkumníci z výpravy přivezli také nahrávky hlasů těchto tinam, aby je pak mohli analyzovat. Během expedice se také doktor Morais a jeho kolegové setkali se všemi pěti dosud klasifikovanými druhy tinam; odchycená zvířata, o nichž se domnívají, že patří k novému a dříve nerozpoznanému druhu, se ale vyskytovala ve vyšších polohách, než ostatní, a to v nadmořské výšce nad 250 metrů nad mořem, a také se od zástupců všech ostatních lišila zbarvením peří a strukturou svých vokalizací. Autoři studie pro tento nový druh navrhují název Tinamus resonans, přičemž jeho druhové přízvisko odkazuje právě na jeho zvláštní, rezonantní zpěv. Všechny tři nasbírané exempláře jsou samičí. Typový exemplář váží 342 gramů, je dlouhý 29,6 centimetru a jeho rozpětí křídel je rovno 51,7 centimetrům. Oba paratypy jsou trošičku větší, první z nich váží 362 gramů a jeho celková tělesná délka je rovna 31 centimetrům, druhý pak váží 360 gramů a je dlouhý 32 centimetrů. Autoři změřili také vaječníky všech samic, u jednotlivých zvířat se velikostně lišící; holotyp má vaječník o rozměrech 12,1 x 7,7 milimetru. Horní část tváří těchto ptáků je okrová, horní část náprsenky je zbarvena skořicově ryšavě (nebo zrzavě, dá-li se takto označit zbarvení ptačího peří), směrem k ocasu pak náprsenka a bříško ztrácejí barevnou intenzitu a spodní část bříška a okolí kloaky jsou zbarveny bíle. Letky na křídlech jsou při pohledu seshora tmavé. Zajímavé je, že když tinama druhu Tianmus resonans začne zpívat, spodní část krku jí malinko zmodrá.

Jeden ze studovaných exemplářů nového druhu tinamy, Tinamus resonans, vyfotografovaný doktorem Luisem A. Moraisem v Národním parku Serra do Divisor v Brazílii v červencei 2025. Snímky z článku a jeho kolegů publikovaného v Zootaxa, pro odkaz viz níže

Co se samotných vokalizací vydávaných těmito ptáky týká, měli doktor Morais a jeho spolupracovníci po skončení expedice k dispozici celkem 52 nahrávek, které podle struktur či vzorů rozdělili do tří jednotlivých skupin. První, do níž spadá 25 pořízených nahrávek, sestává z akusticky nejkomplexnějšího zpěvu, tvořeného pěti až sedmi čistými tóny, které znějí trochu jako hra na flétnu. Do druhé kategorie spadá 22 nahrávek, charakterizovaných sekvencemi pěti až sedmnácti rozechvěných, roztřesených not postupně nabývajících na výšce. Do třetí skupiny patří jen 5 nahrávek, na nichž se tyto tinamy ozývají krátkými "jednotóny", a to vždy v kontextu skupinových vokalizací; zřejmě mají sociální nebo responsivní funkci. Všechny nahrávky byly autory studie pořízeny spontánně za pozdního odpoledne anebo za soumraku, v době mezi 17:40 a 18:30, a v jednom případě byla zpívající tinama nahrána ještě ve 23:00. Ačkoliv se zatím neví, jak vypadají samci tohoto druhu a bylo toho zjištěno opravdu málo o jeho ekologii, domnívají se doktor Morais a jeho spolupracovníci, že jde o nový druh tinamy. To je důležité v kontextu chráněného území, jež obývá. Známo je například to, že by se tento nový druh měl vyskytovat v oblasti národního parku, jež je náchylná na svahové sesuvy v letech intenzivních dešťů, kterých přibývá v důsledku klimatické změny (asi netřeba vysvětlovat roli vodní páry coby skleníkového plynu a její rostoucí zastoupení v atmosféře v souvislosti se zvyšující se teplotou vzduchu). Oblasti hrozí také konstrukce dálnice, jež má spojit brazilskou obec Cruzeiro do Sul s peruánským městem Pucallpa. Tento plán je ochránci přírody a environmentalisty vnímán jako anti-ekologický, a podle doktora Moraise představuje hlavní hrozbu pro druh Tinamus resonans, který je zatím považován za endemita Národního parku Serra do Divisor. 

Zdroje informací použité pro napsání tohoto článku:
Tinamus (Wikipedia)
Tinamus (BioLib.cz)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější