Štědrý den byl před dvěma dny, a Vánoce se nám pomalu chýlí ke konci, i když do Nového roku nás jistě jejich kouzlo neopustí. Minulý týden jsem si dal přestávku od Obrázků týdne, a přinesl jsem vám jako předvánoční dárek jedinou letošní část Správce dinosauřího parku! Ta, panečku, měla grády. Nyní se však Obrázky týdne zase na dlouho vrací, a já se tentokrát rozhodl do rubriky zařadit toto povedené dílo od paleoartistva vystupujícího pod přezdívkami Just a liz3rd a firdAssoy. Tito barevní ptakoještěři vypadají, jako by měli santovské čepice a plnovousy! No řekněte, nevypadají, jako Otec Vánoc? Myslím si, že ve vánoční čas toto dílo do obrázkové rubriky určitě patří!
Popisek k obrázku: Dvojice pterodaktyloidních pterosaurů druhu Torukjara bandeirae poskakuje po větvích uschlého stromu, a pátrá po něčem k snědku. Tito nepříliš velcí tapejaridi s rozpětím křídel maximálně rovným dvěma metrům mají na hlavách působivé červené hřebínky, a každou líci jim porůstá husté bílé peří, které v blízkosti zobáku přerušuje červená linie spodního zobáku, mířící ke žlutému peří pod okem. Nad černou linkou, jež se jim táhne přes každé oko, se opět nachází bílé peří. Je to působivý nástroj k předvádění či zastrašování. Torukjara, která je usazena výše, má také červený krk, čímž se liší od pterosaura nacházejícího se na nižší větvi. V případě, že by šlo o samčího rivala, mohl by červenokrký ptakoještěr uspět během vzájemného zastrašování. Čím více jasných a barevných částí těla, tím působivější zvíře je. Ačkoliv výše usazený pterosaurus shlíží ke svému druhovi s jakýmsi podezřením, nevypadá to, že by se do sebe obě zvířata měla co nevidět pustit. Prozatím bude lepší, když se zaměří na hledání nějakého toho ovoce, hmyzu nebo malých obratlovců, jež by mohly zaplnit jejich hladová břicha. Torukjara bandeirae je druhem, který byl popsán v roce 2024 na základě neúplné fosilizované kostry s dobře zachovalou lebkou. Typový a zatím jediný známý exemplář byl nalezen o deset roků dříve v municipalitě Cruzeiro do Oeste v jihobrazilském státě Paraná. Jeho asi 122 milionů let staré pozůstatky vydalo spodnokřídové souvrství Rio Paraná. Fylogeneticky nejblíže je tomuto taxonu Caiuajara dobruskii, další raně křídový tapejarid z Brazílie, popsaný v roce 2014, mající rozpětí křídel rovno 235 centimetrům.
Ačkoliv o zbarvení těchto pterosaurů mohou paleoartisté jen spekulovat, líbí se mi představa, že v prehistorické minulosti naší planety mohla existovat zvířata, která svou kolorací připomínala takové figury, jako je Santa Claus.
Čeho se na tomto blogu dočkáte v povánočním a přednovoročním čase? Jak už jsem sliboval na Štědrý den, čeká vás Soutěž Dinosauři 2025, a já doufám, že se jí zúčastníte! Také hodlám dopsat prosincovou kapitolu Nových Lovců kryptidů a seznámit vás s novými přírodopisnými dokumenty, jež vyšly od konce listopadu. Dále uvidím, pro co se do skončení roku rozhodnu, nadále však očekávejte po jednom příspěvku za den!
Žádné komentáře:
Okomentovat