Bojová trojka se dala zase dohromady, a to díky Pierru Leroyovi. Byla poslána ke svatyni Samegawajinja u japonského města Kikonai, aby zastavila Nanami Hachisuku, jež je jedním z vůdců zločinecké organizace Čtyři hlavy. Ta si zřejmě dala za cíl nasbírat co nejvíc informací o dosud nepopsaných živočiších, aby je pak mohla zneužít pro narušení ekosystémů na naší planetě. Mise v Japonsku byla bohužel neúspěšná, Nanami unikla, a Akihiko skončil s těžkým zraněním páteře v nemocnici. K Rogerovi a Fahadovi se za Pierrova souhlasu přidala Haruko Horikawa, Nanamina neteř a bývalá členka Čtyř hlav. Společně s ní se bývalí tajní agenti vydali do Thajska, za pytláky, jež také pracují pro Čtyři hlavy, a v Národním parku Erawan loví vzácné primáty nazývané naree pon. Francouzský zločinec Gerard Baffier a jeho lidé chytili trojici bojovníků dříve, než stačila jejich tábor přepadnout, surově Haruko zmlátili a s jejími kolegy, uvězněným Tatzem a odchyceným naree ponem ji nechali na pospas osudu. Kvůli bouřce však Baffier nemohl park opustit, jeho helikoptéra byla následně Rogerem a Fahadem přepadena, a pod Fahadovým řízením zamířila na jih tohoto chráněného území. Vrtulník nakonec spadl, ale všichni cestující přežili, Haruko pak Baffierovi opětovala surovou agresivitu a znetvořila mu obličej, a tým s ním jakožto se zajatcem zamířil k buddhistickému chrámu Wat Thapsila. Odtamtud potom Fahad po telefonu hovořil s Akihikem. Ten byl díky svému novému spojenci, Evanu Sellersovi a jeho kolegyni Susan Yang, jež se vydávala za čínskou zdravotní sestru, z nemocnice v Kikonai propuštěn, a byl mu dán zvláštní hover chair, na kterém se může pohybovat podobně, jako by měl vozík. Sdělil Fahadovi, že Pierre je zneužil pro svůj prospěch, že jim zatajil, do jakého nebezpečí je poslal, a to vše jen proto, aby mohl studovat kryptidy dříve odchycené Čtyřmi hlavami. Zatímco Nanami Hachisuka a její kolega Faldbakken začínají provádět svůj hrůzný plán narušením ekosystému v indické Maharashtře, čekají Roger, Fahad a Haruko na Akihika, jenž jim slíbil, že je nějakým tajemným způsobem v Thajsku najde. Ke všemu překvapení je však navštívily agentky Kentová a Lyonsová, odhalily jim, že celou dobu je sledovaly, aniž by jim pomohly, a sdělily jim, že se tu děje něco velmi zvláštního.
CRYPTID HUNTERS: THE WARRIOR TRIO, ČÁST DEVÁTÁ:
Akihiko otevřel oči. Intenzivní záře pominula, a on teď slyšel krásné švitoření tropického ptactva. Na svém speciálním přístroji se natočil více do strany, a pohlédl na svou čínskou průvodkyni. "Říkala jsem, že to bude chvilka," usmála se na něj, "na co člověk potřebuje moderní technologii, když může z místa na místo cestovat způsoby tisíckrát spolehlivějšími." "Je to nějaký portál," vydechl Akihiko, "jak jste ho vytvořila?" "Já ne, to příroda," řekla na to Susan, "vy sám přece víte, že náš svět je plný neuvěřitelných věcí." Akihiko pokýval hlavou. Koneckonců již v životě takovou nehmotnou bránu viděl, vlastně hned několikrát. Tentokrát však neměla nic co do činění s nějakým cestováním mnohovesmírem. Fungovala jako teleportační zařízení, a to bylo vše. "Teď už mě asi nebudete potřebovat, že?" zeptala se Susan a položila Akihikovi ruku na rameno. "Nejspíš ne," pousmál se Akihiko. I přesto, že ho před chvílí tato neznámá žena zavedla k podivnému blyštivému úkazu v té nejnepřístupnější části kikonaiského městského parku, a on byl z náhlého přesunu do Thajska docela roztřesený, cítil se bezpečně. Moc toho o ní nevěděl, ale byla to ona, kdo se o něj potají v nemocnici staral a nakonec mu donesl ten výtečný hover chair. Odebrala se zpátky k portálu. "Hej," oslovil ji neosobně, "uvidím Vás ještě?" "Určitě," pousmála se Susan, a blyštivým úkazem prošla. Poté, co zmizela, začal Akihiko zase uvažovat úplně jiným způsobem. Jeho mysl se zaměřila na jeho přátele. Podle mobilního telefonu, jenž mu před pár dny v nemocnici Susan též přinesla, byli Roger a Fahad v ulici asi pět bloků odsud. Když podivný Japonec se zvířecím, neustále naštvaným výrazem v obličeji svištěl ulicemi na své bizarní obdobě vozíku, obyvatelé Kanchanaburi na něj hleděli s údivem. V jednu chvíli za rohem špinavého domu téměř narazil do staré babičky, jež šla o holi. Nevrazil sice do ní, vzduch z hover chair však porazil hůl, a babička sebou třískla o zem. "Dávejte bacha," sykl na ni Akihiko, aniž by byl kvůli svému zranění schopen obrátit k ní hlavu. "Xị̂ ngò! F̄rạ̀ng xỳāng ṭhex... H̄nùm«xỳāng ṭhex... Kæ mạn h̄mū thậngnận!" řvala stará paní, zatímco se marně snažila se zvednout. Akihiko byl rád, že těm nadávkám nerozumněl. Neslyšně se v další ulici přiblížil k Rogerovi a Fahadovi, kteří vedli vášnivou debatu s agentkami Kentovou a Lyonsovou. "Věděl jsem to! Přes satelity sledujete prakticky všechno, co se na téhle planetě děje! Nikdo není před zraky amerických agentů v bezpečí!" křičel Fahad. "Krucinál, Fahade, vy sám víte, jak důležité to je. Jedině takhle zjistíte, jaká nebezpečí světu hrozí," bránila zájmy svých lidí agentka Kentová. Roger se otřásl. "Co všechno o nás vlastně můžete vědět?" zeptal se. "Rogere, vy to asi berete moc osobně," ozvala se Amanda, "nešpehujeme každého člověka." "Víte, trošku mě štve, že jsme na téhle misi skoro zemřeli, a pak zjistíme, že nás z relativní blízkosti sledujete na tabletu. Kdybyste nám pomohli... nemusel bych mít, sakra, strach, že se už nevrátím ke své rodině!" zakřičel Fahad. "Pierre nás nežádal, abychom vám pomáhali. Jenom chtěl, abychom na vás dohlíželi! Ale jestli chcete pomoc, no fajn, řekněte si o ní! Proto jsme se tu před vámi ukázaly!" zařvala Barbara. "Pierre je zřejmě pěkný podvodník," přerušil jejich křik Akihiko a zastavil hover chair kousek od Rogera, "a já si začínám říkat, že ve všem, co se děje, má prsty vlastně on." "Kámo," oslovil ho Fahad, "konečně jsi tu." "Jak ses sem dostal?" zeptal se ho Roger. "To je na dlouhé povídání, Rogere," odpověděl Akihiko. "Hlavní je," pokračoval, "že nemůžeme nikomu věřit. Celá tahle věc se Čtyřmi hlavami... Myslím, že mám odpovědi na spoustu našich otázek." "Tak ven s nima," řekl na to Roger. Akihiko se zahleděl na Haruko. "To bylo prachů, co?" zeptal se jí svým hadím hlasem. "Pardon?" Haruko nerozumněla, na co narážel. "Za ty operace," pousmál se ďábelsky Akihiko, "vy jste přece bývala často na sále, a těšila jste se z toho, jak těm dětem vyřezávaly ledviny z těla." Fahad se na ni zadíval ještě s větším podezřením, než před pár minutami. "Cože?!" zasmála se Haruko. "Tohle je nějaké nedorozumění... Jak se vám vůbec daří? Posledně jsem vás viděla, když vás upoutávali na lůžko za takové divné sloupy..." změnila téma hovoru Haruko. "Nehraj, že nevíš, o čem mluvím," zasyčel Akihiko, "jsi kriminálník. Zatajila jsi všem, proč tu vlastně jsi. Obdržel jsem pár souborů. Podle nich se možná vydáváš za bývalou členku Čtyř hlav, možná jí dokonce jsi, ale stejně i po opuštění té organizace jsi na vlastní nebezpečí prováděla příšernosti." "Jako vy?" bránila se náhle Haruko. "Já zabíjel, protože jsem musel," zasyčel Akihiko. "To je pravda. Někteří z nás museli zabít lidi, bez kterých se stal svět lepším," reagoval na to Fahad a pokynul na agentky Kentovou a Lyonsovou, které spolu s ním odstranily nenávistného vraha z Rio de Janeira. "Já žádným dětem ledviny z těla nevyřezávala!" vykřikla Haruko tak, že se to neslo celou ulicí. Ti, kteří tu uměli dobře anglicky, strnuli. Na Japonku a Japonce, dvě Američanky, Araba, Kanaďana, kočkočerva, vyhublou opici a trapně se krčícího zrzavého Francouze se zafáčovanou hlavou teď hleděly desítky zvědavých očí. "Tohle možná není nejlepší místo, kde bychom si to měli vyjasnit," řekla Barbara. Amanda pokývala hlavou a doplnila ji: "Co takhle promluvit si o tom někde, kde nás nebudou sledovat? Třeba v Lapwingu? Je támhle na té střeše." Do deseti minut stáli všichni na střeše desetipatrového domu. "Co vy tu dělat?!" křičel na ně jejich majitel, který neměl ani ponětí, že před nedávnem už agentky Kentová a Lyonsová na střeše stály. Amanda vytáhla z kapsy své černé uniformy ovladač, a náhle se před všemi zviditelnil vysokorychlostní letoun, až dosud jako chameleon kopírující zbarvení okolního prostředí, včetně rudnoucí večerní oblohy. Majitel domu upaloval pryč a vykřikoval thajsky něco o konspiracích, o nebezpečných Američanech, o bláznivých turistech a podobných šílenostech. Lapwing vystřelil do vzduchu, a mezi mraky se pak zase zneviditelnil. "Tahle Haruko vás zradila. Vlastně si myslím, že kvůli ní jsem skončil se zraněním páteře," řekl v letounu Akihiko. "To není pravda! Vždyť já jsem vám zavolala sanitku," řekla na tu Haruko. "Jo, jenže potom, co jste tam na mě nastražila past!" zařval Akihiko. "Pršelo tam, nevzpomínáte si snad? Jste úplně blbej, Yukimuro," bránila se Haruko. Akihiko zasyčel a vrhl po ní šuriken. Barbara, až dosud hledící z okna, se mu jen tak tak vyhnula. Haruko jej ovšem chytila přímo před svým obličejem, tak jako kdysi v Kikonai. "Do háje s váma," sykl Akihiko. "Cvičili mě ti nejlepší," usmála se Haruko. "Jako vaše teta, že?" přidal se k Akihikovi Fahad. "Co s váma je?! Pomáhám vám, a najednou se na mě začnete sypat, jako bych..." Haruko byla úplně v úzkých. "Držte huby, chlapi," bránil ji Roger, "Akihiko, ty máš asi nějaké špatné informace. Ona nelže. V tomhle businessu jsem dost dlouho na to, abych poznal, že lidi lžou nebo ne." "Idiote," řekl mu Akihiko. Roger prudce vstal. "Co jsi to řek? Pokud si dobře vzpomínám, tak pro tohohle 'idiota' jsi před pár dny riskoval život. A skončil jsi takhle, jako mrzák! Nikdy nebudeš chodit spíš kvůli mě, Akihiko, než kvůli ní," řekl s naštvaným tónem. Akihiko proti němu vyrazil na hover chair, a byl by ho zřejmě srazil, kdyby ho agentka Kentová nechytila za krk. "Klid!" zařvala mu do ucha. Akihiko ji praštil pěstí do ruky. Zasyčela bolestí. Pořád měl docela ránu. "Et je pensais que seuls les imbéciles dans les feuilletons se battaient comme ça," pousmál se Baffier, připoutaný k sedadlu v zadní části Lapwingu. "Vy radši nic neříkejte!" zakřičel Roger. "No, tak promiňte. Zapomněl jsem, že pár z vás tu ještě pořád umí francouzky... Třeba jistý kanadský vrah," usmál se Baffier. "Co kdybych ti teď zacpal to, co ti zbylo z nosních dírek, ty svině?!" zařval na něj Roger a začal se k němu blížit. Fahad ho pleskl po rameni. "O Baffiera tady teď nejde!" vykřikl. "Tak o co tu jde?! Řveme na sebe jak děti!" reagoval na to Roger. "To je pravda," ozvala se Amanda, která letoun řídila, "jak banda nevychovaných parchantů ze školky." "Tím jako chcete říct, že někteří z nás nemohli být vychováni svými rodiči... třeba proto, že je někdo zabil?!" vzal to zase strašně osobně Akihiko. "Radši se tu všichni uklidněte, nebo mi z vás pukne palice a narazím do nějakého boeingu," zasmála se Amanda. Lapwing prosvištěl kolem velkého letadla, a minul ho jen o pár metrů. "Kam s tím mám letět?" zeptala se po padesáti vteřinách ticha. "K Pierrovi," zasyčel Akihiko, "to on za všechno může. Musí se to vyjasnit." Podíval se na své kolegy. "Všechno vám vysvětlím. Bude to lehčí před ním. Věřte mi," dodal. Během letu na Svalbard se v Lapwingu moc nemluvilo. Baffier občas něco poznamenal, ptal se, kdy konečně půjde do vězení, měl všelijaké poznámky ke vzhledu a naštvání svých nepřátel, a celkově to byl on, kdo mluvil nejvíc. Amanda dala Pierrovi vědět, že Lapwing mířil do základny. Jeho hlas, rozeznívající se v tu chvíli z vysílačky po celém letounu, působil příjemně a nevinně. Akihiko na něj reagoval ceněním zubů. Letounu bylo umožněno přistát na plošině nedaleko vstupu do podzemní základny Lovců kryptidů, malý kousek od břehů zálivu Nordfjorden. Pierre tam na ně o samotě počkal, oblečený ve staré hnědé bundě s kožešinou na krku. Dalo by se říci, že tento vysoký, zhruba dvaatřicetiletý Francouz působil více kanadsky, než Roger. Nejprve z Lapwingu vystoupily americké agentky a s Pierrem se docela přátelsky přivítaly. Ostatní se k němu tolik nehrnuli. Akihikova slova měla účinek, i když byli vzájemně rozhádaní. "Vítej doma, Fahade," usmál se Pierre, "zrovna jsem mluvil s Harveym. Ptal se po tobě. Šel si lehnout, protože holky s ním zas hrály ping pong, a ve dvojici jsou prostě lepší, než on. Šíleně ho hra s nimi unavila." Fahad jen pokýval hlavou. "Tak co se děje, lidi? Proč tu vlastně jste? Říkal jsem si, že to všechno zvládnete beze mně... Čtyři hlavy moc zlobí? Potřebujete poradit?" ptal se Pierre a neustále se zubil. Akihiko se k němu přiblížil na hover chair a zasyčel na něj: "Poslal jsi nás umřít. Všechny." Pierre se zatvářil zmateně. "No, neposílali jsme se umřít už asi tak pět let?" zasmál se. Akihiko ho chytil za krk a přitáhl si ho k sobě. "Jsi to vlastně ty, kvůli komu jsem v tomhle stavu. Jsi to ty, kvůli komu mohli tihle dva v Thajsku umřít! Zatajil jsi jim, do čeho jsi je poslal!" zařval Pierrovi do obličeje. "Je to pravda, Pierre," doplnil ho Roger, "byly tam desítky lidí. Posílal jsi nám nějaké informace o Čtyřech hlavách v Thajsku, a musel jsi vědět, kolik lidí tam na nás mohlo čekat." "Neříkal jsi nic o tom, že Barbara s Amandou nás sledují! Mohly nám pomoct!" vykřikl Fahad. Taky k Pierrovi přistoupil, a musel se moc přemáhat, aby ho podobně jako Akihiko nechytil za jeho kožešinový límec. Pierre si je všechny prohlédl. "Merde," řekl. "Merde? Merde?! Merde je jako všechno, co na to řekneš?!" zařval Akihiko a sekl s ním o zem. Vážně měl i v hover chair větší sílu, než se mohlo na první pohled zdát. Pierre se zvedl ze země, obličej pokrytý sněhem, a také zavrčel jako zvíře. Roger položil Akihikovi ruku na rameno. "Dost, kámo. Nesnaž se ho naštvat," varoval ho. "Pierre, se vší upřímností se tu vážně děje něco dost zvláštního," řekla Barbara, "proto jsme k vám přiletěli." "Přiletěli jsme sem hlavně proto, aby sis uvědomil, co děláš, a jak nám všem ubližuješ! Podle mě máš nějak prsty v tom, co se teď děje... Ty Čtyři hlavy... Nejsi ty náhodou jedním z jejich vůdců?!" zakřičel Akihiko. Po těch slovech zavládlo ticho. Ozýval se jen vítr narážející o holá špicberká skaliska, v tuto roční dobu zbavená většiny sněhu. Pierre se začal smát. Mávl rukou. "Qu'est-ce que cela signifie?" zašeptal si pro sebe. "C'est ce à quoi je dois faire face tout le temps!" reagoval na jeho slova Baffier. "Mon Dieu," šeptal si dál pro sebe Pierre a smál se. "C'est exactement ce qui me passe par la tête tout le temps! Ces gars sont déments!" pokračoval Baffier. "Dement jsi tu možná tak ty," řekla na to Haruko. "Co tady dělá ona? Proč se tam v Kikonai najednou, jen tak, zničehonic objevila?!" vykřikl Akihiko a ukázal na Haruko. "Ty," oslovil Pierra, "to tys ji tam přivolal. Nechal jsi ji pracovat za nás, aniž bychom to věděli." "Já?! Já se o ní dozvěděl až ve chvíli, kdy jsme stáli před tou nemocnicí! Fahade, Rogere, vy si to přece pamatujete, ne?!" zakřičel Pierre. "Tohle je úchylný," zatřepala hlavou Haruko, "kočkujete se jeden s druhým, a ani nevíte, o čem mluvíte." "Hlavně, že ty víš, jak řezat skalpelem do neuspaných dětí!" reagoval na to Akihiko. To už se Haruko naštvala. Co to s tím Japoncem bylo?! Zvedla kámen a vrhla mu do hlavy. Zasáhla ho. Spadl z hover chair, a zbytky sněhu na letecké plošině se jeho krví zbarvily doruda. "Cos to udělala?!" zařval na ni Fahad. "Jen jí dejte," zašeptal Baffier a promnul si ruce. Fahad se ovládl, nic s Haruko neudělal, a spolu s Amandou pomohl Akihikovi zpátky do hover chair. Akihiko se podíval na Haruko a odplivl. "Kriminálník," řekl o ní. "Ne, Pierre ji nenajal," řekl Roger, "Haruko je jediná z nás, kdo má tady ještě trochu cti. Chyba není v ní. Pierre, proč před námi spoustu věcí tajíš?" "Proč se jí furt zastáváš, zěmědělče?" sykl na něj Akihiko. "Neříkej mi zemědělče!" zařval Roger. Akihiko si utřel krev ze spánku, přiblížil se k Rogerovi a mázl mu jí do obličeje. "Utři si to, zemědělče," provokoval ho. Roger mu dal ránu pěstí do nosu. Akihiko vyfrkl krev, vytáhl další šuriken a sekl Rogera do paže. Ten zařval bolestí a klesl k zemi. Baffier se řehtal. Tohle pro něj byla komedie. Smál se tak dlouho, dokud nezačal připadat Haruko otravný, a ta ho znovu praštila do zafáčovaného obličeje. Teprve pak ho smích přešel. Válel se po zemi a naříkal. Akihiko zavřel oči a vydýchal se. "Všechno je to Pierrova vina. Je to sebestředný blbeček s milionem tajemství, a já bych se nedivil, kdyby pro ty darebáky nějak pracoval! Přestaň se smát, Leroyi! Je to pravda, že jo?" řekl, obrácen k Pierrovi. "Samozřejmě, že to není pravda, Akihiko! Seš vůbec normální?! Já se tady o Čtyři hlavy zajímám déle, než kdokoliv z vás, s tím, že vím, jaké nebezpečí představují! Co to máš vůbec za absurdní názory?! Ztratils při pádu z té střechy hlavu?!" bránil se Pierre. Bylo to bezvýsledné. Hádali se spolu, prali se spolu, prskali po sobě sliny, sem tam vytekla trocha krve - z nosu, z úst či z řezné rány na ruce - a veškerá týmovost byla pryč. Bojová trojka byla rozdělena. Dívali se na sebe s podezřením. Za skutečného nepřítele však považovali Pierra. Barbara a Amanda toho moc nenamluvily, zato Baffier se i přes další krvácení netajil s tím, jak zábavné mu to přišlo. Nedokázali se domluvit jeden s druhým.
Byli zmraženi v tom momentu nejistoty. Ručička na hodinách se však nezastavovala. Čas odtikával pryč. Chatri Thongkham pomohl pytlákům v tom nejsevernějším bodu Národního parku Erawan odchytit naree pona, a sám mu vpravil do krve jakousi látku, po níž vyhublý primát zcela zeslábl. Sotva se držel ve větvích stromů, a okamžitě a instinktivně začal přivolávat samici. Měl už v životě udělat jen jedno - setkat se s dalším zástupcem svého druhu. Jen tehdy se pak mohlo neštěstí šířit. Podle dokumentů, jež nashromáždil již zesnulý mnich Saku ze svatyně Samegawajinja, dorazili lidé ze Čtyř hlav do bažin severozápadně od Kikonai, a strávili celý den hledáním kappy. A když na želvovitou potvůrku, skrývající se po většinu času pod vodní hladinou, narazili, infikovali ji novou nákazou. Takovou nákazou, na kterou byl náchylný jen kappin druh. Dále jen doufali, že samotářská kappa brzy najde dalšího zástupce svého podivného druhu. Nanami a Faldbakken dorazili do Národního parku Gír v indickém státu Gudžarát, ne však proto, aby obdivovali indické lvy, levharty, nilgau či krokodýly bahenní. Ne, zkorumpovaní strážci parku tu totiž pro ně odchytili fu liona, dosud popsaný druh psovité šelmy, jež se vyskytuje jak v Indii, tak některých dalších státech jižní, jihovýchodní i východní Asie. Nanami sama skočila na nákladní vůz, na němž chrčící zvíře leželo přivázáno, nepopsatelný děs v očích, a bodla mu do stehna levé zadní končetiny injekční stříkačku. "Vyskytují se od Indie až po Čínu," poznamenala, "jen si představte, jaký dosah to bude mít." "A co s ním máme dělat teď, paní?" zeptal se jeden ze strážců. "Vypustit," odpověděla Nanami. Strážci to moc nechápali, vlastně jim nikdo neřekl, proč chtěly Čtyři hlavy, aby pro ně fu liona odchytili. Pes tedy vyrazil zpět do divočiny, byť se mu od podání tajemného séra pěnily sliny v tlamě. Faldbakken na Nanami pokynul, a oba se vrátili do jeepu, který si vypůjčili v Talale. "Tak, kolik lokalit ještě navštívíme? A kolik aut si ještě vypůjčíme?" zeptal se s úsměvem Faldbakken. "Pár pěkných injekčních stříkaček jsem si s sebou ještě vzala," pousmála se Nanami a auto rozjela, "výlet ještě neskončil." "Ale počítám, že lidi z vaší divize páchají mnohem větší škody," poznamenal při jízdě Faldbakken. "A není nikdo, kdo by je zastavil," usmála se Nanami a podívala se na něj. A v tu chvíli se jí v očích objevila hrůza. "Co?! Mám na hlavě ptačí bobek nebo co?!" zakřičel Faldbakken ve strachu o svůj vzhled a vjel si prsty do svých stříbrných vlasů. Zleva do jejich vozu prudce vjel mohutný teréňák, a natlačil je ke stoletému, třicet metrů vysokému hřebíčkovci šabrejovému. Pod tlakem útočícího vozu a silného, nezničitelného kmene popraskala všechna okna v jeepu. Dva evropští ozbrojenci, kteří Nanami a Faldbakkena provázeli, byli ve chvíli zastřeleni. Z teréňáku někdo vyskočil. Nanami jej sotva zahlédla. Byla to však nějaká žena indického původu a byla ostříhaná nakrátko, s nepříliš vysokým čírem. Nanami se podívala na Faldbakkena - byl v bezvědomí. Na čele měl krev. "Sakra," zasyčela Nanami, vytasila z opasku pistoli a vyskočila ven rozbitým předním oknem. Indka si jí okamžitě všimla, a vrhla se na ni. Skočila jí na krk, utáhla kolem něho své nohy, a Nanami sebou sekla o kapotu poničeného jeepu. Pokusila se vystřelit, jenže Indka včas chytila její ruku, zakroutila jí, a pistole s jediným hlasitým prásknutím spadla k zemi. Kulka zasáhla pouze písek. Nanami sáhla po opasku, nahmatala rukojeť svého nože, a zamířila jím k nohám své oponentky. Ta okamžitě vyskočila, dopadla na střechu jeepu, a odtamtud hodila Nanami do obličeje plynový granát. Nanami začala kašlat. Nedalo se to vydržet. Se slzami v očích, s potem stékajícím po hlubokých jizvách na čele, pokusila se o útěk. Její pronásledovatelka byla rychlejší a mrštnější, a brzy ji dohnala. Strhla ji mezi křoviska, natlačila jí obličej do hlíny, a zatlačila jí zezadu do krku svůj loket. Nanami ale měla stále nůž, a podařilo se zarýt jej útočnici mezi žebra. Nevěděla, co ji teď vyděsilo víc. Jestli to bylo to, že nemohla s nosem a ústy v suché hlíně dýchat, anebo to, že oponentka po takové ráně vůbec nevykřikla. Ba naopak, ten nůž si s hlasitým "Pffit!" ze svého těla vytáhla, a jeho teplou, krví zbarvenou čepel položila Nanami na záda. Obrátila ji, a loktem jí znovu zatlačila na krk. Nanami kašlala. Měla záchvat. Oči jí slzely, všechno bylo rozmazané. Jenže na chvíli přece něco ostře uviděla. Ta žena, co ji napadla, byla oblečená v černém. Dlouhé rukávy, kožený oblek. A tam na hrudníku měla něco vyšité. Co to bylo?! CH. Co by mělo být CH?! Nanami popadla její ruku, a strhla ji k zemi. Pak praštila útočnici do obličeje, a nato sama zařvala. Nůž skončil v jejím rameni. Toto bylo zdaleka ta nejhlubší rána, kterou v poslední době Nanami utrpěla. Čepel projela svalem, a ten prostě pukl. Nanami v hlavě viděla explodující bombu - s takovým obrazem si tu náhlou bolest asociovala. Vší silou kopla oponentku do břicha, práskla jí pěstí o tvář, a několikrát to zopakovala, aby se přesvědčila, že ji opravdu zranila, a pak se zase dala na bezhlavý útěk. Sáhla do kapsy a vytáhla z ní vysílačku. "Lee, Faldbakken je v autě a je zraněný! Za mnou se někdo žene! Jsme v Gíru, poblíž východní hranice!" zařvala do vysílačky. "Hned tam jsme," ozvalo se z ní, a dříve, než se Nanami při běhu trochu vzpamatovala, objevil se na obloze vysokorychlostní letoun Čtyř hlav. Vyběhlo z něj deset ozbrojenců, někteří z nich byli Malajci, jiní Číňané, našlo se tu ale i pár Rusů a jeden chlapík z Keni. Nanami do letounu nastoupila, a poručila svým lidem, aby okamžitě zaletěli pro další hlavu. "Nevím, jak na tom Faldbakken byl, ale byl nejblíž nárazu tím druhým autem," řekla Číňanovi, který letoun řídil, "Lee, hlavně dělej! Bojím se, že vykrvácí. Vážně nevypadal dobře." Pro letoun schopný přiletět do Gíru z Rádžkótu, kde měli tito konkrétní pracovníci zločinecké organizace úplně jiný úkol, do tří minut, nebyl problém dostat se k poničenému jeepu doslova za pár desítek vteřin. Těla evropských ozbrojenců v autě pořád byla, ovšem Faldbakken zmizel. Teréňák tu také zůstal, po indické útočnici tu ovšem nezbylo nic. "Co to sakra bylo?" zeptala se sama sebe Nanami. Přejela očima po okolí. "Někdo věděl, že jsme se sem vydali... Jenže to nedává smysl!" Zamyslela se. "CH... Cryptid Hunters! Ale tohle přece není možné... Indka?! Kdo to má být? Nikdo o ní nikdy nemluvil. Dělá pro ně?!" uvažovala nahlas. "Paní, nemyslím si, že je tu pro vás bezpečno," řekl Lee, "pojďte zpátky do letounu. Faldbakkena najdeme, to nebude problém. Ať už ho unesl kdokoliv, nemohl se dostat příliš daleko. Zvlášť za tak krátkou dobu." Nanami pokývala hlavou, a vrátil se do letounu. Trochu se uklidnila a zamyslela se nad poslední zprávou, která jí byla před pár hodinami podána. "Špicberky," zašeptala si pro sebe. Nechápala to. Vytáhla mobilní telefon a napsala zprávu člověku, který jí informoval o tom, co dnes budou její nepřátelé z řad bývalých Lovců kryptidů dělat. "Jste si jistý, že víte všechno, co máte vědět?" stálo v její zprávě. Odpověď přišla do pár minut: "Naprosto." Nanami tedy napsala další zprávu: "Jak je tedy možné, že mě před pár minutami tady, v Indii, přepadl jeden z jejich lidí?" Na to její kontakt neměl odpověď. Možná neměl ani čas na napsání zprávy, protože právě s číšníkem řešil, co se dá dělat s červeným vínem na bílém ubrusu. Notně se mu při pití musela zatřást ruka.
Pierrův obličej narazil o stěnu výtahu. Byla to pořádná rána, a zlomila mu nos. Krev pokryla celá jeho ústa, stékala mu po bradě a špinila jeho starou bundu. Nedokázal to již vydržet. Žíly na jeho čele se začaly zelenat, špičáky v jeho ústech začaly nepřirozeně rychle růst, z palčáků mu rychle vyrůstaly ohyzdně dlouhé keratinové nehty, a měnily se v drápy. Tuhle ránu Akihiko přehnal. "Ta tvoje hračka je nějak moc nebezpečná," zahrčelo Pierrovi z krku úplně jiným hlasem, a vrazil svému japonskému kolegovi jeden dráp do obličeje. Fahad včas zachytil jeho ruku a trochu s ní pohnul, takže dráp pouze řízl Akihika do levého spánku, asi jen dva centimetry nad ránou od kamene, co po něm hodila Haruko. "Klid, chlapi," řekla jim Barbara, "už to skončete." Baffier se zase zasmál. Tentokrát to byla Barbara, kdo ho kopl, byť pouze do kotníku. Opět zasténal. "A ty mlč, blbečku." Hádka v mrazu nebyla moc příjemná, a Pierre svým kolegům nabídl, že je zavede do podzemního komplexu a dá jim odpovědi na všechny jejich otázky. Jenže ve výtahu bylo dusno, Akihiko nepřestával se svými obviněními, neustále dorážel na Haruko i Pierra, a ten se pak nechal řídit svými emocemi. Barbařina slova jej však uklidnila. Sáhl do kapsy kalhot, vyjmul z průhledné tuby tabletku a spolkl ji. Po chvíli zase vypadal jako člověk. "Tohle byly moje poslední rukavice," řekl Akihikovi a hodil mu roztrhané palčáky do obličeje, "budu požadovat, abys mi koupil nové." Akihiko zasyčel. Nelíbilo se mu to. Konečně vešli do šedé chodby, a do tváří je vrazilo příjemné teplo. "Konečně doma," řekl si pro sebe Fahad. "Tak v takovýchle poměrech teď žiješ, jo?" pousmál se Roger. Konečně přátelská slova. "Se Čtyřmi hlavami je to přesně tak, jak jsem říkal," rozpovídal se Pierre, "dlouho jsem o nich nic nevěděl, tak jsem po nich pátral, co jsem mohl. Mrzí mě, jestli jste si připadali neinformovaní, ale... já spoustu z těch věcí o nich zjistil jen teprve nedávno." Podíval se na Akihika. "Nevím, jak tě napadlo, že bych mohl být jednou z hlav. Nebo že bych vás poslal do pasti..." pokračoval. Prošli kolem cely s průhledným silovým polem, za kterou seděl na suché trávě kappa ze Samegawajinjy. Akihiko se opět rozzuřil. "Fajn, že bys byl jednou z hlav, to byla jen má teorie. Ale nemůžeš popřít, že jsi riskoval naše životy, abys mohl studovat tohle," řekl a ukázal na kappu, "tohle a víc." "Blbost, Akihiko! Jste moji staří přátelé. Pracovali jsme spolu strašně dlouho! Nechápu, proč bych měl chtít vás nějak ohrožovat!" "Tak proč jsi nás teda poslal do Erawanu?!" vykřikl Fahad. "Musel jsi vědět, že jich tam byly desítky," dodal. "Nevěděl jsem to! Merde, já nevěděl skoro nic! Vůbec není pravda, že by mě o vás nešlo!" vykřikl Pierre. "Chtěl jsem, abyste Hachisuku a její lidi zastavili, abyste po nich šli... Jednoduše proto, že na to máte kvalifikaci. Byli jste tajnými agenty, byli jste bojovou trojkou Lovců kryptidů! Máte víc zkušeností se zastavováním kriminálníků, než kdokoliv jiný!" pokračoval. Trochu se vydýchal, a pak ukázal prstem na Akihika. "Odkud to máš?! Kdo ti to nalhal?!" vykřikl. Roger přivřel oči: "Jo, Akihiko! Odkud je ten dokument o členech Čtyř hlav? Byl pravdivý, to jo. Chatri byl jedním z těch darebáků. Ale když Pierre nevěděl, že tam byly desítky lidí, tak kdo? Kdo ti to poslal?" "Možná to byl někdo, komu věřím víc," odpověděl Akihiko, drsně hledící do Pierrových očí, "protože mi dal tenhle hover chair, dal mi telefon, pomocí kterému jsem mohl své přátele varovat... kdežto ty, Pierre, tys mi nedal nic! Nechal jsi mě tam, v nemocnici, a mé kámoše jsi odvedl, aby pokračovali v téhle zadělané misi!" "Kdo to byl?!" zařval Pierre. Jeho hlas se opět proměnil. Roger vrazil klouby prstů své ruky do Akihikova ramena. Také chtěl znát odpověď. "Jmenuje se Evan Sellers," odpověděl Akihiko, "klidně si kvůli tomu vyžer srdce." Teď úplně ožil Fahad, a agentky Kentová a Lyonsová se na sebe podívaly s pozvednutým obočím. Oni přece věděli, kdo Evan Sellers byl. "To si děláš srandu, ne, Akihiko?" ozval se Fahad. "Co vám najednou je?" zasyčel Japonec. Fahad ho chytil za krk a strhl ho z hover chair. Akihiko se skutálel po podlaze. "To si děláš srandu! Sellers?! Nemáš vůbec ponětí, kdo Sellers je! Nikdy jsi neslyšel o Zasvěcených, nikdy jsi s nimi nebojoval! Nechal ses zmanipulovat, a teď za to všichni platíme!" řval Fahad. "Takže to je zas něco z jara, co? Něco, co jste mi zatajili! Proč jste mě vůbec najímali?! Pierre, idiote jeden! Nenávidím tě! Jednou tě zabiju!" zařval Akihiko. Po vyslovení těch slov už jenom křičel bolestí. Ležel na podlaze v takové pozici, že to zraněné obratle dosti svíraly jeho nervy. "Sellers vedl Zasvěcené, kteří se zajímali o tvory z jiných dimenzí. Dost jim lhal. Má dost velké znalosti, ví toho zřejmě o portálech do jiných světů víc, než kdokoliv jiný," řekl Pierre. "Akihiko, ten člověk tě zneužil. Byl jsi v mentálním rozpoložení z toho, co se ti stalo. Chápu, že to zranění jsi nedokázal unést. Celý život jsi byl volný, a pak musíš najednou ležet spoustu dní na lůžku a ani se nehnout... Ale Sellers odpovědi nikdy neposkytoval. Je to manipulativní člověk, jenž se snaží pouze o to, o jde jemu," pokračoval. "Zvláštní, že přesně to řekl o tobě," zašeptal Akihiko. Pierre začal křičet: "A právě o to tu jde! Věděl jsem tak málo, že jsem nedokázal odhadnout, co se stane! Že jeden z vás podlehne slovům nějakého šílence, megalomaniaka, který nenávidí Lovce kryptidů!" "To je pravda, Akihiko! Když jsem se naposledy se Sellersem setkal, slíbil, že Lovce kryptidů zničí. Tak se mu to asi podařilo," řekl Fahad. "No, minimálně zničil vás a připravil vás o důvěru ke mně," řekl na to Pierre, "vsadím se, že nenávidí hlavně lidi z Týmu B, takže mě a tebe, Fahade. Ostatní pro něj budou jenom loutky, se kterými si může hrát. Akihiko, jsi rád, že tě rozhýbal taháním za nové nitky, co ti dal?" Akihiko mlčel. Možná, že kdyby si se svými kolegy o Sellersovi promluvil dříve, všechno by bylo lepší. Cítil se teď špatně. Bylo mu na zvracení. Fahad, o kterého měl takovou starost, na něj pohlížel s nenávistí v očích. Roger Akihika nechápal. Pierre byl na něj naštvaný. "Nikdy jsem neřezala do dětí. V Mozambiku jsem dětem pomáhala potom, co přišli o rodiče za invaze mimozemšťanů," řekla Akihikovi Haruko. "Další blbosti od Sellerse. Ten člověk je lhář. Nikdy jsi mu neměl věřit," dodal Pierre. Barbara a Amanda posadily skučícího Akihika zpátky do hover chair. Zavřel oči. Nedokázal se již na ostatní dívat. "A právě tohle jsou ti zvláštní věci, co se tu děly," řekla Barbara, "zachytili jsme signál na starém telefonu Rogera Neilla - signál, který nezachytí žádné jiné technologie, než ty, jež mají CIA. Do Erawanu mu volal Akihiko, ale jak? Jedině pomocí přístroje, který by mu dal Sellers." Na chvíli bylo zase ticho. "Rozhodně je ale pravda, že se chováš jako Jack. To už ti Akihiko řekl," promluvil nakonec Roger a ukázal na kappu v cele, "kdysi držel Chupacabru v malé kleci. Ty tady držíš chudáka kappu v téhle malé cele, a ne ve výběhu, jak jsi sliboval." "Ale daří se mu tu dobře! A zase ho vypustím zpátky do divočiny!" bránil se Pierre. "Nejsi tak nebezpečný, jak Akihiko tvrdil, Pierre, ale pořád máš pár odstínů šedé," řekl Fahad. "Jako i vy, ne?" vyhrkl Pierre. Dlouho se díval na Rogera. Ten zrozpačitěl. "O mě jsi to věděl?" zeptal se pomalu Roger. "Co, Rogere? Jo, tvoje tajné povolání? To myslíš?" zeptal se. "Vidíš," zasyčel Akihiko, a zase se pokusil Pierra vyprovokovat, "vždycky něco ví. Tohle vůdci týmů dělají. Lidi, co mají moc. Vždycky něco tají, a pak to vytasí, a ty shoříš." "Drž hubu," řekl mu Roger a svěsil hlavu, "měl jsem vám to říct už dávno. Nestaral jsem se v Srbsku o slepice." Zvedl ze země Tatze a přiložil si ho ke tváři. "On ví, že jsem byl na dně. Pomáhal jsem tamnímu opiovému lordovi. Dělal jsem to proto, abych měl peníze... Utopil jsem svoje kreditky v záchodě, dal jsem peníze do leckteré blbůstky... Musel jsem si vydělávat," rozpovídal se Roger o svém tajemství. "Vy jste zločinec, pane Neille," vyhrkla Barbara, a pohlédla překvapeně na Pierra, "a vy jste to věděl?" "No, díky vašim satelitům. Vlastně díky tomu jednomu, co jste nám dali. Tomu, co se v posledních sedmi měsících drží nad Evropou," odpověděl Pierre a učinil krok vzad. Nelíbilo se mu, jak rychle se k němu agentka Kentová blížila. "Jsem aspoň rád, že to tajemství je venku," řekl Roger. "Měl by ses stydět!" zařval Fahad na Rogera. "Ne, Fahade. Měl bych se stydět já. Měl jsem o tom s ním promluvit, když jsem o tom věděl," řekl Pierre. "Právě kvůli mě jsme byli v tolika nebezpečích. U Samegawajinjy nás detekovali, v Erawanu taky... Vlastně detekovali Tatze," řekl Roger, "věděl jsem, že mu ti chlapi v Deliblatské poušti něco udělali." "No, a to já zase nevěděl," vyhrkl Pierre, a hned z kapsy vytáhl detektor čipů. "Jo, má ho v zádech. Tvoji kamarádi mu dali pod srst čip," řekl. "Nejsou to mí kamarádi!" vykřikl Roger. "Jsou to zločinci, jako já," pokračoval a pohlédl na Fahada a Akihika, "nevíte, jak moc na dně jsem byl. To, že jsem se stal součástí opiového řetězu, to všechno byl výsledek mého strádání. Spad jsem do bezedné studně, pánové. Nedokážu se z ní vyškrábat." "Ale já chci, aby ses z ní vyškrábal, Rogere," řekl mu Pierre, "nemyslíš si, že i to je důvod, proč jsem ti od začátku věřil? I když jsem tě viděl na satelitních snímcích, jak s opiem chodíš po divočině?" Roger se pousmál. "Vytáhnu Tatzovi ten čip. Musíte být lépe připravení," pousmál se Pierre. "To myslíš jak?!" vykřikl Akihiko. "Udělal jsem jednu chybu," odpověděl Pierre, "nějak jsem doufal, že se dáte pěkně dohromady. Nevyšlo to. Jste moc zničení. A tak jsem si udělal malou pojistku, ale k tomu se možná ještě vrátím... Teď je důležité, abyste byli zase ve formě, fyzicky i psychicky. Přiletěli jste sem pro pomoc, aniž byste to věděli. Myslím, že tady agentky se mnou zasouhlasí - potřebujete výcvik. A tenhle komplex má všechno, včetně místností, kde se můžete dát zase dohromady. Měl jsem na to pomyslet už dřív... Neměl jsem vás nechat strádat. Můžu vám pomoct aspoň teď?" "Ty prostě chceš, abychom tu misi dokončili, co?" zasyčel Akihiko. "Jo, ale kvůli téhle planetě. Vůbec ne kvůli mě a zvířatům, o která mám zájem. Tohohle kappu tu studuju, a dělám jeho vědecký popis, to jo. Ale taky ho zásobuji vitamíny, které mu chyběly. Vůbec to není jenom o mě. A vy byste si, chlapi, měli uvědomit, že taky tahle mise není jenom o vás!" odpověděl Pierre.
Roger se v nové šedé uniformě Lovců kryptidů rozehnal proti laserové pušce, vycházející ze zdi. Uskočil několika paprskům, a zarazil do zbraně dlouhou dýku. Ve chvíli, kdy přestala fungovat, objevily se na protější stěně místnosti další tři takové laserové pušky. Roger poklepal dvakrát na zápěstí, a z něj vyšel silový štít. Roger se tak mohl bránit laserovým střelám, a opět zničit jejich původce. Fahad, přestože v komplexu žil už přes půl roku, nikdy nevyzkoušel místní tělocvičny. "Jen do toho, Gabrielle," poručil počítačovému systému, a rázem se před ním objevily žebřiny - též pouze silové, a takřka průhledné. Šplhal po nich, skákal z jedné na druhou, nakonec se chytil pořádného provazu na stropě, rozhoupal se, a pokusil se skočit na žíněnku u dveří. Narazil ovšem do dveří samotných. Pro Akihika byl výcvik také nelehký. Dostal mechanický oblek, velmi podobný tomu, jaké minulý podzim Lovci kryptidů ukradli businessmanovi Jeremymu Olsenovi. Jeho výtvory se jistě inspiroval technik nového týmu, Marvin Grayson, a vytvořil podobné brnění. Akihiko se v něm mohl normálně pohybovat - mnohem lépe, než na Sellersově hover chair, jež byla, jak se ukázalo, vybavena odposlouchacím zařízením. Pierre ho sám zničil svými keratinovými drápy. Akihiko se v mechanickém obleku naučil několika bojovým pohybům, a znovu se zmocnil své kovové tyče, kterou pro něj v základně uschoval Pierre. Byla krásně vyleštěná, vypadala jako nová. To Akihiko nemohl mít Pierrovi za zlé. Cvičila se i Haruko. Bojovala s Akihikem, a vždy ho, ač byl v mechanickém obleku silnější, porazila. Sama ho škádlila tím, že v životě zabil víc lidí, než ona. Nenáviděl ji za to, ale dokud se nechával vést svou zvířecí zlobou, prohrával. Musel se uklidnit, a začít o boji přemýšlet úplně jinak. Pierre Haruko sdělil, že má pro ni zvláštní plán. Opět však bojové trojce zatajil, jaký ten plán byl. Jejich úkolem nyní bylo dokončit to, co začali. Cvičili se, aby konečně, na poslední pokus, zastavili Nanami Hachisuku.
Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat