Campylocephalus ("zakřivená hlava") je rod kyjonožce z nadčeledi Mycteropoidea a čeledi Hibbertopteridae, který žil v geologických obdobích karbonu a permu před 326 až 252 miliony let. Dosud byly popsány tři druhy; C. salmi z karbonu České republiky, a permské C. oculatus a C. permianus z Ruska. Fosilizovaná hlavohruď campylocephala posloužila skotskému přírodovědci Johnu Scoulerovi k popsání pozdně prvohorního členovce rodu Eidothea roku 1831; v roce 1836 byl pak název zvířete změněn na Eurypterus scouleri. Další fosilie tohoto živočicha byly v rámci jiného taxonu popsány ruským zoologem a paleontologem Stepanem Semyonovičem Kutorgou v roce 1838, který jej považoval za zástupce ostrorepů rodu Limulus, do kterého patří i žijící ostrorep americký (L. polyphemus). Pojmenoval ho Limulus oculatus. Až v roce 1860 se exemplář prostudovaný Kutorgou dostal do rukou francouzského paleontologa Edouarda D'Eichwalda, který rozeznal, že se rozhodně nejednalo o ostrorepa, ale o jednoho z jeho více či méně blízkých příbuzných z podkmene Chelicerata, a to sice eurypterida. Přejmenoval jej na Campylocephalus oculatus. Další druh, C. salmi, jehož pozůstatky se nalezly na území České republiky, konkrétně v okolí Ostravy, popsal v roce 1877 slovenský geolog a paleontolog Dionýs Štúr. A konečně roku 1951 norský paleontolog Leif Stormer porovnal Kutorgův exemplář s tím, kterého o sto dvacet let dříve popsal Scouler, a přišel na to, že se ve skutečnosti jednalo o zástupce rodu Campylocephalus. Mohlo by se zdát, že campylocephalův kruh se uzavírá tam, kde začal, jenže tomu tak úplně není. Teprve v roce 2015 totiž vyšel vědecký článek, podle kterého je C. scouleri neplatným taxonem; zvíře bylo přeřazeno do rodu Hibbertopterus. Shodou náhod třetí v současnosti platný druh campylocephala, C. permianus, byl původně v roce 1985 ruským paleontologem Alexejem G. Ponomarenkem popsán jakožto zástupce rodu Hibbertopterus; do rodu Campylocephalus byl přeřazen až v roce 2012. S taxonomií hibbertopteridů to bylo zkrátka složité. Jednotlivé druhy campylocephala se od sebe velikostně lišily, největším z nich byl však C. permianus, který dosahoval délky až 1,4 metru. Oči tohoto kyjonožce byly umístěny ve středu jeho karapaxu (ač u C. permianus byly dál od špičky hlavy než u ostatních dvou druhů), a stejně jako u všech jeho příbuzných byly tvořeny ocelli. Ty dávaly dohromady půlměsíčitou (semilunární) strukturu. Za očima vyrůstaly z karapaxu tzv. palpebrální laloky. Thoraické segmenty byly u tohoto rodu rovné a úzké. Tergity, články na vrchní části těla, měly poměrně vypouklý tvar. Bohužel na žádné z fosilií všech tří druhů rodu Campylocephalus nebyly přítomny dobře zachovalé končetiny, neví se tedy ani přesně, konkrétně jaký měly mít tvar. Je velmi pravděpodobné, že tento kyjonožec trávil většinu svého života na dně moří. Prosomální výrůstky mu umožňovaly pročesávat substrát při hledání potravy. Měl-li dostatečně velké končetiny, pak se zřejmě mohl pohybovat i na souši, byť jen v krátkých časových intervalech. Jeho příbuzný, již zmíněný Hibbertopterus, zcela jistě žil tímto částečně vodním a částečně suchozemským způsobem života, neboť po sobě ve Skotsku zanechal fosilní stopy, doplněné o táhlou prohlubeň způsobenou v písku telsonem, když se pomalu sunul po písčitém břehu. Je známo, že ostravský C. salmi žil ve sladké vodě, poněvadž horniny, v nichž byly jeho zkameněliny nalezeny, pocházejí ze dna sladkovodního jezera, nikoliv z moře. O druhu C. oculatus se toho bohužel moc neví, zato C. permianus je prozkoumán mnohem lépe, a kromě toho, že se jednalo o největší druh campylocephala, můžeme o něm také tvrdit, že byl posledním žijícím eurypteridem (alespoň tedy dosud nebyl nalezen žádný mladší zástupce této skupiny). Kyjonožci vymírali už od začátku permu; z té doby jsou známy dva rody, Adelophthalmus a Hastimima. Campylocephalus se držel ještě 20 milionů let po jejich vyhynutí; C. oculatus žil před 272 až 260 miliony let, ale C. permianus skutečně z fosilního záznamu mizí až před 251,9 miliony let, kdy začalo největší vymírání v dějinách naší planety. Když se po vyhynutí 81 % mořských druhů a přinejmenším 70 % druhů suchozemských naše planeta zotavila (potřebovala na to asi dva miliony let), Campylocephalus mezi přeživšími krize rozhodně nebyl.
Popisek campylocephala najdete například na anglické Wikipedii, ze které byly čerpány informace pro napsání tohoto článku.
Žádné komentáře:
Okomentovat