Begónie patří mezi oblíbené okrasné rostliny. V roce 1703 popsal hned šest jejích druhů Charles Plummier ve spise Nova plantarum americanum genera, přičemž rod, do kterého patřily, pojmenoval po francouzském námořníkovi Michelu Begónovi. Přesně o padesát let později se pak vědečtějšího popisu typového druhu, B. obliqua, chopil Karl Linné. Od té doby bylo objeveno přes 2000 druhů begónií, a tento rod se stal jedním z druhově nejpočetnějších mezi kvetoucími rostlinami. Daří se mu v subtropických a tropických oblastech, konkrétně ve Střední a Jižní Americe a také v jižní Asii či na Madagaskaru. Pro rostliny z kultivarů v chladnějších oblastech je typické, že nemají okvětní lístky. Begónií je skutečně mnoho, a rod je rozdělen na různé jednotlivé klady, tvořené sekcemi (například "madagaskarská Begonia" zahrnuje sekci Tetraphila pro parte a v rámci ní pak ještě sekce Baccabegonia a Squamibegonia). Nyní se k nim přidává další nový druh, popsaný Markem Arcebalem K. Naivem a Mc Arthurem Cababanem v žurnále Taiwania: International Journal of Biodiversity 15. září 2021. Pojmenovali ho Begonia olganunezae. Vyskytuje se pouze ve vnitrozemské provincii Bukidnon v severní polovině velkého filipínského ostrova Mindanao. Jeho blízkými příbuznými jsou Begonia affinis a B. bangsamoro, jež také nepříliš překvapivě pocházejí z Filipín. A podobně jako ony, i B. olganunezae je endemitem tohoto ostrova, nevyskytuje se tedy nikde jinde na světě. Květní obal je u tohoto druhu tvořen čtyřmi tepály. Samotný květ je pak sytě růžový až bledý. Listy má B. olganunezae vejčité se sedmi až osmi výraznými žilkami, semeníky jsou zbaveny jakýchkoliv chloupků, jsou tedy lysé, a palisty jsou u něj na rozdíl od B. bangsamoro též neochlupené. Tepály mají poměrně zakulacenou špičku. S touto specií begónie se vědečtí odborníci poprvé setkali v prosinci 2014 na její typové lokalitě, v Barangday Lourdes nedaleko města Valencia, v nadmořské výšce 1523 metrů. Holotyp a dva další exempláře byly následně umístěny do herbária Bukidnonské státní univerzity. Na své popsání čekal tento druh begónie dalších sedm let. Mohla za to nesprávná identifikace; nalezené exempláře byly totiž označeny za zástupce druhu Begonia incisa, popsaného Pelserem a jeho kolegy v roce 2011. Teprve Naive a Cababan tento rok zjistili, že se jedná o druh poměrně dosti odlišný, a mnohem příbuznější dvěma výše uvedeným druhům, než B. incisa. Druhové jméno této nové specie ctí doktorku Olgu M. Nuñezu ze Státní univerzity na Mindanao, jež se během své dlouhé vědecké kariéry dosti zasadila o ochranu unikátní flóry i fauny ostrova, a zároveň byla mentorkou Marka Arcebala Naivea, tedy jednoho z autorů popisu rostliny. S jistotou nyní můžeme tvrdit, že přirozeným prostředím B. olganunezae jsou horské lesy v pohoří Kitanglad Mountain Range ve výšce od 1000 do 1600 metrů nad mořem. Jde o druh rostoucí pochopitelně na zemi, je tedy terestrický, a preferuje místa, na něž přes částečně otevřené koruny a nepříliš hustě olistěné větve stromů dopadá dostatek slunečního světla.
Begonia olganunezae z Mt. Kitanglad Range Natural Park v provincii Bukidnon
Za informace o tomto objevu vděčím blogu Species New to Science, ze kterého pochází také uvedený obrázek. Pro zobrazení abstraktu původní studie klikněte sem. Doplňující informace o begóniích mi poskytly anglická i česká Wikipedie.
Žádné komentáře:
Okomentovat