Mamut z West Runton

Dne 13. prosince 1990 zasáhla West Runton, vesnici v anglickém North Norfolk, sněhová bouře. Obyvatelé vesnice, Margaret a Harold Hemsovi, se následujícího dne vydali na pláž, neboť bylo hlášeno, že s bouří přijde i velký příliv. Věděli, že s takovým počasím by mohlo dojít k odhalení něčeho, co bylo skryto v bahně po celá léta. To však ještě netušili, že nakonec naleznou kost jednoho z nejslavnějších exemplářů mamuta stepního. Skutečně takový předmět spatřili, byla to pánev něčeho velkého, vystupující z odkrytého místa mezi útesy. Jakmile se ke kosti dostali experti, bezpečně usoudili, že pochází z velkého chobotnatce, s největší pravděpodobností z mamuta. Při pozdějším nálezu celé kostry se jejich domněnka jen potvrdila. Svět se brzy dozvěděl, že ve West Runton byla objevena největší takřka kompletní mamutí kostra na celém světě. Tento mamut je zároveň nejstarším exemplářem, který byl kdy odkryt ve Spojeném království. Žil před 600 000 až 700 000 lety, a výzkum pylových zrníček uchovaných v bahně, které obklopovalo kostru, prozradil, že tehdy West Runton vypadal podobně jako dnes. Podnebí bylo jen trochu chladnější, rostliny zde však byly stejné, a k tomu samozřejmě nesměla chybět velká zvířata doby ledové, mezi něž patřili i mamuti stepní. Jde-li o velikost, mamut z West Runtonu byl v kohoutku 4 metry vysoký a hmotnost jeho těla se pohybovala okolo 10 tun. Byly nalezeny také kly (zajímavé poznatky o nich ještě níže), podle nichž se dá jednoznačně usoudit, zda byl mamut samcem či samicí. Samice měly kly rovné, kdežto samci je měli spirálovitě zatočeny, až vytvářely jakýsi pozoruhodný útvar, který mohl občas posloužit jako dobrá zbraň. Mamut z West Runton byl nepochybně samec. Protože byla kostra téměř úplná, mohli paleontologové studující tento exemplář učinit závěry o jeho smrti. Samec mamuta měl vyklobenou končetinu, což bylo s jeho smrtí neodmyslitelně spjato. Sedimenty, ve kterých později zkameněl, pocházejí z říčního prostředí. Mamut tedy zřejmě hledal potravu nebo obcházel své teritorium, a rozhodl se vkročit do řeky. Dostal se však příliš daleko, a v bahně možná podklouzl. Ještě pravděpodobnější je, že byla jeho končetina v bahnitém dně uvězněna, a on se z bahenního sevření nedokázal vymanit. Bojoval, co mohl, ale nakonec podlehl vyčerpáním a bolestí ze zranění. Pak nastal proces rozkládání těla, a na mohutném mamutím těle začali hodovat mrchožrouti. Některé kosti byly poškrábány ostrými zuby, poblíž kostí se také nalezly velmi tuhé koprolity, které fosilizovaly lépe, než například koprolity šavlozubých koček. To vše bylo od hyen, nejčastěji hyen jeskynních a hyen krátkočelých. Zemřelý mamut z West Runton se tak z chodícího giganta, skutečného majestátu, změnil ve zdroj obživy těchto kradmých a hrůzu nahánějících mrchožroutů. Pak je tu ale ještě jeden zajímavý poznatek: opět se týká klu mamuta. Byl nalezen kousek od kostry a patřil právě tomuto jedinci. Je to nádherný kel samce, byl však porušen. Ačkoliv se může zdát, že je to škoda, takové porušení může ve skutečnosti paleontologům prozradit, co se s ním vlastně stalo. A příběh je to zajisté pozoruhodný. Kel byl totiž zlomen, a velikost zlomeniny rohu koresponduje s velikostí stopy mamuta stepního. Lze tedy tvrdit, že na kel zvířete, již dávno uhynulého, šlápl jiný mamut a zlomil ho. Proč? Není to fantazie, ovšem není to ani příběh o mamutovi, který se rozhodl projít kolem kostry svého druha a šlápnout náhodou na jeho roh. Dnešní sloni afričtí občas přicházejí ke kostrám svých zemřelých příbuzných. Cítí k nim vazby, sloni jsou koneckonců vysoce inteligentní zvířata. Kostry mrtvých slonů je lákají, a podobně, což nález klu potvrzuje, činili i mamuti. Možná tisíce let poté, co mamut z West Runton uhynul, spatřil jeho kostru jiný, tak jako tisíce mamutů před ním a po něm, a rozhodl ji navštívit. Přitom však stopl na kel a přelomil ho. Na klu jsou také vidět škrábance od oblázků, které se uchytily na chodidle mamutího návštěvníka, a jež pocházely ze dna řeky (kostra se stále nacházela zčásti ve vodě). Toto zjištění je zvláště pozoruhodné. Ukazuje, že už před 600 000 až 700 000 k takovým rituálům mezi chobotnatci docházelo. Mamut z West Runtonu tedy vypráví velmi obdivuhodný příběh: příběh o prostředí, ve kterém žil, o své vlastní smrti, a o tom, co po ní následovalo, a tím tedy i o mamutech samotných...

Za inspiraci pro napsání tohoto článku a za cenné informace děkuji programu Bone Stories od BBC Radio 4, který prezentuje Ben Garrod.