V temných ulicích na okraji Tokia dochází ke strašlivému souboji. Na něčí příkaz nechal Amano, dávný nepřítel Akihika, unést Pierra Leroye, jenž byl do Tokia nalákán na získání neurčitých informací o smrti své sestry. Z mladíka trpícího depresemi se po užití speciálního séra stal agresivní netvor, který se pokusil napadnout Pauline. Akihiko zachránil sebe a Jacka před podobným osudem, neboť jak se ukázalo, Amano sérum vlastní a používá ho k přeměně svých obětí. Roger a Fahad už zjistili, jak se vypořádat s dravými draky, kterými Amano ničí své nepřátele. Ale teď jde po Akihikovi s Jackem hned několik takových draků... Jak celá tato akce dopadne?
LOVCI KRYPTIDŮ 2: TATAKAI, ČÁST PÁTÁ:
"Za mě, Jacku! Zkusím je dostat!" zařval Akihiko a postavil se prvnímu drakovi s železnou tyčí. Avšak jak se ukázalo, zvíře po něm vůbec nešlo. Naopak, mířilo k Amanově poničené budově. Zastavilo se těsně před ní a čekalo. Stejně tak učinili další draci. Jaké to bylo překvapení vidět dva muže, jak celou tu skupinu ženou. Byli to Roger s Fahadem, kteří už zničili ovládací obojky všem drakům. Ti se teď instinktivně vraceli domů. Bez obojků byli jinak neovladatelní a nedokázali splnit příkaz zabít prakticky kohokoliv. Jack nad tím žasl. Všichni byli rádi, že se opět setkali. "Teď musíme najít Pauline. A Pierra! Dřív, než bude pozdě!" řekl Jack. "Pierre je stále živý? To je dobře," řekl Fahad, "ale kde je chceš hledat?" Jack se pokusil kontaktovat Pauline s pomocí vysílačky, ale nedostal odpověď, což ho znepokojilo. Zatímco draci před budovou, vyběhlo z ní patnáct bojovníků včetně Amana. Držel v ruce samurajský meč a běžel přímo proti Akihikovi. "Najděte Pauline! Nebude daleko!" vykřikl jen Akihiko a svou železnou tyčí praštil Amana po hlavě. Ten upadl na zem. "Neříkal jsem ti, že se mě nikdy nezbavíš? Tak proč mě ještě dobrovolně hledáš?" supěl Akihiko na Amana. Mezitím Roger, Fahad a Jack utíkali o ulici dál. Už z dálky viděli dvě postavy. Jedna se držela parapetu okna nějakého zdemolovaného domku a snažila se vyškrábat nahoru. Její světlé vlasy byly ozařovány pouličními lampami, byla to Pauline! A mručící a řvoucí mladík pod ní s příšerným, zlým výrazem v obličeji byl Pierre. Rychlým během se už Jack a jeho přátelé k nepřátelské dvojici blížili, když tu náhle Pierre po Pauline vyskočil a chytil ji za nohu. Stáhl jí dolů. Pauline zavřískala, ale včas dala Pierrovi kopanec do obličeje, to ho však ještě více naštvalo. Rychle se k ní blížil, Jack tedy nemeškal a vytáhl laserovou pistoli, a odstřelil jí Pierra. Byl to paprsek nejnižšího stupně, zřejmě mu neublížil, avšak Pierre zůstal chvíli nehybně ležet na zemi. Pauline nic neříkala, jenom se vrhla k Jackovi a objala ho. Do ulice hned nato vběhlo pět samurajských bojovníků. Vytasili své meče a přiložili je k hrdlům všech čtyřech, Pierra si ani nevšímali. Hned za nimi utíkal Akihiko. "Předběhli jsme tě. Možná jsi porazil několik z našich kolegů, ale teď my zase porazíme ty tvé!" smál se jeden z těch darebáků. "To sotva!" zasmál se Akihiko. S řevem neskutečně zuřivého bojovníka skočil po prvním z darebů a praštil ho železnou tyčí do hlavy takovou silou, že ho zabil. Další dva kopnul ve stejnou chvíli do hlavy. Pauline nečekala a kopla dalšího samuraje do hrudníku, až se zhroutil. Náhle Akihika někdo chytil za krk zezadu. Byl to opět Amano. "Skončím s tebou. Skončím s váma všema! Rozumíš?" mluvil zlým hlasem. "Asi jsem tady zapomněl angličtinu... Ne, nerozumím, Amano!" zasupěl Akihiko a zezadu dal svému nepříteli dva kopance do břicha. Padlý Amano byl však za chvíli opět na nohou. Svým mečem mířil na Akihika. Ten si vypůjčil samurajský meč svého předchozího, zabitého protivníka. "Tatakai!" zařval Amano a meče se střetly. Akihikův meč sjel dolů po tom Amanovu. Přitiskli k sobě čela. "Zemřeš, hade!" řval Amano. Hned nato však zařval ještě hlasitěji, a bolestí. Akihikův meč probodl jeho biceps. Amano se ovšem nehodlal vzdát, mečem sekl po Akihikovi a zasáhl jeho rameno. Akihikova reakce však byla velmi pohotová. Meč proto odňal jen kousek jeho spandexového obleku. "Ještě jsi nevyhrál," supěl Amano a kopl Akihika do břicha, až se "zuřivý had" sklonil k zemi a bolestech si ho držel. Pak však s naštváním zvedl hlavu: "Když vyhraju, necháš Lovce kryptidů na pokoji, jasné? To, co je mezi náma, si vyřídíme někdy jindy." "Platí, zmije," usmál se Amano, kterému zrovna jeho bojovník zafáčoval krvácející ránu. Popadaje svou železnou tyč, vykročil Akihiko proti němu a dal mu jí přímý zásah do ramene. Amano dal Akihikovi ránu pěstí do obličeje a namířil svůj meč na jeho srdce, avšak Akihiko svého nepřítele přeskočil a zezadu jej kopl do zad. Železnou tyč přitiskl na jeho krk a natlačil jeho hlavu na asfaltovou cestu. Jenže Amano se vzepřel, chytil do rukou železnou tyč a ohromnou silou jí trhl, takže Akihiko padl na cestu. Na hruď mu stoupl nějaký darebák. "Zvláštní... Co by udělalo naše sérum už takovému zuřivci? Proti němu je ten jediný živý člen klanu Leroyů nula, a to i když se zlobí..." usmíval se. Byl to Sam Weber. Tato slova vyprovokovala Pierra, který dosud ležel na zemi. Po zasáhnutí Jackovým laserovým paprskem se trochu probral. Nicméně stále v sobě měl agresivitu, kterou způsobovalo sérum, a když uviděl Sama Webera, zapomněl na svůj úkol zneškodnit Pauline, k němuž ho původně Amano s Weberem vyslali. S nelidským řevem na Sama Webera skočil, povalil ho na záda a mlátil ho do obličeje. Akihiko vyskočil a jen taktak uhnul ostří Amanova meče. Železnou tyčí zasáhl svého protivníka do stehna. Nato zvedl ze země svůj meč a přitiskl ho na Amanovo čelo. Vyšla z něho sprška krve. "Ne!!!" řval ve strachu Amano. "Tohle je naposled... Aspoň protentokrát!" zlobil se Akihiko. Pak Amana pustil. Se svými přeživšími muži se ztratil někde v temných ulicích Tokia. Sam Weber v poslední chvíli Pierra, jehož agresivita se rychle vybíjela, srazil ranou pěstí do brady a také utekl. Nebylo pochyb, že teď patřil k těmto japonským zločincům. Lovci kryptidů v ulici osaměli. Akihiko nahlas oddechoval. Sundal si svou masku a utřel si pot z čela. Jack přistoupil k Pierrovi klečícímu na chodníku. Tekly mu slzy. Jack se dotkl svého přítele. "Je to pryč, Pierre. Všechno je to pryč..."
Nastal den. Pierre seděl na kamenném výstupku před hotelem. Díval se kamsi do dálky. Litoval toho, že se vydal do Tokia hledat informace o své zemřelé sestře, o jejíž smrti už stejně věděl vše. Dostal své přátele do nebezpečí a teď si to vyčítal. Jack se na něj díval z okna hotelu. Bylo mu ho líto. Trochu se zdráhal k němu přijít, nevěděl, jak bude reagovat. Ostatně, asi by nebylo dobré rušit dva muže s temnou minulostí při rozhovoru. K Pierrovi totiž přišel Akihiko. "Nedokážu tomu uvěřit... Udělal jsem takovou blbost. Odletěl jsem do Tokia ve snaze zjistit něco víc o smrti Sabine a všechny jsem Vás nalákal do pasti. A ještě na mě otestovali nějaké sérum, které ze mě na celou noc udělalo bestii..." řekl mu Pierre. "Měl bys být víc opatrný. Všichni jsme o tebe měli strach. Hlavně Jack. Musíš mu víc věřit, je to tvůj přítel," odpověděl na to Akihiko. "Ale já někdy nevím, jestli mám věřit komukoliv z Vás. Od té doby, co mě opustila Sabine, co jí ten proradný Weber, který je zase na svobodě, zastřelil, cítím se tady úplně
sám. Byla to moje sestra, byla s ní zábava, svět nebyl tak temný. Teď se mi pořád vrací, že jsem ji nedokázal zachránit, že jsem u toho nebyl, když po ní Weber vystřelil..." řekl Pierre. "Podívej, Pierre, každý z nás v životě něco zažil. Něco hrozného," řekl přátelsky Akihiko. Pierre se na něj nechápavě podíval. "Co ty můžeš vědět? Vždyť ty jsi jenom... Zuřivý ninja..." pousmál se ve smutku Pierre. "Kdysi mi zabili oba rodiče i oba bratry. Bylo mi dvanáct let. Pronásledovali nás samurajové z jedné vesnice. Můj bratr Eiji mě skopl z kopce do řeky, aby mě zachránil. Rozsekali ho na kusy... Když jsem pracoval jako agent, zabili mi mou dívku. Zabil ji Zhou Len," mluvil trochu pohnutě Akihiko. Při zmínce o Zhou Lenovi se na něj Pierre zvláště překvapeně podíval. Akihiko pokračoval: "Pak mě mučil ve své vile v Číně, to bylo předtím, než mě Jack našel a zachránil. A tenhle Amano... To je jen jeden z mnoha mužů, se kterými mám nevyřízené účty. Můj život je jedna velká bolest." "Proč jsi nám o tom nikdy neřekl?" optal se ho Pierre, když se Akihiko odmlčel a byl na odchodu. "Protože já nejsem jen Lovec kryptidů. Jsou to mé věci, a já si je sám vyřídím..." řekl Akihiko a odešel. "Akihiko," zvolal Pierre, "díky. Díky žes mě hledal a věděl, kde Amana vypátrat." Akihiko se otočil a mírně se usmál. Pierre si řekl, že celá ta akce v temných ulicích na okraji Tokia byla děsivá zkušenost. Teď se začínal těšit na návrat do Londýna, do základny Lovců kryptidů. Vždyť už dnes měli toto město opustit a vrátit se tam! Mezitím se v temné budově rozsvítila obrazovka. Nacházel se v ní obličej bizarního muže s částmi knírku nad koutky rtů. Deylin Nieto. Vedle něj stál v obrazovce obrovský železňák, Metaller. "Pláchli mi. Je mi to líto," řekl Amano. Nieto se v obrazovce zlověstně usmál: "To nevadí, Amano, slíbenou částku dostaneš. Otestoval jsi sérum agresivity. I to stačí." "Kdybych Vám někdy v budoucnu mohl být nápomocen..." řekl Amano. "Jistě," usmál se Nieto. "My teď však máme své plány. I s Lovci kryptidů. Doktor Brickell už vylepšil projekt X-77. Tímto se s Vámi zatím loučím, příteli. A věřte, že i přes Váš drobný neúspěch jsme na nejlepší cestě k vítězství..."
sám. Byla to moje sestra, byla s ní zábava, svět nebyl tak temný. Teď se mi pořád vrací, že jsem ji nedokázal zachránit, že jsem u toho nebyl, když po ní Weber vystřelil..." řekl Pierre. "Podívej, Pierre, každý z nás v životě něco zažil. Něco hrozného," řekl přátelsky Akihiko. Pierre se na něj nechápavě podíval. "Co ty můžeš vědět? Vždyť ty jsi jenom... Zuřivý ninja..." pousmál se ve smutku Pierre. "Kdysi mi zabili oba rodiče i oba bratry. Bylo mi dvanáct let. Pronásledovali nás samurajové z jedné vesnice. Můj bratr Eiji mě skopl z kopce do řeky, aby mě zachránil. Rozsekali ho na kusy... Když jsem pracoval jako agent, zabili mi mou dívku. Zabil ji Zhou Len," mluvil trochu pohnutě Akihiko. Při zmínce o Zhou Lenovi se na něj Pierre zvláště překvapeně podíval. Akihiko pokračoval: "Pak mě mučil ve své vile v Číně, to bylo předtím, než mě Jack našel a zachránil. A tenhle Amano... To je jen jeden z mnoha mužů, se kterými mám nevyřízené účty. Můj život je jedna velká bolest." "Proč jsi nám o tom nikdy neřekl?" optal se ho Pierre, když se Akihiko odmlčel a byl na odchodu. "Protože já nejsem jen Lovec kryptidů. Jsou to mé věci, a já si je sám vyřídím..." řekl Akihiko a odešel. "Akihiko," zvolal Pierre, "díky. Díky žes mě hledal a věděl, kde Amana vypátrat." Akihiko se otočil a mírně se usmál. Pierre si řekl, že celá ta akce v temných ulicích na okraji Tokia byla děsivá zkušenost. Teď se začínal těšit na návrat do Londýna, do základny Lovců kryptidů. Vždyť už dnes měli toto město opustit a vrátit se tam! Mezitím se v temné budově rozsvítila obrazovka. Nacházel se v ní obličej bizarního muže s částmi knírku nad koutky rtů. Deylin Nieto. Vedle něj stál v obrazovce obrovský železňák, Metaller. "Pláchli mi. Je mi to líto," řekl Amano. Nieto se v obrazovce zlověstně usmál: "To nevadí, Amano, slíbenou částku dostaneš. Otestoval jsi sérum agresivity. I to stačí." "Kdybych Vám někdy v budoucnu mohl být nápomocen..." řekl Amano. "Jistě," usmál se Nieto. "My teď však máme své plány. I s Lovci kryptidů. Doktor Brickell už vylepšil projekt X-77. Tímto se s Vámi zatím loučím, příteli. A věřte, že i přes Váš drobný neúspěch jsme na nejlepší cestě k vítězství..."
Konec třetí části druhé série Lovců kryptidů, která byla pojmenována "Tatakai", což v japonštině znamená "souboj". Nahlédli jsme do života i pocitů Akihika a Pierra, a to vše v temných, nočních ulicích Tokia. Lovci kryptidů sice tento tajemný svět opouštějí, ale bitva rozhodně nekončí... Svět je v nebezpečí, jak ze strany kryptidů, tak ze strany lidí, kteří jsou je schopni využít pro svůj prospěch... Lovci kryptidů ani netuší, čemu ještě budou muset čelit...
Žádné komentáře:
Okomentovat