Struthiosaurus

Struthiosaurus ("pštrosí ještěr") bývá často označován za nejmenšího nodosaurida. Ačkoliv zřejmě nebyl tím zcela nejmenším, rozhodně byl na poměry opancéřovaných dinosaurů dosti malý. Na délku měřil pouze 2 až 2,2 metru. Žil v období pozdní Křídy stupně campan, asi před 80 miliony let. Jeho kosterní pozůstatky byly objeveny na několika místech Evropy, jež byly v pozdní Křídě součástí řetězce ostrovů, mezi něž patřil i proslulý ostrov Hateg v Rumunsku. Existují tři známé druhy Struthiosaura: S. austriacus, S. ludgunensis a S. transylvanicus. Poslední jmenovaný byl pojmenován baronem Nopcsou roku 1915. Baron Nopsca, který se popisům dinosaurů z transylvánské, "drákulovské" oblasti věnoval, však svůj výzkum tohoto zvířete postavil na již existujícím popisu jiného druhu, který pro změnu pocházel z Rakouska. Byl to první nalezený druh Struthiosaura, S. austriacus. Už roku 1859 v jednom rakouském dole geolog Eduard Suess a paleontolog Ferdinand Stolička odkryly několik kostí poté, co Suess našel jediný dinosauří zub. Rakouský paleontolog Emanuel Bunzel pak zvíře vědecky popsal roku 1871. Na základě objevu transylvánského Struthiosaura, který byl o něco menší, a na základě objevů dalších miniaturních verzí dinosaurů, kteří v jiných částech Evropy dorůstali značných rozměrů, došel pak baron Nopsca k závěru, že Hateg byl v období Křídy skutečně ostrovem, a ten obývali dinosauři, kteří byli ostrovními trpaslíky. Před 80 miliony let většinu Evropy pokrývala mělká moře, a dinosauři tedy žili na ostrovech. Některé byly větší, jiné menší. Když se zvířata z větších ostrovů dostala na ty menší, musela se přizpůsobit, a tak generace po generaci ubývala na velikosti, až byly zformovány jejich trpasličí verze. V jistém ohledu by se Struthiosauři dali přirovnat k miniaturním poníkům z Shetland. Kromě Rakouska a Rumunska byl Struthiosaurus nalezen také ve Francii. To nasvědčuje tomu, že obýval řadu různých ostrovů. Velikost jednotlivých druhů se mohla mírně lišit... Tento obrněný dinosaurus velmi připomínal své příbuzné. Stejně jako ostatní nodosauridi, neměl ani on na konci ocasu kostěnný kyj, tolik typický pro ankylosaury. Pancíř Struthiosaura sestával ze tří párů do stran směřujících trnů v krční oblasti. Hřbet a ocas pokrývaly malé kostěnné hrboly. Podél boků vycházely z pancíře trny. Přinejmenším jeden pár ostrých trnů se nacházel také v ramenní oblasti. Z ocasu vyčnívaly trojúhelníkovité desky. Hřbet zvířete byl kryt kýlnatými šupinami (tzn. středem každé šupiny vede kýl, tedy výstupek). Tyto šupiny byly odděleny masou kůstek. Přestože je to jen domněnka, je velice pravděpodobné, že hranice mezi krunýřem na zádech a břichem zvířete, jež krunýřem nebylo chráněno, byla ostrá. Břicho vypadalo úplně jinak. Pokud na Struthiosaura zaútočil nějaký predátor a byl dost velký na to, aby nodosaurida převrátil, lehce se zakousl svými ostrými zuby do jeho břicha a zabil jej. Avšak Struthiosaurus se mohl bránit šviháním ocasu nebo útočníkovi nastavit své ramenní trny. Také se zřejmě schoulil, břicho se mohlo dotýkat země, zatímco tím jediným, co čeho se útočník mohl zakousnout, byyl právě ostny ostré jako dýky. Struthiosaurus byl však mírumilovný vegetarián. Spásal nízko rostoucí vegetaci, například kapradiny nebo nízké cykasy, mohl však dosáhnout i na nízké větve jehličnanů...

Popis Struthiosaura naleznete v knihách "Dinosauři-Průvodce 270 rody" od Dougala Dixona, "Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat" od kolektivu autorů včetně Barryho Coxe, o jeho se také Darren Naish zmiňuje ve své knize "Dinosauři-Velká kniha objevů".

Příště Niobrarasaurus!