Za celý měsíc září bohužel na mém blogu nepřibyl jediný popisek hada, a to je zajisté velká škoda. Avšak nebojte se, hadí popisky se vrací a opět je budu psát hodně často!
Latinský název: Rhinocheilus lecontei,
Rozšíření: jihozápad Spojených států amerických a sever Mexika,
Velikost: délka 0,5 až 1 metr.
Užovka dlouhonosá je druh z monotypického rodu Rhinocheilus, tzn. že tento rod zahrnuje pouze ji. Je to překrásně zbarvený had s červenými a černými sedly střídajícími se na krémovém či špinavě bílém podkladě. Zbarvení může trochu připomínat neškodné korálovky druhu Lampropeltis nebo jedovaté korálovce druhu Micrurus, nicméně při bližším pohledu je zcela jisté, že se jedná o užovkovitého hada. Navíc má místo prstenců spíše sedla, střídání barev není tak pravidelné jako třeba u zmíněných korálovců. Tělo užovky dlouhonosé je štíhlé, je to poměrně rychle se pohybující, hbitý had. Své jméno (česky užovka dlouhonosá, anglicky long-nosed snake, anglický název Rhinocheilus na to také odkazuje) získala díky prodloužené, špičaté hlavě s přesahující horní čelistí. Latinské druhové jméno je poctou americkému entomologovi Johnu Lawrenci Le Conte, významnému vědci, který popsal asi polovinu všech hmyzích druhů známých během jeho života ve Spojených státech... Užovka dlouhonosá je aktivním lovcem, živí se jinými hady, především tedy těmi menšími, ještěry, obojživelníky, malými savci a také vejci. Tito hadi jsou plašší, příliš často je tedy nezastihneme. Značnou část svého života žijí pod povrchem, výtečně totiž hrabou. Většinu dne tráví ve svých podzemních úkrytech. Na lov vylézají v noci; jsou to nokturnální hadi, nicméně jsou vybaveni kulovitou zorničkou, nikoliv vertikální zorničkou tolik typickou pro zmijovité, krajty nebo některé druhy nočních užovek (pro příklad můžeme uvést například Imantodese). Je-li užovka dlouhonosá přistižřena, vyrušena nebo chycena, začne vylučovat krev a exkrementy z kloaky. Toto chování většinu predátorů zastraší. Ještě předtím však obvykle kmitá svým ocasem po zemi. Pokud se v okolí nacházejí větvičky, zvuk může být celkem hlasitý a to predátory také zastraší (jen v Americe žije řada druhů užovek, které se takto brání, a velmi podobnou strategii využívají chřestýši, jen obohacení o své chřestidlo). Jinak tyto užovky své nepřátele zřídkakdy koušou. Jsou to vejcorodí hadi. Na začátku léta samičky kladou snůšky sestávající ze 4 až 9 vajec. Háďata se líhnou s koncem léta nebo na začátku podzimu... Užovka dlouhonosá preferuje prérie, křoviska a pouště. Nesetkáme se s ní příliš často v zajetí, neboť na rozdíl od ostatních druhů hadů nepřijímá s velkou oblibou hlodavce a tak je doporučena pouze specialistům, kteří jsou schopni ji zajistit primárně plazí stravu. Sběr pro chov tato zvířata neohrožuje, avšak jeden poddruh, R. l. tessellatus z Texasu, Nového Mexika, Oklahomy, Colorada, Kansasu a severního Mexika, na tom není zrovna nejlépe. Ačkoliv jsou počty těchto hadů neznámé, ví se, že v některých částech USA je ohrožen. Může za to ničení přirozeného prostředí. Z tohoto důvodu je texaský poddruh užovky dlouhonosé federálně klasifikován jako ohrožený ve státu Colorado, a jako zranitelný ve státech Kansas a Oklahoma...
Příště užovka brazilská!
Žádné komentáře:
Okomentovat