Šťastné dušičky (a také Helloween) 2012!

Zatímco dušičky, Památka zesnulých, je u nás až v pátek, 2. listopadu, na severoamerickém kontinentu, od Kanady po Mexiko se dnes slaví Helloween, plný zle vyhlížejících masek a Tyrannosaurů, kteří se rozhodnou sežrat Vás v jediném okamžiku. Toto nicméně dokazuje i obrázek dole, s velice známým názvem souostroví. Tímto Vám tedy přeji š'tastné dušičky, nezapomeňte přijít ke hrobečku, zapálit svíčku a vyměnit květiny a pro menšinu lidí, kteří u nás slaví i Helloween, přeji spoustu peněz a sladkostí, jež můžete získat!

Helloween v San Diegu

Tento týden však pro Vás chystám ještě další Knihu o pravěku, Obrázek týdne, Skrytou pravdu a doufám, že i další díl Projektu Afrika...

Pravěké safari II.-3.

V minulém safari opět odpovědělo jen osm z devíti lidí, prosím tedy SuperLa, aby se co nejrychleji vrátil do hry. Vymyslel jsem totiž, co se stane s hráči, kteří nebudou dlouho odpovídat... Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Podařilo se Ti na planině postavit tábor. Pomalu se však setmělo. Je tu stálé ticho, neozývají se žádné zvuky prehistorické zvěře. Pak však uslyšíš tajuplné pískání nad tebou...

A: Rozdělat oheň, materiálu na to zde máš dost,

B: Jít spát,

C: Vzít baterku a pokusit se zjistit, co je v tuto dobu na obloze.

Megaraptor

Tihle bipední, dlouhokrcí dinosauři se zdají být Gallimimy, nemůžeš to však zjistit přesně. Jen co jsi se přiblížil, všichni tři rychle utekli...

A: Honit je,

B: Nechat je být a prozkoumávat krajinu,

C: Stopovat je, avšak, velice pomalu.

Mosasaurus

Všechny dinosaury, které jsi spatřil na pláních, jsi pečlivě prozkoumal. Ti malí dinosauři jsou Othnielie. Nikde však ani stopa po predátorovi...

A: Začneš nějaký druh popisovat (je na tobě, jaký),

B: Zůstaneš na pláních a budeš hledat svůj cíl,

C: Ještě prozkoumáš krajinu.

Nony

Podařilo se Ti najít dlouhou táhnoucí se řeku, a pár desítek metrů od tebe se nacházejí tví první dinosauři! Chodí po čtyřech nohách, občas se však zvednou, vypadají na Edmontosaury...

A: Začneš je popisovat,

B: Prozkoumáš napajedlo pečlivěji, třeba najdeš další,

C: Podíváš se po stopách, je dost možné, že najdeš stopy T-Rexe.

Alfaraptor

Nápad to je dobrý, ale počkat, až tudy projde tvůj cíl, je dost těžko splnitelné. Přesto se v dálce něco objeví. Nevíš co to je, jen těžko si lze uvědomit, že tam něco bylo. Zmizelo to velice rychle v lese...

A: Poběžíš tam,

B: Raději zde zůstaneš, pro jistotu,

C: Poprosíš svého společníka a půjdete tam společně.

Dinosaurss

Tábor je už téměř dostaven, když uslyšíš tiché vrčení. Prozkoumáváš krajinu kolem, ale nikde jsi nic nezahlédl. Nicméně, nad tebou se vznášejí nějací velcí ptáci...

A: Vezmeš dalekohled a podíváš se na ně,

B: Řekneš filmaři, aby je natočil,

C: Necháš je být a dostavíte společně tábor.

Vašek

Ačkoliv to zabralo nějakou chvilku, celý štáb se vylodil na druhém břehu. Parasaurolophové se zdají být uklidnění, ale zvukař ne. Prý zahlédl něco malého utíkat do lesa...

A: Necháte to být a postavíte na druhé straně tábor,

B: Postavíte si tábor tady,

C: Vydáš se do lesa.

SuperL

Podívej se do prvního kola, svou odpověď však v podobě zvoleného písmena a věty, prosím, napiš sem.

Siamotyran

Gratluji, popis Deinotheria byl dokončen! A není to jen tak, jde o první popis v celé druhé výpravě safari. Na výběr teď máš jeden z těchto dvou předmětů:

1. Linstrandtova vzduchova (je na neslyšitelné šipky s jedem jihomořských měkkýšů)

2. Elektrická síť (další předměř na obranu).

Nyní si vyber, jak chceš pokračovat...

A: Ještě chvíli u Deinotherií zůstaneš,

B: Vrátíš se na původní místo a postavíte tu tábor,

C: Půjdeš hledat Amphyciony.

Doufám, že ve třetím kole již odpovíte všichni. Další safari napíši příští týden, do té doby nezapomeňte být ostražití, aby jste nebyli roztrháni něčím, o čem vědci dnes ví jen opravdu velmi málo...

Cryolophosauří život 7/30

Minulá část:

Matka dvou neposedných Cryolophosauřích mláďat se rozhodla, že je čas naučit je lovu. Se vším úsilím se jim společně podařilo skolit první větší kořist, kterou měla mláďata zabít - Lufengosauři. Večer však mláďata čekal nenadálý šok. Vrátil se jejich otec a zdálo se téměř, jakoby zapomněl, že jde o jeho mláďata. Naštěstí, oba dva malí Cryolophosaurové vyvázli bez zranění...

Cryolophosauří život 7/30:

Uběhly asi dva týdny. Mláďata už byla pořádně velká, sice nedokázala sama ulovit Lufengosaura, v sourozenecké dvojici se jim to ale už skoro podařilo. I když na ně už Coelurosauři nemohli jen tak, mimo hranice kolonie jim stále mohlo hrozit nebezpečí. Malý samec se často vydával prozkoumávat teritorium kolonie, a ačkoliv jeho sestra chtěla jít s ním, nikdy jí to nedovolil. Začaly se u něj postupně probouzet spíše samotářské smysly. Jen chvíli po svém odchodu uviděl spoustu stop směřujících od jezera. Vydal se za nimi. Ale jen co se mu podařilo zvednout hlavu, uslyšel ohromný dupot, takový by nevytvořil ani majestátní, dominantní samec Massospondyla. Instinkt do něj vyhrkl, aby skočil do nejbližší zeleně, to v tomto případě byl bohužel jen pár kapradin vyrůstajících díky vlhkým podmínkám u vyšlapané cestičky, kudy velmi často chodili těžkopádní býložravci. Dupot se stále přibližoval. Ti živočichové, kteří utíkali směrem k napajedlu ale nebyli obzvláště velcí, jak si je samec původně představoval. Byli to Lufengosauři v ohromném počtu, dalo by se říci, že snad i stovky jedinců. Pohybovali se velmi rychle a bylo jasné, že něčím byli vyděšeni. Po stranách stezky občas přeběhl nějaký ten Coelurosaurus. Šlo pravděpodobně o velikou smečku, která si mohla dovolit zabít i několik Lufengosaurů. Takto veliká smečka by rozhodně zabila i samce, ten byl ale přes svou velikost šikovně schován. Vpředu již tři Coelurosauři dohnali malého prosauropoda, který narazil do končetin svého protějška; velkého vůdce "první legie". Malí dravci jim oběma v mžiku začali drásat krky a přitom se je pokoušeli odtáhnout. Dva z nich byli nakonec udupáni, jeden Coelurosaur vyvázl s drobným zraněním. Trvalo chvíli, než se ta obří skupina prohnala územím a skončila kdesi, kam nebylo vidět...

Coelurosauři byli také pryč. Samec to nechápal, ale využil situace a skočil jedinému dravci po krku. Ozvalo se hlasité křupnutí, Coelurosaurus spadl na zem a na moment pohyboval nohama. Pak ve smrtelné křeči skonal. Samec začal žvýkat jeho maso, ale za chvíli odešel. Nechutnalo mu to. Odtáhl si jednu z jeho předních nohou a po vlastní pachové stopě našel cestu zpět do centra kolonie. Tam zbytek úlovku pohodil do opadaného voňavého jehličí a usnul blízko rodného hnízda. Druhý den večer kolonii vzbudil hlasitý řev. Velký samec Cryolophosaura se vrátil. A ne jen tak - bylo přímo jisté, že je za hranicemi do vstupu kolonie, a teď míří k hnízdištím. Pro všechna mláďata by to mohl být poslední okamžik, proto tedy budou muset velice rychle splnit prehistorické pravdilo: rychle vyrůst anebo zemřít...

Pokračování napíši jistě příští týden... Pokud se Vám sedmá část mého příběhu líbila, komentujte...

Život v divočině: Lvi

Život v divočině

Lvi

Téměř po celé Africe, a dokonce i v jedné části Indie, žije nejslavnější kočkovitá šelma - král zvířat. Ačkoliv jsou tak oblíbení, jejich populace se jen snižují. Budeme sledovat dvě smečky, žijící v úplně jiných podmínkách, jeden z těchto druhů je navíc na pokraji vyhubení... Toto jsou rozlehlé pláně, savany, státu Zimbabwe, v jižní Africe. Jde o domov skutečného krále zvířat - lva pustinného. Tato zvířata měří nejčastěji až 2 metry na délku a váží skoro 240 kilogramů. Tento velký samec je vůdcem smečky. Je už dost starý a má za sebou spoustu soubojů, jak svědčí dvě jizvy kolem levého oka. Jeho stáří by mohla využít blízko žijící, slabší smečka, která i tak chce získat nové teritorium. Většina kočkovitých šelem žije samotářsky, lev se od nich liší svým životem ve smečkách. Ty obvykle mají 2 nebo 3 samce a asi 10 lvic, které obstarávají potravu - samci loví jen zřídkakdy. Tohle je dominantní lvice, na její rozkaz se všechny další sebraly a vyrážejí na lov. Tady, na Zimbabweských pláních, ještě stále žijí velká stáda divoké africké zvěře, zebry a antilopy. Zatímco dominantní lvice číhá jen pár metrů od stáda, ostatních sedm pozoruje předem vytypovanou kořist. Stará zebří samice už jen kulhá a rozhodně se jí nebude běžet rychle... Byla ulovena dřív, než si něco uvědomila. Tento moment je dosti významný - lvice se musejí co nejvíce nažrat, protože brzy přijde vůdce smečky. Tito afričtí lvi pustinní obývají téměř celý Africký kontinent - s výjimkou některých pouští a hustě zalesněných oblastí...

Daleko odsud žije úplně jiná smečka lvů. Opustili jsme společně Afriku a nacházíme se v Asii, na indickém poloostrově. Tady žijí poslední lvi indičtí, kteří jsou na pokraji vyhubení. Nacházíme se na jediném místě, které obývají, rezervace Gírský les. Žije zde posledních asi 300 jedinců, žijících v podobných smečkách, jako jejich afričtí příbuzní. Tato malá smečka s jedním samcem a šesti samicemi je navíc obývána ještě dvěma koťaty. Obvykle se lvicím rodí i tři mláďata, je možné, že jedno už zahynulo. Žije zde hodně vlků a šakalů. Až ve věku 1,5 roku se stanou dospělými, takže ještě stále budou ohrožována predátory, kteří by si na dospělé lvy ani nedovolili. I když žijí ve volné přírodě, kromě národních parků nebo rezervací je v Indii nikde nespatříte, je to gírský unikát. I když si sami loví potravu v podobě indických antilop, čas od času je přiživují lidé. Veterináři jim právě přivezli čerstvě zabitou antilopu, která zahynula na hranici rezervace rukou neznámých pytláků. Lvi indičtí byli kdysi skoro vyhubeni. Nyní se jim tady daří dobře, ale je tu otázka; vrátí se vůbec někdy i na jih a východ? V africkém Zimbabwe je rušný den. Smečka očekává příchod svého vůdce, ten zde však již jedenáct hodin nebyl. To není nic obvyklého. O dvě hodiny později jej našla dominantní lvice. Kulhá na přední nohu a je chudák zalit krví. Je zcela jisté, že sousední lví smečka již zaútočila. V noci se přímo v centru teritoria, kde smečka kdysi žila, odehrává drama, při kterém dvě lvice zaplatí svým životem. Smečka je vyhnána. Starému samci se sice podařilo přežít, druhý den ráno ho ale vyloučí mladší samec, jeho syn. Je těžké odhadnout, zda-li takto staré zvíře přežije samo v přírodě, anebo se svými potomky rovnou nechá zabít. Nemá na vybranou, musí odejít. Nelovil však již dlouhou dobu a je možné, že nakonec zemře hlady, protože postup lovu zvíře často zapomene, když nemusí lovit více než čtyři roky...

Zatímco v Indii žijí lvi indičtí, ačkoliv byli takřka vyhubeni pro svou kožešinu, docela v klidu a bez problémů, afričtí lvi pustinní v Zimbabwe přišli na těžké časy. Starý, vyhnaný samec, právě zahynul, vůdčí schopnosti mladého samce jsou naprosto tragické, a smečka přišla o své teritorium. Je na čase vybrat si schopnějšího vůdce, což nebude lehké. Příští noc většina lvic přejde k vedlejší smečce, a dvě, nebo tři, které zůstanou, nakonec nebudou mít na vybranou. Druhý mladý samec nemíní svého bratra poslouchat a raději také odejde, a bude žít samotářským životem tak dlouho, dokud nedobude nějaké území, které bude v bucoucnu patřit jen jemu. I když se to nezdá být zrovna moc dobrým koncem, nakonec se vše v dobré obrátilo. Cizí smečka se díky příchodu členů druhé tlupy stala doslova "megasmečkou". A lvi indičtí v Gírském lese? Ti žijí spokojeně dál, zde neexistuje nic tak složitého, jako vniknutí na cizí území. Je však důležité připomenout, že i populace afrických lvů klesají a brzy se mohou také dostat na pokraj vyhubení. Je tedy důležité tyto úžasné živočichy chránit a zachovat jim věčnost savan plných potravy. A navíc, jelikož jsou tak oblíbení, chránit by je by měla být naše povinnost. Pokud je totiž chránit budeme, zůstanou zde s námi i tito úchvatní savci...

Snad se Vám desátá část mého dokumentu líbila... Další díl bude už na konci listopadu, o kterém tvorovi, Vám však neprozradím... Nezapomeňte také komentovat...

Zajímavosti ze světa dinosaurů 18.

1. Když byl v roce 1983 poprvé představen veřejnosti Baryonyx ("těžký dráp"), angličané jej vzali za tak populárního, jakým byl doposud snad jen Tyrannosaurus Rex. Většina novin o objevu psala na titulní stranu...

2. Dinosauří vejce jsou pro paleontology velmi cenným materiálem. Jejich nalezišti se nejvíce proslavila asi poušť Gobi v Mongolsku, kde i Roy Chapman Andrews uskutečnil pár nálezů vajec pravěkých plazů. Podobně veliká naleziště existují i na různých místech Číny. Každopádně, nejen Asie se může chlubit vejci dinosaurů - například taková evropská, francouzská Provence pro paleontology mnoho znamená - kde tady většinou najdou jedno, poblíž bude alespoň dalších jedenáct...

3. Většina evropsých států, nejvíce však Britské souostroví a Německo, jsou bohatými nalezišti spíše současníků dinosaurů, a ne jich samotných. Znamenají pro nás obrovské poklady v podobě fosilií ptakoještěrů a mořských plazů. Například všechny možné druhy ichtyosauridů tu lze najít, v minulosti tedy veřejnost znala doslova více současníků dinosaurů, oni sami ale v té době představovali asi jen 6 nalezených druhů...

Pokud se Vám tyto zajímavosti líbily, prosím, komentujte. Nedokáži Vám zatím slíbit, co zde bude dál, každopádně zítra se rozhodně pokusím napsat Život v divočině...

Obrázek týdne 26. 10. 2012

Přináším další Obrázek týdne, opět od slavného malíře dinosaurů Luise V. Reye. Tento je opravdu překvapivě nádherný, posuďte nicméně sami...

Popisek k dnešnímu obrázku: Skupina Tyrannosaurů se vydala na lov v pravěké Montaně před 65 miliony lety. V pozadí se pohybuje jedna z jejich nejobvyklejších kořistí, stádo Triceratopsů. Hejno Quetzalkoatlů, které pak lze spatřit na obloze, hledají zbytky, které dravcům jednoduše nechutnaly...

Pokud se Vám tento obrázek líbil, nezapomeňte komentovat. Nedokáži Vám však nyní říci, na co se budete moci těšit o víkendu, doufám, že se mi alespoň ten Život v divočině podaří napsati. Jsem totiž trochu nemocný, nicméně stále se máte na co těšit...

Premiéra Divoké Kolumbie s Nigelem Marvenem

Už před nějakou dobou jsme se mohli dozvědět několik základních údajů o novém připravovaném dokumentárním cyklu britského přírodovědce Nigela Marvena s názvem Divoká Kokumbie (Wild Columbia). Nigel o této sérii mluvil na přednášce Birdfair 2012 u Rutland Water a dozvěděli jsme se tak alespoň, že dokument bude premiérovaný někdy, někdy na podzim... Nyní však víme, kdy. Poprvé jej uvede kanál Eden, 19. listopadu 2012, ve 12:00, nicméně repríza poběží ten samý den ve 20:00, tedy v hlavním vysílacím čase stanice. Cyklus bude mít celkově 4 díly a vyrobila jej společnost Image Impact Ltd pro Eden Channel v asociaci s Hunan TV ve společné distribuci s Fremantle Media Enterprises. Každý díl bude asi 50 minut dlouhý... Na bližší podrobnosti si však ještě budeme muset počkat do dnu premiéry, kdy bude ke shlédnutí i v českém dabingu. Mimo toto téma však mohu říci, že Eden bude v blézké době s premiérou nového seriálu reprízovat i velké množství dalších Nigelových dokumentů, včetně Ošklivých zvířat, Dobrodružství v provincii Chaj-nan nebo Monstra pravěkých oceánů...

Scéna, která by se měla zřejmě odehrávat v první epizodě...

Pořadí epizod:

1. Nížiny a kolibříci

2. Země patřící anakondě

3. Tvorové Karibiku

4. Tichomořský ráj.

Více informací o Divoké Kolumbii lze shlédnout zde:

http://www.fmescreenings.com/Brand/99367/wild-colombia-with-nigel-marven

http://uktv.co.uk/Eden/episode/listing_id/172481687/channel_id/3844 .

Doufám, že si tento seriál nenecháte ujít, já rozhodně ne. Tento týden pro Vás chystám ještě Obrázek týdne a Život v divočině...

Dimetrodon

Dimetrodon ("zuby dvojí velikosti") byl masožravý savcotvárný plaz, žijící přibližně před 290 milióny lety, v geologickém období Permu. Šlo o zhruba 2,5 metru dlouhého dravce, vážícího něco okolo 250 kilogramů. Podle některých zdrojů mohl měřit až 1,8 metru na výšku i s jeho obří plachtou. Jeho hřeben pravděpodobně fungoval, podobně, jako i jiných rodů savcotvárných plazů a později dokonce i nějakých dinosaurů, jako termoregulační zařízení, jinými slovy, pokud se chtěl Dimetrodon zahřát, natočil membránu hřebene směrem ke slunci, jestli-že mínil se ochladit, natočil se k mírnému chladnému vánku. Zkameněliny Dimetrodona byly nalezeny v Severní Americe, konkrétně v lokalitách Texasu, Oklahomy a Nového Mexika. Nicméně, tento dravý živočich se mohl vyskytovat i kdekoliv jinde po světě, protože v Permu existovat jen jediný, obří superkontinent, Pangaea, a přejít z jednoho místa na druhé bylo o moc snazší, bez moře. V tlamě měl Dimetrodon plno ostrých, zašpičatělých zubů, vhodných k zabíjení kořisti. Kráčel kolébavou chůzí, prsty měl roztaženy a zakončeny silnými drápy. Ačkoliv vypadal tak podivně, nebyl jediným pelikosaurem, vybaveným plachtou...

Jeho popis najdeme například v knize "Dinosauři - Fascinující svět pravěkých obrů" nebo "Dinosauři - objevy, druhy, zánik". Je to též jeden z nejčastějších prvohorních živočichů, kterého lze spatřit ve filmech, například Putování s pravěkými monstry.

Příště Edaphosaurus!!!

Pravěké safari II.-2.

V minulém safari, ačkoliv bylo první, odpovědělo pouze osm z devíti dobrodruhů, což je podle mého trochu škoda. Nicméně ostatní nyní mohou pokračovat. Nyní Vaše cesta za pravěkými živočichy pokračuje...

Deinonych

Sotva jsi se zkoumáním plošiny začal, před očima se Ti objevily veliké kosti skryté pod keřem. Není pochybu, že tu už budou pár let, nicméně začíná se stmívat...

A: Postavíš si tábor,

B: Budeš dále zkoumat plošinu,

C: Podíváš se na kosti zblízka a trochu je prozkoumáš.

Megaraptor

Dlouho jsi území prozkoumával, až se Ti podařil objev. Daleko za obzorem lze spatřit tři dlouhokrké dinosaury, stojící na dvou nohách. Jsou dobře viditelní a máš šanci se k nim dostat blíž...

A: Sejdeš z kopečka a prozkoumáš je,

B: Budeš prozkoumávat území dál, třeba najdeš něco lepšího,

C: Najdeš vhodné místo pro tábor.

Mosasaurus

Také tobě se podařil objev. A nejde o žádného drobečka. Po pláni se zrovna pohybuje ohromný Brachiosaurus, vzadu za ním však lze spatřit dva Stegosaury, mezi nimiž pobíhají ještě další, malí dinosauři...

A: Všechny dinosaury pečlivě prozkoumáš,

B: Podíváš se po pláních dál,

C: Najdeš napajedlo.

Nony

Zatím stále nic. Po životě ani stopy. Každopádně je teprve poledne, takže máš ještě další příležitost podívat se za Tyrannosaurem Rexem...

A: Nejprve se štábem postavíš tábor,

B: Půjdeš dál,

C: Pokusíš se najít napajedlo, u kterého by mohli býti alespoň nějací živočichové.

Alfaraptor

Skutečně jde o Hypsilophodonty. Vypadají zaujatě do své potravy. Nikde kolem se však žádní další dinosauři nevyskytují - takové zklamání...

A: Začneš dinosaury popisovat,

B: Půjdeš hledat dál, ovšem, do jejich blízkosti,

C: Řekneš svému společníkovi, ať postaví tábor, a sám začneš prohlížet krajinu.

Dinosaurss

Z křoviny vyběhl malý prakoník, avšak, zmizel dříve, než jsi jej stačil pořádně zahlédnout. Víš však, kudy běžel, takže, můžeš se za ním vydat...

A: Vydáš se za ním,

B: Zjistíš, proč začal utíkat,

C: Se štábem nejrpve postavíš na místě tábor.

Vašek

Kameraman na tebe z druhé strany volá, že zahlédnul malého dravého dinosaura, který byl pravděpodobně příčinou celého stádového zděšení. Mohlo by jít třeba o Troodona...

A: Vezmeš člun a pojedeš za kameramanem,

B: Necháš kameramana vrátit se a postavíte tu tábor,

C: Celý štáb se vydá na druhý břeh.

SuperL

Podívej se do minulého kola, svou odpověď v podobě zvoleného písmena i věty však, prosím, napiš sem.

Siamotyran

Naštěstí opatrně si prohlédnout Deinotherium je ještě něco, co je možné. Není však jedno, je jich hned pět, navíc jedno z nich je i mládě...

A: Začneš Deinotheria popisovat,

B: Prohlédneš si břeh,

C: Poručíš štábu, aby začal stavět tábor, a sám ještě u Deinotherií zůstaneš.

Doufám, že nyní již odpovíte všichni. Další Pravěké safari tu bude za týden, do té doby si prosím v pravěku zajistěte, abyste neumřeli...

Cryolophosauří život 6/30

Minulá část:

Cryolophosauří matka se vydala sehnat potravu. Podařilo se jí ulovit mladou samici Massospondyla a natrávené maso donesla svým potomkům. Malý sameček se začal po dnech hladovění spravovat. Mláďata postupně začala růst a teď už ani z Coelurosaurů nemusela mýti strach. Nyní však začíná doba, kdy by je matka měla naučit lovit...

Cryolophosauří život 6/30:

Se začátkem léta matka přesně věděla, který dinosaurus se stane první obětí jejích mláďat. Údolí na jihu bylo přímo poseté zvuky, které se však od hlasového projevu Massospondyla výrazně lišily - a přesto tento dinosaurus patřil mezi jeho blízké příbuzné, též šlo o člena skupiny prosauropodů. Matka zavětřila nad údolím plném pohybujících se dinosaurů. Z výšky vypadali jako mravenci. Malý samec teď poznal pach, který trochu připomínal shnilé kapradiny. Lufengosauři - návštěvníci z Číny, která však v této době byla blíž, než jakákoliv jiná dnešní země. Z nižšího pohledu se už tak malí nezdáli. Matka se nezaměřila na jejich miniaturní mláďata, ale přímo dospělé jedince. Překonala velký svah a zamířila k jezírku, kolem kterého se živili hned čtyři Lufengosaurové. Jen jedním pohledem odhadla, kterého z nich by bylo nejlehčí zabít. Ten jedinec vzadu, starý samec, jenž kulhá, pravěpodobně následek Coelurosaurova kousnutí. Sameček i samička matku pečlivě pozorovali a snažili se zapamatovat si každý její pohyb. Nejprve vykročila dopředu, potom mírně zdvihla druhou nohu; avšak, zase jí položila. Lufengosauři se ohlíželi v intervalu asi deseti sekund, všichni najednou, což nebyla moc dobrá strategie jak nepřítele zahlédnout. Když se opět zabořili do voňavého mechu, matka vyskočila z křoviny a hnala se za nimi. Zvířata začala ihned utíkat. Byli mnohem rychlejší, než Massospondylové. Přesto však Cryolophosauřice dostala starého samce, zakousla se do jeho břicha a ve vduchu pořádně trhla. Zvíře nestačilo ani protestovat...

Podobný postup zopakovali ten den ještě třikrát, malému samci se za pomocí jeho sestry podařilo téměř dostat jednu Lufengosauří samici. Utekla by jim, matka jim však ještě pomohla - zatím, později by takto přišli o potravu. Večer se výrazně oteplilo. Ani daleké moře, z kopců na dohled, vzduch neochladilo, a dusna přibývalo, dokud se nesetmělo. Večer se nad na Lugengosaurovi hodujícími mláďaty objevil velký stín, větší, než matčin. Byl to jejich otec. Na rozloučení, při kterém jim, ačkoliv by o tom věděla, daroval kus masa, už asi zapomněl. Vypadal velmi podrážděně. Matka nebyla nikde na blízku a proto začal strašlivě řvát a mláďata zahnal do křovin. Těžko říci, co se stalo, pravděpodobně chtěl zvětšit své dosavadní teritorium. Mláďata se vrátila k matce a po šoku v trhavých pohybech usnula... Po týdnech však opět vyrostla, takže by se jejich velikost dala srovnat už i s menšími Coelurosaury...

Pokračování napíši zřejmě příští týden, je však možné, že i tento... Pokud se Vám šestá část mého příběhu líbila, komentujte...

Knihy o pravěku: Od velkého třesku k člověku

Jeden měsíc a dva dny by zbývaly do doby, aby to byl rok, co jsem naposledy napsal o knize týkající se pravěku... Nyní se chci s popisy knih vrátit a psát je alespoň jednou do měsíce. Tentokráte jsem si vybral opravdu zajímavou knížku...

Od velkého třesku k člověku, ve francouzském originále známo jako Du Big-Bang á l'homo sapiens, je dle mého opravdu krásná kniha, napsaná velkým kolektivem autorů, mezi jím však najdeme například Erica Buffetauta nebo Daniela Pajauda. Kniha patří do vydáváné série Ilustrované dějiny světa - Gemini (která obsahuje celkově 20 historických titulů). Některé ilustrace jsou ještě poněkud starší, což lze jednoduše poznat podle ocasu dinosaurů, který se dotýká země, jiné jsou naopak vědecky přesnější. Začátek knihy obsahuje podrobnější seznámení s vývojem Země, Slunce, koloběhem vody (str. 20), magmatu a jiných přírodních úkazech. Postupně pak celá kniha navazuje na evoluci a prochází obdobím od Prekambria až do doby ledové. Na vnějším okraji strany je většinou výrazně zaznačený sloupec, který obsahuje různé zajímavosti (článek o bahnících a lalokoploutvých rybách na str. 40, nebo článek o nalezištích Psittacosaurua na str. 59). Kniha je rozdělena na tyto kapitoly: Velký třesk, Modrá země jako pomeranč, A život začíná, Neomezené panování - záhadný zánik: "Strašliví ještěři", Od malého hmyzožravce až po člověka a Počátky člověka. Avšak, každá dvoustrana má své specifické pojmenování též. Jde o velice pěknou a zajímavou knížku, proto ji vřele doporučuji...

Základní údaje:

autor: kolektiv; Eric Buffetaut, Emmauel Gheerbrant, Daniel Pajaud, Jean-Claude Rage, Brigitte Senut, Herbert Tomas a Jean-Pierre Verdet,

rok vydání: 1991 (v Česku 1992, většinou však dnes k nesehnání),

počet stran: 101.

Jen doufám, že další popis knihy zde bude v brzké době!

Skrytá pravda-Konzumace krve dinosaurů

Po nějaké době se vracím se Skrytou pravdou, která má opět paleobiologické téma, je v ní však i trocha entomologie, genetiky a zmínění o nejslavnějším Spielbergově filmu, zároveň tedy o Crichtonově nejzdařilejším díle...

Jantar je zkamenělou pryskyřicí stromů, jenž ležela fosilizovaná po dobu tisíců, nebo miliónů let. Avšak, jak vůbec jantar vzniká? A lze podle něj, tak, jak už to u jedné velicé oblíbené knihy, naklonovat vyhynulá zvířata? Jakým však způsobem?

Komáři v kusech jantaru:

Na mnoha místech naší planety může člověk nalézt zkamenělou pryskyřici stromu, jantar, který ležel takto fosilizován už poměrně dlouhou dobu. Často jsou to milióny let, a uvnitř takového jantaru obvykle najdete i nějakého toho živočicha. Nejlépe toho nejmenšího, který se zrovna na onom území potuloval - hmyz. Lze však najít hlavně jeden druh hmyzu, moskyta, komára, který by mohl obsahovat cenný vzorek. Právě v horninách časového období Křída došlo k mnoha takovým nálezům, a to jen dosvědčuje, že dinosauři museli být přímo sužováni bodavým hmyzem...

Éra Jurského parku:

V roce 1990 spisovatel Michael Crichton přišel s vědecko-fantastickou knihou, nazvanou Jurský park, která pojednávala o příběhu, kdy se podařilo, za pomoci získání dinosauří krve z komárů úvízlých v jantaru, dinosaury vrátit zpět na Zemi. Steven Spielberg příběh v roce 1993 zfilmoval a ten se stal trhákem, který překonal všechny předešlé filmy o prehistorii. To je jisté. Je však možné, aby se vědcům něco, co Crichton napsal ve své knize, podařilo uskutečnit? Něco pravdy na tom možná je. Jak už to u takových přesvědčivých příběhů bývá, nějaká pravda v nich je. Jantar opravdu prokázal, že dinosaurům mouchy a komáři sáli krev, ve které by genetické informace mohly skutečně býti...

Kam bodavý hmyz útočil:

Dinosauři měli bezpochyby pěkně tvrdou kůži a proto se takovému bodavému hmyzu za každou cenu nemohlo podařit se jí dostat až k místům, přeplněných krví. Musel si tedy vybrat místo, kudy by se k potravě dostal. Vědci se domnívají, že zcela určitě mouchy a komáři mířily na oční víčka, nozdry nebo ušní otvory. Kdekoliv jinde po těle byly šupiny velmi přiléhající, ale na těchto místech měl hmyz ohromnou šanci se pořádně napít...

Přizpůsobení u komárů se často liší:

Jelikož jsou paleontologové přesvědčeni, že dinosauři museli být teplokrevní, museli se na to přizpůsobit i komáři, kteří pili jejich krev. Většina vědců proto soudí, že malým počtem smyslových chloupků vnímajících teplo na tykadlech by se dalo dokázat, že dinosauři byli teplokrevní. Komáři mohli odhadnout, kde je krve dostatek. Není to ale jen tak. Dnes žijící komáři, kteří pijí třeba krev ryb, mají termoreceptory, ale komáři sající krev teplokrevných živočichů, je zase nemají. Nic tedy není přímo jisté...

Popisky k obrázkům: Na prvním obrázku si můžete všimnout komára uvíznutého v jantaru, na druhém je pak vyobrazem Muttaburrasaurus, který byl v seriálu Putování s dinosaury přímo obklopen bodavým hmyzem...

Pokud se Vám tento článek líbil, komentujte. Rád bych se teď chtěl ke Skryté pravdě vrátit a psát ji alespoň jednou týdně, důležité je pro mne však vybrat téma, o kterém by bylo vytvořit článek nejlepší, musím se tedy soustředit na cestu více do hlubin vědy. Každopádně zítra se můžete těšit, po dlouhé době, na dalších popis knihy o pravěku!

Obrázek týdne 19. 10. 2012

Je tu další rukou kreslený obrázek týdne, tentokráte od slavného malíře dinosaurů Luise V. Reye. Myslím, že je opravdu nádherný, ostatně, posuďte sami...

Popisek k dnešnímu obrázku: Shuuvuia hledá svou oblíbenou kořist, termity, v poušti Gobi, pravěkém Mongolsku před 74 milióny lety. Zatím se zdá být její hledání úspěšné, ale pokud se její zrak i čelisti zabírají pouze na jedno místo, a mozek se nesoustředí na další, můžou se zabořit něčí čelisti do ní...

Pokud se Vám tento nádherný obrázek, tak, jako mně, líbil, komentujte. O víkendu bych rád napsal další část Skryté pravdy, zatím to však není jisté...

Cryolophosauří život 5/30

Minulá část:

Malý samec Cryolophosaura se rozhodl v příjemném chladnu zůstat na pláni i přes noc. Druhý den však Massospondylové vyrazili. Sameček se pod jejich gigantickýma nohama cítil v bezpečí, takže se vydal na cestu lesem s nimi. Ačkoliv pro něj život mohl brzy dopadnout tragicky, před omdlením z vyčerpání jej našla jeho matka. Ta však ihned vyrazila na lov, a rovnou měla kam...

Cryolophosauří život 5/30:

Matka věděla přesně, kde hledat potravu. Massospondylové se zastavili na jednom nízko položeném pahorku, nedaleko mýtiny, kterou stromů zbavil velký vichr už minulý rok. Začali pojídat kapradiny, kapraďorosty, cykasy a dokonce i mechem porostlou zeminu. Za chvíli se postavili na dvě, a porozhlédli se tři sta šedesát stupňů kolem sebe, zda-li nezahlédnou nějaké nebezpečí. Cryolophosauří matka měla jednu ohromnou výhodu; žádná skupina nelovila s ní. Dokonce i mláďata nechala uprostřed kolonie. Jelikož byla zkušeným lovcem, přesně věděla, co má udělat, aniž by jí někdo vyrušil. Pomalu pošlapovala, kráčela tiše, ale přesto vzbudila nepatrnou pozornost. U klacku, na který stoupla, byly zbytky nějakých kostí a na nich nesčetně mnoho much. Těm mozek poručil, aby vylétly. I tak to však nic neznamenalo... Matka takto čekala přibližně čtvrt hodiny, pak se Massospondylové začali pomaličku pohybovat vpřed. Vypásli celé místo. Matka udělala jen pár rychlých pohybů a vyběhla. Hned si vybrala cíl a zaútočila na jednu mladou samičku. Pevně jí stiskla krk a asi desetkrát rychle za sebou trhla, tak rychle, že za chvíli se z bojujícího prosauropoda proměnila rychlá hostina. Matka spolkla asi dvacet menších kusů masa a potom utrhla jeden pořádný. Chvíli jej držela, možná zvažovala, co s ním udělat, a nakonec ho spolkla. Aby označila teritorium kolonie, stoupla si levou nohou na kořist a pořádně zařvala - těmito místy se to velmi dobře rozléhalo. Poté rychle odešla zpátky do centra kolonie. Malý, vyčerpaný sameček žádal o potravu a tak mu matka vyvrhla maso jako prvnímu. Šlo o onen veliký kus...

Na rozdíl od své sestry, malý samec vypadal dosti podviživeně. I ty dva dny, kdy ve svém věku nedostal potravu, se na něm poznamenaly. Brzy to však dohnal. Po asi týdnu začala malá samička růst již mnohem pomaleji. I přesto to byla stále mláďata, vyloženě však nešlo o ty maličké, malinkaté dinosaury, co se vylíhly z vajec. Něco, jako strach z Coelurosaurů, v nich stále bylo, ale malí dravci se už raději neopovažovali je napadnout. Byly jen asi o polovinu menší a matka trávila veškerý čas jen s mláďaty. Jinak v pralese zavládal klid. Potravy zde bylo stále dost, žádné konkurenční smečky ani potíže s nimi... Perfektní doba naučit svá mláďata loveckým taktikám. Byla už dosti veliká na to, aby se naučila zabíjet, a ne jen maličké tvorečky jako hmyz nebo ještěrky, ale opravdové, větší dinosaury...

Pokračování určitě napíši příští týden... Pokud se Vám pátá část mého příběhu líbila, komentujte...

Další Mosasaurus, nález z Nizozemska

Tento článek jsem napsal především díky stránce Novinky.cz, která již před delší dobou upozornila na tuto zprávu. V podsatě ve státě nejde o nic tak významného, fosilie však většinou mohou ukázat i prapodivná svědectví...

Před asi měsícem vyšly z dolů vápence, nedaleko Maastrichtu, proslulého naleziště gigantických vodních plazů, včetně Mosasaura hoffmaniho, k dalšímu, ne zrovna moc dobře uchovalému nálezu. Byly nalezeny jen drobné části těla, ale vědci jsou přesvědčeni, že by mohlo jít o menšího Mosasaura... Části kostí však byly rozházeny tak daleko od sebe, že vědci s jistotou ani nedokáží říci, zda-li patří jednomu jedinci či více Mosasaurům. Podle Reuterse Schulpa, který na místo vyrazil, vyslán nizozemským muzeem v Maastrichtu, takový jedinec mohl měřit zhruba 13 metrů, což je asi maximální velikost Mosasaurova těla. Nicméně společnost, pod jejímž vlastnictvím lom je, zastavila všechny výkopové práce, aby se na místě v průběhu dalších týdnů mohlo zkoumat a pracovat na dalších vykopávkách. Nalezené kosti jsou však tak křehké, že se paleontologům doslova rozpadaly pod rukama. Je docela dosti možné, že je již narušila práce v lomu. Experti jen doufají, že kostru očistí ještě do Vánoc. Prý má být vystavena přímo vedle prvního nalezeného Mosasaura v Maastrichtu, v onom samém muzeu...

Pokud se Vám tento článek líbil, nezapomeňte komentovat...

Pravěké safari II.-1.

Tímto tedy začíná druhá výprava (pro některé však vůbec první) Pravěkého safari, kde je Vaším úkolem dokumentovat prehistorický svět. Byl jsem trochu překvapen, že až na jednoho soutěžícícho všichni chtěli styl výpravy podobný Obřímu drápu. Nicméně vypravme se teď společně do minulosti, na začátek výpravy Vás všech...

Deinonych

Objevil jsi se na vysoko položené planině, obloha je zatažená a je večer. Kolem tebe se nachází jen pár maličkých keříků, jinak zde není po známkách života ani vidu, ani slechu...

A: Prozkoumáš plošinu,

B: Pokusíš se jí sejít a dostat se dolů do pouště, teď večer je to však velmi riskantní úkol,

C: Zůstaneš na místě a utáboříš se zde.

Megaraptor

Vyšel jsi na území porostlém malými keříky. Půda je tu měkká, ale suchá. Všude kolem se ozývají prazvláštní zvuky, samozřejmě patří dinosaurům...

A: Najdeš nějaké místo, kde se utáboříš,

B: Půjdeš hledat svůj cíl,

C: Nejdříve území, ve kterém jsi se vynořil, pečlivě prozkoumáš.

Mosasaurus

Vynořil jsi se v jednom menším lesíku, nicméně výhled na pláně zde máš, dostal jsi se tedy do správného biotopu. Dinosauřích zvuků je tu spousta, ale kde hledat toho cílového?

A: Porozhlédneš se po krajině,

B: Postavíš si v lese tábor,

C: Půjdeš dál, hledat Saurophaganaxe.

Nony

Před očima se Ti objevily veliké, černé sopečné pláně. Sopky jsou všude. V době, kam jsi se vypravil, však brzy dojde k zániku dinosaurů, a to může znamenat i tvou smrt. Je to tedy dost riskantní mise...

A: Půjdeš hledat T-Rexe,

B: Pečlivě prozkoumáš nebezpečnou krajinu,

C: Poprosíš štáb, aby postavil tábor, a pak půjdeš na průzkum.

Alfaraptor

Na rozdíl od ostatních, kteří ještě žádného dinosaura na začátku své výpravy neviděli, ty máš před očima rovnou dva. Vypadají na Hypsilophodonty...

A: Podíváš se blíž,

B: Necháš dinosaury být a postavíš tábor,

C: Porozhlédneš se po krajině, třeba zde může být nějaký z tvých cílů.

Dinosaurss

Les, kde jsi se vynořil, je plný tajuplných zvuků, které člověku nechávají běhat mráz po zádech. V křovině se náhle něco pohne...

A: Utečeš,

B: Zůstaneš stát a počkáš, až se to objeví,

C: Bude Ti to jedno, a půjdeš společně se štábem postavit tábor.

Vašek

Sotva ses vynořil v pravěku, zahlédl jsi na protějším břehu stádo velkých dinosaurů. Je jisté, že jde o Parasaurolophy, ale vypadají dosti zděšeně...

A: Podíváš se, co se vlastně stalo,

B: Necháš je na chvíli být a najdeš se štábem vhodné místo pro tábor,

C: Najdeš se štábem vhodné místo pro tábor, avšak, pošleš na břeh kameramana.

SuperL

V době, do které ses na obřími zabijáky vydal, je nedýchatelno. Hned po příjezdu jste si oba nasadili plynové masky. Bude trochu těžké se zde orientovat, všude jen bublá pára a tvoří se mlha...

A: Pokusíte si tu někde postavit tábor,

B: Řekneš svému společníkovi, aby šel na průzkum, a mezitím postavíš tábor,

C: Budete hledat cíl.

Siamotyran

Vynořil jsi se v zavodněné oblasti, lese, a hned na druhé straně se rýsuje obrovský titán. Bezpochyby jde o Deinotherium...

A: Prohlédneš si ho,

B: Prozkoumáš okolí,

C: Necháš štáb postavit tábor a sám se vydáš k Deinotheriu.

Doufám, že v prvním kole odpovíte všichni. Další Pravěké safari napíši příští týden, do té doby si to v prehistorii užijte...

Zajímavosti ze světa dinosaurů 17.

1. Z vývojového hlediska jedna z nejpodstatnějších skupin žijících v Mezozoiku byli thecodonti. Za své jméno, jamkozubí, vděčí hlavně díky jamkám, v nichž byly usazeny ostré zuby. Objevili se už v Triasu a byli to lovci...

2. Název veleještěři je doslova určen jen pro jednu skupinu dinosaurů; a to pro dinosaury plazopánvé. Řád Saurischia totiž proslavil jeden nechvalně známý gigant, Tyrannosaurus Rex. Samozřejmě i spousta ostatních plazopánvých dinosaurů, včetně mnoha typů Sauropodomorphů, se staly hlavním ibrazem prehistorického světa. Dostaly se na obálky knih, do hračkářství a právě o ně mají muzea největší zájem. Ornithischia, ptakopánví, už tak populární nejsou...

3. Allosaurus ("jiný ještěr") byl poprvé nalezen v roce 1877 v Coloradu. Později však došlo také k mnoha světovým nálezům v lovu Cleveland-Lloid's v Utahu, zde nálezy čítají dodnes asi 60 jedinců. Celkem však bylo v Utahu nalezeno asi 10 000 fosilních kostí Allosaura. Nejvíce proslavená zkamenělina, pojmenovaná Big Al, Velký Al, však pochází z Wyomingu a byla nalezena v roce 1991...

Doufám, že se Vám tyto zajímavosti líbily a možná Vám i něco nového do hlavy přinesly. Tento týden chci ještě napsat o novém objevu z Evropy, nicméně určitě zde bude třeba Obrázek týdne a další část Cryolophosauřího života. Pravěkého safari se také brzy dočkáte...

Zajímavosti ze světa dinosaurů 16.

1. Po celá léta byl rod Apatosaurus vystavován v muzeích s cizí hlavou. Mylně mu vždy byla přidána hlava rodu Camarasaurus. I když jde o celkově hrubou chybu, v paleontologii se to stává velice často...

2. Když Edward Drinker Cope našel mořského plaza Elasmosaura ("destičkový ještěr"), jeho hlavu mylně přisadil na ocas. Celé zvíře se tak ocitlo v úplně jiné podobě, než v jaké zemřelo. Nicméně jeho rival O. C. Marsh toho mohl pro urážku vědce využít...

3. Massaurus byl dinosaurus, jenž žil v období pozdního Triasu. Známe ho však jen díky zkamenělým mláďatům. Ta byla dokonce tak maličká, že by se vešla do dlaně. Ovšem, skutečná velikost dospělce je vědě zatím neznámá...

Doufám, že se Vám tyto poněkud kratší zajímavosti líbily, pokud ano, komentujte. Nemůžu Vám přesně slíbit, co zde bude příští týden, zítra Vás však čekají další, již sedmnácté zajímavosti. Pravděpodobně však přinesu také článek o novém objevu z Evropy...

Zvuky dinosaurů

Tento článek jsem napsal především díky (podobně, jako u mnoha dalších, podobných článků) knize Velká obrazová encyklopedie Dinosauři od Davida Burnieho... Doufám, že se Vám bude líbit...

Plazi žijící dnes, v současnosti, jsou zpravidla velice tiší živočichové, většina lidí tedy ani nepozná, že se pohybují v jejich blízkosti. Ale dinosauři, jakožto obrovská zvířata vládnoucí Zemi, spíš vyvolávali hluk. Už jen pro jejich neskutečnou velikost, scéna Amphiceliase putujícího po úplně obyčejné pláni vyvolává pro sluch trošku podivnější následky... Jde však spíše o to, že dinosauři vydávali určité zvuky, jimiž se dorozumívali. U dnešních plazů nic, jako opravdový řev neexistuje, lze si všimnout maximálně tichého syčení hadů, cítí-li se ohroženi. I tak ale každý živočich vydává zvuk, kterým si označuje své teritorium, zastrašuje nepřítele anebo jen oznamuje, že se na místě nachází... Živočichové vytvářejí dva různé zvuky; buďto se třou o sebe, či vyvolají zvuk za pomoci hlasivek, kdy během vypuzováním vzduchu z plic vytvářejí zvukové vibrace. Takové hlasivky měla určitě většina dinosaurů, ale žádné pozůstatky po nich se samozřejmě nedochovaly. Nicméně zachovalé lebky dinosaurů vědcům ukazují, kde byly vzduchové otvory a kudy mohl zvuk zvířete pronikat. Dále mohou změřit délku průdušnic. Podobně mohou fungovat například hudební nástroje - čím jsou větší, tím se znásobuje velikost zvuku. Stejně to fungovalo nejen u dinosaurů, ale je tomu i u dnešních zvířat, anebo u člověka. Rozdíly se samozřejmě nacházely ve velikosti dinosaurů, Saltopus, Fabrosaurus, Othnielia nebo ohromné množství dalších malých dinosaurů mohli vydávat hlasité pískání, možná se dokonce podobalo i ptačímu zpěvu. Zato velcí dinosauři, jako sauropodi typu Saltasaura, Diplodoka, Brachiosaura, Phuwiangosaura a mnoha dalších, se projevovali hlubokými zvuky, některé z nich by člověk ani nedokázal postřehnout. Je i možné, ve spojitosti s některými dnes žijícími druhy, že každý dinosaurus měl svůj specifický "hlas"... Určování zvuku u dinosaurů je však něčím, co se nikdy nepodaří přesně. Vědci se však mohou reálu přiblížit. Například hřeben dinosaura rodu Parasaurolophus byl vlastně velikou rezonační komorou. Tvořily jej trombonovité vzduchové cesty. Paleontologové si zde myslí, že Parasaurolophus se nejdříve nadechl, vzduch mu prošel hřebenem a vyfoukl jej nosem. Tím mohlo vzniknout hlubší troubení, jež sloužilo pravděpodobně ke svolávání stáda nebo určování svého vlastního teritoria...

Kostra Parasaurolopha

Doufám, že se Vám tenhle článek líbil, jestli ano, prosím, komentujte. Zatím nevím, co asi napíši v blízké době, určitě se však nějaké téma najde...

Obrázek týdne 12. 10. 2012

Týden uběhl a je tu další Obrázek týdne. Zatím zde byly dva od Raúla Martína, nyní přináším od Juliuse T. Csotonyie, a je opravdu překrásný. Nicméně, posuďte sami:

Popisek k dnešnímu obrázku: Dilophosaurus se toulá po suché poušti v Severní Americe, období Triasu před 200 miliony lety. Je hnán hladem, a připraven zaútočit...

Od jakého autora sem dám obrázek příště, zatím neprozradím. Pokud se Vám, tak, jako mně líbil, komentujte...

Cryolophosauří život 4/30

Minulá část:

Malý sameček se vydal na průzku, dostal se však za hranice teritoria kolonie a přepadli jej Coelurosauři. Jejich nátlak byl tak obrovský, že mládě takřka uvázlo v bažině, ale podařilo se mu se vyprostit. Obrovské překvapení na malého Cryolophosaura čekalo na pláních, kde spatřil poprvé živé Massospondyly. I přesto, že tak malý musel žít s rodinou, samotářský život ho začal přivolávat...

Cryolophosauří život 4/30:

Nastala noc. Malý sameček ale nedokázal usnout. Massospondylové také nespali - ale to nebylo nic výjimečného, stačilo jim jen pár hodin spánku, což provedli odpoledne, kdy bylo horko nejvíce nesnesitelné. Přes noc se živili anebo se toulali po teritoriích. Malý Cryolophosaurus ale stejně jejich život, zatím, nedokázal pochopit. Mláďata byla mnohem větší než on sám, přitom pak dospělci byly mnohem menší než jeho matka. Vztah mezi lovcem a kořistí si mládě velice rychle uvědomilo. Samec se ale snažil být co nejméně nápadný. Coelurosauři sice žili jen v lese, ale občas se někteří mohli vydat i na planiny, lovit mláďata prosauropodů. Zezadu se ozvalo houkání. Pár Eudimorphodonů si zrovna sedl do nového hnízda, vysoko na přesličce, asi dvaadvacet metrů nad zemí. Jinak zde byl klid. Něco jiného se odehrávalo u rodiny. Matka při noční obchůzce hranic teritoria ucítila pach svého mláděte, dokonce našla i jeho trus. I když jí instinkt říkal, že její potomek je určitě mrtvý, vydala se dál, i se svým posledním mládětem... Čtyři hodiny ráno. Svítá. Massospondylové přes noc zůstali na svém místě, malý Cryolophosaurus také. Obrovský samec pořádně zařval na vycházející slunce; doslova tím zavelel stádu, aby pomalu pokračovali v cestě. Hrnuli se přímo do pralesa. Samce to pochopitelně vzbudilo a táhlo ho to jít s nimi. I když se stezky a Coelurosaurů obával, něco mu napovídalo, že pod nohama těchto titánů bude prozatím v pořádku. Několik opozdilců ještě posbíralo listy přesliček aby je v těle rozmělnili a vyrušili tak pár dvou Eudimorphodonů...

Nastala další noc. Jelikož malý Cryolophosaurus celý den nic nejedl ani nepil, padl únavou. Naštěstí tak daleko od stáda, že jej žádný nerozešlápl. K ránu se na chvíli postavil na nohy a nějakou vzdálenost již ušel. Po půl hodině však klesl znovu na kolena. Okolo desáté už pražilo slunce a stíny lesa procházely jemné, tenké pruhy zářícího světla, v němž se odrážela i pestrost barev létajícího hmyzu. Sameček vysílením zavřel oči, ale poslední, co uviděl byl jiný, malý Cryolophosaurus. Ihned poznal že jde o jeho sestru. Otevřel oči a sotva se mohl pořádně podívat, za mládětem se objevila velká noha. Patřila matce, která samečka opatrně nabrala do tlamy. Vrátila se do kolonie k hnízdu. S malým, ztraceným mládětem se ale moc nepřivítala, jelikož musela znovu vyrazit na lov...

Pokračování určitě napíši příští týden... Pokud se Vám čtvrtá část mého příběhu líbila, komentujte...

Pegomastax africanus-Ještěr dikobraz

Zatímco se v nedávné době Nizozemsko může zase chlubit Titanobou, v Africe došlo k nálezu nového druhu dinosaura. Dostal jméno Pegomastax africanus a podle vědců mohl vypadat jako dikobraz, nicméně jeho vzhled přirovnávají i netopýrům. Pokrývaly ho štětiny velice podobné těm dikobrazím. Nicmíně paleontokog Paul Sereno, který vedl vědeckou analýzu, řekl existence větších zubů s ostrými hranami je u býložravých dinosaurů dosti ojedinělá - dá se tedy předpokládat, že mohlo jít i o schopného všežravce. Pegomastax byl členem skupiny heterodontosauridů, kteří na konci Triasu v Africe hojně žili. Jelikož členové této skupiny, včetně Heterodontosaura, se živili málokdy i masem a hmyzem, dá se říci, že i Pegomastax měl podobný jídelníček. Paul Sereno však vyslovil spíše teorii, že velké zuby mohly hrát velkou roli při soubojích anebo dokonce obraně... Horniny, ve kterých byl nový druh nalezen, byly staré 200 milionů let...

Tento článek jsem napsal především díky Novinkám.cz. Tento týden pro Vás chystám ještě Cryolophosauří život, ale nezapomeňte, že se můžete hlásit do Pravěkého safari...

Pravěké safari - Přihláška do výpravy č. II

Přesně 5. července 2012 skončila první výprava této hry, inspirované především Gigantickými ještěry a Monstry pravěkých oceánů. Nyní se Pravěké safari vrací. Jak jsem již sliboval, druhé výpravy se nakonec doopravdy dočkáte. I přesto, že již mám od některých účast i cíl nové výpravy, napište zadání, prosím, znovu, sem do komentářů. Nejraději bych byl, aby počet přihlášených nepřesáhl limit 9, tedy počet dobrodruhů v minulém safari... Do soboty dám možnost přihlásit se dobrodruhům, kteří absolvovali již první výpravu. Poté je každopádně mohou nahradit jiní hráči... Opět tedy vyplňte následující přihlášku:

Hlavní informace (je nutné vyplnit):

Souřadnice (místo, čas)

Cíl

Vydáte se na safari sami, nebo se společníkem, týmem či štábem?

Vyberte si styl výpravy, buďto podobný Zemi obrů, nebo Obřímu drápu.

Ti, kteří se již přihlásili na konci výpravy, tedy Siamotyran, Alfaraptor, Deinonych, Betaraptor a Mosasaurus, mohou své zadání klidně zkopírovat, pokud se však rozhodnete pro jiný cíl, můžete vše změnit. Doufám, že se Vás zúčastní hodně, a poté už jediné: Příjemnou minulost.

Tento týden se však dočkáte například článku o objevu nového druhu dinosaura, nebo další části Cryolophosauřího života...

Discovery Science

Discovery Science je dokumentárně vzdělávacím kanálem, jenž sídlí v americkém Marylandu. Vysílá dokumenty o vědě, jak již vyplává z názvu, nejvíce se však soustředí na vesmír (Do vesmíru se Stephenem Hawkingem) nebo technologie (Jak věci fungují, Technické vymoženosti). Hlavním cílem kanálu je tedy vzdělávat.

Česká verze Discovery Science je úplně stejná, jako ta maďarská. Ve většině zemí světa byl však tento kanál nahrazen současným Science Channelem, v několika málo zemích však stále ke změně nedošlo. Všechny programy na Discovery Science jsou však zábavné a rozhodně jsou určené každé věkové kategorii...

Seznam doporučených pořadů:

Technické vymoženosti - každý den, od 20:10

Megastavitelé - zítra, v 10:25

Velkolepé plány Stephena Hawkinga - středa, 19:20

Muži meteoritů - každou sobotu, 18:30.

Odkazy:

http://science.discovery.com/ (z této adresy je obrázek).

Příště se podíváme na kanál Viasat Explorer. Nyní však dočasně popisy kanálů ukončím, takže se o něm dozvíte až později. Nicméně tento týden pro Vás chystám třeba článek o novém pra-objevu a přihlášku do hry...

Sestavování koster

Tento článek jsem napsal hlavně díky knize Velká obrazová encyklopedie - Dinosauři od Davida Burnieho. Více informací o daném tématu můžete nalézt na straně 21, kapitole Studium fosilií... Doufám, že se zde dozvíte i nějaké novinky...

Sestavování koster dinosaurů i dalších prastarých tvorů není rozhodně snadná práce. Tuto práci zahrnuje především aranžování preparovaných kostí s pomocí konzervačních látek a navrácení kosti do správné podoby, tedy biologické pozici tak, aby se kostra po složení nerozpadla... Jelikož každé muzeum, kde mohou být takové sestavené kostry umístěny, má určitou, omezenou kapacitu prostoru, velké množství takových koster, které muzeu není prodáno, končí ve vědeckých laboratořích, kde ho i nadále zkoumají anebo je určeno studentům paleontologických a archeologických škol... Pokud je však kostra velice dobře zachovalá, je možné jí sestavit, z vědeckého účelu hlavně proto, aby měla veřejnost představu, jak daný živočich vypadal. Při takovém sestavování koster se však může nadělat i veliká spousta chyb; například Edward Drinker Cope připojil lebku mořského plaza, plesiosaurida Elasmosaura, na konec jeho ocasu, tedy úplně proměnil pravou tvář zvířete, nebo když došlo k nálezu Apatosaura, v muzeích byl vystavován s hlavou, která mu vlastně nepatřila, šlo totiž o lebku Camarasaura... Takových chyb se vědci dopustí velmi často, sestavování dinosauřích koster, i skeletů dalších pravěkých živočichů, není lehká práce...

S takovou lebkou byl Apatosaurus po dlouhou dobu v muzeích vystavován

Doufám, že se Vám tento článek líbil, jestli-že ano, nezapomeňte komentovat. Chcete-li se dozvědět více, můžete se podívat do mnou doporučené knihy. Příští týden pro Vás chystám například nález nového druhu dinosaura...

Cryolophosauří život 3/30

Minulá část:

Matka přinesla mláďatům maso, ale Coelurosauři je připravili o jeden kus. Později přišel i otec mláďat, obří Cryolophosaurus, a přinesl další maso. Další den se rodinka vypravila k jezeru napít se, ale dvě malé samičky byly zabity Coelurosaury. O týden později se však na průzkum kolonie vypravil malý sameček. Osud mu měl přivést první velkou zkoušku...

Cryolophosauří život 3/30:

Malý sameček zjistil, že tato místa nepatří kolonickému území smečky. V pralese to však vůbec neznal. Ani neměl ponětí, co se vlastně stalo. Očichal veliký kámen a v jeho mozku se objevilo něco, co by se snadno dalo popsat jako strach. Kamkoliv šlápl, cítil pach Coelurosaurů, který důvěryhodně znal. Tato část pralesa byla jen začátkem. Když se dostal do území poblíž bažiny, ucítil podivný, nasládlý pach. Pach krve. Ačkoliv by to pro jiné tvory působilo jako varování, malého Cryolophosauříka to jen přitahovalo. Měl už pořádný hlad. Začaly praskat větvičky. Mládě nastražilo ušní otvory. Jen asi pět metrů za ním na něj vyskočil Coelurosaurus. Tlapou povalil malého dinosaura na zem. Vlhký břeh se však ulomil a spadl do zkalené vody. Mládě hbitě vyskočilo a utíkalo dál. Bohužel, ne cestou zpět. Brzy se dostalo do spárů dalšího Coelurosaura, protože však bylo tak malé, brzy se mu ztratilo... Mezitím matka krmila zbytly včerejší večeře svou malou samičku. Pokud se zde neobjevil sameček, mozek jí jen říkal, že je mrtev. Mateřské instinkty se vyměnily. Z krku teď měla tři mláďata. Malý sameček se však prodíral hustou džunglí, nebyl mrtvý - to na něj teprve čekalo. Uslyšel další skřek. Tohle nebyli ti původní Coelurosauři. Narazil přímo na smečku. Zvíře vpředu bylo mnohem větší, než ostatní členové, byla to velká alfa samice. Mládě se dlouho nerozmýšlelo a vykročilo přímo z lesa. Poprvé v životě uvidělo tak intenzivní svit slunce. V mžiku ho však zahalil gigantický stín...

Nad mládětem se objevil gigantický Massospondylus. Coelurosauři sice zmizeli, samce teď ale trápil tenhle titán. Stačil jen tak tak uskočit, než čtyřmetrový býložravec skončil zpátky na čtyřech. Bylo to tu jiné, než v lese. Vzduch byl mnohem čistší. Padlé kmeny stromů byly porostlé mechem. Všude šustilo kapradí. Tu a tam se zde mihla malá ještěrka a u Cryolophosaura se začaly probouzet lovecké schopnosti. Vážky byly něco jiného, lehčího, ale ještěrka byla dobrým začátkem pro lov dalších mega-ještěrů, které v budoucnosti potká. Nejvíce ho však zajímali Massospondylové. Podle jejich pachu věděl, že právě ty jeho matka zabíjí a denně jim nosí jejich maso. První setkání s Massospondylem jeho velikosti však bylo pro samečka trochu šokem. Maličký Massospondyl vydával z tlamy odporný skřek, které mládě nemohlo ani vystát. Přesto, že ke svému přežití potřeboval Cryolophosaurus rodinu, další den na pláních ještě zůstal...

Pokračování napíši určitě příští týden, mám i naplánované, kdy... Pokud se Vám třetí část mého příběhu líbila, komentujte...

Obrázek týdne 5. 10. 2012

Další týden je takřka u konce, a pátek znamená další Obrázek týdne. Minule jsem sem přidal jeden od Raúla Martína, uznávaného malíře dinosaurů, i tentokráte jsem našel jeden z jeho nejpovedenějších...

Popis k dnešnímu obrázku: Oviraptor hledá v písečném údolí potravu mezi padlými kmeny stromů, v Mongolsku před 78 miliony lety...

Jelikož jsem se uzdravil, mohu potvrdit, že má aktivita bude v příštích dnech zachována. Příští týden mám již celý naplánovaný, například se dozvíte o zcela novém dinosauřím objevu (někteří z Vás včera večer jistě postřehli), nebo pro Vás chystám konečně přihlášku do druhé výpravy Pravěkého safari!!!

Ambulocetus

Jméno: Ambulocetus

Výskyt: Pákistán

Potrava: Různí živočichové, například malí prakoníci anebo ryby.

Popis:

Ambulocetus, což znamená chodící velryba, byl primitivní kytovec, žijící v lagunách, řekách a jezerech. Stejně tak mohl být výborně přizpůsoben pro život v moři. Šlo o asi 3 metry dlouhého predátora se špičatými zuby ostrými jako břitva. Ambulocetus svou kořist zabíjel nejpravděpodobněji udušením; nejprve ji chytil a poté stáhl co nejhlouběji do vody. Styl plavání už začínal připomínat delfína, než jiné vodní druhy zvířat, třeba krokodýla. Mezi prsty měl Ambulocetus blánu, což mu pomáhalo plavat. Před 49 miliony lety však nakonec vyhynul. Způsobily to především změny klimatických podmínek, a Ambuloceta vystřídal jeden z jeho nástupců. Ve vývojové linii kytovců mohl být Ambulocetus na třetím místě, jeho předky totiž byli Pakicetus a Rodhocetus...

Příště se dozvíte o dalším živočichovi z první epizody seriálu Putování s pravěkými zvířaty...

Zajímavosti ze světa dinosaurů 15.

1. Shunosaurus byl jedním z klasických cetiosaurů, primitivních sauropodů, nozdry měl umístěné nízko na čenichu a byl vybaven relativně malými zuby. Kromě toho ale jeho tělo ukrývá velice zajímavý znak. Na konci ocasu se totiž nachází útvar, podobný těm, kterými byli vybaveni také ankylosauridi. Vědci se domnívají, že Shunosaurus zbraň používal na svou obranu...

2. Jelikož se býložraví dinosauři vyvíjeli postupně s vegetací, jejich jídelníček se často měnil. První dinosauři, jako Plateosaurus, žrali vodní plavuně, obrovští sauropodi jako Diplodokus se živili listy v korunách stromů nebo kapradinami, ve střední Křídě žijící Iguanodont občas mohl sežrat i nějaký ten první květ...

3. Vše, co víme o Ansermimovi ("podobný huse") se opírá jen o jednu jedinou fosilizovanou kostru, k jejímuž nálezu došlo v Mongolsku. Paleontologové si podle zkamenělých končetin a drápů myslí, že svou potravu, jako kořeny, vyhrabával z písku...

Doufám, že se Vám tyto zajímavosti líbily, pokud ano, nezapomeňte komentovat nebo hodnotit za pomocí hvězdiček. Nevím, jak to bude s mou aktivitou do konce tohoto týdne, jelikož jsem nemocný, nepředpokládám, že se mi podaří napsat každý den článek...

Nový druh dinosaura z jihu Francie

Na konci srpna, tedy opravdu nedávno, došlo v Marseille, což je jedno z nejznámějších měst Francie, nalézající se na jejím jihu, vědci nalezli další, nový druh dinosaura... Dostal jméno Atsingasaurus velauciensis, nebo-li rumunský dinosaurus, jednoduše kvůli příbuznosti s jinými titanosauridy, mezi něž byl zařazen, například takovým Magyarosaurem. Objevené fosílie byly nalezeny ve vrstvách starých zhruba 75 miliónů let, zvíře měřilo asi 12 metrů a tělesná stavba by se jednoduše dala popsat jako "útlejší". Paleontologům se podařilo nalézt 70 procent kostry, bohužel mezi kostmi nebyla nalezena lebka, což je však u sauropodů velice časté. Vykopávky v Marseille však začaly už v roce 2002, vědci jen svou práci utajovali, aby zabránili drancování od turistů...

Na obrázku je zástupce titanosauridů, mezi něž nový druh patřil

Pokud se Vám tento článek líbil, nezapomeňte komentovat. V poslední době však došlo ještě k dalším objevům, takže o nich v nejbližší možné době také napíši. Momentálně jsem však nemocný, takže nevím, zda-li budu psát články každý den...

Animal Planet

Animal Planet je dokumentárně vzdělávacím kanálem, který sídlí v Londýně, ve Spojeném království. Vysílá dokumenty o divoké přírodě (Do lvího doupěte, Surikatí království), domácích mazlíčcích (Rasa - Všechno o ní, Seznámení se psy) a veterinářích (Škola veterinářů na safari). Hlavním cílem kanálu je tedy vzdělávat.

Česká verze Animal Planet je úplně stejná, jako britská, kanál však kromě češtiny vysílá také ve slovenštině. Všechny programy jsou zde zábavné a jsou určeny jakýmkoliv věkovým kategoriím...

Seznam doporučených pořadů:

Galapágy - každý den, 20:05

Veterinář na volné noze - zítra, 10:55

Hovořte se zvířaty - čtvrtek, 15:00

Lovec krokodýlů - každý víkend, 7:15

Pandí dobrodružství s Nigelem Marvenem - celou příští sobotu, od 12:45.

Odkazy:

http://animal.discovery.com/ (z této adresy též i obrázek).

Příště se podíváme na kanál Discovery Science. Tento týden Vás však čeká článek o dalším objevu prehistorického zvířete, popis patřící do rubriky "Z dob savců" anebo nový díl příběhu Cryolophosauří život...