čtvrtek 18. října 2012

Cryolophosauří život 5/30

Minulá část:
Malý samec Cryolophosaura se rozhodl v příjemném chladnu zůstat na pláni i přes noc. Druhý den však Massospondylové vyrazili. Sameček se pod jejich gigantickýma nohama cítil v bezpečí, takže se vydal na cestu lesem s nimi. Ačkoliv pro něj život mohl brzy dopadnout tragicky, před omdlením z vyčerpání jej našla jeho matka. Ta však ihned vyrazila na lov, a rovnou měla kam...

Cryolophosauří život 5/30:
Matka věděla přesně, kde hledat potravu. Massospondylové se zastavili na jednom nízko položeném pahorku, nedaleko mýtiny, kterou stromů zbavil velký vichr už minulý rok. Začali pojídat kapradiny, kapraďorosty, cykasy a dokonce i mechem porostlou zeminu. Za chvíli se postavili na dvě, a porozhlédli se tři sta šedesát stupňů kolem sebe, zda-li nezahlédnou nějaké nebezpečí. Cryolophosauří matka měla jednu ohromnou výhodu; žádná skupina nelovila s ní. Dokonce i mláďata nechala uprostřed kolonie. Jelikož byla zkušeným lovcem, přesně věděla, co má udělat, aniž by jí někdo vyrušil. Pomalu pošlapovala, kráčela tiše, ale přesto vzbudila nepatrnou pozornost. U klacku, na který stoupla, byly zbytky nějakých kostí a na nich nesčetně mnoho much. Těm mozek poručil, aby vylétly. I tak to však nic neznamenalo... Matka takto čekala přibližně čtvrt hodiny, pak se Massospondylové začali pomaličku pohybovat vpřed. Vypásli celé místo. Matka udělala jen pár rychlých pohybů a vyběhla. Hned si vybrala cíl a zaútočila na jednu mladou samičku. Pevně jí stiskla krk a asi desetkrát rychle za sebou trhla, tak rychle, že za chvíli se z bojujícího prosauropoda proměnila rychlá hostina. Matka spolkla asi dvacet menších kusů masa a potom utrhla jeden pořádný. Chvíli jej držela, možná zvažovala, co s ním udělat, a nakonec ho spolkla. Aby označila teritorium kolonie, stoupla si levou nohou na kořist a pořádně zařvala - těmito místy se to velmi dobře rozléhalo. Poté rychle odešla zpátky do centra kolonie. Malý, vyčerpaný sameček žádal o potravu a tak mu matka vyvrhla maso jako prvnímu. Šlo o onen veliký kus...


Na rozdíl od své sestry, malý samec vypadal dosti podviživeně. I ty dva dny, kdy ve svém věku nedostal potravu, se na něm poznamenaly. Brzy to však dohnal. Po asi týdnu začala malá samička růst již mnohem pomaleji. I přesto to byla stále mláďata, vyloženě však nešlo o ty maličké, malinkaté dinosaury, co se vylíhly z vajec. Něco, jako strach z Coelurosaurů, v nich stále bylo, ale malí dravci se už raději neopovažovali je napadnout. Byly jen asi o polovinu menší a matka trávila veškerý čas jen s mláďaty. Jinak v pralese zavládal klid. Potravy zde bylo stále dost, žádné konkurenční smečky ani potíže s nimi... Perfektní doba naučit svá mláďata loveckým taktikám. Byla už dosti veliká na to, aby se naučila zabíjet, a ne jen maličké tvorečky jako hmyz nebo ještěrky, ale opravdové, větší dinosaury...

Pokračování určitě napíši příští týden... Pokud se Vám pátá část mého příběhu líbila, komentujte...

4 komentáře:

nonychromek řekl(a)...

dobry good hezky clanek

siamotyran řekl(a)...

pěkný článek i ten obrázek se k příběhu hodí :)

dinosaurss řekl(a)...

Výborné! Krásný obrázek a moc se těším na další část!

saurobitvy řekl(a)...

Nazdar, na saurobitvách je novinka. Myslím, že se ti to bude líbit

Okomentovat

Nejčtenější