Cryolophosauří život 4/30

Minulá část:

Malý sameček se vydal na průzku, dostal se však za hranice teritoria kolonie a přepadli jej Coelurosauři. Jejich nátlak byl tak obrovský, že mládě takřka uvázlo v bažině, ale podařilo se mu se vyprostit. Obrovské překvapení na malého Cryolophosaura čekalo na pláních, kde spatřil poprvé živé Massospondyly. I přesto, že tak malý musel žít s rodinou, samotářský život ho začal přivolávat...

Cryolophosauří život 4/30:

Nastala noc. Malý sameček ale nedokázal usnout. Massospondylové také nespali - ale to nebylo nic výjimečného, stačilo jim jen pár hodin spánku, což provedli odpoledne, kdy bylo horko nejvíce nesnesitelné. Přes noc se živili anebo se toulali po teritoriích. Malý Cryolophosaurus ale stejně jejich život, zatím, nedokázal pochopit. Mláďata byla mnohem větší než on sám, přitom pak dospělci byly mnohem menší než jeho matka. Vztah mezi lovcem a kořistí si mládě velice rychle uvědomilo. Samec se ale snažil být co nejméně nápadný. Coelurosauři sice žili jen v lese, ale občas se někteří mohli vydat i na planiny, lovit mláďata prosauropodů. Zezadu se ozvalo houkání. Pár Eudimorphodonů si zrovna sedl do nového hnízda, vysoko na přesličce, asi dvaadvacet metrů nad zemí. Jinak zde byl klid. Něco jiného se odehrávalo u rodiny. Matka při noční obchůzce hranic teritoria ucítila pach svého mláděte, dokonce našla i jeho trus. I když jí instinkt říkal, že její potomek je určitě mrtvý, vydala se dál, i se svým posledním mládětem... Čtyři hodiny ráno. Svítá. Massospondylové přes noc zůstali na svém místě, malý Cryolophosaurus také. Obrovský samec pořádně zařval na vycházející slunce; doslova tím zavelel stádu, aby pomalu pokračovali v cestě. Hrnuli se přímo do pralesa. Samce to pochopitelně vzbudilo a táhlo ho to jít s nimi. I když se stezky a Coelurosaurů obával, něco mu napovídalo, že pod nohama těchto titánů bude prozatím v pořádku. Několik opozdilců ještě posbíralo listy přesliček aby je v těle rozmělnili a vyrušili tak pár dvou Eudimorphodonů...

Nastala další noc. Jelikož malý Cryolophosaurus celý den nic nejedl ani nepil, padl únavou. Naštěstí tak daleko od stáda, že jej žádný nerozešlápl. K ránu se na chvíli postavil na nohy a nějakou vzdálenost již ušel. Po půl hodině však klesl znovu na kolena. Okolo desáté už pražilo slunce a stíny lesa procházely jemné, tenké pruhy zářícího světla, v němž se odrážela i pestrost barev létajícího hmyzu. Sameček vysílením zavřel oči, ale poslední, co uviděl byl jiný, malý Cryolophosaurus. Ihned poznal že jde o jeho sestru. Otevřel oči a sotva se mohl pořádně podívat, za mládětem se objevila velká noha. Patřila matce, která samečka opatrně nabrala do tlamy. Vrátila se do kolonie k hnízdu. S malým, ztraceným mládětem se ale moc nepřivítala, jelikož musela znovu vyrazit na lov...

Pokračování určitě napíši příští týden... Pokud se Vám čtvrtá část mého příběhu líbila, komentujte...