Zvuky dinosaurů

Tento článek jsem napsal především díky (podobně, jako u mnoha dalších, podobných článků) knize Velká obrazová encyklopedie Dinosauři od Davida Burnieho... Doufám, že se Vám bude líbit...

Plazi žijící dnes, v současnosti, jsou zpravidla velice tiší živočichové, většina lidí tedy ani nepozná, že se pohybují v jejich blízkosti. Ale dinosauři, jakožto obrovská zvířata vládnoucí Zemi, spíš vyvolávali hluk. Už jen pro jejich neskutečnou velikost, scéna Amphiceliase putujícího po úplně obyčejné pláni vyvolává pro sluch trošku podivnější následky... Jde však spíše o to, že dinosauři vydávali určité zvuky, jimiž se dorozumívali. U dnešních plazů nic, jako opravdový řev neexistuje, lze si všimnout maximálně tichého syčení hadů, cítí-li se ohroženi. I tak ale každý živočich vydává zvuk, kterým si označuje své teritorium, zastrašuje nepřítele anebo jen oznamuje, že se na místě nachází... Živočichové vytvářejí dva různé zvuky; buďto se třou o sebe, či vyvolají zvuk za pomoci hlasivek, kdy během vypuzováním vzduchu z plic vytvářejí zvukové vibrace. Takové hlasivky měla určitě většina dinosaurů, ale žádné pozůstatky po nich se samozřejmě nedochovaly. Nicméně zachovalé lebky dinosaurů vědcům ukazují, kde byly vzduchové otvory a kudy mohl zvuk zvířete pronikat. Dále mohou změřit délku průdušnic. Podobně mohou fungovat například hudební nástroje - čím jsou větší, tím se znásobuje velikost zvuku. Stejně to fungovalo nejen u dinosaurů, ale je tomu i u dnešních zvířat, anebo u člověka. Rozdíly se samozřejmě nacházely ve velikosti dinosaurů, Saltopus, Fabrosaurus, Othnielia nebo ohromné množství dalších malých dinosaurů mohli vydávat hlasité pískání, možná se dokonce podobalo i ptačímu zpěvu. Zato velcí dinosauři, jako sauropodi typu Saltasaura, Diplodoka, Brachiosaura, Phuwiangosaura a mnoha dalších, se projevovali hlubokými zvuky, některé z nich by člověk ani nedokázal postřehnout. Je i možné, ve spojitosti s některými dnes žijícími druhy, že každý dinosaurus měl svůj specifický "hlas"... Určování zvuku u dinosaurů je však něčím, co se nikdy nepodaří přesně. Vědci se však mohou reálu přiblížit. Například hřeben dinosaura rodu Parasaurolophus byl vlastně velikou rezonační komorou. Tvořily jej trombonovité vzduchové cesty. Paleontologové si zde myslí, že Parasaurolophus se nejdříve nadechl, vzduch mu prošel hřebenem a vyfoukl jej nosem. Tím mohlo vzniknout hlubší troubení, jež sloužilo pravděpodobně ke svolávání stáda nebo určování svého vlastního teritoria...

Kostra Parasaurolopha

Doufám, že se Vám tenhle článek líbil, jestli ano, prosím, komentujte. Zatím nevím, co asi napíši v blízké době, určitě se však nějaké téma najde...