Cryolophosauří život 6/30

Minulá část:

Cryolophosauří matka se vydala sehnat potravu. Podařilo se jí ulovit mladou samici Massospondyla a natrávené maso donesla svým potomkům. Malý sameček se začal po dnech hladovění spravovat. Mláďata postupně začala růst a teď už ani z Coelurosaurů nemusela mýti strach. Nyní však začíná doba, kdy by je matka měla naučit lovit...

Cryolophosauří život 6/30:

Se začátkem léta matka přesně věděla, který dinosaurus se stane první obětí jejích mláďat. Údolí na jihu bylo přímo poseté zvuky, které se však od hlasového projevu Massospondyla výrazně lišily - a přesto tento dinosaurus patřil mezi jeho blízké příbuzné, též šlo o člena skupiny prosauropodů. Matka zavětřila nad údolím plném pohybujících se dinosaurů. Z výšky vypadali jako mravenci. Malý samec teď poznal pach, který trochu připomínal shnilé kapradiny. Lufengosauři - návštěvníci z Číny, která však v této době byla blíž, než jakákoliv jiná dnešní země. Z nižšího pohledu se už tak malí nezdáli. Matka se nezaměřila na jejich miniaturní mláďata, ale přímo dospělé jedince. Překonala velký svah a zamířila k jezírku, kolem kterého se živili hned čtyři Lufengosaurové. Jen jedním pohledem odhadla, kterého z nich by bylo nejlehčí zabít. Ten jedinec vzadu, starý samec, jenž kulhá, pravěpodobně následek Coelurosaurova kousnutí. Sameček i samička matku pečlivě pozorovali a snažili se zapamatovat si každý její pohyb. Nejprve vykročila dopředu, potom mírně zdvihla druhou nohu; avšak, zase jí položila. Lufengosauři se ohlíželi v intervalu asi deseti sekund, všichni najednou, což nebyla moc dobrá strategie jak nepřítele zahlédnout. Když se opět zabořili do voňavého mechu, matka vyskočila z křoviny a hnala se za nimi. Zvířata začala ihned utíkat. Byli mnohem rychlejší, než Massospondylové. Přesto však Cryolophosauřice dostala starého samce, zakousla se do jeho břicha a ve vduchu pořádně trhla. Zvíře nestačilo ani protestovat...

Podobný postup zopakovali ten den ještě třikrát, malému samci se za pomocí jeho sestry podařilo téměř dostat jednu Lufengosauří samici. Utekla by jim, matka jim však ještě pomohla - zatím, později by takto přišli o potravu. Večer se výrazně oteplilo. Ani daleké moře, z kopců na dohled, vzduch neochladilo, a dusna přibývalo, dokud se nesetmělo. Večer se nad na Lugengosaurovi hodujícími mláďaty objevil velký stín, větší, než matčin. Byl to jejich otec. Na rozloučení, při kterém jim, ačkoliv by o tom věděla, daroval kus masa, už asi zapomněl. Vypadal velmi podrážděně. Matka nebyla nikde na blízku a proto začal strašlivě řvát a mláďata zahnal do křovin. Těžko říci, co se stalo, pravděpodobně chtěl zvětšit své dosavadní teritorium. Mláďata se vrátila k matce a po šoku v trhavých pohybech usnula... Po týdnech však opět vyrostla, takže by se jejich velikost dala srovnat už i s menšími Coelurosaury...

Pokračování napíši zřejmě příští týden, je však možné, že i tento... Pokud se Vám šestá část mého příběhu líbila, komentujte...