V úterý 24. února 2026 uběhlo 155 let od vydání druhého nejvýznamnějšího díla největšího přírodovědce všech dob, Charlese Darwina. Kniha O původu člověka a výběru pohlavním (v anglickém originále The Descent of Man, and Selection in Relation to Sex) se stala jednou z nejdůležitějších publikací celého 19. století, a výrazně ovlivnila společenský a politický vývoj v následujících desetiletích. Darwinova pozorování a spekulace v ní prezentované mají dodnes vliv na to, jak různé frakce nahlížejí na lidskou společnost a na lidský druh jako takový. Proto je dobré si ji připomenout, a reflektovat její dalekosáhlý odkaz, ve kterém všichni žijeme. O původu člověka bylo konečně tím dílem, ve kterém Darwin aplikoval evoluční teorii přírodním výběrem, mistrovsky představenou ve svém veledíle O původu druhů publikovaném v listopadu 1859 (v roce 2024 jsme si na tomto blogu připomněli 165. výročí jeho vydání), na vývoj člověka. Také v něm představil koncept pohlavního výběru, který prezentoval jako sekundárního agenta mimo přírodní výběr, charakterizovaný kompeticí mezi kandidáty na páření, jež spolu s přírodním výběrem vede ke vzniku nových druhů. Darwinova kniha o vývoji člověka a pohlavním výběru polarizovala zástupce vědeckých kruhů již krátce po svém vydání. Nezávislý spoluobjevitel přírodního výběru, Darwinův britský kolega a velký cestovatel Alfred Russell Wallace, se stal silným oponentem konceptu pohlavního výběru, přičemž kompetici mezi zástupci samčího pohlaví u různých druhů vnímal jako pouhou součást přírodního výběru. Ještě méně byl z O původu člověka nadšen biolog St. George Jackson Mivart, rozený evangelík a později katolický konvertita, který tvrdil, že tato kniha by mohla "zneklidnit poloučené masy" a vést k tomu, že se lidé budou "chovat, jak se jim zachce", přičemž by měli porušovat zákony a zvyky. Kniha ovlivnila i anarchokomunistického teoretika Petra Alexejeviče Kropotkina, zvláště za jeho dlouhého života v Británii, který vycházel z filosofického darwinismu. Jedním z klíčových Darwinových pozorování prezentovaných v O původu člověka bylo, že nejúspěšnější lidské společnosti jsou takové, jejichž zástupci vzájemně spolupracují a starají se o sebe, spíše než aby měli mezi sebou soutěžit, jak učí kapitalistické náboženství. Darwin také argumentoval proti hypotézám polygenistů 19. století, mj. švýcarského paleontologa a zakladatele vědeckého rasismu Louise Agassize, podle nichž byly lidské rasy "stvořeny" separátně, a rasové odlišnosti vnímal jako adaptace na odlišné klima a prostředí. V knize se však objevily také pasáže, které se velice hodily sociálním darwinistům a propagátorům eugeniky, jež v následujícím století napáchala na lidstvu dříve nepředstavitelné škody.
Titulní strana prvního vydání knihy O původu člověka a výběru pohlavním z února 1871. Zdroj: Wikimedia Commons
Původně dvousvazkový O původu člověka sestává ze tří částí, přičemž ta první, nazvaná Vývoj člověka (The Evolution of Man), se zabývá vývojem fyzických a mentálních znaků člověka s využitím tehdejších embryologických a anatomických poznatků. Jeho slova v 5. kapitole, týkající se "slabých" a "degenerace domácí rasy" se velice hodila již zmíněným sociálním darwinistům a eugenikům, a nelze, než se nad nimi zamračit. Ačkoliv Darwin nebyl ani v nejmenším advokátem genocidy, nelze ignorovat fakt, že jeho názory na eugeniku byly autoritářské, podobně jako názory jeho synovce Francise Galtona, zakladatele eugeniky; je zcela na místě, že marxistický biolog Richard Lewontin obviňoval Darwina ze sociálně darwinistického smýšlení. Také jeho pohled na lidské rasy je dnes zaostalý coby produkt smýšlení 19. století. Jistě, Darwin nebyl rasista, vždyť lidé tmavé barvy pleti (kupříkladu John Edmonstone, který ho za jeho studijních let v Edinburghu učil, jak pitvat ptáky) hráli v utváření jeho intelektu nedozírnou roli, čehož si byl Darwin vědom. Coby whig, britský klasický liberál, byl také velikým oponentem otrokářství. Snažil se poukázat na mnohé, co odlišné lidské rasy mají ve své mentalitě společného, přičemž vzpomínal mj. na své zážitky s obyvateli Brazílie na cestě kolem světa na palubě HMS Beagle ve 30. letech. Jeho pohled na koncept lidských ras byl však silně biologizován; Darwin a jeho současníci si neuvědomovali, že rasa je sociálním konstruktem, tedy klasifikačním systémem lidí vytvořeným v důsledku kulturních, historických, mocenských, politických a jiných vlivů, a inherentně spjatým s marginalizací či privilegováním určitých skupin v tomto systému ("ras"). Druhá a třetí část O původu člověka se zabývala pohlavním výběrem, a právě zde položil Darwin základ již překonaného pozorování, podle něhož jsou samice druhů upejpavé a stydlivé, ale zároveň jsou to ony, kdo činí výběr samčího partnera (přičemž samcova role ve výběru není tolik důležitá). V ohledu na lidi tedy Darwin vnímal ženy jako hráče dominantní role v pohlavním výběru. Je jisté, že Darwin byl ovlivněn kulturou viktoriánské Anglie, která byla velmi sexistická a stavěla ženy do velmi nerovné pozice oproti mužům, což se odrazilo na jeho smýšlení o partnerském výběru, a na jeho smýšlení o samicích různých druhů (rozhodně není pravidlem, že by samice měly být stydlivé a upejpavé; vždyť si vzpomeňme na samice kudlanek a sklípkanů, které požírají samce). Evoluční bioložka a ekoložka Joan Roughgarden, autorka knihy Evolution's Rainbow, má za to, že některé prvky sexuálního chování u lidí i jiných zvířat nelze vysvětlit modelem pohlavního výběru; podle ní měl sex ve vývoji člověka primárně sociální, nikoliv rozmnožovací roli.
Přední obálka českého vydání O původu člověka, uvedeného na trh nakladatelstvím Akademia v roce 2006. Zdroj: Databáze knih
O původu člověka patří mezi díla, která je dobré znát, už jen proto, že z něj vycházejí myšlenky, s nimiž můžeme nebo nemusíme souhlasit a které mohou nebo nemusejí odpovídat našim současným poznatkům lidského druhu a světa živočichů, kterého je součástí. Ovlivnilo vývoj myšlení naší společnosti, náš pohled na roli lidského druhu v širším přírodním světě, a se všemi svými radikálními posuny v lidském poznání i dobovými nedostatky, z nichž některé byly zneužity ve prospěch genocidálních politik, se řadí k nejdůležitější literatuře moderních dějin. Pamatujme na to, že je tu s námi už 155 let.
Žádné komentáře:
Okomentovat