Blížíme se k polovině března, a dnes nastal pátek třináctého. Nemusíte se však bát, Freddy Kruger za vámi dnes večer nepřijde. Místo něj mám pro vás další výtečné dílo zařazené do rubriky Obrázky týdne - a abyste neměli podezření, že nosí neštěstí (ehh, ty západní pověry...), prozradím vám, že jsem ho do ní chtěl zařadit už pěknou řádku týdnů! Jeho autorkou je význačná wildlife artistka Rebekah Knight, známá pro své fotorealistické rekonstrukce různorodých ptáků a savců současného světa. Nechte se nyní přenést daleko na západ (dnes zkrátka nemáme na vybranou!) za divokými ovcemi...
Popisek k obrázku: Tři samci ovce aljašské (Ovis dalli) pohlížejí z vyvýšeného místa na svou nádhernou horskou domovinu. Obklopeni svěže zelenými travinami, mechy a dalšími nízko rostoucími rostlinami, nechávají se hladit chladivým větrem, zatímco se obloha nad nimi zatahuje tmavě šedými mračny. Jaro již začalo, ale to neznamená, že se z nebe nemůže spustit občasná sněhová přeháňka. Ovce aljašské jsou na měnící se podmínky ve výšinách dobře přizpůsobeny. Když se ochladí, chrání je bílý kožíšek s pěticentimetrovou tloušťkou, tvořený vlněnou podsadou a dutými, tuhými pesíky. Mohou také jednoduše měnit prostředí, a to i proto, aby unikli predátorům. Čas od času se zdržují na příkrých svazích, a pak zase přecházejí na nerovné horské louky. Rozhlížet se po okolí má pro tuto trojici mládenců rozhodně smysl. Jejich druh se totiž stává kořistí kojotů, medvědů grizzly i baribalů. Jakožto berani jsou nicméně tito jedinci vybaveni silnými rohy, kterými mohou dát působivou, nesmírně bolestivou ránu. Ve druhé polovině podzimu, v době říje, je používají ve vzájemných soubojích determinujících dominanci (jinak spolu ale bojují také samice ovcí aljašských, třebaže rohy postrádají). Podle růstových prstenců na rozích samců se dá určit, jak staří jsou. Ovce aljašská, blízká sestřenka ovce tlustorohé (Ovis canadensis), je doma na západě Kanady a na Aljašce, a očekává se, že do budoucna bude mít problémy spojené s klimatickou změnou. Její horská domovina totiž bude v důsledku rostoucích teplot kolonizována dřevinami postupujícími z nižších poloh. Květiny a lišejníky, kterými se živí, tak budou tlačeny čím dál výše, a z některých míst výskytu těchto savců nakonec vymizí. To nejsou dobré vyhlídky. Tato scéna se odehrává v Národním parku Denali, který přichází o svou věčně zmrzlou půdu a ledovce, a vědci v něm zaznamenávají rychlejší nárůst ročních teplot, než v mnoha jiných částech Severní Ameriky.
Toto dílo nese název Band Leader (Vůdce skupiny). Pokud máte zájem, můžete se podívat na toto minutové video z instagramového účtu Rebeky Knight, dokumentující postupný vznik obrazu.
V příštích dnech můžete na blogu Blogorgonopsid očekávat 3. část 13. kapitoly Nových Lovců kryptidů, nazvané Daleká cesta domů. Rozhodně vás nepřestanu děsit, a Freddyho Krugera k tomu vážně nepotřebuji! V neděli vyjde 26. část projektu Kniha týdne. A poté, v pondělí, začne Žabí týden 2026! Ano, už je ten čas roku, kdybychom měli začít vídat první bezocasé obojživelníky; Světový den žab je přesně za týden, 20. března. Od pondělí 16. do neděle 22. března tedy očekávejte sedm příspěvků s žabí tématikou!
Žádné komentáře:
Okomentovat