Nový tým Lovců kryptidů se vydal do vesmíru Ru'vv, aby odhalil nejen jeho tajemství, ale také tajemství celého mnohovesmíru. Cestování do jiné dimenze umožnilo skupince dobrodruhů nové zařízení Alessandra Velázqueze, schopné odčerpávat energii z Briddimského drahokamu podobně jako kdysi stroj času Larryho Brickella. Bohužel byl však modrý démant, nejmocnější předmět našeho vesmíru, ukraden tajemným stínem. Tým B tak zůstal ve vesmíru Ru'vv uvězněn. Konflikt s nebezpečnými obyvateli tohoto nehostinného světa na sebe nenechal dlouho čekat - šestici lidí, působících v něm jako pěst na oko, napadla smečka dravých Dyr'tů, hmotných bytostí s obrovskými jehlovitými zuby. Pierre se při boji s nimi začal měnit v zelenou nestvůru s keratinovými drápy a omylem rozbil svůj hlavový kryt, takže byl nucen nadýchat se zdejšího jedovatého vzduchu, jenž jeho transformaci v zabijácké monstrum zpomalil. Po porážce Dyr'tů nesmírně trpěl, a Kate se jej pokusila uklidnit, jen aby od něj schytala bolestivou řeznou ránu na paži. Zatímco se pak s nestabilním, šíleným Pierrem pokoušel vypořádat Fahad, dal se Vilhelmův alter, Villie, na útěk, a narazil na zlatě zbarveného přátelského ducha E'se. Dovedl ho ke svým přátelům, a E's jim nabídl, že je z R'uvvu vyvede. Sice neví, z jaké Země v mnohovesmíru pocházejí, i tak je ale pomoc dalšího ohýbače reality, v tomto ohledu zřejmě nápomocnějšího než jakými jsou An'bové, vítaná. Vědom si toho, že Lovcům kryptidů zbývají v kyslíkových bombách už jen asi dvě hodiny vzduchu, vydal se Marvin Grayson s Alessandrem a Fahadovými a Harveyho adoptovanými dcerami Nicholle a Marilyn za Zasvěcenými, pro které tajemný stín Briddimský drahokam ukradl. Následovala konfrontace u Ďáblovy díry nedaleko Bannacku v americké Montaně, v níž předtím Zasvěcení otevřeli portál a z něj vyletělo hejno podivných ptáků. Jejich původní záměr byl ale jiný, Evan Sellers svým následovníkům sdělil, že z portálu přijde posel z "království duchů" a že světy hmotných a nehmotných bytostí budou spojeny. Nicholle byla při konfliktu zraněna, stejně jako jeden z ptáčků, a Marvinovi se podařilo vyhrát bitvu se stínem, Dillonem, a přemístit pak Briddimský drahokam zpět do základny na Špicberkách. Jenže poté, co jej Velázquez vložil do přístroje, začal se z vytvořeného portálu neznámý vesmír rozšiřovat do toho našeho a pojídat podzemní komplex. Mezitím E's přivedl Lovce kryptidů do jiného vesmíru, ač do světa, ve kterém se mohli nadechnout normálního vzduchu. A jak se ukázalo, nejsou jedinými tvory z našeho vesmíru, kteří zde mohou žít. Rázem je totiž obklopili Shai'ri...
CRYPTID HUNTERS: PHANTOMZONE, ČÁST SEDMÁ:
"Přicházíme všichni jako přátelé! Tato dvounohá stvoření jsou ze stejného vesmíru, jako vy," sdělil telepaticky E's skupině hubených mimozemšťanů. Ti začali kvílet ještě hlasitěji. Divoce gestikulovali, házeli kulatou hlavou z jedné strany na druhou a na Lovce kryptidů ukazovali svými dlouhými prsty. Harvey přejel očima po svých přátelích. "Jsem to jenom já, nebo z nich i vy máte husí kůži? Nevypadají moc přívětivě," řekl nahlas. "Asi jste to jenom vy," usmála se Tien, "jsou fascinující." "To může říct jenom někdo, koho nezabili," řekl hořce Harvey. "Vím, co jsou zač, ví to přece každý z naší planety," reagovala na to Tien, "ale přesto působí jinak než ti Shai'ri, kteří chtěli obsadit Zemi. Jsou takoví primitivnější." Jeden z mimozemšťanů se k ní naklonil a dotkl se prstem jejího čela. Podíval se jí do očí, zakroutil při tom hlavou, pak se otočil na své druhy a něco horlivě vykřikoval. "Nemyslím, že jsou nebezpeční," řekla Tien. "Proč jsi nás přivedl sem, E'si? Proč zrovna za Shai'ri? Nemám tyhle darebáky v lásce," zeptal se v mysli zlatého ducha z Ru'vvu Pierre. "Hledám Váš vesmír," odpověděl telepaticky E's, a jeho myšlenky ucítili všichni Lovci kryptidů, "a zaznamenal jsem energii těchto stvoření, jež z Vašeho vesmíru pocházejí. Proto jsem Vás k nim přivedl. Teď si ale nejsem jistý, jestli jsem udělal dobře." Ozvalo se hlasité zapištění. Ostatní Shai'ri ztichli. Z temnoty vystoupil vysoký mimozemšťan oděný v cárech uniformy, která byla utkána z jakési svítivé látky. Položil svým druhům otázku, a oni při odpovědi opět ukazovali na Lovce kryptidů. Vysoký Shai'ri si je pořádně prohlédl. Naznačil ostatním mimozemšťanům, aby je odvedli za ním. "Nebere nás na popravu, že ne?" zeptal se v mysli Pierre E'se. "Nikoliv. Ba naopak, chce Vám nabídnout útočiště. Protože nemluvíte stejným jazykem, umožním, abyste vzájemně rozuměli svým myšlenkám. Budete tedy s těmito tvory moci komunikovat," odpověděl E's. Nicotná temnota se náhle ztratila, a šestice dobrodruhů, obklopená pomalu kráčejícími mimozemšťany, se ocitla na vrcholku oranžové skály, pod kterou se rozléhalo to nejpodivnější město, jaké kdy viděli. Každý z domů zářil jako neonové světlo, a přesto se zdálo, že byl postaven z obyčejného dřeva. Nebylo pochyb, že stavení mimozemšťanů byla sestavena z jakéhosi rostlinného materiálu, který zářil všemi možnými barvami. "Vítejte v Pokk'se," řekl Lovcům kryptidů ten vysoký Shai'ri, "já jsem Er'ten, a zodpovídám za správu tohoto města." "Jste Shai'ri," řekl Fahad. "Ano, jistě," pokýval hlavou Er'ten, a vypadal docela překvapeně. Asi se těm zvláštním návštěvníkům chystal říci, co je jeho druh zač, ale oni to již věděli. "Co tady děláte? Nemáte být... někde jinde?" pokračoval Fahad. "A nemáte být někde jinde i vy?" reagoval na to Er'ten. "Všichni jsme ze stejného vesmíru," řekl Fahad, "a přesto jsme ve vesmíru jiném. Jak jste se sem dostali?" Směsice lidí a mimozemšťanů vstoupila do města. Jeho obyvatelé se nad dvounožci v šedých uniformách velmi podivovali. "Všichni jsme potomky expedice, která vyrazila před eony z planety Dh'ery. Znáte ji?" řekl Er'ten. "Tím si nejsem tak jistý," odpověděl Fahad. "Ani bych se nedivil. Já bych zase nebyl schopen říci, z jakého světa jste vy. Ač působíte, že jste nově vyvinutí. Předpokládám, že jste evoluční novinkou," řekl Er'ten. Po pár desítkách vteřin mlčenlivého procházení městem pokračoval: "Před tisíci, možná i desítkami tisíc generací se naši otcové z Dh'ery vydali na průzkum svého vesmíru. Shai'ri tehdy začínali ke zkoumání neznámých planet, na kterých by se mohli potenciálně usídlit, k čemuž, doufám, nikdy nedošlo, používat tvory ze světů jiných, například zranitelné St'eemy a další. Otcové nás všech nesouhlasili s tím, aby Shai'ri mučili a využívali k hledání nových světů jiné tvory. Milovali dobrodružství. Podařilo se jim přesvědčit tehdejšího Vládce, aby je poslal na výzkumnou misi. Objevili při ní podivný fialový portál, a rozhodli se jím proletět. Tak se dostali do tohoto světa, po mnoho dnů jej zkoumali, a nakonec se rozhodli vrátit zpátky. Brána se však před jejich zraky uzavřela. Dvaadvacet Shai'ri tak zůstalo uvězněno v této dimenzi, jejíž název ani neznali. Tak jí začali říkat Pokk'sa, vězení. Nikdy už odsud nevyšli, brána se nikdy znovu neotevřela. Několik tisíc Shai'ri, kteří zde žijí, vzešlo z nich. Toto je tedy náš domov, žádný jiný neznáme. Uvědomujeme si však, že nejsme z tohoto světa." "Izolovaná populace Shai'ri, žijící v jiném vesmíru," pronesl Pierre, "to by člověka nenapadlo." "Vypadá to, že se Vám tu daří," řekl Fahad. "Naši otcové se tu naučili žít. Pokk'sa není nebezpečným světem. Neexistují v ní tvorové, kteří by nás lovili. Na druhou stranu v ní ani neexistují tvorové, kteří by se dali našimi otci zotročit. Žijeme s obyvateli Pokk'sy v míru, oni pomáhají nám, a my pomáháme jim. Mluvím o tom proto, že naši předkové na Dh'eře v mírumilovné soužití s jinými tvory nevěřili, a tak... kdybychom se s nimi setkali, možná bychom se názorově velmi lišili," řekl Er'ten. "Možná ani ne. Ale co s námi teď uděláte, když si nás nedáte na rožeň?" zeptal se Pierre. "Vyberte si sami. My budeme rádi někoho hostovat," odpověděl Er'ten. "Mýlila jsem se, nejsou primitivnější. Jsou velmi vyspělí," řekla Tien. Pierre koutkem oka pohlédl na Kate. Kráčela pomalu, E's pořád kolem rány na její ruce udržoval tu zvláštní bublinu. Na chvíli se mu zadívala do očí. Byl v nich strach. Pierre zrakem uhnul, a zahleděl se do země. Cítil, že mu skoro z oka vytekla slza. Pamatoval si, co se stalo. Pamatoval si, v jakém mentálním rozpoložení byl. Jak se cítil jako nestvůra, která musí zabíjet, stůj co stůj. V tu chvíli, kdy se k němu Kate blížila, pořád se mu v hlavě přehrávala jeho slova k ní: "Nenávidím tě." Přetáčela se dokola, jako by jí nic jiného v životě neřekl. Z těch slov vzešla taková hořká nenávist, že mu teď pukalo srdce. Proto ji seknul drápem. V ten moment ji skutečně nenáviděl. A teď toho litoval. Vydechl a zatřásl hlavou. "Můžete, prosím, nejprve ošetřit mou přítelkyni? Pak se uvidí, co bude dál," řekl nahlas. "Určitě. O'tume, zaveď támhletoho jedince k lékaři," poručil Er'ten jednomu z Shai'ri. Ostatních pět Lovců kryptidů a E'se přivedl do svého domu, skromného příbytku se dvěma velkými místnostmi, a do hlubokých misek jim nalil sytě červenou šťávu. "Toto je ult. Tekutina, která po požití každého tvora zklidní, jako by byl malým nevinným mládětem. Ult totiž znamená v jazyce Shai'ri 'čerstvě vylíhlý'," řekl vlídně Er'ten. "Snad se z toho nevyzvrátím," poznamenal Pierre, a chrstl trochu té šťávy do sebe. Za necelé tři vteřiny pocítil větší klid, než kdykoliv za posledních několik let. Naprosto kontrastoval s jeho strachem, vražedností i bolestnou starostí o zdraví Kate. "Vy si asi nedáte, že?" zeptal se Er'ten E'se. "Já se živím energií z okolního světa, a nemám na rozdíl od vás trávicí soustavu," prohlásil v myšlenkách E's. Er'ten se usadil na zem, a napil se ultu. Lovci kryptidů se posadili též. Tien se podívala na Vilhelma. Pořád byl jako dítě, působil docela nevinně a vystrašeně. I na ní se jako Villie díval jinýma očima, snad s menší důvěrou. Mrzelo jí to. Dokázala si představit, co s ním dětské trauma udělalo. Villie se podíval na E'se, jedinou bytost, které tu úplně věřil. "Co jsi ty? Ty jsi duch?" zeptal se dětským hláskem a usrkl z misky trochu červené šťávy. "Patřím k nespočtu obyvatel Ru'vvu. Mnozí z nich jsou takoví, jako já," odpověděl E's. "Jen vyprávěj, jen vyprávěj!" zasmál se Pierre. "Slíbil jsi, že nám řekneš víc," dodal Harvey. "Vy věříte mě, tak já budu věřit vám. Nemám problém to někomu sdělit. An'bové mě považují za psance právě proto, že jsem ohýbačem reality, jako oni. Už jsem vám odhalil, že jsem to od nich odkoukal, nenaučili mě to. Ale In'piové jako já nedokáží jen tak načerpat multiverzní energii a potom s ní po vzoru An'bů pracovat. Musel jsem použít něco, co by mi dalo stejné schopnosti, jaké mají oni. A tak jsem se dopustil zločinu," vyprávěl v myšlenkách E's. "Zabil jsi některého z nich?" zeptala se Tien. "Ne. Neměl bych proč, ani jak. Ukradl jsem Antralský kodex, který je zdrojem energie vesmíru Ru'vv," odpověděl E's. Z jeho zlatého těla pomalinku vystoupil sytě žlutý kámen, a když z něj byl venku úplně, E's změnil barvu. Byl najednou šedý. "Každý vesmír má předmět, který je zdrojem neomezené moci. Energie mnohovesmíru. Většinou jde o jedno z prvních těles, jež v něm vzniklo. Vznik jednoho vesmíru je totiž svázaný se vznikem nebo zánikem jiného. Energie se přelévá mezi dimenzemi, a dokáže být navázána pouze jediným předmětem." "Antralský kodex? Není to něco jako Briddimský drahokam?" vyhrkl náhle Pierre. "Pokud jde o předmět schopný navázat energii mnohovesmíru a ohýbat realitou, pak zřejmě půjde o nejmocnější předmět vašeho vesmíru. Jaký název pro něj máte, to já vědět nemůžu. Ale An'bové říkají tomu našemu Antralský kodex. Není to jen kámen. Je to něco mnohem víc. Proto kodex," odpověděl E's. "To je neuvěřitelné. Proto tedy dokážeš vytvářet portály do jiných vesmírů. Tenhle... kodex šutr... dokáže to samé, co Briddimský drahokam. V tom případě nás ale můžeš dostat domů!" ozval se opět Fahad. "Ale musím pomocí něj vnímat energii dalších bytostí z vašeho vesmíru. Jak už jsem vám sdělil, proto jsem vás zavedl sem, do Pokk'sy. Protože zde žijí tvorové, kteří jsou původem z vašeho vesmíru. Nemáte však ani zdání o tom, kolik takových ztracenců z vaší dimenze v dimenzích jiných existuje. Takové číslo je pro vás nepředstavitelné. Může trvat nesmírně dlouho, než společně nalezneme cestu k vám domů," řekl E's. Fahad pohlédl na Pierra. "Stojí to za to? Potloukat se takhle mnohovesmírem? Anebo bychom se měli naposled vrátit do Ru'vvu a přesvědčit se, že Alessandro portál znovu neotevřel?" zeptal se. Pierre se zamračil a kousl se do rtu. "Nevím, Fahade. Nemám tušení, co teď udělat. Ale moc kyslíku už na pobyt v Ru'vvu nemáme," řekl svému kolegovi. "Věřte mi, není tam pro vás bezpečno. Udusili byste se tam. Proto jsem vás odtamtud vyvedl. Bude lepší pokoušet se najít jinou cestu," řekl E's. "Co když ale nestačíme zastavit Zasvěcené?" odfrkl Pierre a podíval se na Fahada, Harveyho, Tien a Vilhelma. Nikdo z nich neodpovídal. "Jak dlouho se tu hodláte zdržet?" přerušil je Er'ten. "Moc dlouho asi ne. Máme totiž důležitý úkol, a musíme ho splnit včas, než dojde k neštěstí," odpověděl Pierre. "Nejdřív bychom si však měli odpočinout," navrhla Tien. "Blázníte? Na to není čas!" vykřikl Pierre. "Má pravdu," řekl Pierrovi Harvey a ukázal na Tien, "po té bitce s predátory jsme vyčerpaní. Nejlepší bude, když se tu na chvíli schováme, budeme popíjet více této uklidňující tekutiny, a pak se třeba zase vydáme na cestu. Neříkej, že odpoč nepotřebuješ ani ty." "Ubytuji vás tu. Rozhodně jste tu vítáni," řekl Er'ten, vstal a v průběhu dalších několika minut připravil v místnosti Lovcům kryptidů odpočinkové matrace z měkké, želatinové látky, která se neustále pohupovala. "Díky, Er'tene. Jenom teď svoje kámoše vyvedu ven. Porozhlédneme se po městě," řekl zamračený Pierre, a vyšel z domu. "Harvey, co to říkáš?! Máte s Fahadem u nás, na Zemi, dcery! Tady se jenom zdržujeme! Když už E's dokáže najít náš domov, i když se třeba předtím milionkrát netrefí a zamíří s námi někam jinam, měli bychom prostě svištět!" rozčiloval se venku Pierre. "Samozřejmě, že taky chceme na Zemi. Co si jako myslíš, Pierre? Jenže jaká je šance, že se tam dostaneme ještě dneska? Nebo zítra? Říkal, že počet světů, do kterých nás přivede, si nedokážeme ani představit," namítl Fahad. "Spíš číslo bytostí z našeho vesmíru ztracených v těch jiných..." "To je to samý, Pierre!" "Pierre chce asi vypadat zase jako obyčejný člověk. Vadí ti ty prodloužené špičáky?" ozval se zezadu Katein hlas. O'tum ji vyváděl z jiného stavení s ovázanou rukou. "Kate, jsi v pořádku? Strašně moc se omlouvám," řekl se staženým hrdlem Pierre. "V pořádku jsem, ale jsem tebou docela zklamaná. Doufám, že mi vysvětlíš, co to mělo znamenat. Taková rána!" "Hele, já nevím, co se stalo. Cítil jsem se strašně. Nedokázal jsem se ovládat." "Nikdy se nedokážeš ovládat. Hlavně to nesváděj na nějaký jedovatý vzduch." Teď si Pierre připadal dotčeně. Za to, co se stalo, tedy především mohly jedovaté plyny jejich předchozí destinace. Ta špetka porozumění, jež Kate při uklidňování Pierra demonstrovala, už zmizela úplně. Mezi monstrózním Francouzem a čím dál víc iritovanou Angličankou se zformoval ledovec tak chladný, že by nedokázal roztát ani za milion let. Vyrostl však za jediný den. Jakmile šla hvězda ozařující tento svět spát, ulehli Lovci kryptidů na své želatinové matrace a konečně si po tom zdrcujícím dnu odpočinuli. Z ulic města se nesla příjemná hudba. Znělo to jako hra na kytaru, jen s občasným zažbluňkám kamene, dopadajícího do bažiny zaplněné rostlinami. Byl to zkrátka zvuk, který nešlo lidskou řečí popsat. Doprovázel jej čistý zpěv šestiletých mláďat Shai'ri. Ladně v ulicích poskakovali, a ostatní se těšili z krásné choreografie jejich tance. Město zářilo v tmavomodré temnotě. "Co teď asi dělají Nicholle a Marilyn?" zašeptal v temné místnosti Er'tenova domu polospící Fahad. "Asi o nás mají strach. Začínám si vyčítat, že jsme je opustili," odpověděl šeptem Harvey. "Pierre by si snad myslel, že by nám na nich nezáleželo," pokračoval. "Ale kdepak. Pierre je jenom frustrovaný vším, co se stalo. A zase je uvidíme, Harvey. Třeba už brzo. Odpočineme si, a pak se s nimi možná shledáme. A vezmeme je někam na zmrzku, na koupaliště, a ty dostaneš za úkol naučit Marilyn plavat. Ani s kruhem to zatím nedokáže," zašeptal Fahad. Oba muži, ležící hlavami proti sobě, se na chvíli chytili za ruce, pak se zase pustili, a konečně po vzoru svých ostatních kolegů usnuli tvrdým spánkem.
"Co se děje?! Proč naši tátové nepřicházejí?" zeptala se Nicholle, až dosud si mnoucí ovázanou ránu po škrábnutí kulkou na ruce. "Vypadá to, že tým na druhé straně portálu není," řekl zadýchaný Alessandro, "jinak by už dávno přišli. Co mě ale děsí možná ještě víc než to, že naši přátelé se dosud nevrátili, je jak se ten svět šíří po hangáru. Podívejte se na to, Marvine!" "Musíme vyjmout drahokam z přístroje," řekl rozhodně Marvin. "Jenže jak? Uvědomte si, že když portálem prostrčil hlavu Pierre Leroy, skoro se zadusil. A on je schopný regenerace. My kontakt s tím ovzduším nepřežijeme," řekl Alessandro. "Hodím na sebe nějaký oblek," řekl Marvin, a zašel do zadní části letounu. Tam na něj zakvíkal ošetřený ptáček. "Co ten tady dělá?" vyhrkl jamajský technik. "Vzaly jsme si ho," řekly skoro jednohlasně holky, "ten zlý pán ho střelil do křídla." Nicholle zvedla zraněného ptáčka ze sedadla a přitulila si ho k tváři. "Říkáme mu Alex," dodala. "No dobře. Ale je z jiného světa. Co když to má co do činění s tím rozšiřováním cizího vesmíru do našeho?" zeptal se Marvin. "To si nemyslím," řekl na to Alessandro, "ale jsem přesvědčen, že démant byl jaksi... chce se mi říci, donucen... k tomu aby zajistil protnutí dvou dimenzí." "To byla mohla být pravda!" vyhrkl Marvin a prudce se otočil na Alessandra. "Víme přece, že Evan Sellers vykřikl něco jako... Takhle to být nemělo! V Ďáblově díře otevřeli portál, a chtěli, aby jím něco prošlo, anebo případně chtěli sami projít za tím. Proto dva ze Sellersových následovníků připravovali ten koš ke spuštění do jámy... Jenže místo toho proletěli portálem ptáci z jiné dimenze. Zasvěcení se mohli myšlenkami snažit o propojení dvou dimenzí, a nedošlo k tomu. Alespoň ne u Ďáblovy díry. Ale Briddimský drahokam si pamatuje. A teď, když jsme ho umístili do správného zařízení, dělá to, co Sellers chtěl. Spojuje dva světy!" pokračoval Marvin. "Jste si jistý, že by to normální člověk chtěl?" zeptal se Alessandro. "Dobrá, tak ne Sellers. Víte co? Myslím si, že Sellers chce vlastně něco jiného! Ale ten Dillon, ten stín... Ten by mohl něco takového chtít! Anebo se možná mýlím. Je to celé takové zamotané... Až moc zamotané!" zamyslel se Marvin. "Ať už chce propojení vesmírů kdokoliv, musíme to zarazit. Podívejte se kolem letounu! Prakticky jsme už tím vesmírem obklopení. Je to, jako bychom byli v něm! Podzemní základna se ztrácí. Nebude trvat dlouho, a tato nehostinná krajina nahradí celé Špicberky!" řekl Velázquez. "Co Špicberky, celý svět!" "Fajn. Takže zpátky do práce," řekl Marvin, konečně otevřel skříňku v zadní části Cryptodactylu, a vytáhl modifikovaný šedý oblek s plynovou maskou. "Nic lepšího tu nemáme. Další obleky jsou ve skladu, a ten je o chodbu dál. Budu muset jít ven takhle na lehko," řekl tiše. Učinil několik kroků, a zarazil se před dveřmi letounu. Pousmál se. "Když otevřu dveře, ten jedovatý vzduch se dostane sem. Je tu pár dalších plynových masek, tak si je všichni nasaďte," poznamenal, a čekal, než Alessandro nasadí masky dětem, "paluba letounu je v podstatě kyslíkovou kapslí, a když otevřu dveře, naruším ji. Už se tu nebude moci dýchat." Velázquez však ani nestačil další plynovou masku ze skříňky vůbec vytáhnout. Celý letoun sebou najednou hodil. "¡Infierno! Co to bylo?" vykřikl Alessandro. Na přední sklo letounu náhle skočil ohyzdný dvounohý tvor s kulatou až oválnou hlavou a čelistmi plnými jehlicovitých zubů. A přidal se k němu další. Na Cryptodactyla zaútočili Dyr'tové, první ru'vvští návštěvníci na Zemi. Pokoušeli se prohryzat sklem a dostat se tak k vyděšeným lidem uvnitř letounu. "Muselo to projít portálem!" zakřičel Marvin. "Právě proto měl být už uzavřený," zakýval nevěřícně hlavou Alessandro. Jeden z Dyr'tů narazil do skla drápem zadní končetiny. Byla to rána tak silná, že se div nerozpadlo. "Gabrielle," oslovil Marvin počítač, "elektrický štít po celém letounu, úroveň 9!" "Příkaz splněn," zněla odpověď počítačového systému. Oba Dyr'tové s hlasitým skučením odletěli z předního skla, a těžce dopadli na vlnící se půdu v hangáru. "Nemyslím, že je to zabilo," poznamenal Alessandro. Oba predátoři se za chvíli zvedli, a začali běhat kolem letounu. Marilyn se na ně podívala z bočního okénka. "Běžte pryč. Vraťte se domů, prosím!" řekla nahlas, a obě zvířata se začala chovat, jako by ji poslouchala. Vystartovala k portálu, a za chvíli zmizela. "Jak jsi to udělala?" vyhrkl Marvin. "Já? Já nic neudělala. Jenom jsem si přála, aby se vrátili domů. Když můžou..." odpověděla Marilyn. Marvin se podíval na Alessandra, a pak zase na Marilyn. "Když mi ten stín stál na hlavě, a najednou odletěl... to jsi taky udělala ty?" "Jo," odpověděla jednoduše Marilyn. "Ty jsi skutečně velice pozoruhodné dítě," usmál se Alessandro a pohlédl na Marvina, "tohle není poprvé, co se u ní projevila telepatie." "Nedokázala bys... třeba odsunout všechno tohle, co teď letoun obklopuje, zpátky do portálu?" zeptal se jí Marvin. "Jak to mám udělat? To nejde," odpověděla Marilyn. "No, aspoň jsme se zbavili těch dotěrných potvor," vydechl Marvin, "kdyby se objevily další, už víte, jak před nimi letoun ochránit. Gabrielle, ty teď elektrický štít vypni. Já si beru pistoli, pro případ, že by se vrátily. A jdu ven. Nasaďte si ty masky!" Reggae man velmi rychle otevřel dveře letounu a zase je spěšně zavřel. Marilyn a Nicholle se v plynových maskách moc nelíbilo, a ptáčku Alexovi také ne. Na zobáček mu s Alessandrem navlékly dýchací přístroj, napojený na kyslíkovou bombu pod jedním ze sedadel. To malé množství jedovatého vzduchu, jež se do letounu dostalo, bylo u ostatních filtrováno plynovými maskami. Kyslík byl také venku, v hangáru, ale smíšený s mnohem větším množstvím toxických plynů. Marvin si však brzy uvědomil, že plynová maska jej před ním neuchrání. Na čele a spáncích měl po bitce se Zasvěcenými několik drobných ran, a ty začaly při kontaktu s okolním vzduchem příšerně pálit. Postupoval statečně, dělal krok za krokem, funěl do masky, zakrýval si ranky prsty, ale za dvacet vteřin, když už byl téměř v půli cesty k Velázquezově přístroji, musel se obránit a utíkat zpátky. Byla to strašná bolest. Jakmile vtrhl zpět do letounu, uviděl, jak Nicholle kvílela. Jedovatý vzduch se totiž dostal i pod ovázanou ránu na její ruce. Modročervený ptáček Alex sebou bolestně zmítal, to jak mu jedovatý vzduch vnikl pod obvaz na křídle. "Gabrielle, odčerpej všechny molekuly neznámé látky!" zařval Marvin. Počítač se činil rychle. Netrvalo dlouho, a za chvíli bylo v letounu zase dýchatelno. Ranky na čele a spáncích Marvina nepálily, a Nicholle a Alex už byli také docela v klidu, byť Nicholle stále plakala. "To jsou mi technologie! Všechno je to Váš výtvor?" zeptal se s úsměvem Alessandro a nadechl se zase čistého vzduchu. "No, máme tady v letounu kyslík asi na osmačtyřicet hodin, kdyby vás to všechny zajímalo. A ano, odčerpat to dokáže prakticky jakoukoliv látku, třeba i neznámou. Viděli jste, že to trvá jen pár minut," odpověděl Marvin, "problémem je, že s tímhle vybavením se k Briddimskému drahokamu nedokáži přiblížit. Vystavit svou kůži s byť jen malými rankami okolnímu vzduchu bylo nepříjemnější, než cokoliv, co jsem kdy zažil." "Co tedy budeme dělat?" zeptal se Velázquez. "Mohli bychom letounem Váš přístroj přejet," odpověděl Marvin. "Tak to ne! To vůbec nepřipadá v úvahu, mi querido amigo! Portál by se tak sice uzavřel a cizí vesmír by se do toho našeho již nerozšiřoval, ale neměli bychom, jak přivést zpět naše přátele! A já věřím, že ti tam někde na druhé straně pořád jsou!" vykřikl Alessandro. "Fajn, máte pravdu," zakýval hlavou Marvin, "Gabrielle, zkus zatřást podlahou hangáru. Vyvolej třes o... třetím stupni! Uvidíme, jestli se přístroj třeba nepřevrhne, tak aby z něj diamant vypadl." "Není možné příkaz provést," odpověděl počítač. "Jakto? Vyvolání otřesů v komplexu bylo v programu Defender V2.8, který jsem instaloval před třemi týdny. Bylo zahrnuto i mezi obrannými mechanismy komplexu v případě smrtícího nebezpečí ve V2.9. To už je týden zpátky, Gabrielle! Vzpomeň si!" zařval Marvin. "Není možné příkaz provést. Systém nahrán do letounu Cryptodactyl a ostatních letounů. Spojení se základnou přerušeno," odpověděl počítač. "Základna je fuč. Cizí dimenze ji v podstatě spolkla," řekl Alessandro. "You gotta be shitting me," zasupěl Marvin, "jak myslíte, že tohle vysvětlím Owenovi?" Velázquezovi náhle zazvonil mobilní telefon. "Pořád jsme ale v našem světě. Jinak by se mi asi nikdo nedovolal," řekl argentinský businessman, a telefon přiložil k uchu. Ozval se z něj hlas jeho sluhy, Thiaga. "Pane, před vstupem do tvrze se právě objevil velký modrý portál a vylétla z něj skupina průhledných tvorů, kteří levitují nad zemí a jsou vybaveni zakřivenými hnáty. Vypadá to, že se chtějí dostat dovnitř," sdělil Alessandrovi Thiago. "Nedovolte jim to." "Pane, oni zaútočili na slečnu Sloane. Ubránila se jim tak, že z tvrze odjela autem. A po celém pobřeží se šíří nějaké modré světlo... je mi to moc líto, ale... tracker na jejím autě mi ani nedává informace o tom, kde je. A v Buenos Aires se prý celá obloha potáhla tmavě fialovou barvou. Záběry jsou právě ukazovány v televizi," pokračoval Thiago. Alessandro zbledl. "Jak jsem říkal... celý svět."
V Pokk'se nastal nový den. Nicotná temnota se ztratila během pouhých několika vteřin, a celé město bylo ozářeno intenzivním, zlatým světlem. Kate se probudila jako první, posadila se a protáhla své ruce. Rána po Pierrově seknutí už tolik nebolela. Mohla za to děkovat výtečné medicíně pokk'ských Shai'ri. Podívala se na Pierra, ležícího na želatinové matraci v rohu místnosti. I při spánku působil tak zklesle! Čelo měl stále ozdobeno zelenými žílami, a z úst mu vystupovaly ty děsivé prodloužené špičáky. Něco se s ním stalo, nebylo pochyb o tom, že se nedokázal změnit zpět v člověka. Byl doslova uvězněn uprostřed transformace v netvora. Nehty měl černé, jako drápy netvora, kterým by po takové přeměně měl být. Kate o něm chvíli přemýšlela, a pak ucítila vůni lahodné snídaně, připravené pro hosty samotným Er'tenem. Zvedla se, a zamířila do vedlejší místnosti. "Jdete zrovna včas," řekl vysoký mimozemšťan, "připravil jsem pro vás pečené malee." Prsty zvedl z širokého, namodralého tácu kroutící se potvůrku s devětadvaceti končetinami, jež se rytmicky pohupovaly, a ukousl jí drobnou hlavičku s jedním velkým, zeleným okem. "Musí se jíst ještě živí. Malee jsou scvrklí senioři bytostí známých jako Num'mové, kteří žijí ve vedlejším městě. Zbavují se jich, protože malee odvedli svou práci, zajistili udržení druhu, a jako staří jsou jim nepotřební. Na rozdíl od nás je však pojídají syrové," pokračoval ve vysvětlování Er'ten. Kate se otřásla. Vůbec se jí to nelíbilo. Najednou vůně malee nebyla tak lahodná. Do Er'tenova domu náhle vtrhl E's. "Přátelé, musíte se probudit. Všichni, a hned!" sdělil jim v myšlenkách. "Co se děje?" zeptal se jako první Vilhelm, a docela nahlas. Nepamatoval si, co jako Villie zažil, a pohled na zlatého ducha jej překvapil. Ani jej pořádně neznal, a zatřásl s ramenem Tien. "Kde jsme? Co se stalo? Potřebuju to vědět, jinak se zase budu stresovat, a to nebude nic dobrého!" zvolal Vilhelm. "Všechno ti vysvětlím, neboj. Především jsme v jiném vesmíru. A hledáme cestu domů," začala hned Tien. Věděla, jak moc Vilhelm potřeboval mít ve všem jistotu, zvláště nyní. "Co je, E'si? Neříkej, že už víš, kam nás zavést," pomyslel si Pierre. "Musím vás odsud odvést. Měl jsem se vám svěřit ještě s něčím. Protože jsem psanec... jelikož jsem ukradl nejmocnější předmět vesmíru Ru'vv, jen proto, abych jako An'bové ohýbal realitou... byla na mě vypsána odměna. Pravda je, že ji vypsali jiní tvorové, než An'bové, ale to teď není důležité. Podstatné je, že bytost, jež se za mnou žene, nezná slitování. Najde-li vás v mé blízkosti, pak vás zabije," promítl Lovcům kryptidů do hlav E's, "a pokud to tedy chcete vědět, jmenuje se Ri'ler." "Moment, co?" zeptala se Kate, vycházejíc z Er'tenovy místnosti. Objevilo se zlatavé světlo, a najednou byli všichni pryč. Er'ten vstoupil do vedlejší místnosti a v jazyce Shai'ri své hosty volal. Odpovědět však již nemohli. Zato v ulici panovala panika. Er'ten ze svého stavení vyběhl a uviděl obřího průhledného tvora, pomalu se pohybujícího nad městem. Měl šest žhnoucích, rudých očí, trojí ústa a za velkou šedou hlavou nesl vlnící se černý ohon. Vypadal jako ztělesnění té nejhorší noční můry. E's přenesl Lovce kryptidů do jiné dimenze, a hned jak se v ní ocitli, vyplašili velké hejno okřídlenců. "Dík za pěkný budíček," řekl nahlas Harvey a utřel si oči. Sklonil se pro svou uniformu. "Aspoň nezapomněl na oblečení. V trenkách bych po mnohovesmíru běhat nechtěl," uchechtl se Fahad. "Mě bys v trenkách nevadil. To já, já bych se v trenkách hned nachladil. Proč je tu takové chladno, E'si?" dodal Harvey. "Kdyby nebylo těch ptáků, tak bych si pomyslel, že jsme už zase na Špicberkách," řekl Pierre. "Každopádně jsou tu nějací divní ptáci, takže bychom... teoreticky mohli být na jiné verzi Země?" zamyslela se Kate. "Nejen to," zasyčel Fahad a rozběhl se. V dáli jej něco zaujalo. "Ucítil jsem, že se tu nachází tvor přesně takový, jakými jste vy. Ale obávám se, že jsem vás přenesl zase do jiného vesmíru," řekl E's, "cítím teď, že v celé této dimenzi je jediný zástupce vašeho druhu. Tito létající tvorové jsou potomci jim podobných opeřenců, jež před mnoha tisíciletími do této dimenze omylem zaletěli. Čtu to z myšlenek jednoho z nich, v támhletom hejnu." "Pojďte sem! Je tu člověk!" zařval Fahad. Ostatní se za ním rozběhli. S uniformami a botami v rukou utíkali naboso po vychladlé, zrnité, bílé půdě a přeskakovali nevysoké černé hroty, jež z ní vyrůstaly, skoro jako by šlo o rostliny. "Proboha, to snad není pravda," řekl Harvey, když uviděl ztuhlého muže, jehož Fahad našel. "Víš, kdo to je, že jo, Harvey?" zeptal se ho jeho manžel. "No," řekl s pokrčeným čelem Harvey, "homofob z Chascomúsu." Byl to Nicolas Martinez. "Hej, chlape! Žijete?!" zakřičel na něj Fahad. Martinez zasténal. "Ayú... ayúdame..." zašeptal a natáhl k Fahadovi ruku. "Proč jste tady? Jak jste se sem dostal?" zeptal se Fahad. "El portal... Já... propadl... skrze el portal... estroy perdido..." odpovídal Martinez, a náhle se celý zatřepal. Otočil se na bok, a ukázal ošklivé krvavé rány, které měl v zádech. Byly zaschlé. "Žerou mě zaživa... esos pájaros... klovou mě a smějí se mi..." šeptal pomalu Martinez. Skupina černočervených ptáků slétla k Lovcům kryptidů a vyčerpanému Martinezovi. "Jakým portálem jste propadl? Kdy?" zeptal se Fahad. "Nevím. Před věčností," odpověděl Martinez. "Pohlédnu do jeho mysli," ozval se v hlavách ostatních E's, a promítl jim to poslední, co si Martinez pamatoval. Harvey a Fahad se chytili za ruce. Viděli, jak Martinez v jakési lehce zasněžené krajině, u velké jámy, střílel po jejich dcerách, doprovázených Marvinem Graysonem a Alessandrem Velázquezem. Kromě toho viděli, jak do jámy padal, jak proletěl portálem a spadl do jakési vegetace, ze které pak vyletělo hejno ptáků a rozklovalo mu záda. Některé zastřelil, neboť ve vegetaci našel svůj ztracený samopal, ovšem nakonec vyčerpal náboje, a ptáků neubývalo. Teď byl na pokraji smrti. Kdo ví, jak dlouho se ani nenapil. Ptáci se při jeho pronásledování opravdu činili. Zaschlé rány mu jednou za dvě nebo tři hodiny znovu rozklovali, a v mase mu pak upíjeli krev. Pierre kopl Martineze do hlavy. "Co to děláš, Pierre?!" zakřičel Fahad. "Viděl jsem to, co vy. Tenhle kretén chtěl zastřelit dvě nevinné děti, jenom proto, že se mu nelíbilo, že... že byly adoptované dvěma skvělýma chlapama. Jestli chcete, dokončím dílo těch krvelačných opeřenců," syčel Pierre. Podobná nespravedlnost ho dokázala šíleně naštvat. Koneckonců věděl, jaké to je, když se někomu podaří zastřelit rodinného příslušníka. "Nech ho být. Tomu už není pomoci," řekl Fahad, "zaplatil za to. Padl." Martinez sípal, a ptáci na něj pomalu dosedali. Vteřinu po vteřině se z monotónně šedé oblohy snášeli další a další, až ho nakonec zasypali. Z posledních sil křičel, než své dílo dokončili. Harveymu ho bylo tak líto, že dokonce na několik ptáků vystřelil z elektrické pistole, stejně však byli tak rychlí, že je prakticky vždy minul. "Jak jsem říkal, nedalo se mu pomoci," řekl nakonec Fahad. "Zase jsem cítil, jak moc rád bych zabíjel," pronesl Pierre, "zasloužil by si to, ale fajn... aspoň jsem zjistil, že se trošku dokážu ovládnout." "To, co jsme díky E'sovi viděli, je ale nesmírně důležité," prohlásila Tien. "Myslím, že Zasvěcení se snažili způsobit kolizi dvou vesmírů. Že se jim Holy Graf Zeppelin a spol postavili, to je jedině dobře. Stejně ale nevíme, jestli byli úspěšní... nebo jestli tu kolizi zvrátit nedokázali..." řekl Pierre. "Pohněme! Nemá smysl se tu dál zdržovat!" vyjádřila svůj názor Kate, a ostatní s ní souhlasili. "Zkus to jinde, E'si!" E's cestu do dalšího vesmíru ani neodkládal. Jakýmsi způsobem je totiž Ri'ler dohnal. Objevil se v dálce na šedé obloze. Kdyby měl E's srdce, asi by mu poskočilo hrůzou. Nikdy se mu totiž nestalo, že by jej některý z jeho nepřátel pronásledoval do jiného vesmíru. Jedno mu bylo jisté - že odteď to bude rychlý běh mnohovesmírem. Jinak Lovci kryptidů zemřou, a on o Antralský kodex přijde!
Agent Kramer vstoupil do chodby v nejvyšším patře budovy na tajemném ostrově. Sejmul z opasku svazek klíčů, a otevřel dveře s cedulkou "Archibald Quartermaine". Přísně se zadíval na štíhlého Brita, sedícího znuděně na posteli. "Píp! Konečně si se mnou zase někdo přišel popovídat! No co ty, ty pašíku v uniformě? Přišel ses mě zeptat, proč ti z hlavy vylézají prasečí uši? Já ti řeknu, proč, vepříku jeden uzený. Protože ses tak narodil! Hahaha!" smál se Quartermaine. "Nechte té komedie. Arik Thomson chce vědět, co s tím máte do činění. S tím, co se právě děje," řekl Kramer. "Co se právě děje?! Já nevím, víte? Víte to vy, víte? Víte?!" pokřikoval Quartermaine. "Zkoušel jsem to s Vámi po dobrém. Teď očekávejte něco... tvrdšího," řekl Kramer, a dveře zabouchl. Quartermaine osaměl, a neustále hleděl před dveře. Kramer tam něco nechal. Nechal tam stín. Ten se pomalu sunul až ke Quartermaineovi, ustupujícímu opět do rohu. "Co chceš, Jakeu? Proč mi tohle děláš?!" smál se Quartermaine, a utíral si oči. Stín jej chytil za krk. "Co víš dál?" zeptal se polotiše. "Já nevím nic. Bly, ty, dy, ty, ny!" rozchechtal se Quartermaine. Stín sevřel jeho hrdlo, až se nemohl nadechnout. "No, ehm. Možná, možná, že ještě něco vím. Takovou maličkost, ale budeš z ní nadšený... Jakeu Dillone."
Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat