Nový druh stonožky ze Střední Ameriky

Před více než měsícem, 22. února, byla v žurnále Zootaxa publikována nová studie americké entomoložky Lynn Morrison z Kansas State University a Josého Aguilara z Universidad Nacional Autónoma de Honduras, zabývající se staronovým stonožčím taxonem z řádu Scolopendromorpha. Společně se jim za posledních devatenáct měsíců podařilo získat dostatek dat k reklasifikaci druhu Scolopendra minima, popsaného Leonardem Kylinem v roce 1911. Tato stonožka, vyskytující se pouze na území Hondurasu a Nikaragui ve Střední Americe, byla dlouho známa jen z typového exempláře, odchyceného jedním z Kylinových spolupracovníků při jeho expedici v roce 1910, a donedávna o ní bylo známo velmi málo informací. Vzhledem k nedostupnosti lokality, ve které byl typový exemplář odchycen, nebyla Scolopendra minima spatřena po téměř sto let, až do roku 2005, kdy Lynn Morrison, tehdy ještě doktorandka na Kansas State University, nalezla dva jedince v Reserva Natural Bosawás na severu Nikaragui. Tím se dokázalo, že S. minima alespoň není druhem vyhynulým, a následně byla v roce 2013 znovunalezena i v těžko dostupné západní části Reserva Biologica Tawahka na území Hondurasu. Ke sklonku roku 2019 se Morrison začala jednotlivými exempláři S. minima zabývat v laboratorních podmínkách, a jak sama uvedla, vzniklo u ní podezření, že Kylin se při klasifikaci druhu zmýlil a nesprávně jej zařadil do jiného řádu. To je sama o sobě velká vzácnost; koneckonců rozeznat jednotlivé řády stonožek (třídy Chilopoda) není nikterak složité. Je pravděpodobné, že chyba byla učiněna ve spěchu. Morrison zprvu usoudila, že S. minima ve skutečnosti patří do řádu Lithobiomorpha a do čeledi Lithobiidae, přičemž jej přejmenovala na Hessebius minimus; ten se tak stal již 18. popsaným druhem rodu Hessebius. Problémem ovšem je, že Hessebius je rodem asijských stonožek, a H. minimus byl tedy jeho prvním středoamerickým zástupcem, což do značné míry ani nedávalo smysl. Morrison pak učinila další revizi právě ve spolupráci s Josém Aguilarem, který se svými studenty v době od ledna do dubna minulého roku nasbíral v Reserva Biologica Tawahka dalších deset exemplářů, včetně první kdy nalezené samice tohoto druhu, měřící 11,3 centimetru na délku (zhruba o čtyři centimetry více, než průměrní samci). Tím pádem bylo získáno mnohem více materiálu, a vědci se pustili do mitochondriálního sekvencování genomu stonožek s cílem zjistit více o jejich příbuzenských vztazích s ostatními zástupci této skupiny bezobratlých, zahrnující více než 8000 žijících druhů.

Scolopendra minima/Hessebius minimus, fotografie Josého Aguilara

Veškeré pokusy o porovnání genomu H. minimus však byly neúspěšné, neboť jak se ukázalo, nepatří tento druh ani do rodu Hessebius a řádu Lithobiomorpha, ani do rodu Scolopendra a řádu Scolopendromorpha. Jedná se o zástupce zcela nového rodu, který se Morrison a Aguilar rozhodli pojmenovat Ludificatiopeda. Tento název v překladu z latiny znamená "klamající noha". Jeho nejbližšího příbuzného museli hledat překvapivě ve fosilním záznamu - srovnáváním morfologických znaků - a dospěli k závěru, že nejbližší dosud známou "sestřenicí" L. minima je až 2,5 metru dlouhá karbonská Arthropleura, do března tohoto roku nesprávně zařazovaná do třídy Diplopoda (mnohonožky). To však neznamená, že jsou si obě stonožky nějak blízce příbuzné; arthropleuridi se od rodu Ludificatiopeda lišili tvarem čelistí i tvarem článků. Ludificatiopeda má články poměrně úzké a vysoké, kdežto arthropleuridi se vyznačovali články širokými a plochými. Arthropleura samotná byla nicméně predátorem, nikoliv býložravcem, jak se donedávna myslelo (viz březnová studie Darrena Bennetta z University of Edinburgh), čímž se ludifikatiopedě do značné míry podobala. L. minima loví převážně malé cvrčky, dále bohužel není zastoupení jejího jídelníčku zatím známo. Na svou velikost má středně silný jed, schopný pravděpodobně zabít menší hmyz v řádu sekund. Žádný z vědeckých pracovníků, jež se s ní setkali, nebyl kousnut, tudíž účinky jedu na člověka nejsou známy, ale podle Aguilara by neměl být příliš silný. Zda je tento druh ohrožený, to není známo; dat je i v tomto směru velmi málo. Zatím se však zdá, že se vyskytuje pouze na jihovýchodě Hondurasu a na severu až severovýchodě Nikaragui. Ačkoliv toho víme o stonožce druhu Ludificatiopeda minima tak málo, jde o úžasný objev, který dokazuje, že příbuzní některých prehistorických tvorů, vyhynulých před stovkami milionů let, se v našem světě stále skrývají, byť třeba klasifikovaní jako zástupci jiných rodů, čeledí a řádů. 

Fosilie arthropleury

Abstrakt původní studie z žurnálu Zootaxa naleznete na tomto odkazu. Za doplňující informace vděčím webu The Rainforest Site.