Dnešek je dvaadvacátým dubnem, je tedy Den Země, v pořadí již jednapadesátý! Toto datum se hodí k rozšiřování našeho povědomí o problémech, jež náš druh způsobuje této úžasné modré tečce v temných hlubinách vesmíru, jediné planetě, o které s jistotou víme, že na ní existuje život. A tak, zatímco minulý rok jsem v tento den psal o vzniku Dne Země, tentokrát přináším článek o mizení lesů, kterému není věnována dostatečná pozornost - kelpových porostů.
Kelpové či chaluhové lesy patří mezi nejproduktivnější a nejdynamičtější ekosystémy na naší planetě. Jsou tvořeny velkými chaluhami, a vyskytují se při pobřeží moří a oceánů v mírném, polárním a výjimečně také v tropickém podnebném pásu. Jsou takovou mořskou obdobou deštných pralesů - podvodní Amazonií, chcete-li. Jejich ekosystémy obývá mnoho různých organismů, od vyder mořských v kelpových lesích Aljašky po humry ve vodách Kalifornie. Existují druhy, jež bez kelpových lesů zkrátka nedokáží přežít. Takový různonožec druhu Caprella californica žije jen a pouze v "korunové části" chaluhových porostů, nepříliš hluboko pod hladinou. Naopak na dně, v oblasti tzv. holdfastu, tedy kořenové struktury připevňující řasy k podkladu, zase žijí některé druhy plžů rodu Tegula, a jsou na život v tomto mikrohabitatu tolik specializovány, že mimo něj nedokáží přežít. Některé mořské ryby či savci nalézají v kelpových porostech útočiště, jež nemá obdoby. Bohužel však tyto nesmírně produktivní a vedle korálových útesů zřejmě nejdůležitější mořské ekosystémy mizí. Kelpové lesy jsou degradovány; podíl na tom má nadměrný rybolov, který zapříčiňuje nepřirozený nárůst populací býložravců, jež by byly jinak kontrolovány a snižovány masožravými rybami. Avšak také klimatická změna a s ní spojené oteplování mořské vody si na kelpových lesích vybírá svou daň. A zanedbatelný není ani sběr velkých chaluh, jenž ohrožuje chaluhové porosty na tichomořském pobřeží Jižní Ameriky, zvláště pak v Chile.
Kelpový les v Monterey Bay, Kalifornie. Fotografie z webu UC Santa Cruz
Studiem kelpových lesů v Latinské Americe se zabývá KELPER Project, a dle statistik vědců, kteří pro něj pracují, jsou chilské chaluhové porosty ničeny ve velkém. V roce 2018 bylo z chilských vod vytaženo na 40 261 tun makroskopických chaluh. To je neuvěřitelně velké množství. Do roku 2005 byly velké, makroskopické chaluhy sbírány spíše jen na březích moří, zvláště po vyplavení přílivem. Takový sběr pochopitelně nijak neovlivňuje mořský ekosystém, a přestože zbytky chaluh mohou mít využití pro některé z pobřežních živočichů, není nikterak negativní. Pak se ale začaly sbírat i chaluhy přímo z moře. V Chile se tomuto způsobu sběru říká barreteo. Někdy k němu dochází ilegálně. Chaluhový průmysl z něj však velmi těží. Podle údajů z KELPER Project v současné době vynáší asi jednu miliardu amerických dolarů ročně. Proč je o makroskopické chaluhy takový zájem? Všechny řasy obsahují karbohydrát alginát, se kterým se, ač mu možná nevěnujete nejmenší pozornost, setkáváte ve zmrzlině, v mléčných výrobcích, v omáčkách, v lécích, zubní pastě, pleťových krémech nebo třeba textilu. Obchodníci s řasami, poskytující alginát společnostem z dalších průmyslových odvětví, zaznamenávají v posledních letech čím dál větší výnosy. A jsou na ně kladeny i větší požadavky. Poptávka po alginátu roste. Jenže zatímco se sběrači chaluh těší z nenadálého boomu, podmořské pralesy kypící životem se rychle ztrácejí.
Rybí obyvatelé zdravého kelpového lesa. Fotografie z webu Treehugger
KELPER Project začal v Chile, kde je budoucnost kelpových lesů, tvořených takovými druhy chaluh, jakými jsou Macrocystis pyrifera a Lessonia trabeculata, nejistá. V příštích letech se hodlá posunout i do Peru, kde jsou makroskopické chaluhy stále ve velkém sbírány z pobřeží, nikoliv z oceánu samotného. Hlavní otázkou, kterou si členové tohoto nadějného projektu pokládají, je, zda může být kelp sbírán tak, aniž by byl mořský ekosystém negativně ovlivněn. Bohužel je k učinění jakýchkoliv závěrů nutné provést rozsáhlejší výzkum. O velkých druzích chaluh a kelpových lesích, jež vytvářejí, toho víme méně, než potřebujeme. Vědečtí odborníci z Chile plánovali provést řadu experimentů minulý rok, a začali na nich pracovat v březnu 2020, pak ovšem zasáhla pandemie COVID-19 a postup celého projektu se zastavil. Poptávka po alginátu však neklesá. Je tedy jasné, že kelpové lesy na jihoamerickém tichomořském pobřeží budou i nadále ničeny. Za poslední desetiletí už bylo napácháno příliš mnoho škod.
Chaluha rodu Macrocystis a plži rodu Tegula. Fotografie z webu Pinterest
Na kelpové lesy v různých částech světa má také vliv sběr komečně významných živočichů, obývajících holdfast chaluh. Jen na tichomořském pobřeží Jižní Ameriky žije 110 takových druhů, o které je mimo jiné v potravinářském průmyslu velký zájem. Patří mezi ně například plž druhu Concholepas concholepas. Mimo jihoamerické kelpové pralesy jsou i na pobřeží Kalifornie sbíráni mořští ježci rodu Strongylocentrotus; v Chile jsou mořští ježci považováni za pochoutku, a jedí se syroví s olejem a citrónovým džusem. Bohužel nadměrný sběr mořských ježků druhu Strongylocentrotus franciscanus v kalifornských vodách umožňuje jejich agresivnějším příbuzným, S. purpuratus, aby se jim lépe dařilo a negativně ovlivňovali původní kelpový ekosystém. Ovšem S. purpuratus benefituje hlavně ze znečištění moří, a to kelpovým lesům škodí. Je nutné si uvědomit, že třeba v Los Angeles za poslední stovku let nadměrně vzrostl počet obyvatel - ze 100 000 na téměř 4 miliony - a do Santa Monica Bay, jež je domovem rozsáhlých kelpových porostů, se začalo dostávat příliš velké množství odpadu. V důsledku toho celé tři čtvrtiny tamního kelpového lesa zmizely. Rozhodně nepomohly ani rostoucí rybolov a El Niño. Kalifornské kelpové lesy tedy trpí především ze znečištění, ty chilské ale skutečně nejvíce ovlivňuje barreteo, a podle vědců z KELPER Project již bylo na některých místech nasbíráno tak moc chaluh, že se jejich kelpové lesy znovu neobnoví. Doufají, že v tomto roce se situace trochu zlepší, a bude jim umožněno přesunout se do Peru, a zjistit, jak jsou na tom tamní kelpové lesy. Lze si představit, že se problémy s biodiverzitou mohly jakousi řetězovou reakcí přenést z Chile i tam.
Arktický kelpový les. Fotografie z Maritime Herald
Někteří odborníci se domnívají, že jednou z mála výhod klimatické změny by mohl být růst kelpových lesů v arktických vodách. Teplejší voda by se teoreticky mohla některým chaluhám "líbit" více, ale tání ledovců způsobuje také odpad sedimentu z pobřeží, který může mít ve vodě za následek snížení dosahu světla k řasám. Zakalenější a slanější voda tak může negativně ovlivnit rostoucí řasy. Budoucnost kelpových lesů tedy není jistá, ani na tichomořském pobřeží Jižní Ameriky, ani na západě Severní Ameriky, ba ani v Arktidě a kdekoliv jinde na světě. Sběr chaluh, lov dalších organismů z kelpového ekosystému, změna klimatu, to vše je ničí. A přesto je tomuto ničení věnována menší pozornost, než je nutné - některé z nejdůležitějších mořských ekosystémů mizí, aniž by o tom někteří lidé (pravda, ti nezajímající se o ochranu přírody) měli vůbec ponětí.
Za inspiraci pro napsání tohoto článku a za některé informace v něm uvedené vděčím webovým stránkám Mongabay. Myslíte, že kelpové lesy se budou i nadále zmenšovat, nebo se nám je podaří lépe chránit a zabránit jejich postupnému zániku?
Žádné komentáře:
Okomentovat