Konečně je tu další část Pravěkých zvířat pojmenovaných podle mýtických stvoření! Předchozí článek z této série byl součástí Žabího měsíce a pojednával o obří svrchnokřídové žábě Beelzebufo. Tato část, jak jsem slíbil, bude patřit sivapitekovi!
Jméno: Sivapithecus indicus (další druhy S. sivalensis a S. parvada),
Zařazení: Mammalia, Primates, Haplorhini, Simiiformes, Hominidae, Ponginae,
Období: miocén, před 12,5 až 8,5 miliony let,
Etymologie: pojmenován po hinduistickém bohu.
V roce 1878 byly na plató Potwar v pohoří Siválik na území dnešního severního Pákistánu objeveny pozůstatky miocénního hominida, kterému dal rok poté britský přírodovědec Richard Lydekker jméno Palaeopithecus sivalensis. Později byl však tento primát přejmenován, když se jeho popisu v roce 1910 chopil Guy Ellock Pilgrim. Rozhodl, že by měl tvor svým rodovým názvem ctít hinduistického boha Šivu, a proto mu dal jméno Sivapithecus indicus. Mnoho dalších nálezů tohoto hominida bylo učiněno v první polovině 20. století. V roce 1932 byly jeho ostatky nalezeny na území západního Nepálu, na březích řeky Tinau. Nalezl je George Edward Lewis, a považoval je za fosilie ramapiteka, nikoliv sivapiteka; byl přesvědčen, že se hominid od sivapiteka v mnohém odlišoval, mimo jiné i spodní čelistí, jež připomínala lidskou a měla v několika znacích blíže ke spodní čelisti rodu Ramapithecus. Lewis pak o pět let později publikoval taxonomickou revizi fosilií hominidů z pohoří Siválik, a zredukoval počet taxonů v oblasti nalezených pouze na čtyři; byli jimi Sivapithecus, Ramapithecus, Bramapithecus a Sugrivapithecus. Některé z nalezených ostatků sivapiteka, přidružené k rodům Ramapithecus a Bramapithecus, byly po jednu dobu považovány za pozůstatky přímého předka lidského rodu. Pozdější výzkum samozřejmě tyto domněnky vyvrátil, stejně jako následné objevy afrických hominidů z doby před vznikem rodu Homo. K nálezům ostatků sivapiteka docházelo i ve druhé polovině 20. století a poněkud sporadicky ve století jednadvacátém; v roce 1982 uvedl ve své studii David Pilbeam, že Sivapithecus byl blízkým příbuzným orangutanů. Dodnes je tak řazen do podčeledi Ponginae, která kromě něj a žijícího rodu Pongo (orangutan) zahrnuje i rody Lufengopithecus, Ankarapithecus, Khorapithecus a samozřejmě také rod Gigantopithecus. Zajímavé je, že v 70. letech se někteří odborníci domnívali, že pozůstatky ramapiteka patřily ve skutečnosti samicím sivapiteka, nakonec se však ukázalo, že tomu tak nebylo. Mezi recentnější nálezy tohoto pravěkého orangutaního bratránka patří spodní čelist nalezená v roce 2010 v Gudžarátu, stará 10,8 milionu let. Její nález jednoznačně potvrdil, že tento primát obýval v podstatě značnou část indického subkontinentu, a že byl ještě rozšířenější, než se dříve myslelo. Co se jeho pojmenování týče, jak již bylo výše zmíněno, ctí sivapitekus svým jménem boha Šivu, který má v hinduismu přidělenu úlohu ničitele vesmíru. Nesprávně bývá zápaďany považován za apokalyptické božstvo, avšak hinduisté ho tak neberou. Samotné slovo Šiva, pocházející ze sanskrtu, ostatně znamená v překladu "milý" či "přátelský". Spolu s Višnu, jenž vesmír udžuje, patří mezi nejuctívanější bohy. Jeho příznivci se nazývají šivaisté, a považují jej za božstvo nejmocnější. Kromě Indie, kde pro něj byla vybudována řada chrámů, je uctíván také na Srí Lance, v Nepálu a po celé jihovýchodní Asii, dokonce až na Bali. Kdy přesně se v představách obyvatel jižní a jihovýchodní Asie Šiva objevil, to není jasné. Existují prehistorické jeskynní malby - ty z naleziště Bhimbetka - zobrazující Šivu, jak tančí. Bhimbetka je paleolitickým a mesolitickým nalezištěm, není tedy překvapivé, že tyto malby jsou staré možná nějakých 10 000 let. Zobrazují Šivu také s trojzubcem, který mu dodává kontrolu nad ničením, udržováním a tvořením vesmíru. Kromě něj jsou dalšími atributy Šivy třeba třetí oko na čele, půlměsíc a bubínek. Později začal být Šiva zobrazován jako meditující jogín. Je ostatně považován za pána všech jogínů, nejvyššího guru učícího v tichosti átman a brahman. Spolu s Brahmou a Višnu je Šiva považován také za člena "velké trojice". Pozoruhodné však je, že některé ze středověkých textů jej jako člena této trojky nezmiňují, a nahrazují jej jinými bohy a bohyněmi (podobně je to i s Brahmou a Višnu). Významnou oslavou Šivy je Shivaratri, který se koná ve 13. či 14. den každého lunárního měsíce. Navíc jednou za rok, vždy před začátkem jara (na konci února či na začátku března), slaví uctívači Šivy tzv. Maha Shivaratri, "velkou Šivovu noc". Jedná se o jeden z nejvýznamnějších hinduistických festivalů. Na závěr ještě uveďme, že dětmi Šivy jsou bůh války Kartikeya a bůh se sloní hlavou Ganesha. Sivapithecus trojzubec ani třetí oko na čele neměl, byl však také velmi zajímavým - zřejmě nebyl schopný brachiace, a dával přednost chůzi a běhu. Pažní kost totiž není k brachiaci stavěna, a články prstů měl krátké a rovné, tedy nevhodné k houpání na větvích stromů. Měl však velké chodidlo, jež mohlo dobře podpírat jeho vzpřímené tělo. Byl vysoký asi 1,5 metru, a stavbou těla se docela podobal šimpanzovi, ačkoliv jeho obličej vypadal spíše jako orangutaní. Špičáky měl skutečně velké, a byl vybaven také širokými stoličkami, jež prozrazují, že se živil tuhou potravou; byl výtečně přizpůsoben k pojídání tuhých savanových trav či tvrdých semen všelijakých rostlin. Jařmové oblouky u něj byly široké, nosní otvor byl vysoký a úzký, a očnice byly též položeny vysoko. Zda žil Sivapithecus samotářsky nebo ve skupinách, to nám bohužel není známo. Díky jeho příbuzenským vztahům není těžké si jej představit jako samotářského orangutana, byť běhajícího po travnatých pláních, skutečně však nevíme, zda vedl takový způsob života. Nejstarším druhem sivapiteka je S. indicus, S. parvada je zase druhem největším, a nejmladší S. sivalensis je znám z nejkvalitnějšího fosilního materiálu. Před 8,5 milionu let se Sivapithecus zcela vytrácí z fosilního záznamu. Ačkoliv byl pozoruhodným hominidem, neměl prakticky nic společného s naším vývojem.
Příští část projektu Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření se zaměří na siatse!
Žádné komentáře:
Okomentovat