Ve dnech 19. až 25. října 2025 probíhá další Týden povědomí o asexualitě (Asexual Awareness Week či Ace Week), týdenní osvěta o asexualitě a asexuálním spektru, probíhající každodorně v posledním celém říjnovém týdnu již od roku 2010. Blogorgonopsid je do ní zapojen již od roku 2019, kdy jsem napsal příspěvek o dvou postavách z Lovců kryptidů, které se nacházejí na ace spektru. O rok později následoval článek Ace Week 2020, v roce 2021 jsem vydal příspěvek s názvem Jaké to je být ace, a v roce 2022 následoval článek O acefobii, queerfobii, heterosexismu a svobodě. Předchozí dva roky, 2023 a 2024, se už Ace Week na tomto blogu vždy nesl v duchu asexuality celý týden; předloni vyšlo pět článků (včetně příspěvku Vědecký výzkum asexuality a ace spektra) a loni šest článků (včetně příspěvku Asexuální čtení trilogie Temný rytíř). I letos hodlám článkům o asexualitě a ace spektru věnovat celý týden, počínaje dnešním dnem. Na úvod si povíme, proč je důležité učit naši společnost o asexualitě.
Na úvod si zopakujme pojmy. Co je vlastně asexualita? A co je asexuální spektrum? Asexualita je sexuální orientací, která je definována žádnou nebo nízkou sexuální přitažlivostí, kterou člověk cítí k ostatním lidem. Sexuální přitažlivost je jen jedním z několika typů atrakce, které asexuál (zkráceně ace) může anebo nemusí cítit; mezi jinými jsou to atrakce romantická, platonická, estetická, sensuální, emoční nebo intelektuální. Asi pětina ace lidí jsou zároveň aromantici nebo se nacházejí na aromantickém spektru, což znamená, že kromě žádné či nízké sexuální přitažlivosti k ostatním také nepociťují přitažlivost romantickou, ale opět pak mohou nebo nemusí pociťovat jiné z výše uvedených (a další) typy atrakce. Protože sexualita je vždy na spektru, protože lidé jsou rozmanití a vzájemně se od sebe liší, hovoříme také o asexuálním spektru. Asexualita je na něm definována jako sexuální orientace s absencí sexuální přitažlivosti ("čistá asexualita", chcete-li), ale na ace spektru se nachází řada lidí, kteří sexuální přitažlivost pociťují, jen v menší míře nebo až sekundárně po započetí romantického nebo jiného silně emočního vztahu. Hovoříme pak o gray-asexualitě a demisexualitě. V rámci ace komunity a širší queer komunity se pak ale používá i celá řada dalších microlabels, například apothisexualita, aceflux, cupiosexualita, orchidsexualita nebo fraysexualita. Podle některých odhadů je až 30 % lidské populace demisexuální, cítí tedy sexuální přitažlivost ke svým partnerům až po vybudování emočního pouta. Asexuální spektrum je tedy opravdu široké a nachází se na něm více lidí, než by si laik mohl zprvu myslet.
Vel-ace-iraptor s ace pride vlajkou od paleoartového studia 252MYA. Zdroj: Redbubble
Na zásadní otázku, proč je důležité učit o asexualitě, proč je o ni důležité hovořit a vzdělávat naši společnost o celém ace spektru, jsem už tak v podstatě odpověděl. Základem je pro každý živočišný druh variabilita, rozmanitost, diverzita. Žádný jedinec - nejde-li o nějaký dokonalý klon - není stejný, jako jedinec jiný. Zástupci druhu Homo sapiens se od sebe vzájemně liší, jako se od sebe vzájemně liší zástupci druhu Meles meles, druhu Naja naja nebo jako se od sebe lišili zástupci druhu Carcharodontosaurus saharicus. Existuje nespočetná řada různorodých genotypů, fenotypů, neurotypů, chování i pocitů. Říci, že všichni lišící se jedinci patří do nějaké úzoučké kategorie, jako je heterosexualita, je čistě nevědecké. Jen proto, že někdo cítí sexuální přitažlivost ke svému partnerovi "opačného pohlaví" poté, co s ním začal chodit a vybudoval si s ním emoční vztah, neznamená to, že je heterosexuál. Právě takový případ se zdá být učebnicovou ukázkou demisexuality. Pokud chtějí někteří členové naší společnosti před diverzitou svého druhu zavírat oči a předstírat, že třeba i jejich vlastní pocity odpovídají jakému uzoučkému vykonstruovanému standardu, který vzešel z mocenských, sociálních, kulturních, ekonomických a dokonce hlavně náboženských vlivů, pak mají očividně bázeň přijmout rozmanitou realitu našeho světa takovou, jaká je. Pro skutečné pochopení světa lidí a světa přírody, kterého jsou lidé produktem a součástí, je třeba zavrhnout heterosexismus a heteronormativitu jako čistě ideologické, a uvědomit si, že přírodní svět je plný queerness. V případě uvědomění si této skutečnosti se stává naše společnost chápavější a vědečtěji založená.
Tato intelektuální část rozšiřování povědomí o asexualitě a ace spektru však není jedinou. Protože žijeme v nerovnostářském, vykořisťovatelském a násilném světě, je třeba o asexualitě a ace spektru hovořit a učit také proto, že nemálo lidí se stává (a v minulosti stávalo) obětí heterosexismu, sexuálního násilí a obecně povinné sexuality (anglicky compulsory sexuality), jakož i větších struktur patriarchátu, náboženství, kapitalismu a státního zřízení. Struktury, v nichž je každý člen naší společnosti nucen existovat, umožňují násilí a exploataci. Demagogický ideál heterosexuality ve společnosti ovládané heteropatriarchální ideologií se stává nástrojem útlaku v různých podobách - od šikany v práci a ve škole po znásilnění a společenské zavržení. Povinná (hetero)sexualita, s níž se pojí kultura znásilnění a genderová nerovnost, ubližuje všem - asexuálům i allosexuálům, tedy lidem mimo ace spektrum. Ubližuje stejně tak lidem, kteří jsou heterosexuálové, jako nám, ace lidem. A prorůstá naši společností, omlouvána všelijakými ideologiemi, jež zprostředkovávají ospravedlnění institucionalizovaných hierarchií. Každý heterosexuál je obětí této strašlivé, tragické kultury - to já mám to štěstí, že jsem jí jako ace člověk unikl. Ale mnozí ace lidé zažívají útlak přímo ve svých vztazích - heteroromantické asexuálky ve vztazích s heterosexuálními muži, kteří je nutí k sexu; ace teenageři posílaní k psychiatrům ve Spojených státech amerických, protože jsou údajně "hyposexuální" či "frigidní" a nejeví zájem o sex; homoromantičtí ace kluci se s tlakem k sexu mohou setkávat i od konzervativnějších gayů, kteří často reprodukují heteropatriarchální předsudky. Učení o asexualitě a ace spektru se pojí s učením o nesvobodě, útlaku a násilí, které ve zdravé lidské společnosti nemají, co dělat.
Někteří lidé stále nevědí o tom, jak současné struktury ovlivňují nejen asexuály. Můžeme to však napravit. Můžeme, a to je ostatně základem pro existenci Mezinárodního týdne povědomí o asexualitě neboli Ace Weeku, učit a mluvit a psát o našich zkušenostech, o útlaku a předsudcích, jež jsou některým z nás denně reprodukovány pod nosem. Solidarita i znalosti nikdy nejsou k ničemu, ba naopak. Jsou potřeba. Jsou potřeba k tomu, aby někteří lékaři nadále neměli předsudky vůči asexualitě, a aby každý člověk v naší společnosti mohl vědět o tom, kým je. Kolik lidí jen končí v heterosexuálních vztazích a až později ve svém životě si uvědomí, že vlastně celý svůj život byli ace nebo gayové nebo bisexuálové. Dovolím si uvést, že společnost, která je schopna takto lidem zatajit, kým mohou být a jak se mohou cítit, a vnutit jim něco tak tragického jako heterosexualitu, standardizovanou zcela nevědecky jako jakýsi normál, je společností nezdravou, demagogickou a brutistickou, a svým počínáním přímo křičí o pomoc nutné změně. A ta změna může přijít. Musí přijít. Proto i já považuji za důležité učit o asexualitě.
Esíčka na prideu v San Franciscu v roce 2017. Zdroj: Asexuality Archive
Pokud vás asexualita zajímá více, navštivte třeba weby AVENwiki, LGBTQIA+ Wiki, The Trevor Project či stránku LGBT Center na webu Severokarolínské univerzity na Chapel Hill. V průběhu týdne až do příští neděle očekávejte řadu dalších příspěvků vydaných na tomto blogu v rámci Ace Week 2025! Dnes se ještě dočkáte separátního příspěvku v rámci projektu Kniha týdne.
Žádné komentáře:
Okomentovat