Letos se ve dnech 25. až 31. října koná historicky již desátý Ace Week, dříve nazývaný Asexual Awareness Week! Tato vzdělávací kampaň započala v roce 2010 s cílem rozšířit povědomí o jedné z často přehlížených orientací i jako oslava této unikátní identity. Spolu s International Lesbian Day a National Coming Out Day je jednou ze tří velkých říjnových akcí v rámci LGBTQ+ komunity. Cílem Ace Weeku je umožnit ostatním lépe poznat, jací ace lidé jsou, a vyvrátit mýty, které o nich případně mezi některými lidmi mohly vzniknout. Zároveň je to pro nás připomínka, že po světě chodí spousta lidí jako my - lidská populace sestává z 1 až 3 % z lidí, kteří jsou na ace spektru, ať už se identifikují jako ace, gray-ace nebo demi! V ace komunitách je to čas na oslavu, nejlépe s kusem dortu, dráčkem, černo-šedo-bílo-fialovou vlajkou a černým prstenem - to všechno jsou mimochodem symboly asexuality.
Jedním z nejčastějších mýtů, se kterými se můžete setkat, je, že ace lidé prý nepatří do LGBTQ+ komunity. To samozřejmě není pravda, ace lidé do ní patří; LGBTQ+ není organizace, je to prostě zkratka zahrnující všechny, kteří nejsou hetero - a to je hodně lidí, zvláště vezmete-li v potaz možnost, že až 30 % lidské populace zřejmě sestává z demisexuálů, kteří jsou na ace spektru (tento odhad neodpovídá číslům, jež jsem zmínil výše; také to není potvrzeno)! Mnoho lidí také netuší, jak to vlastně u našeho druhu s tou záhadnou přitažlivostí neboli atrakcí je, a právě tady vzniká řada dalších mýtů. Existuje totiž několik typů atrakce; mezi nimi bývají asi za nejvýznamnější označovány fyzická, romantická, platonická nebo třeba sensuální. Ace člověk je takový člověk, který necítí jen tu fyzickou. Ostatní může cítit nebo také nemusí. A pravdou je, že spousta ace lidí cítí romantickou přitažlivost, ale nechtějí se, když to řekneme biologicky, rozmnožovat. Takových lidí už jste určitě několik potkali! Existují ace lidé, kteří jsou panromantičtí, biromantičtí, gayromantičtí, heteroromantičtí, aromantičtí, případně grayromantičtí či demiromantičtí, přičemž za předpony gray a demi opět můžete dosadit příslušnou orientaci. Stejné to může být i s platonickou atrakcí; aromantický ace ji klidně může, ale také nemusí cítit. Každý člověk je jiný, jak přece všichni víme.
Ač doufám, že tomu tak není, možná se mezi Vámi, čtenáři, může objevit někdo, kdo se diví, proč o tom všem píšu na svůj blog o dinosaurech a přírodě. Důvodem je právě to, že se jako ace cítím být zodpovědný za rozšíření povědomí o tom, kým vlastně jsme a kým zase nejsme. Spousta lidí si neuvědomuje, že podobně jako homofobie, bifobie a transfobie existuje i acephobie (či afobie), tedy diskriminace vůči asexuálním lidem. Věděli jste, že třeba v Rusku panuje pro vyoutované ace lidi od roku 2015 zákaz řídit? Jako kdyby snad to, kdo se komu líbí nebo zda se třeba někomu nelíbí nikdo, mělo vliv na řidičské schopnosti jedince. V Rusku je tato diskriminace samozřejmě součástí tamní politiky, jež je vůči LGBTQ+ lidem velice nepřátelská. Acefobicky se ale projevují někteří lidé po celé planetě. Mezi mými přáteli je holka ze Spojených států, která utekla z domova proto, že jí rodiče neakceptovali, když se jim vyoutovala jako ace, a dokonce jí kvůli tomu vyhrožovali. I takový je svět, ve kterém žijeme.
Celé je to prostě o lidech. A já si myslím, že chceme-li zachránit tuto planetu, chceme-li zachránit druhy, které na ní žijí, zpomalit účinky změny klimatu a vypořádat se s dalšími environmentálními problémy, měli bychom se nejprve jako lidé akceptovat - brát ostatní takové, jací jsou, a jak se identifikují - protože jedině tak můžeme efektivně spolupracovat na řešení problémů, jež této planetě způsobil lidský druh.
Žádné komentáře:
Okomentovat