Saytoechin

Saytoechin nebo také "beaver eater" (požírač bobrů) má údajně být přežívající pozemní lenochod nebo také medvěd krátkočelý, případně jakási verze Bigfoota nebo nejspíše nejpravděpodobněji přerostlý medvěd grizzly. Má se vyskytovat pouze na území kanadského teritoria Yukon. Jedná se o kryptida, o němž se šíří báje od 80. let minulého století, kdy Kanaďanka Dawn Charlie popsala setkání sestry svého manžela s tajemným tvorem v newsletteru British Columbia Scientific Cryptozoology Club. Při rybaření s ostatními členy rodiny prý žena spatřila osm až devět stop vysoké zvíře, větší než medvěd grizzly, zřejmě kráčející po zadních. Charlie dále hovořila také o údajném zastřelení saytoechina nějakým místním, a o tom, že tvorové, které nazvala "beaver eater" údajně žijí v horách na východ od Frenchman Lake. Spolu s D. W. Clarkem napsala Dawn Charlie knihu s dlouhým názvem Lutthi Män & Tachän Män Hudé Hudän: Frenchman and Tatchun Lakes: Long Ago People, která vypráví příběh dvou chlapců, které saytoechin zabil, začež byl místními obyvateli zavřen do jakéhosi ledového obydlí a v něm následně ubit k smrti. V tomto fiktivním příběhu však ani jeden z autorů fyzický vzhled zvířete přímo nepopisuje. V 90. letech byl prý saytoechin postřelen nedaleko Carmacks, nepříliš daleko od Frenchman Lake. Zvíře prý plavalo v jezeře, bylo velké a mělo hnědou srst. Chlapíka v loďce vystrašily jeho mohutné "lenochodí" drápy, popadl pušku, a pro jistotu, aby ho náhodou saytoechin nepodrápal, do něj střelil. Obří lenochod pak prý zmizel v lesní vegetaci na opačném břehu. Když velký savec plaval pryč, zahlédl prý muž zhruba devadesáticentimetrový ocas. V roce 2006 se pátrání po saytoechinovi účastnil Sebastian Wang z British Columbia Scientific Cryptozoology Club a údajně se setkal s původními yukonskými obyvateli a ukázal jim obrázky různých vyhynulých zvířat, načež Indiáni přirovnali saytoechina k pleistocénním pozemním lenochodům, jako byl například Megalonyx jeffersoni, který žil na území Yukonu ještě před 11 tisíci lety. Různí kryptozoologové se pak zabývali údajnou masožravostí saytoechina, pověstmi o tom, že loví bobry, a někteří, jako třeba Ben S. Roesch, nakonec vyslovili názor, že saytoechin se jen občas hrabe v bobřích hrázích, protože hledá lístky na větvích stromů, z nichž je hráz tvořena, a nikoliv bobry samotné. Nikdy nebyly pořízeny fotografie saytoechina. To tedy až do prosince 2019, kdy se s jedním z přežívajících pozemních lenochodů setkal argentinský filantrop Alessandro Velázquez, a svým nálezem vzbudil zájem o saytoechina v Rogeru Neillovi, Kanaďanovi žijícím ve Velké Británii, který pak následně se svými dvěma přáteli patřícím ke zcela jiným druhům nalezl matku s mládětem - to vše samozřejmě ve čtvrté sérii Lovců kryptidů na mém blogu, a tedy ve fikčním světě, v němž se příběhy o tomto týmu odehrávají. Saytoechin se objevil v kapitole "Dobrodružství Rogera, Curupiry a Lila" napsané v lednu 2020.

Zda se údajná setkání se saytoechinem, která jsem popsal výše, udála v našem skutečném světě, nebo jen ve fikčních světech těch, kteří o nich vyprávěli, to už musíte posoudit sami. Já už mnohokrát uváděl, že na kryptidy nevěřím, a saytoechin není výjimkou. Myslím si, že je to pěkná legenda - ale nic víc, než legenda, vymyšlený příběh. Kryptozoologie není věda, ale subkultura. Věřit v existenci tohoto a podobných tvorů je podle mne stejné, jako věřit, že duchové, víly nebo vlkodlaci opravdu žijí, a že se s nimi na večerní procházce lesem nebo po setmění na hřbitově opravdu můžete setkat. Příběhy o saytoechinovi mne však inspirovaly k psaní mé vlastní fikce.