Pantanal, největší mokřad na světě, spadající do Světového dědictví UNESCO, domov asi 236 druhů savců, včetně největší populace jaguárů v celé Latinské Americe, a více než 463 ptačích druhů, se v posledních devíti měsících potýká s velkým problémem. Tímto úžasným divokým územím s unikátním složením flóry, kombinujícím rostlinné zastoupení z Cerrada i Amazonie, se šíří požáry, jež byly započaty lidmi, a vymkly se kontrole. Z důvodu klimatické změny velmi výrazně ovlivněné a přímo poháněné lidskou činností je letošní rok shodou okolností tím nejsušším, který Pantanal zaznamenal za posledních 50 let. Podmínky k šíření plamenů nemohly být ideálnější. V sázce je nyní stabilita místního ekosystému a jeho druhová rozmanitost, stejně jako tradiční lidské komunity, jejichž zástupci obývali Pantanal již stovky let před příchodem kolonistů.
Nezastavitelné požáry ohrožují jihoamerickou divočinu zřejmě ve větším měřítku, než ostatní podobně rychle působící faktory. Letošní požáry v Amazonském deštném pralese byly dvakrát horší než v roce 2019. Jen v prvním týdnu září tohoto roku propuklo v Amazonii 8373 požárů. Pantanal se nyní potýká se stejným problémem; jeho lesy, pláně a břehy mokřadů mizí v plamenech, a vše, co po nich v kdysi bohaté divočině zůstává, jsou spálená těla kapybar, kajmanů a mnoha dalších živočichů. Jisté je, že se oheň kdesi v relativně neporušené divočině Pantanalu nevznítil jen tak sám od sebe, a navíc v období sucha, kdy oblohu neproťal jediný blesk, na který by se dala vina svést. V polovině září hledala federální policie v brazilském státě Matto Grosso do Sul možné viníky mezi rančery, přičemž se zaměřila na pět konkrétních rančů ve značně odlehlé oblasti Serra do Amolar na jihu Pantanalu a také na čtyři domácnosti v blízkých městech. Rančeři se zřejmě rozhodli pálit vegetaci, kterou považovali za plevel, a zvláště proto, aby vytvořili nové pastviny pro dobytek. Jejich postup byl zjevně naprosto neprofesionální. Před dvěma dny, tedy 19. října 2020, bylo ohlášeno, že se požáry rozšířily do Amolarského pohoří, výšiny, jež je domovem například titi druhu Plecturocebus pallescens, výjimečného primáta z čeledi chvostanovitých (Pitheciidae), který žije pouze v samém srdci Jižní Ameriky, a také komunity zvané Barra de Sao Lourenco, sestávající z původních obyvatel Guató a potomků západoafrických otroků a přeživších Paraguayské války z let 1864 až 1870. Její členové se snaží brazilským hasičům v boji s plameny pomoci. Barra de Sao Lourenco obývá dvě území, z nichž jedno, rezervace Baía dos Guató, bylo letošními požáry takřka úplně zničeno. To druhé, ostrov Insua v mokřadech, se nachází 200 kilometrů od Baía dos Guató, a šířící se plameny se jeho okolí i jemu samotnému dosud vyhýbaly. Život těchto lidí je závislý především na lovu ryb v močálech a řekách, jež protékají Pantanalem. Letos v březnu bohužel pantanalské vody postihla další krize; kontaminace vody jedovatými látkami, jež nadměrně zvýšila mortalitu ryb. Požáry, které v poslední době domov této komunity sužují, jen mnohonásobně ztížily už tak zranitelné životy jejích členů. Kvůli řádícím požárům údajně nebylo vidět ani na sto metrů daleko, zvláště vlivem ohromného množství kouře, jež osady i okolní spálené lesíky zcela zahalilo. Minulý měsíc se k této situaci vyjádřil brazilský prezident, ničitel životního prostředí, homofob a misogynista Jair Bolsonaro, který jako vždy fanaticky začal prohlašovat, že za požáry mohli původní jihoameričtí obyvatelé. Přitom satelitní snímky jasně prokazují, že se plameny začaly šířit z území daleko od hranic Baía dos Guató, a že původní obyvatelstvo s jejich vznikem vůbec nemělo co do činění. Naopak, nyní je jejich největší obětí. Ochránci přírody Bolsonara již léta kritizují za jeho neschopnost věnovat se ochraně přírodních zdrojů své země. Na setkání s ministry na začátku září byl dokonce Bolsonaro natočen, jak se s ostatními politiky smál, když se ho YouTuber Mirim Ester na téma pantanalských požárů zeptal.
Dle odborníků zatím nebyl nalezen jediný mrtvý jaguár (Panthera onca). Těch však žije v Amolarském pohoří velké množství; tato konkrétní oblast má druhou nejvyšší hustotu jaguáří populace na celé planetě. Největší kočkovité šelmy západní polokoule jsou tedy v možném ohrožení. Pravdou nicméně zůstává, že díky své velikosti se mohou relativně snadno přemístit z jednoho místa na druhé, a v případě příchodu požárů opustit svá stará teritoria a najít si nová. To však může způsobit konflikty mezi jednotlivými zvířaty. Nutno podotknout, že oblast na sever od Amolarského pohoří, Porto Jofre, se může chlubit největší hustotou jaguárů na světě (12,3 jaguára na 100 kilometrů čtverečních; jen pro srovnání, Amolar má v průměru 10 jaguárů na stovku čtverečních kilometrů). Pokud nebudou požáry zastaveny, a rozšíří se i tam, pravděpodobně vysoce negativně ovlivní jaguáří populaci ve světovém měřítku. Ačkoliv území Pantanalu se z velké části rozléhá na území Brazílie (státy Matto Grosso do Sul a Matto Grosso), zasahuje i do Bolívie a Paraguaye. Ze severu se plameny již v létě neskutečně rychle šířily do Bolívie, kde je počet hasičů schopných s plameny bojovat značně omezen z důvodu koronavirové pandemie. Tamní příroda je samozřejmě též v ohrožení, stejně jako lidské obyvatelstvo.
Několik dnů staré informace uvádějí, že 14 % území Národního parku Pantanal Mattogrossense na území brazilského státu Matto Grosso již bylo spáleno. To vůbec není zanedbatelné množství, zvláště uvážíme-li, že se dosud jednalo o takřka neporušenou divokou přírodu! Dá se předpokládat, že konečná čísla budou ještě větší. Období dešťů, kdy by se situace mohla zlepšit, nastává v Pantanalu až v listopadu nebo v prosinci (prosinec je obvykle uváděn jako měsíc, kdy "pravé" období dešťů skutečně začíná). V období od července po září se nicméně procento požárů v největším mokřadu světa zvýšilo o 210 %, což je neuvěřitelné číslo. Kdyby politici zodpovědní za vedení země včas vydali potřebná nařízení a provedli opatření, daly by se požáry zastavit už v létě, a velké území původní divočiny by se nemuselo proměnit v popel.
Problémem je, že nikdy nebyla provedena studie, jež by ukázala, jaké dopady mohou mít požáry takového rozsahu na faunu určitého území. To ostatně nedávno v rozhovoru pro webové stránky Mongabay řekla Letícia Larcherová, ekoložka z Pantanalského institutu (IHP). A nejsou to jen populace jaguárů, kapybar, kajmanů či čápů jabiru, jež jsou v nebezpečí, ale také populace mnoha druhů bezobratlých, plazů, obojživelníků, ptáků a savců od hlodavců až po chudozubé, třeba i po mravenečníky obrovské! Kritika současného politického vedení Brazílie je rozhodně na místě. IHP uvádí, že skutečné boje s požáry totiž začaly až v polovině října, kdy už bylo území na březích řeky Paraguay, jedné z největších a nejdůležitějších řek protékajících územím Pantanalu, z 90 % spáleno - konkrétně shořelo 120 000 čtverečních kilometrů z velké části neporušeného, divokého území. Tato čísla člověku způsobují mražení v zádech.
Otázkou zůstává, jak se příroda Pantanalu i jeho původní lidští obyvatelé z této krize vzpamatují. Zotavování divočiny může být dlouhým procesem, zvláště když byly napáchány tak velké škody. Je to snad důkaz, že se o planetu, na které žijeme, nedokážeme dobře postarat? Když jedno z nejúžasnějších a druhově nejvíce zastoupených území na celém americkém kontinentu hltají plameny načaté lidmi, znamená to, že je náš druh skutečně nebezpečnou metlou, jež Zemi pouze škodí?
Dříve to byl ráj kajmanů - dnes je to jejich hřbitov
Stav Pantanalu k začátku srpna 2020 - situace se od té doby mnohem zhoršila
Plameny sužující Pantanal v akci - vysušený mokřad a hořící lesy
Za informace a obrázky užité pro tento článek děkuji webovým stránkám Mongabay, BBC News, The Guardian a Both Ends.
Trhá mi srdce, když o tomto problému píši. Poučí se už konečně náš druh a přestane nezodpovědně nakládat s přírodním bohatstvím, jež jej obklopuje, a bez něhož nedokáže přežít, nebo ho zničí a tím zničí i sebe?
Žádné komentáře:
Okomentovat