V březnu 2020 byl v žurnále China Geology publikován popis vůbec prvního ptakoještěra kdy nalezeného v Ordosu na území autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko na severozápadě Číny. Čekalo se dlouho, než se s ním vůbec svět vědy seznámil. Jeho fosilie byly totiž nalezeny už na počátku tohoto století, teprve v roce 2017 se však o objevu objevila ve vědecké literatuře zmínka, a až ke konci minulého roku byl popis zvířete, na němž pracoval se svými kolegy i původní nálezce zkameněliny, čínský paleontolog Ji Shuan, zhotoven. Ordoský ptakoještěr byl popsán na základě částečně zachovalé, nekompletní fosilie spodní čelisti, a bylo mu dáno jméno Ordosipterus planignathus. Ačkoliv se na jeho pojmenování čekalo téměř dvě desetiletí, představuje Ordosipterus skutečný unikát. Nejen, že jde tedy o prvního pterosaura nalezeného v Ordosu ve Vnitřním Mongolsku, což se koneckonců podepsalo na jeho jménu ("ordoské křídlo"), významně se totiž zasadil o zvětšení geografického rozšíření čeledi Dsungaripteridae.
Ordosipterus byl typický dsungaripterid. Měl relativně malé oči, posazené na vrchu dlouhé lebky s mírně nahoru zahnutým zobákem, největší zuby pterosaura byly umístěny v zadní části horní čelisti, a na zobáku měl poměrně vysoký hřebínek. Zde uvedené charakteristiky samozřejmě platí pro dsungaripteridy obecně, a nalezená spodní čelist je pochopitelně nenese, ale na základě provedených analýz se Ordosipterus řadil do této čeledi, a proto je rozhodně velmi pravděpodobné, že byl těmito znaky vybaven. Hlavní důvod, proč ho Ji a jeho kolegové mezi dsungaripteridy zařadili, byl ten, že spodní čelist ordosiptera nesla zvětšené zubní jamky, jež se vyskytovaly u mnoha, ale ne všech, zástupců této raně křídové čeledi. Levá část nalezené spodní čelisti měří 7,7 centimetru, kdežto pravá část jen 4,5 centimetru. Bohužel však není jisté, jakých rozměrů dospělý Ordosipterus dosahoval. Je dost možné, že tento fragment pochází teprve z mláděte. Ji uvedl jen to, že Dsungaripterus byl v porovnání s ordosipterem mnohem větší.
Přestože je tajemný Ordosipterus, vylovený z pískovcových hornin souvrství Luohandong datujících se do období spodní křídy stupně apt (před 125 až 113 miliony let), prvním přesvědčivým nálezem pterosaura z Ordosu, je přece jen možné, že pozůstatky jiného ptakoještěra už byly v této rozsáhlé oblasti objeveny dříve. Řeč je o druhu Huanhepterus quingyangensis, který v roce 1982 popsal slavný paleontolog Tung Č'-ming. Ordos, sedimentární pánev pokrývající území o 370 000 kilometrech čtverečních na severovýchodě Číny, totiž částečně zasahuje i do provincie Gansu, a právě tam, poblíž břehů říčky Chuang Jian, jež vtéká do řeky Jinghe (nikoliv do slavné Chuang-Che), byla v květnu 1978 objevena neúplné kostra ptakoještěra z čeledi Ctenochasmatidae. Jeho rozpětí křídel činilo asi 2,5 metru. Byl to příbuzný jihoamerického pterodaustra, a podobně jako on se zřejmě živil drobnými korýši a měkkýši, jež filtroval z vody pomocí zvětšených zubů na spodní čelisti, vytvářejících takovou malou obdobu velrybích kostic (ty jsou nicméně tvořeny keratinem, nejsou to pravé zuby jako u těchto pterosaurů). Podobně jako v případě ordosiptera je huanhepterova taxonomie pro paleontology trochu tvrdším oříškem, i když podle výzkumu dokončeného v roce 2014 zřejmě patřil do podčeledi Gnathosaurinae; dle kladogramu je jejím nejbazálnějším členem. A stejně jako Ordosipterus žil i Huanhepterus na počátku křídového období, konkrétně v době před 133 až 125 miliony let. Na samém počátku stupně apt se tedy oba pterosauři teoreticky mohli setkat.
Ordos tehdy vypadal úplně jinak než dnes. Byla to hornatá oblast posetá velkými jezery, jejichž jemná mělká dna byla k fosilizaci živočichů, kteří v nich zahynuli, ideální. Nechyběly ani velké zelené pláně, jež poskytovaly domov velkým sauropodním dinosaurům, a zřejmě též písečné duny. Jezerní a říční oblasti byly naopak zřejmě domovem ordosiptera a huanheptera. Ordosipterus zde lovil ryby; hejna těchto ptakoještěrů se mohla držet při březích jezer a řek, chodit po nich po všech čtyřech, a sem tam některý z nich chňapl po kolem proplouvající rybě svým zobákem. Huanhepterus se také často držel při okraji jezer, a opatrně pokládal do jejich vod svůj zobák, do něhož mu přes řadu zvětšených, k sobě přitisklých zubů pronikali drobní živočichové, jež pak polykal. Ordosipterové a huanhepterové však jistě nebyli jedinými létajícími plazy, kteří v rané křídě křižovali oblohu nad Ordosem, a děsili všechny jeho malé obyvatele, bezobratlé či malé obratlovce, žijící v místních sladkých vodách. Je možné, že ordoské horniny v budoucnu ještě nějaké pterosauří fosilie na světlo světa vynesou. Třeba mezi nimi budou pozůstatky dalších dosud nepoznaných druhů...
Ordosipterus prolétá nad jezerními vodami
Rekonstrukce huanheptera
Informace pro tento článek mi poskytly weby Species New to Science a anglická Wikipedie. První obrázek je z WikiMedia Commons, druhý pak z webu Pteros.com.
Žádné komentáře:
Okomentovat