Paleontologických objevů neustále přibývá, a já samozřejmě nemohu stíhat o nich psát články - můj blog má koneckonců širší zaměření, než aby se zabýval jen novými druhy prehistorických živočichů. Rozhodl jsem se však vybrat z nedávných objevů dva velice zajímavé teropodní dinosaury, jejichž popisy (či přesněji výsledky studií o těchto nových druzích) se objevily ve vědeckých žurnálech v průběhu posledního týdne...
V tuto chvíli je zřejmě nejnovějším přírůstkem na dlouhém seznamu dinosauřích druhů Spectrovenator ragei, abelisaurid ze spodní křídy stupňů barrem až apt, žijící před zhruba 126 až 125 miliony let. Popsal jej tým brazilských paleontologů z Universidade de Sao Paulo ve spolupráci s argentinskými vědci z Museo Paleontológico Egidio Feruglio na základě pozůstatků nalezených v souvrství Quiricó ve státě Minas Gerais na jihovýchodě Brazílie. Holotyp, tedy exemplář, na základě něhož bylo zvíře popsáno, byl původně zaměněn za ostatky býložravého titanosaura druhu Tapuisaurus macedoi, jenž byl také nalezen v souvrství Quiricó a též popsán Hussamem Zaherem a jeho kolegy, jež pracovali na popisu spektrovenatora. Před devíti lety se totiž dopustili menší chyby, a teprve relativně nedávno si uvědomili, že ne všechny kosti identifikované jako tupuisauří vlastně patřily onomu sauropodovi. Tato pozoruhodnost se odrazila na jménu nově popsaného teropoda; Spectrovenator znamená v překladu "lovec duchů". Druhový název ragei pak odkazuje na významného francouzského výzkumníka Jeana-Claudea Rage, který se léta zabýval studiem jihoamerických druhohorních obratlovců. Spectrovenator je znám z téměř úplné lebky - je skutečně překvapivé, že byla celá ta léta označována za sauropodní - a dále z několika úlomků žeber a křížových obratlů. V dospělosti měřil na délku 2,2 metru. Klouby jeho spodní čelisti nebyly vysoce flexibilní jako u pozdějších abelisauridů, například u pozdně křídových rodů Carnotaurus a Abelisaurus. Vypadá to, že tito pozdější zástupci čeledi mohli otevřít tlamu mnohem šíře než jejich předkové; mohlo jít o specializaci k lovu sauropodů, čelisti se totiž mohly rozevřít dostatečně k tomu, aby stiskly krk některého z patagonských titanosaurů. Spectrovenator je důkazem toho, že raní abelisauridi takto specializováni nebyli, a že se tedy tento znak objevuje až u pozdně křídových zástupců čeledi. Objev spektrovenatora je důležitý ještě v jednom směru; tvoří novou a důležitou část ve fylogenetickém stromu abelisauridů a představuje článek mezi nejbazálnějším členem skupiny, jurským eoabelisaurem, a abelisauridy z konce spodní křídy, jakými byly rody Rugops, Skorpiovenator a Ekrixinatosaurus. Některými znaky se také Spectrovenator podobá madagarskému majungasaurovi.
Před týdnem byl v žurnále Royal Society Open Science uveden popis nového oviraptorosaura druhu Oksoko avarsan. Nesoucí rodový název po tříhlavém orlu z altajské mytologie, byl to přibližně 2 metry dlouhý všežravec s velkým bezzubým zobákem. Příběh jeho nálezu je poměrně zajímavý; v roce 2006 se fosilie tohoto dinosaura dostaly do rukou mongolských úředníků po skončení procesu s pašeráky, kteří ji zřejmě hodlali ilegálně prodat. Jednalo se celkem o čtyři exempláře, nalezené v souvrství Nemegt v poušti Gobi. Teprve později si při zkoumání ostatků zvířete paleontologové uvědomili, že neúplné fosilie oksoka byla nalezena ještě mnoho let před procesem s pašeráky, a to sice ve dvou případech v letech 1974 a 1998. Druhový název avarsan znamená v mongolštině "zachráněný", a odkazuje právě na záchranu oněch mnohem úplnějších fosilií oksoka, na základě nichž byl nakonec popsán. Oksoko žil před 70 až 68 miliony let, v době, kdy docházelo k velké radiaci oviraptoridů podčeledi Heyuanninae (taxonomická diverzita či morfologická rozdílnost uvnitř této skupiny rostla). Nejpodivuhodnějším znakem tohoto dinosaura jsou ovšem jeho prsty; a tady to začíná být opravdu velice zajímavé. Oksoko nebyl tak úplně typický oviraptorid, co se počtu prstů na předních končetinách týče. Měl totiž jen dva! Je nicméně pravdou, že byl vybaven i třetím prstem, ale ten byl značně redukovaný a již nefunkční. Zatím není zcela jisté, proč konkrétně se u oksoka tento znak vyvinul. Nejedná se nicméně o prvního oviraptorosaura, který měl jen dva funkční prsty; zástupci kladu Oviraptorosauria řadící se do čeledi Caudipteridae též vykazovali tento znak. Zajímavé také je, že oksokův nejbližší příbuzný, Jiangxisaurus, žijící na území Číny ve stejné době, měl sice na předních končetinách tři prsty, ale jeden z nich byl velice tenký, na rozdíl od robustního prvního prstu a výrazně prodlouženého druhého prstu. Vypadá to tedy, že s koncem křídového období se u podčeledi Heyuanninae začala projevovat ztráta třetího prstu, a Oksoko je toho nyní nesporným důkazem. Nejznámějším příkladem teropodů se dvěma prsty na předních končetinách jsou však samozřejmě tyranosauridi.
Za informace o objevu spektrovenatora vděčím blogu Everything Dinosaur, z něhož pochází také první obrázek užitý v tomto článku. Informace o oksokovi mi pak zprostředkovaly weby Sci-News a Species New to Science. Přiložená rekonstrukce oviraptoridů byla v roce 2019 namalována Michaelem W. Skrepnickem.
Žádné komentáře:
Okomentovat