Projekt Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření opět dostal menší přestávku. Dodnes poslední část této série byla totiž napsána 12. dubna, před více než šesti měsíci! Kdo by si tehdy byl pomyslel, že o půl roku později budeme z důvodu zhoršující se situace zase doma... Dnešek Vám tedy zpříjemním článkem o dinosaurovi jménem Anzu!
Jméno: Anzu wyliei,
Zařazení: Dinosauria, Saurischia, Theropoda, Caenagnathidae,
Období: pozdní křída, před 66 miliony let,
Etymologie: pojmenován podle opeřeného démona ze sumerské a akkadské mytologie.
Objev nového druhu caenagnathida byl ohlášen v roce 2014, šestnáct let poté, co byly odkryty jeho pozůstatky, jež v roce 1998 nalezl Fred Nuss ze společnosti Nuss Fossils na soukromém ranči v Jižní Dakotě ve Spojených státech amerických. Později byly pozůstatky několika dalších exemplářů vykopány i na území Montany, nejprve byly přiřazeny k rodu Chirostenotes, pak k tomuto rodu, a nakonec byly přeřazeny do vlastního taxonu Ojoraptorsaurus. Fred Nuss nicméně v roce 1998 vykopal dva exempláře, vzdálené od sebe více než sto metrů, přičemž druhý exemplář se nacházel nějakých třiatřicet metrů hlouběji než ten první, byl tedy podstatně starší. Třetí exemplář, který napomohl k popisu zvířete, byl odkryt Scottem Hairem poblíž města Marmath v Severní Dakotě, když přijel navštívit svého strýce, vlastníka půdy. Dinosaura popsal tým paleontologů vedený Mattem Lamannou, paleontologem a kurátorem vertebrátní paleontologie v Carnegie Museum of Natural History v Pensylvánii. Jméno, které pro šestašedesát milionů let starého opeřeného teropoda zvolil, je zajisté podivuhodné. Původně jej chtěl latinsky či řecky nazvat tak, aby se jméno dinosaura dalo přeložit jako "kuře z pekla", už jen kvůli tomu, že jeho ostatky byly nalezeny v souvrství Hell Creek. Takové moderní pojmenování se však dle jeho úsudku nedalo do latiny nebo řečtiny dobře přeložit tak, aby neztratilo svůj dramatický význam. Pak ho napadlo použít pro dinosaura jméno Anzu, jež nesl démon podobný ptáku ze sumerské a akkadské mytologie. Anzu sice v hrubém překladu znamená "nebeský anděl", díky svému strašidelnému vzhledu má však pouhé vyslovení tohoto jména v člověku vyvolat strach a hrůzu, a přesně taková dramatičnost se Lamannovi líbila. První texty zmiňující tuto božskou příšeru se objevují již ve 4. tisíciletí před naším letopočtem v Uruku, její jméno se však objevuje až v materiálech z doby asi 2600 let před naším letopočtem. Zatímco dříve byl zobrazován dobrý ochránce města mezopotámského města Lagaš a průvodce ztracenců a zbloudilců, později proslul jako zlý démon. Jako děsivého predátora ho zobrazují mnohé rytiny či sošky; vlys nalezený v Tell al-Ubajdu v dnešním Iráku jej zobrazuje se dvěma jeleny, jež svými spáry drží za zadní části těl. Podle některých odborníků byl Anzu ranou formou Abu, "boha rostlin a vší vegetace". Ten byl podle Thorkilda Jacobsena původně zobrazován jako černý bouřkový mrak ve tvaru orla; proto s ním byl asociován zvuk hromu. A hrom byl později připodobňován k řevu lva, a tak se údajně zrodila legenda o božské příšeře, jež svým vzhledem připomínala něco mezi orlem, lvem a snad i člověkem. Existují různé verze původu Anzu v rámci mezopotámské mytologie; dle některých příběhů se zrodil z čistých vod Apsu a ze Země, jiné o něm vyprávějí jako o synu patrona piva Sirise, démona, který nebyl nutně zlý. Nejslavnějším příběhem, který o tomto mýtickém stvoření vypráví, je Mýtus o Anzuovi. V tomto příběhu ukradl "kříženec" lva a orla tabulky osudu druhému nejvyššímu sumersko-akkadskému bohu Enlilovi, odletěl s nimi do hor, a svým zločinem narušil božský řád na Zemi. Bohové se dali dohromady, aby Anzua zničili, ten však s pomocí tabulek osudu jejich útoky neustále odrážel, dokud nebyl poražen sedmi větry Ningursui a Adady. Konec příběhu se nicméně nezachoval. Nutno podotknout, že výše zmíněný příběh Mýtu o Anzu je jen jednou ze dvou verzí; tou asyrskou, nikoliv starou babylonskou, jež je starší. V babylonském mýtu je Anzu spojován s teoriemi o vzniku vesmíru (kosmogenie)... Anzu wylieli nebyl žádnou démonickou entitou, ale skutečným neptačím dinosaurem, jenž se proháněl po lesích a pláních pravěké Severní Ameriky na samém konci křídového období. Patřil mezi druhy, jež byly smeteny ze zemského povrchu následky dopadu desetikilometrového meteoritu, který dopadl do Chicxulubu. Tento oviraptorosaur byl vybaven bezzubým zobákem, výrazným, u samců zřejmě pestře zbarveným hřebenem na hlavě, dlouhými předními končetinami s rovnými drápy a rovněž tak dlouhými zadními končetinami, díky nimž dokázal vyvinout značnou rychlost, a poměrně krátký ocas, porostlý dlouhými pery. Hustě opeřené byly i jeho "ruce". Měřil asi 3 až 3,5 metru na délku, jeho hmotnost se pohybovala okolo 200 až 400 kilogramů, a vysoký byl v bedrech asi 150 centimetrů. Anzu byl buď býložravý nebo všežravý; jeho zobák se dosti lišil od zobáků typických zástupců čeledi Oviraptoridae, kupříkladu východoasijského rodu Oviraptor. V realitě se nejspíše trochu podobal dnešnímu kasuárovi. Je dosti možné, že samci se samicím předváděli podobně jako tito velcí ptáci z Austrálie a Nové Guineje; též je lákali pomocí hlavového hřebene. Ke kasuárovi ho ostatně ve svém románu Poslední dny dinosaurů přirovnal i Vladimír Socha. Dalšími živočichy, se kterými se Anzu na území budoucího souvrství Hell Creek běžně setkával, byli například Tyrannosaurus rex, Triceratops horridus, Obamadon gracilis nebo Edmontosaurus annectens.
Příští část bude pojednávat o druhohorním šupinatém ještěrovi rodu Indrasaurus!
Žádné komentáře:
Okomentovat